Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tohle jsem už kdysi kdesi četla, pokud se nepletu, za tu dobu by snad vše mělo být vyřešeno, ne? Holt všichni jsou jenom lidi, bohužel.
Příspěvek upraven 26.08.16 v 14:07
Njn, ani skauting nechrání před blbci.
Pokud to chceš řešit, tak je potřeba si to s dotyčným zkusit věcně vyříkat, případně poprosit někoho, na koho dotyčný dá, ať vám tu domluvu zprostředkuje.
Jinak pokud chceš odejít od junáků tam kde bydlíš, tak spousta jiných detských a mládežnických oddílů po tobě rádo sáhne, protože zkušených, dobrých vedoucích je vždycky nedostatek a spousta neskautských oddílů to furt dělá velmi dobře.
Už jsem to tu četla…
Je blbé, že máte ve středisku tak špatné vztahy, ale proč odsuzovat Skauta paušálně?
Naše středisko taky moc nefungovalo (spíš ale generační spory mezi porevolučním vedením a námi, co jsme tam vyrostli), ale určitě to pro mě neznamená, že moje děti do skauta chodit nebudou. Mám i krásné vzpomínky a ráda bych, aby moje děti, pokud budou chtít, měly podobné zážitky.
No, kdyz o sobe nekdo tvrdi, jak jse skvelej…a jak ho deti zerou…a zaroven se o pribuzne/blizke osobe vyjadri tak, ze se „rozmnozila“, tak si nejsem uplne jista, zda bych s takovym clovekem chtela spolupracovat…a rozhodne bych mu svoje dite nesverila
![]()
Normalni mezilidske vztahy, to je vsude o lidech, nespojovala bych to s hnutim Junaka, tohle je v kazdem kolektivu.
Jsem nespokojena, pokusim se o napravu, kdyz to nejde, tak jdu o dum dal.
M
@Anik píše:
Jojo, minule to byla encefalitida,,,tak nevím.https://www.emimino.cz/…moci-257701/
Aha ![]()
@Anik píše:
Jojo, minule to byla encefalitida,,,tak nevím.https://www.emimino.cz/…moci-257701/
Tak někdy člověk, kdy píše anonymně určitou pro situaci, nepodstatnou věc upraví
Tak zkus Brontosaura - vztahy jsou uplne někde jinde (vlastní zkušenost). ![]()
@Bábrdl píše:
Tak někdy člověk, kdy píše anonymně určitou pro situaci, nepodstatnou věc upraví
NO a proč by v tomhle případě něco pozměňovala? Encefalitida a autonehoda je docela rozdíl.
Ahoj, nechci nikomu brát iluze, tak raději anonymně. Asi dvacet jsem chodila do jednoho skautského oddílu, začala jsem jako pětiletá světluška a postupně přes skautku, rangers, rádkyni jsem oddíl vedla. Podotýkám, že od revoluce, kdy u nás skaut začínal, má jednoho střediskového vedoucího, kterému sice nefunguje rodina, a kdyby žil s někým jiným, tak je dávno rozvedený
, ale jinak stíhá spoustu funkcí: má na starost čtyři základny, je vedoucím okresu i kraje, učí na několika skautských kurzech, je v nějaké komisi v městké radě, musí být přítomen na každé akci a schůzce, kterou ve většině případů i vede. Já si ho, proto vážím, ale jako skaut a člověk po morální stránce nic moc, no, není se co divit, tohle by položilo každého.

A ted k problému. Jako malá, jako ted ti mladší jsem ho obdivovala, jenže jsem osoba držkatá, která musí na problémy upozornovat, nejsem prostě tupá ovce, prostě musím, se vyjádřit, když vidím problém a k tomu jsem se snažila vést i děcka v oddíle. Samozřejmě se nemohlo hlasovat o všem, ale kde to šlo, tož jsme o tpom i s těmi desetiletými debatovali, to, že si i malá děcka mohla chystat hry, je samozřejmost. Kupodivu to šlapalo, z těch malých vyrustali vedoucí, když byli v oddíle, tož s nima problém nebyl…
Pak jsem měla předloni autohavárku, místo tábora jsem byla ve nemocnici a nevědělo se, zda to přežiju a zda vůbec budu chodit. Vrátila jsem se o berlích, ale ty jsem odložila, a ted už chodím do práce, snažím se sportovat, a ráda bych se vrátila i do junáka. To asi nepujde, na jedné první poradě, kdy jsem na tom fakt byla blbě, mě střediskový před ostatníma seřval, že si za to mohu sama, pak jsem další rok byla týden na táboře, víc jsem fakt nedala, nenechali mě dělat program, prakticky se se mnou nebavili. Jo, bavili se se mnou děcka a odrostlíci, jenže ti byli během roku, vedoucím zpracováni, tak že mi byli schopni říct, at to neřeším, že to není moje věc, a že kdyby Blesk chtěl, tak mi to řekne sám, problém, je, že Blesk neřekne, co se o mě upeklo na radě, vím od patnáctileté rádkyně. Tak ráda, bych ještě chodila do skautu, děsně mě to bavilo, i když blesk mi házel klacky pod nohy od začátku, potřebovali jsme půjčit stany, nešlo to, stany jsme si na víkend sehnali jinde a potom jsem se dozvěděla, že nám je půjčit nechtěl, protože by je kluci zničili, to samé míče, koupili se nové, nám se dali staré, vyřazené ze základky. Prostě je na mě alergický a já nevím proč. Ostatní vedoucí proti němu nepůjdou, jsou rádi, že středisko někdo vede, mladší, ti osmnáctiletí jsou do něho totálně zabouchnutí, je pro ně polobohem, takže fakt nevím. Ani nevím, proč to píšu, je mi jasné, že ze skautováním končím, ne že bych chtěla a odešla v dobrém, ale byla jsem vyštvána a vím jedno:moje děti do junáka chodit nebudou.