Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kde začít..
Naše Eliška bude mít za dva týdny 5 měsíců, je naše první, je vysněná, milujeme ji nadevše! Já i manžel Pavel jsme POHODOVÍ lidé k sobě i k druhým, tím myslím, že nejsme hysteričtí, nehádáme se, nevybuchujeme, neurážíme se, máme smysl pro humor a úplně pohádkově POHODOVOU domácnost. Co se týče Elišky a vlastně dětí obecně, máme rádi pozitivní přístup, staráme se dle svého vlastního vědomí a svědomí (myslím, že na 1*), chceme být prostě perfektní rodiče, kteří své dítě milují, jsou hodní, milí, ale na druhou stranu nerozmazlují.. určitě mi rozumíte, co tím myslím.
Moji rodiče jsou suproví, úplně je příchod Elišky rozzářil, rodiče Pavla taktéž.. dokonce můžu říct, že lepší tchýni/tchána jsem si nemohla přát. Jenže pak přijdeme na návštěvu k našim, Eliška je napapaná, ale pořád si strká ručičky do pusy.. zatím jí moc nezajímají kousátka, ale ručičky má v ruce furt.. no k věci: mamka NEUSTÁLE opakuje (sladkým hláskem s úsměvem) „nedávej si ty lučičky do pušinky, fuj je to“.. vysvětluju jí, ať ji nechá, že to není nic špatného.. a pak: „čo si zase papáš ty lučičky, božátko, ani napapat ti nedají!?“..
Ono to zní jako neskutečná blbost, moje racionální já mi říká, že to nemyslí doslova a vážně, ale přesto mě tyhle slova vytáčí do běla, nejspíš v tom cítím jakýsi zárodek podkopávání autority, shazování.. takové to maminkovské ego prostě šílí..
Takže asi tak. Znáte to?
Příspěvek upraven 05.11.12 v 17:02
@Lulu Jung to dělá moje babička ale nemyslí to zle…já jí to teda vracím ve srandě, např. to víš Beníku, máme dokonalou babičku a ta si nikdy nic do pusy nestrkala
, nebo to víš že tu máme bordel, ale k tomu potřebujem bábinu, aby nám to uklidila…prostě to obracím ve srandu, ale ona mě zná a neurazí se…
Myslím, že s tebou ještě cloumají hormony a moc to prožíváš.
Zkus to brát s nadhledem a když budou plácat jo kraviny, tak to trošku shoď ironií: „No jo, máš tu nejhorší matku na světě, co se dá dělat.“ Jinak když jsou všichni tak suproví, jak píšeš, proč si kazit náladu?
Ano, přesně vím, o čem mluvíš.. Mě to také vždycky rozpálí do běla, když tohle slyším. Naší už je ale rok a půl a začíná toho využívat. Třeba že já jí nedovolím sušenku, jelikož už jednu měla a babička na ní „počem ty kulíšku maminka nechce dát? pojď
dolu k babí, něčo vymyšlíme“
![]()
A protoze jsi pohodova, tak ti nebude delat problem se nad takove reci povznest, protoze to neni zadna hruza a delaji to snad vsechny babicky ![]()
Lulu,vím jak to myslíš i jak se cítíš. Mám něco podobného. Podle tchýně jsou naše holky chudinky, všechno co řeknu starší dceři aby udělal, tak když je tchýně u toho, všechno po mě zopakuje.Co mě vytáčí do běla je takový to žvatlání a patlání když se mluví na děti. Tuhle povídá tchán naší 5ti letý dceři,„ty mýš bebínko?“ A můžem s manželem opakovat dokola že mají na holky mluvit normálně, nešišlat a že to nejsou žádný chudáčkové. Ale myslím že to je všude a bohužel se tomu nevyhneme a nezbyde nám nic jinýho než to přehlížet. I když nás to vytáčí na maximum.
Ano a bude hůř, věty typu, ted jsi u babičky, tady můžeš všechno, úplně nenávidím, že prej babičky jsou od rozmazlování, z toho taky hořím, já když něco zakážu u babičky, tak okamžitě nastoupí to její:ale no tak maminko…a je jasný, že mladej toho už zneužívá sám, maminka nedovolí, babička zaručeně ano, kdyby si vzpoměl v zimě na maliny, tak si babička zahraje na Marušku a půjde do lesa!!!
tohle přesně dělala u prvního vnuka a je to spratek první třídy, tohle já nedovolím! takže pevný nervy, tak naoko, to tak myslej, jak to říkaj a berou to přes děti, to je to nejhorší, na tobě bude pak následná převýchova
![]()
jako u nás doma,,,Oni tě ani nepošovinkaji (nepochovaji)„,,,Ani najíst ti nedaji“,,,Oni tě tu takhle položeji na zem a sami si sednou ke stolu" áááááá
![]()
A nejvíc mě rozseká věta: Proč myslíš že plače… chce se mi křičet: Nevim, nevim, já už do p*dele nevim! ![]()
Tak se uklidňuju a říkám si: No jo, musí se to vydržet! (tudle větu taky nesnáším
)
Jinak samozřejmě dítko plakat nenecháváme, staráme se, ale někdy prostě plače a nikdo neví proč…asi to tak děti dělávaji ![]()
A ten prstík v tomhle věku do pusy prostě patří a vyndavat se ani nemá, patří to ke správnému vývoji mimča ![]()
Tak pro tolik POHODOVÉ lidi by snad nemělo být obtížné se nad to povznést, nebo to obrátit v žert, ne? ![]()
Když jsem byla s dětmi v lázních, tak pár dní byl syn pořád uplakaný ( opruzený do krve, nejspíš ho bolelo bříško ) No a tak jsem často chodila na sesternu pro mastičky. Přes noc to bylo nejhorší, jak na potvoru vždy sloužila jedna a ta samá sestra
. Vždy když ho viděla plakat, tak to bylo.. co ti zase ta mamina dělá, zase tě ta mamka zlobí, co ti tam mamka pořád provádí… Asi to myslela ze srandy, ale v tu chvíli bych jí
![]()
To jsou prostě takoví lidé…
No vždyť jsem dodala, že si uvědomuju, že to nemyslí vážně, že je to ze srandy, páč ony babičky jsou opravdu suprové ženské…akorát ať se snažím povznášet jak se snažím.. A ještě k tomu taková blbost, vím vím vím, ale nevysvětlíš nevysvětlíš nevysvětlíš.. v tu chvíli stejně skáču z kůže. To, že jsme POHODOVÍ dodávám schválně.. pro vysvětlení, že nejsem hysterka a urážlivka.. ale každý má achillovku: tohle je ta moje.
Příspěvek upraven 30.10.12 v 08:41
Taky mám hodnou tchýni. Když potřubujem, holky pohlídá. Bere si je ven nebo k sobě i sama od sebe.Ale na to jak na holky s tchánem šišlaj a patlaj, se povznést neumím.
Tohle dělají všechny babičky, nemůžeš v tom vidět nic zlého a ikdyby, buď ráda za to co máš a uvědom si co máš. Jiní nemají to štěstí. Člověk si to neuvědomí, dokud není nejhůř nebo vše neztratí. Když tě to zlobí, tak jim to opatrně pověz, jak si připadáš.
Naši prarodiče to taky zkoušeli, oboje. Moji rodiče si to nechali rychle vymluvit. Horší to bylo s tchýní - mimo šišlání ráda používala větu - mámo, my máme hlad, mámo, my jsme pokakaný (když chovala synka). Neskutečně mě to vytáčelo, až jsem měla chuť na ní zařvat, ale ovládla jsem se. Řekla jsem jen, že u nás se neříká máma a bába, ale maminka a babička. A jestli má hlad nebo chce na záchod, ať si klidně řekne, že se stydět nemusí
. Pochopila a nechala toho. Nejspíš jí před tím nenapadlo, že by mi to mohlo vadit.
Nejdřív babičky na děti šišlají a pak se diví, že děti neumí normálně mluvit. U nás s mluvením problém nikdy nebyl (když pominu logopedii - R, Ř atd.).
@Lulu Jung - jestli se s tchýní vidíte jednou za čas, tak bych to překousla. Jestli je to víc jak 3× týdně, snažila bych se to rozumně probrat. Kdyby to nechtěla pochopit, nekompromisně bych jí každou větu opravovala, až by jí to taky lezlo na nervy
.
Znám to, pak se cítím jak neschopná matka a mrzí mě, že se o kluka starám dělám první poslední a máma ani tchýně to neocení a točí mě, že se snažím pro syna to nejlepší a pak příjde někdo, kdo to myslí dobře a dělá to jinak, než považuju za správně