Smrt rodiče a dospívání

13.1.20 23:44

Smrt rodiče a dospívání

Dobrý den, chci se zeptat, jestli je tu někdo, komu zemřel rodič v dospívání. Jak jste to vnímali tehdy a jak jste na tom teď? Byli jste se někde svěřit? Necítili jste se někdy sami?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

242
14.1.20 00:14

Mě zemřel táta, když mi bylo skoro 17. První dny jsem proplakala, ale jezdila jsem do školy a snažila se pořád něco dělat, abych to nějak zvládla. A pak už jsem to postupem času nějak prijmula. Teď mi je 22.obcas si ještě pobrecim. My jsme si v tomhle byli vzájemně vrby se sestrou a s mamkou.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.1.20 06:52

Umřel mi táta v 19. Chvíli po dědovi, který byl jako další rodič (viděli jsme se denně). První rok byl hrozný. Občas jsem seděla s nožem v ruce. Naštěstí jsem to ustála. Jen si koušu nehty dodnes.
Je to už 16 let. Zvykla jsem si. Jenom mě mrzí, že se nepotkal s mými dětmi.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
14.1.20 06:59

Mně umřel tatínek, když mi bylo 14 Bylo a je to pro mě pořád těžké. Čas ránu trochu zahojí, to ano a zvyknout si člověk musí, ale dnes je mi 32 a není den abych si nevzpomnela. :( nejvíce mi chyběl v situacích jako přijímačky, které jsem absolvovala čtrnáct dnů po pohřbu, taneční, maturita, vysoká, promoce, svatba, dítě… Bolí to a člověk je takový jakoby poloviční. Tedy já se tak cítím. Tatínka jsem milovala, on byl můj ochránce. Člověku se otočí život naruby ať ztratí kohokoliv, natož rodiče, kteří jsou pro něj tím nej. Říkám, zvyknout se da, já šla po pár dnech do školy a nikdo se se mnou neparal, ale už to nikdy prostě není takové… Žili jsme pak s mamkou a sestrou ve třech, mamka si musela najít druhou práci, udělat papíry na auto, barák nám padal na hlavu prostě těžké to bylo zvlášť pro ni. Ale život je takový no… Musí se jít dál a hledat nějaký jiný impuls.

  • Nahlásit
  • Citovat
11584
14.1.20 07:33

Kamarádce umřela maminka, tuším na přelomu 8.-9.tridy o prázdninách, nečekaně, náhle.
Myslím, ze to ustála dobře. Byla od té doby uzavřenější, ale jelikož to byla moje nej kamarádka, nenechala jsem ji v tom samotnou a hodně se jí věnovala. Nikdy jsme se o tom nebavily.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14.1.20 07:49

Nám umřel tata před téměř 18 lety. Tenkrát mě bylo 17, ségře 16 a bráchovi 13… Od té doby se stal brácha hlavou rodiny - musel dospět o dost dřív, než jeho vrstevníci a dnes je z něj super chlap, na kterého se můžete spolehnout (pořád je však mentálně napřed před svými vrstevníky). Mně to donutilo také dospět, ale přece jen jsem byla starší než brácha, kterého to opravdu hodně změnilo. O ségře se to však říci nedá - ta měla svoje rebelující období, které jí bohužel zůstalo doteď. Stále se totiž nedokázala s tatou smířit, a to ji hodně v životě brzdí, zejména pak při výběru partnerů… :(
Ztráta kohokoli blízkého v životě bolí, každému trvá různou dobu se s tím vypořádat, ale zároveň nám každá takováto ztráta umožňuje vyrůst a jít dál - co jiného nám vlastně zbývá?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
14.1.20 12:48

I ja jsem přišla o tátu v 16-ti. Nahle. A protože jsem takový navenek bezemocni člověk, tak jsem to v sobě dusila. Plakala jsem jen, když mě nikdo neviděl, měla jsem pocit, ze musím být silná za mámu i za segru.Ted už je to 18let(neuvěřitelně)a myslím na něho často. Casto k němu mluvím a”prosím ho o pomoc”ve večer, se kterými si nevím rady. A víš, co…funguje to…on je proste pořad s nama:heart:️

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
14.1.20 12:50

Mně zemřel otec když mi bylo 16 neplakala jsem, nenáviděla jsem ho a za smrt jsem byla ráda. Svou smrtí mi pomohl o hodně víc než kdyby žil.

  • Nahlásit
  • Citovat
15.1.20 00:00

Ahoj :slight_smile: moc děkuju za to, že jste se svěřily. Byla jsem v podobné situaci jako vy. V 16 jsem prisla o rodiče a zůstala s prarodičem. Náš problém byl v tom, že jsme se o tom vůbec nebavili. Musím říct, že ikdyz mě přítel podporoval, vlastně mě moc nechápal. V té době jsem ani nevěděla, že se můžu obrátit na nějakého specialistů nebo organizaci. Ráda bych se ještě zeptala, jak vás to ovlivnilo (pozitivně/negativně) a jak vám třeba pomohla rodina. Ještě jednou děkuju za odpovědi. Vážím si toho :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama