Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Smrt v rodině mého přítele
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.10.19 05:14
@Anonymní píše:
Ahoj. Chci se optat na zkušenosti. Mě totiž nikdo nezemřel, tedy prababička, ale to je jiné… měla vysoký věk…
Mám přítele 8 let jsme spolu. Před skoro 4 lety mu zemřel bratr v 17ti letech. Stalo se to, když jeli autem spolu s kamarády. Řidič nezvládl řízení, dodnes nikdo neví co dělal, že naboural do stromu, bohužel posádka zemřela. Stalo se to cestou domů za lesem, tedy 5km od domova kam je ten kluk vezl. Byli to hrozne časy. Dnes si myslím, že je to stále bolí, ale přítel už je lepší i když nenávist k mrtvému řídíci stále trvá. Jenže se od té doby opravdu hodně změnil. Vždy byl milý, vlídný, klidný, nehádal se, vždy udělal co jsem si přála… teď je čím dál tím víc agresivní i na mě, sprostý a občas i zlý, řeknu co si přeju aby udělal nebo že se mi něco nelíbí co dělá a hned ho buzeruju, používá neskutečně sprostá slova jakoby to mělo být normální. Všechno to přišlo postupně, ale ta změna je opravdu razantní a postupně od té tragické události, jsem si toho vědoma. Prostě je z něj jiný člověk než kdysi a vůbec ho občas nepoznávám. Nechová se tak standardně, jinaknje zlatý, ale jakmile dojde trochu na nervy vybouchne a neumí se kontrolovat. Dřív mlčel a nechal na sobě od každého dříví řezat jaký byl flegmouš. Nechce ani chodit bratrovi na hřbitov zapálit svíčku, nic. Občas o tom mluvíme, ale většinou řeší tu nehodu a spekuluje co se asi stalo. My teď čekáme rodinu, čekáme chlapce a mám strach, že jeho rodiče malého budou brát jako takovou menší náhradu. O to nestojím, měla jsem švagra ráda, ale styl výchovy jakou měl, to by nechtěla žádná matka. Dokonce plánovali stejně jméno což jsme ihned zavrhli.
No, myslíte že tohle člověka tak razantně změní?
Možné to je chce to začít řešit s odbornou péčí, je to vážná věc. Píšu že své zkušenosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.19 06:01
A kolik mu je? Jste spolu 8 let, clovek se vyviji, kor jestli jste se poznali nekdy kolem 20. Ze je agresivni, to dobre neni. Ale ze uz na sobe nenecha drivi stipat, to je snad jen dobre, zkratka asi vyspel?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.19 06:29
@Anonymní píše:
Ahoj. Chci se optat na zkušenosti. Mě totiž nikdo nezemřel, tedy prababička, ale to je jiné… měla vysoký věk…
Mám přítele 8 let jsme spolu. Před skoro 4 lety mu zemřel bratr v 17ti letech. Stalo se to, když jeli autem spolu s kamarády. Řidič nezvládl řízení, dodnes nikdo neví co dělal, že naboural do stromu, bohužel posádka zemřela. Stalo se to cestou domů za lesem, tedy 5km od domova kam je ten kluk vezl. Byli to hrozne časy. Dnes si myslím, že je to stále bolí, ale přítel už je lepší i když nenávist k mrtvému řídíci stále trvá. Jenže se od té doby opravdu hodně změnil. Vždy byl milý, vlídný, klidný, nehádal se, vždy udělal co jsem si přála… teď je čím dál tím víc agresivní i na mě, sprostý a občas i zlý, řeknu co si přeju aby udělal nebo že se mi něco nelíbí co dělá a hned ho buzeruju, používá neskutečně sprostá slova jakoby to mělo být normální. Všechno to přišlo postupně, ale ta změna je opravdu razantní a postupně od té tragické události, jsem si toho vědoma. Prostě je z něj jiný člověk než kdysi a vůbec ho občas nepoznávám. Nechová se tak standardně, jinaknje zlatý, ale jakmile dojde trochu na nervy vybouchne a neumí se kontrolovat. Dřív mlčel a nechal na sobě od každého dříví řezat jaký byl flegmouš. Nechce ani chodit bratrovi na hřbitov zapálit svíčku, nic. Občas o tom mluvíme, ale většinou řeší tu nehodu a spekuluje co se asi stalo. My teď čekáme rodinu, čekáme chlapce a mám strach, že jeho rodiče malého budou brát jako takovou menší náhradu. O to nestojím, měla jsem švagra ráda, ale styl výchovy jakou měl, to by nechtěla žádná matka. Dokonce plánovali stejně jméno což jsme ihned zavrhli.
No, myslíte že tohle člověka tak razantně změní?
Když mi bylo 23, spáchal můj starší bratr sebevraždu. Obesil se. Naplánoval to tak, abych ho našla já a ne máma nebo nevlastní táta. Člověka to opravdu hodně změní a poznamená. Za mě - 4 roky pro mě byla ještě krátká doba na tak velkou ztratu…
Ja se teda zhroutila, intenzivně docházela týden do krizového centra a pak k psychologovi a psychiatriovi několik let. Brala jsem léky na uklidnění, na spaní, antidepresiva. Přes rok jsem nemohla být ve tmě bez panickych záchvatů, spala jsem za světla. Měla jsem brutální noční můry. Byly chvíle, kdy jsem chtěla jit taky, ale nemohla jsem to ostatním udělat.
Krom odborné pomocí mě neskutečně podržel přítel (jsme spolu doteď, manželé a čekáme druhé dítě). Bez něj bych asi skončila na uzavřeném oddělení.
Nevěřila jsem, že ještě někdy dokážu být šťastná (jasně že teď jsem, to že brácha odešel mě bude bolet vždy, že jo my děti nepoznaji taky, ale jsem šťastná).
K příteli - určitě bys ho měla zkusit nasměrovat k odborné pomoci. Není to žádná ostuda a pomůže mu to zpracovat. Vztek na řidiče zcela chápu, já se strašně moc zlobila na bratra.
Jméno v žádném případě stejné! Nedoporučuji! Dítě není žádná náhražka za někoho jinyho. Je to svoje vlastní osobnost. Když budete chtít svagra uctit, tam jiným způsobem. Je samozřejmě možné, že se rodina na malého více upne, ale stejne jméno je fakt blbej nápad (u nás bio otec dal svým druhým dětem stejný jména jako mě a bráchovi, to pak po jeho smrti byla bomba).
Jinak ano, člověka to hodně změní, zvlášť jestli to nepracoval, tak to hnije pod povrchem a vybublava ven…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.19 06:30
Může to být tím, že jste se poznali mladí a prostě dospíváte. Ale agresivita dobrá není. Řekla bych, že má v sobě vztek a krivdu, takže reaguje jak reaguje. Já byla a jsem taky vztekla a to mě pak vytoci i úplná kravina, protože ta zásadní věc co mě štve, je ve mě nezpracovana. Já na tom ale pracuji. Přítel by si taky mohl popovídat a psychologem. A to jsem člověk, co nemá rád rozebirani citečků.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.10.19 06:34
Teď budu mluvit ze zkušenosti. Mě nezemřel sourozenec, ale syn a dcera. Když se tohle náhle stane, je automatická reakce najít viníka. I kdyby za to řidič nemohl a stalo se to třeba vinnou technické závady nebo něčeho podobného, obraná reakce hlavy je najít příčinu. Je to strašný boj přijít o někoho takhle blízkého, strašně dlouhá cesta přijmout takovou situaci. Musí to řešit s odborníkem. Já sama jsem byla několik let jako smyslů zbavená. I když jsem to řešila z odborníky, měla jsem hrozné stavy výbuchů, byla jsem silně labilní a propadala absolutnímu zoufalství. Není fér, že je na tebe zlý, ale mluví z něj bolest. Každopádně teď to bude 7 let co mi zemřel syn a 4 roky od smrti dcery. Pomohl mi až nový přítel a můj syn, kterému je nyní rok. S ex to dál nešlo, ale to byla jiná situace než u vás. Spíš tím chci říct, že miminko zaměstná mozek a přinese smysl života. Jako matka co ztratila děti, nechápu moc tvou tchyni. Jí syna nikdo nenahradí a je správné, že jim nechceš dovolit aby si náhradu zkoušeli dělat z tvého syna. Braň se tomu jak to půjde, protože jim by to přineslo jen nezdravou fixaci na miminko co není jenich. Snaž se spíš podpořit klasické pouto prarodiče-vnouče. Asi tě to bude stát mnoho sil, ale hned z kraje musíš nastavit hranice. Miminko pojmenuj úplně jinak a nedovol jim aby si ho přivlastnili více než je zdrávo.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj. Chci se optat na zkušenosti. Mě totiž nikdo nezemřel, tedy prababička, ale to je jiné… měla vysoký věk…
Mám přítele 8 let jsme spolu. Před skoro 4 lety mu zemřel bratr v 17ti letech. Stalo se to, když jeli autem spolu s kamarády. Řidič nezvládl řízení, dodnes nikdo neví co dělal, že naboural do stromu, bohužel posádka zemřela. Stalo se to cestou domů za lesem, tedy 5km od domova kam je ten kluk vezl. Byli to hrozne časy. Dnes si myslím, že je to stále bolí, ale přítel už je lepší i když nenávist k mrtvému řídíci stále trvá. Jenže se od té doby opravdu hodně změnil. Vždy byl milý, vlídný, klidný, nehádal se, vždy udělal co jsem si přála… teď je čím dál tím víc agresivní i na mě, sprostý a občas i zlý, řeknu co si přeju aby udělal nebo že se mi něco nelíbí co dělá a hned ho buzeruju, používá neskutečně sprostá slova jakoby to mělo být normální. Všechno to přišlo postupně, ale ta změna je opravdu razantní a postupně od té tragické události, jsem si toho vědoma. Prostě je z něj jiný člověk než kdysi a vůbec ho občas nepoznávám. Nechová se tak standardně, jinaknje zlatý, ale jakmile dojde trochu na nervy vybouchne a neumí se kontrolovat. Dřív mlčel a nechal na sobě od každého dříví řezat jaký byl flegmouš. Nechce ani chodit bratrovi na hřbitov zapálit svíčku, nic. Občas o tom mluvíme, ale většinou řeší tu nehodu a spekuluje co se asi stalo. My teď čekáme rodinu, čekáme chlapce a mám strach, že jeho rodiče malého budou brát jako takovou menší náhradu. O to nestojím, měla jsem švagra ráda, ale styl výchovy jakou měl, to by nechtěla žádná matka. Dokonce plánovali stejně jméno což jsme ihned zavrhli.
No, myslíte že tohle člověka tak razantně změní?