Smrt velmi blízkého člověka - co vám pomohlo

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3 4

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Aidara

235

219

15.2.21 22:54

načítám...

Můj děda přežil mojí babičku o 11 let. Celý život pracoval a v důchodu v tom pokračoval - dům a zahrada. Nejlíp se asi cítil, když mohl pracovat na zahradě a když jsme za ním jezdili na léto na chvíli pobýt. Časem mohl o babičce i vyprávět a vzpomínat na to co spolu pěkného prožili. Takže čas je opravdu důležitý. Možná by pomohlo, kdyby jste mohl dělat něco pro druhé. Třeba předávat profesní zkušenosti, nebo se věnovat dobrovolnictví. Covid-19 to dost komplikuje. A co nějaký dobrý kamarád, popovídat si, jít se projít. Někdo, před kým nebude problém i brečet. Já kdybych neměla jinou možnost, tak bych zkusila asi i nějakého pana faráře. Jistě by byl některý ve Vašem okolí ochotný za Vámi zajít i přes Covid. Nemyslím si, že bych musela být zrovna věřící. Vím jak moc lidem v nemocnici pomohl kaplan. Komunikace je strašně důležitá. V krajním případě zkusit nějaké krizové centrum. Když to ustojíte, žal nezmizí, ale určitě se usadí.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

15.2.21 23:00

načítám...

Mám to skoro stejný v dubnu mi umřel otec na rakovinu o 10 dnů později umřel synův praděda. O pár měsíců později umřela synova prababička. Do teďka nemůžu uvěřit že takhle brzo všichni 3 který jsem měla ráda odešli už na věky a vyčítam si to že když jsem je viděla naposledy tak jsem jim neřekla že jim za všechno děkuji a že je mam ráda :,( :,( :,(
Nedokážu se s tím smířit a doufám že se s tím smířit vím že to bude trvat dlouho když v jednom roku umřely 3 lidí který jsem měla nadevše ráda. :,( :,( :,(

Citovat
Upravit

Anonymní

9.3.22 21:35

načítám...

Hezký večer, dnes jsem pohřbila svého bratra. Nebyl to pokrevní bratr, ale můj velmi blízký člověk. Říkali jsme si ségro a brácho. Mám pocit, že mi pukne srdce, opravdu mě bolí. Vyčítán si jeho smrt. Že jsem se mu poslední čas nevěnovala, měla jsem mu alespoň zavolat, napsat, zeptat se, co potřebuje. Boli to neskutečně. Odešel náhle, ze dne na den. Bez varování, bez vysvětlení. Ještě bych s ním chtěla mluvit, pohladit ho, zasmát se, obejmout. Moje poslední vzpomínka na něj je v rakvi. Odjížděl v tom autě, sám. Šla jsem ještě k jeho domu, pohladit ho. Rozloučit se. Nemám chuť už zit. Odešlo mi kus srdce. Nemám se komu svěřit. Tak hrozně to bolí.

Citovat
Upravit

mrav

122613

29462

10.3.22 06:25

načítám...

@Anonymní píše:
Hezký večer, dnes jsem pohřbila svého bratra. Nebyl to pokrevní bratr, ale můj velmi blízký člověk. Říkali jsme si ségro a brácho. Mám pocit, že mi pukne srdce, opravdu mě bolí. Vyčítán si jeho smrt. Že jsem se mu poslední čas nevěnovala, měla jsem mu alespoň zavolat, napsat, zeptat se, co potřebuje. Boli to neskutečně. Odešel náhle, ze dne na den. Bez varování, bez vysvětlení. Ještě bych s ním chtěla mluvit, pohladit ho, zasmát se, obejmout. Moje poslední vzpomínka na něj je v rakvi. Odjížděl v tom autě, sám. Šla jsem ještě k jeho domu, pohladit ho. Rozloučit se. Nemám chuť už zit. Odešlo mi kus srdce. Nemám se komu svěřit. Tak hrozně to bolí.

Upřímnou soustrast. Teď je zle, za čas čas rány zhojí. Vím, co prožíváš, sám jsem takto podobě přišel o ženu.

načítám...
Citovat
Zmínit

Slu32

251

427

10.3.22 08:48

načítám...

Chce to čas, nebránit se prožívání smutného a pak postupně si nacházet činnosti, které člověka baví, snažit se žít dál…je to moc těžké, ale opravdu to spraví ten čas…za rok bude lépe, za 5 už daleko lépe…hodně sil!!

načítám...
Citovat
Zmínit

Hannk

5.4.22 10:36

načítám...

Když zemřela babička tak mi strašně dlouho trvalo se s tím smířit. I po 2 letech jsem na ní neustále myslela a často plakala. Pak zemřel děda (bylo to pro něj vysvobození stejně jako pro babi) a ve mě po pohřbu zavládl najednou obrovský klid. Vím že už jsou spolu a dívají se na nás z nebe.