Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojte holky, zemřel mi blízký člen rodiny a byla jsem pověřená sepsáním smuteční řeči. Jen nevím jak začít, nemám s tímto žádnou zkušenost a proto bych vás poprosila o zkušenosti či nějakou radu jak řeč sepsat. Vím, že je to těžké, ale byla bych moc vděčná za jakoukoliv radu. Děkuji ![]()
Ja zazila jen dost strohe reci, takovy zivotopis, pani AB se narodila…kde zila, co vystudovala, o rodine, kolik deti, zaliby, co mela rada, kdo na ni bude vzpominat. Polud to bude cist recnik, tak asi neni prostor pro nic osobniho.Neco jineho by bylo, kdyby mluvil nekdo z blizkych
Ja ti asi uplne neporadim. Ale kdyz mi zemrela babicka, moje mama, ktera nikdy nemela talent na psani a povazuji ji za velmi malo kreativni osobu ( promin mami, je to tak), sedla a napsala tak krasnou rec, ze me rozplakala. Opravdu moc peknou, rikali to vsichni. Nechapala jsem, kde se to v ni vzalo, ale pry sedla, zavzpominala na svou mamu, jak ji znala a jaka byla, jak zila a co pro ne udelala, jakou si ji bude pamatovat a pry to slo samo, pry uz pak zpetne ani slovo neopravila.
Na pohrbu jsme nastesti predtim nebyli opravdu velmi dlouha leta, takze cerpat taky nemela odkud.
Našla jsem rychle toto:
http://www.zbynekmlcoch.cz/…a-ke-stazeni
možná tě to pomůže
jinak upřímnou soustrast ![]()
Vazeni pozustali, sesli jsme se zde ke smutecnimu rozlouceni s nasim milovanym tatinkem, dedeckem, bratrem… Petrem Novotnym. / tak jsem, bohuzel nedavno, slysela oficialni uvodni rec. Co napsat dal, ti neporadim, nevim ani, jestli je tady zvykem pronaset smutecni rec, jako to zname treba z americkych filmu. Budes to na pohrbu i cist, nebo to ma byt rec pro pracovnika smutecni sine? Z tveho dotazu mi to neni jasne. Ja bych to totiz cist rozhodne nezvladla ![]()
U nas cetl farar, ale uvedl to jako dopis pro mamu od dcery.
Děkuji za rady, číst ji nejspíše také nebudu asi bych to neustala, ale řečník vždy pronese pouze takové strohé informace, a byla nám nabídnuta možnost sepsat si řeč sami, proto se o to snažím jen nevím čeho se chytnout, jak by to mělo vypadat. Na internetu jsem bohužel moc inspirace nedohledala. Je mi jasne, že řeč musí jít hlavně ze srdce jen nějak nenacházím ta správná slova
Omlouvám se, za strohé informace, ale chodí sem známí a nerada bych aby mě někdo poznal.
@Pandaxl mas opravdu nelehky ukol, ale snad te povede srdce, stejne jako tu uz psala @mroe v pripade jeji maminky a dopisu babicce. Pokud je to nekdo blizky, aby se hodilo mu dopis adresovat primo tvym jmenem, tak bych napsala proste to, co bych mu chtela rict, kdybych jeste mela moznost. Jestli to ma byt psano jako od cele rodiny o tom, jaky to byl clovek a jak jste ho meli radi, budes psat v mnoznem cisle za vas vsechny a vic se zabyvat popisem toho, jaky byl a co pro vas znamenal. Asi to pisu jak tatar, ale lepe poradit neumim. Preju ti hodne sily v tomhle tezkem obdobi ![]()
Začátek jsme psali o životě, konec pak
http://www.pohrebni.eu/…rozlouceni/8
Záleží, jak byl ten člověk starý a kolik přijde na pohřeb lidí. My se loučili s babičkou ve více méně rodinném kruhu, takže řeč jsme sepsali tak na stránku A4 a bylo to hodně osobní. Soustředili jsme se spíš na to, co by chtěla, aby zaznělo - co měla ráda, jak trávila poslední týdny/měsíce, že ráda chodila s kamarádkama do parku atd. Žádný fakta, jako kde pracovala a kolik měla dětí, to nám přišlo nepodstatné, spíš o člověku, jaký byl. Na konci jsme poděkovali za vše, co pro nás udělala. Bylo to hezký rozloučení, takový poslední pohlazení. Jiná situace by byla, kdyby to byla osoba středního věku, která chodila do práce a očekávala by se hojnější účast ze strany kolegů - pak bych ty osobní věci naopak zredukovala a zmínila i tu práci (v jednom odstavci max). U mladé osoby bych měla problém, to je docela tragédie a neuměla bych to podat jinak než tragicky. U přirozeného odchodu spíš jako důstojné rozloučení, ale ne moc formální (to ty úřední projevy bývají, proto jsme si to sepsali sami a někdo z rodiny to přečetl)..
Někdy jsou slova zbytečná. Pohřby blízkých k těmto chvílím patří. Na pohřbech jsem zažila tolik frázovitých žvanilů, včetně duchovních, až stydno. Proto dávám k úvaze - než slova, tak tiché rozjímání v doprovodu hudby. Vždyť nemusíš dělat to, co se jaksi většinově dělává, co je komu to pot. Stahovat si mustry smutečních projevů je zoufalství.