Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Snachy - jak vás bere tchyně?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
sahrazad1
27.9.24 12:18
@Anonymní píše: Více
Tchyně a uzeny, …. Dal už to asi znáš.
Já měla dvě tchyně - ex a tu současnou.
Moje ex tchyně mě nikdy nepřijala, nikdy za 10 let bývalého manželství.
Důvodem bylo, ze chtěla, abych ji poslouchala, a ona mohla řídit celou moji rodinu ( manžela - svého syna a naše děti ).
Na to jsem ji s úsměvem odpověděla, ať si o tom nechá zdát, a bylo vymalováno.
Cizi jsem byla furt, a projektovala to i do našich děti.
Nyní jsem s ex rozvedena a ona sklízí plody svého “ zájmu “ - děti ji nevidely asi 4 roky, a nehodlají na tom nic měnit 
( jsou dospělé )
Moje druhá, současná tchyně, je hodna ženská.
Ale i ta mi několikrát mezi řeči řekla, stejně jako jedna svagrova, ze jsem cizi.
A to i jim jsem dala vnouče - pokračovatele rodu.
Neudelas nic.
Moc si to neber, možná je ten odstup lepší.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.9.24 12:19
Ačkoli se o mrtvých nemá mluvit zle, tak moje tchyně byla strašně pomluvačný, sebestředný a zlý člověk. Osobně nic nedala přímo najevo, ale co se pak člověk dozvěděl od jiných… Chovala se tak teda i ke svým vlastním dětem.
Když se narodila dcera, tak jsme tam jezdili jednou za měsíc na takovou povinnou návštěvu a tu jsme zkrátka přetrpěli. Je to blbý, ale co zemřela, tak za tchánem jezdíme o trochu častěji, když to vyjde a mnohem radši. Jde i na něm vidět, že i on je takový uvolněnější.
Každopádně já jsem si s nimi neměla nikdy pořádně, co říct a když je potřeba, tak věci s tchánem vyřizuje manžel.
Edit:
A abych to vzala zase z druhé strany, tak můj muž si s mými rodiči celkem rozumí. Ale blíž má teda k mojí mamce. S mým tátou spolu vyjdou, když je to potřeba, ale na pivo by nešli. 
Jo a nikdy jsme si třeba nikdy nepotykali. S dědou už ano…
Příspěvek upraven 27.09.24 v 12:50
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.9.24 12:23
@sahrazad1 píše: Více
To znám, tchyně je také generál a vše se jede podle ní. Připadám si jen jako děloha na vnoučata. Kdybych jí řekla, že mě „nepřijala“, tak se mi vysměje, protože ona se vlastně chová slušně, jen je to s tím bonusem - jako bych neexistovala, což já moc za slušné nepovažuju. Fakt je, že se vidí v ženách, co jsou hospodyňky a pečovatelky a vadí jí, že u nás dost věcí dělá i muž a ne já. Já vlastně nemám ráda takovou tu přetvářku, když se chovají na oko slušně, ale ve skutečnosti je to spíš „pošli vnoučata a neotravuj, protože jsi cizí“.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.9.24 12:26
hmmm. Rozhodně nejsme nejky. Na kafe spolu nechodíme, na nákupy taky ne. Netravime spolu samy čas. Většinou všechno domlouvá přítel. Já jen když akutně potřebuju hlídání nebo jde o nějakou domluvu v organizaci, třeba lékaře. Narozeniny, svátky, vánoce… Popřát mi přijde úplně normální a slušně u obou stran. Možná si víš rozumím s macechou. Několikrát jsem s ní jela sama k prarodičům nebo ji odněkud vezla.
I když ten vztah tak nějak jde nerada upřednostňuju někoho víc jak druhého a zvlášť nesnáším, když si to někdo vynucuje. Jako trávit s tchýni víc jak jedno odpoledne nechci, pokud to není úplně nutný
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.9.24 12:29
Já mám tchyni zlatou. Občas mám pocit, že mně má i raději než svého syna samozřejmě nadsázka, ale už byly i menší rozepře, kde se postavila na mojí stranu.
S dětmi má vztah také skvělý, často u ní spí nebo jen tak zajdou na návštěvu (bydlíme v 0,5 km od sebe). Pár neshod mezi námi už také proběhlo, ale vždycky jen malichernosti, které se urovnaly.
Naši také mého muže přijali úplně bez problému a berou ho jako někoho, koho já si pro život vybrala, takže je součást rodiny.
- Citovat
- Upravit
27.9.24 12:33
Žádná kamaradka, ani náhradní maminka, ale přesto skvělá ženská, s kterou si rozumím, když něco potřebuji poradi a kupodivu je jako žena v některých věcech spíše na moji straně a schvaluje mě kroky.
Přestože obě máme na život jiný názor nevznikají žádné konflikty. Já ji beru jako matku toho svého, ona mě myslím jako někoho, s kterou je mu dobře a má ho rada.
Do života nám nemluví, ale zajímá se tak nějak v pohodě. Komunikace probíhá predevsim přes chlapa. Myslím že u mě žádný problém. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.24 12:37
Moje tchyně mi nezapomene nikdy říct, ze jsem součástí rodiny. Kupuje mi k narozeninam většinou darky, někdy i drahé.
Ale za zády mě pomlouva kde může. Málo vydelavam, dítě zanedbávám (to její syn nikdy nedělal, ve třech letech chodil na xy kroužků, apod). Řeší to s mužem, ale co je vtipný tak to řešila i s moji vlastní mamou, která mi to dost prekvapena sdělila.
Takže jsem s ni utnula dřív velmi častý kontakt a udržuji jen tolik, kolik je nezbytné minimum.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.24 12:43
@Anonymní píše: Více
U nás je to v podstatě stejné. Snachy = trpěné dělohy na milovaná vnoučata. Za 10 let se mě tchyně nezeptala na mé rodiče, v podstatě ani neví, kolik mám sourozenců, nic. Ale o sobě by žvanila do aleluja, tak ji nechávám.. Jinak mi tedy léta přeje v jiný datum, ač byla několikrát taktně upozorněna. V jednom tom sms přání se mě zeptala, kolik mi je vlastně let Do porodnice mi neposlala ani tu sms.
Dříve jsem to hodně řešila, od jisté doby mi je to ukradené.
Samozřejmě je můj muž chudák - živí, maká..
Chová se ke mně většinou slušně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.24 12:57
Jezisi, to je teda síla, myslela jsem, ze tohle se spis děje někde ve filmech. Moje tchyně je skvělá. Vždycky mi říká, ze jsem “jejich”, nikdy nezapomene na moje narozeniny, svátek. Máme všichni společnou whats appovou skupinu, kde si posilame skoro každý den fotky, co kdo děla a tak. Jezdíme společně na chatu s rodiči z obou stran najednou. Neumím si představit mít to jinak. A když to vezmu z druhé strany, tak naši mají manžela jako druhého syna, naprosto ho zboznuji až je to obcas vtipný. Narozdíl ode mě, nikdy neudělá nic špatně. Takže teda mě to normální nepřipadá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.9.24 12:59
@Lojzísek píše: Více
Jo, to je přesné. Všechny narozeniny potomků řeší, nikdy nezapomene, ale když mám narozeniny já, tak max strohá sms a kolikrát už ani to ne. Mně už to vzalo chuť jim cokoliv zařizovat a dělat jí radost. Takhle jsem k Vánocům udělala nástěnný kalendář dětí. Moc dobře věděla, že muž na tom neudělal ani čárku, ale poděkovala jen jemu, protože já jsem přece cizí. Kolikrát si říkám, v čem to vězí. Jestli i po tolika letech jí vadí, že si muž nenašel někoho jiného nebo co je za tím.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.9.24 13:00
Tchýně se o mě před dětmi vyjádřila, že jsem de.bil.ka, pro mě poslední kapka. Nechodím tam, starší dítě to u ní miluje, ona mu nalejvá do hlavy ošklivé věci, mladší k ní nechce a odmítá tam chodit, nenutím ho, ona na něj není moc příjemná.
- Citovat
- Upravit
27.9.24 13:07
@Anonymní píše: Více
Tak s takovým přístupem, že já jsem cizí a nemusí se mi ani přát k narozeninám by měla smůlu a nechodila bych k ní. Já jsem s tchyní skončila už celkem dávno, nezajímá mě a je mi fuk…nikdy mě nepřijala, pomlouvala mě fakt hnusně, sprostě o mě mluvila, vnoučata jí nezajímala, tak je škrtnutá… 
jako tchyně beru snachu prostě jako svojí rodinu, patří do ní, navíc je to ženská, já měla jen kluky, takže spolu držíme
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.24 13:11
@Anonymní píše: Více
U nás stejné - děkuje se jen manželovi, vždyť ten dělá vše, samozřejmě.
K narozeninám mi chodí pouze ty sms v jiný datum, nic víc, nic míň. Když mi umřel člen rodiny, ani fráze soustrasti jsem se nedočkala.
Myslím si, že ta moje je příkladem choré matky, která má celoživotní pocit, že jí snacha ukradla syna. A ještě k tomu– ona je generál a byla zvyklá vést celou famílii. Nás tedy neřídí, což je druhý kámen úrazu.
Já už jsem vážně došla do stavu, kdy to vůbec neřeším. Jsou mi ukradení stejně jako já jim. A je mi konečně dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.24 13:23
Bere me jako soucast rodiny. Ne, ze kdyby si mohla vybrat, sahne zrovna po mne ale podle me hlavni je pro ni, jak se staram o deti a jaky mam vztah k jejimu synovi.
Jestli me pomlouva - to mi je i jedno, podle me dost lidi si tak jen upousti paru, maji takovou povahu - a neodpovida tomu, jak dotycneho ve skutecnosti maji radi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zajímalo by mne, jaký máte vztah s tchyní? Bere vás jako součást rodiny nebo ne? Je pro vás důležité, aby vás brala jako určitou součást rodiny? Občas nad tím přemýšlím, jaký je ten správný vztah prarodičů ke svým snachám, zeťům. Já si kdysi myslela, že snacha, zeť by měl být součástí rodiny a například pokud se v rodině přeje k narozeninám potomkům, vnoučatům, tak je přirozené, že se popřeje i partnerům potomků. Nakonec jsem se ale setkala s tvrzením, že snacha / zeť jsou prostě cizí a prarodiče s nimi nemusí vůbec interagovat. Na jednu stranu tomu rozumím, rozhodně mi nikdy nešlo o to, aby se ke mně chovali jako k dceři. Ale léty už mi jejich chladný přístup leze krkem. Možná je to dobré v tom, že se s nimi tedy nemusím stýkat, ale je mi to protivné. Oni jsou vcelku slušní, ale hodně studení co se týče přístupu k partnerům svých potomků. Kolikrát jsem z nich měla pocit, že by byli nejraději, kdyby se se mnou muž rozvedl, protože když se zeptám něco já, tak pomalu ani neodpoví a celé je to ve stylu, jako bych neexistovala. Je to normální vztah tchyně nebo ne? Přemýšlím, zda je chyba ve mně, že jsem náročná, že bych ocenila něco jiného než tenhle „ghosting“.