Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky
s přítelem se snažíme téměř 3 roky o miminko a stále nic, v říjnu u me svitla naděje ale dnešní test me zase dostal do reality… Pojďte se navzájem podpořit a popovídat si ![]()
Ahoj, já jen chci podprořit optimismus všech dlouhodobých snažilek Snažili jsme se skoro 3 roky, když jsem otěhotněla a pak jsem v 15. týdnu samovolně potratila (bez zjištěné příčiny, vše i genetika byly v pohodě). Byla to celkem rána, ale po dalších asi 7 měsících se to povedlo znovu. Teď máme roční zdravou holčičku. Nevzdávejte to!
A jen podotýkám, že je mi 39, máme starší 12 letou holku a tu jsme počali úplně bez problémů. Během těch 3 let jsme zkoušeli kdeco- ale teda jen přírodní věci (bylinné čaje, macu, mateří kašičku, vitamíny atd.) a taky pevnou víru. Když člověk nemůže mít dítě je to velká zkouška trpělivosti a pokory. Moje zušenost je taková, že se nesmí podlehnout beznaději a depresím. Znám i pár matek, které byly pro doktory „beznadějné případy“ a dnes to dítě mají. Takže holky, držím palce a věřte!!!
@Kimme Ahojki…přidávám se k tobě, pokud seš tedy stále ve fázi snažení;)…my se tedy zatím snažíme jen něco málo přes dva roky…jaká vyšetření už jsi podstoupila?
Vítám
ja to mám do tří let 2 měsíce :S
Mám za sebou jen sledování ovulace utz, a laparku a to jsem si musela vydupat po skoro 3 letech protože mám doktora fkegmatika a vola! Po 2 letech mi nebyl schopný ani říct tak zásadní věc jako jestli mám vůbec ovulaci… kor neaky vystreni tsssss..ani omylem… ted jsme byly po vyšetřeních v gyncentrum a byly objednání do CAR.. což jsme nakonec zrušily protoze už ze mě byl psychopat a dali si na pár chvilek pauzu… ale už je to tu zas a jsem akorát ulzoufalka :/
Já mám teď v listopadu po laparoskopii, kdy na nic nepřišli. Přítel má po spermiogramu a je taky úplně v pořádku. My chceme nechat umělé oplodnění úplně jako poslední šanci, vůbec se nám do toho nechce. Naštěstí jsem ještě relativně „mladá“ tak na to moc nespěcháme. Spíš jsme se báli, aby někdo z nás neměl lékařský problém a ten tedy nemáme. Moje doktorka to taky moc neřeší, hlavně když jsem jí řekla, že to nechceme hrotit. Ale mě to tak vyhovuje. Akorát mi teď nasadila Clostillbegyt a mám docházet na utz jestli mi dozrávají folikuly. Jinak Duphaston beru už přes rok. Neuvažovala jsi o změně gynekologa? Když ti jeho přístup nevyhovuje tak bych si našla nového. A tvůj partner má taky hotový spermiogram? Já si momentálně nezoufám, horší je, že všichni kolem mě buď těhotní, rodí nebo se starají o děti. ![]()
Přítel je OK, mě nenasadil naprosto nic, mě nenašli nic hrozného proč by to neslo, nikdo nic neví a proto chceme na uměly, 3 roky čekám a už tomu nechci nechávat průběh… Víš jak..nikdo se mnou nikde nic nedělá protože nevědí co… Furt mi rikaliz nemyslí na to ale to jsem delala 2 roky a beztak to nepřišlo… Takže já už v to nemysleni na to..nevěřím… :/
Dobrá zpráva je, že jste oba v pořádku. „Nemysli na to“ je podle mě ta nejhorší rada- na to prostě nejde nemyslet. Rozhodně je špatně se v tom utápět, ale není jediný den, kdy bych na dítě nepomyslela. A když už ne vědomě, tak nevědomky- dneska se mi o miminu zdálo.
A proč jste to teda nedotáhli do konce v tom CARu? Když si teď zoufáš, tak dělat aspoň něco je lepší než nedělat nic ne?
Já měla takovej strach že ani ta úplně poslední metoda nezabere, ze jsem si to norlmalne rozmyslela, jako s testem, nemůžu dospat, ale jak ho držím zabalený v jak ho drzim zabalený v ruce, dostanu strach ze sklamani a jsem schopna to oddalovat týden
Přesně z toho důvodu nechci jít do umělého oplodnění- je to ta úplně poslední možnost. Rozumím ti. Jenže co s tím? Trápíš se, tak je asi potřeba něco vyzkoušet. Naštěstí je na to umělé oplodnění více pokusů ![]()
Souhlasím ale to je prosté psychyka… Teď jsem si koupila štěně a vřele doporučuji, na dítě ted myslím minimálně a je to znat jak na soukromém tak i pracovním „životě“ je mi mnohem lépe když mám alespoň toho psa, když jsi u toho snu, včera jsem zakládala diskusi, jmenuje se zdálo se mi ze mám miminko, taky jsem ten sen měla myslím převčirem… No konec ;D
My máme zvěřinec pořádný, i když je pravda, že se štěnětem je nejvíce práce- je to nejnáročnější období. No můj sen byl děsně realistický- rodila jsem v domě mých rodičů(ale porod byl úplně v pohodě, žádná bolest
), ale když mi potom dali tu holčičku, tak byla strašně skutečná-pomačkaná, s mázkem, neplakala, jen tak mžourala
A po porodu jsem ještě zadržela skupinu zlodějů
Předpokládám, že teda žádné vlastní dítě zatím nemáš.
No, tak partičku zlodějů, jsem teda v tom snu nezadržela
dětičky žádný nemám, s tím štěnětem se zabavim ve volným čase úplně maximálně takže, jsem teď v lepsi náladě ![]()
Tak ten bude malý i když bude velký
My máme raťafáka-velkého křížence.