Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Prosím poraďte mi, co dál..
S přítelem jsme spolu 3roky, máme spolu dítě. Dlouhou dobu jsem se k němu chovala tak jak bych měla. Mrzí mě to. Byla jsem zaujatá jen péči o malého a jemu jsem nedala tolik pozornosti. V poslední době už je to s naším vztahem na okraji konce. Chtěla jsem od něj už odejít, ale stále mi to něco nedovolilo. Mám ho pořád ráda. Je stále v práci, doma je minimálně a to je možná i příčinou. Jenže.. objevila se tu jiná. Ta s kterou si přejete rozumí, ta s kterou si má o čem povídat. Podle něj s nim málo komunikují a já to i přiznávám. Ale své chyby jsem pochopila a chci je napravit. Jenže on celé dva roky, nechodil ven s jinou a teď už s tou dotyčnou chodí. Nedávno jsem za ním šla na kafe, tam kde ona pracuje. Když jsem viděla jak on ji provokuje, jak se na ní usmívá a všechno. Hned jsem věděla, že je to jiný než mezi námi. Mrzí mě to, že mu v našem vztahu něco chybí a on to hledá jinde než aby mi s tím problémem pomohl. Jo, mluvila jsem s ním oni. Ona dokonce i ví, že jsem si dlouhou dobu myslela že spolu něco mají. Řekl mi, že nic nemají. Také vím, že ona má dlouholeteho přítele. To jsem od něj pochopila. Ale.. on se teď začal chovat tak, jako jsem se k němu chovala já. Já mu řekla, že se budu snažit vše změnit. Jen teď mám strach co bude dál, spíš nevím co bude dál. Nechci o něj přijít, on to ví. Prostě jsem žárlivá ženská a nevím a tím rady. Co by jste dělali na mém místě? Snažili se vztahu vrátit jiskru a nebo ukončili? Jak by jste se chovali, co proto dělali? Nemám dost zkušeností v takových situaci. Děkuji za každou radu.
Miluješ ho? Pokud ano, řekni mu to a začni se podle toho chovat.
To je jak s tou hračkou, dokud si s ní nehraje někdo jiný, tak ho nezajímá.
Můžeš se pokusit to vrátit zpět, ale jsi si jistá, že to tak chceš, když jsi na něj vlastně kašlala. Vztah se musí budovat, udržovat, ne pozdě bycha honit. U nich asi už přeskočilo vše možné, a nediv se mu.. ale zkusit to můžeš ![]()
Miluji, už jsem mu to řekla. Dneska když jsem mu říkala, že se chová divné. Jeho odpověď byla " chovám se tak, jak ses ke mě chovala Ty". Což chápu. Ale po té mi řekl " snažil jsem se dost dlouho na to, aby mě to přestalo bavit"..z čehož jsem zmatená..svoji vinou samozřejmě..
@Lucc23 píše:
Prosím poraďte mi, co dál..
S přítelem jsme spolu 3roky, máme spolu dítě. Dlouhou dobu jsem se k němu chovala tak jak bych měla. Mrzí mě to. Byla jsem zaujatá jen péči o malého a jemu jsem nedala tolik pozornosti. V poslední době už je to s naším vztahem na okraji konce. Chtěla jsem od něj už odejít, ale stále mi to něco nedovolilo. Mám ho pořád ráda. Je stále v práci, doma je minimálně a to je možná i příčinou. Jenže.. objevila se tu jiná. Ta s kterou si přejete rozumí, ta s kterou si má o čem povídat. Podle něj s nim málo komunikují a já to i přiznávám. Ale své chyby jsem pochopila a chci je napravit. Jenže on celé dva roky, nechodil ven s jinou a teď už s tou dotyčnou chodí. Nedávno jsem za ním šla na kafe, tam kde ona pracuje. Když jsem viděla jak on ji provokuje, jak se na ní usmívá a všechno. Hned jsem věděla, že je to jiný než mezi námi. Mrzí mě to, že mu v našem vztahu něco chybí a on to hledá jinde než aby mi s tím problémem pomohl. Jo, mluvila jsem s ním oni. Ona dokonce i ví, že jsem si dlouhou dobu myslela že spolu něco mají. Řekl mi, že nic nemají. Také vím, že ona má dlouholeteho přítele. To jsem od něj pochopila. Ale.. on se teď začal chovat tak, jako jsem se k němu chovala já. Já mu řekla, že se budu snažit vše změnit. Jen teď mám strach co bude dál, spíš nevím co bude dál. Nechci o něj přijít, on to ví. Prostě jsem žárlivá ženská a nevím a tím rady. Co by jste dělali na mém místě? Snažili se vztahu vrátit jiskru a nebo ukončili? Jak by jste se chovali, co proto dělali? Nemám dost zkušeností v takových situaci. Děkuji za každou radu.
Zdá ho miluješ a záleží ti na něm tak bych se snažila to určitě zachránit a když by to nešlo aspoň by jsi nežila s pocitem že jsi ani nezkusila zachránit. To je čistě můj názor, hodně štěstí
![]()
Možná je na čase, abyste oba dospěli a začali se chovat poněkud zodpovědněji, než doposud.
Pro nějakou konstruktivní změnu toho, jak fungujete vřele doporučuju vstoupit do párové psychoterapie.
@Inaris Ty jsi asi hodně zraněná životem, co? Je úplně normální, že i po narození dětí láska jejich rodičů pokračuje. Ano, mít malé dítě je náročné, ale nelze na několik let přestat udržovat partnerství mezi rodiči a později navázat, kde se přestalo.
@Inaris píše:
To je příšerné, jak jsou mladí pánové neschopní pochopit a nepřipravení na to, že když se narodí další člověk na svět, tak je asi potřeba mu věnovat co nejvíc pozornosti. Tento mužský hloupý egoismus nepochopím. Už by ty matinky a možná i pedagogové fakt měli něco dělat.
Je to jak podle kopíráku - jak se všechno netočí kolem nich, je problém. Jsou všichni ti „muži“ popráskaní nebo co?![]()
Jak si jich má ženská, co kvůli mateřství odmávla svoji kariéru, rodila, v noci k děcku vstává atd. vážit?
Radu bohužel nemám - kvůli dítěti s ním rozumně promluvit o potřebě zachovat rodinu, případně zajít do poradny za odborníkem aspoň sama, když nebude chtít jít on.
Apelovat na svědomí štětule, které nevadí, že leze za ženatým chlapem, co má malé dítě, je zbytečné.
Nejsi žárlivá ženská. To on by se měl chovat jako otec a chápavý manžel (nebo partner), a ne vás hodit přes palubu a najít si jinou zábavu.
Já bych se snažila ten vztah zachránit. Teď si musíte v klidu sednout a promluvit. Pokud chcete vztah zachraňovat, tak se musíte snažit oba, nejen ty. On si teď nemůže hrát na uraženýho chudáčka (i když na to má třeba právo, jestli jsi na něj opravdu kašlala) a nemůže se snažit ti to teď vracet. Musíte být oba rozhodnutí, že váš vztah a rodinu chcete zachránit a začít se podle toho chovat.
@Inaris Nepatřím, náš vztah je rovnocenný, můj muž po narození obou dcer fungoval jako máma i táta a to ve dne i v noci, kdyby mohl, tak by i kojil. Samozřejmě je to myšleno s nadsázkou, manžel chodil do práce a já byla na rodičovské doma, ale jak mohl, tak se staral, vstával k nim i v noci, umožnil mi dostudovat vysokou školu. Dnes má na starosti rána - snídaně, svačiny, culíky a doprovod do MŠ a ZŠ, na mě jsou odpoledne. Děti do našeho vztahu vnesly nekonečné množství lásky a něhy, ani na vteřinu jsme nezapomněli, že milujeme jeden druhého a děláme vše, co je v našich silách, aby ten druhý byl šťastný. Neříkám, že je to vždy dokonalé a podle představ toho druhého, ale je to to nejlepší, co dokážeme.
To jsem myslela milovat a chovat se tak. A zároveň nepřestat pečovat také sám o sebe, studovat, pokud je to potřeba, případně k dětem pracovat, pěstovat své zájmy. Žít. Narozením dítěte život nekončí.