Sousedské spory

Zdravím. Chápu, že se potřebuješ vypsat, co se stalo. Mám to tak také, když se takhle vzteknu… Naše rodina má se sousedkou /nyní cca 80 let, ale čilá/ neustále problémy-už 20 let. Pořád jí něco vadilo a vadí, na naší rodině asi úplně všechno. Přitom jsme průměrná rodina, dalo by se říct, že nijak nevybočujeme. S nikým jiným v okolí problémy nemáme, ale tady jsme si prostě navzájem nesedli. Neustále jsem se dozvídala, jak nás všude pomlouvá, jaká jsme strašná rodina, že jsme utýrali kočku, že máme všude bordel… Momentálně jsme asi 4 roky ve stavu, že ji nikdo z naší rodiny nezdraví, naprosto ji ingnorujeme, nekomunikujeme. Za tuto dobu jsme se slovně porafali pouze 2×. Právě před pár dny nám umřela nemocná kočka. Věděli jsme, že umře -měla neskutečně zvětšené ledviny, pravděpodobně následek otravy, jak řekla veterinářka. Měli jsme ji donést uspat, až přestane žrát-aby se netrápila./od návštěvy vet žila kočka už jenom 12 dní./ Byla to venkovní kočka, takže samozřejmě si jejího obrovského břicha a hubnutí všimla i sousedka, protože kočka spávala na trávě v její zahrádce. Na uspání jsme byli domluveni na pátek, bohužel kocourek nevydržel. Naše dcera /19/ho našla dopoledne na sousedčině zahrádce. když ho dávala do igelitu a poplakávala, objevila se zčistajasna sousedka. Pustila se do ní, že jsme ho utrápili, že jsme ho nekrmili, nechávali na mrazu a dešti, neléčili…/kočka měla v šopě pelech, domů jsme ji pouštěli, ale vždycky stála po určité době u dveří a chtěla ven-prostě byla venkovní, jakých je všude spousta, ale měla se dobře, jezdila s náma na chalupu, byla milovaná určitě víc než např. naše sousedka/ Bohužel dcera sousedce v tom rozrušení a mezi pláčem nedokázala říct nic jiného, než že jsme s ním měli jít dnes k doktorce na injekci. Na to jí sousedka řekla, že jsme teda si všimli brzo, jak má nafouklé břicho, že chudák kočička. Přitom sousedka nemohla naší kočce přijít na jméno, že by nejradši vytrávila všechny kočky, protože chytají ptáky. Syn /21/ pak přijel domů a našel ségru dost špatnou a tak šel sousedce vynadat. Manžel jí pak na druhý den vynadal taky - dost na ni křičel, ale nijak ji netituloval, vykal jí, ale hodně křičel. Řekl jí, ať nás přestane pomlouvat, že nám tu kočku stejně otrávila ona… Promiň, toto jsem zas potřevovala vypsat ze sebe já - pořád je to dost čerstvé. Dost na to myslím. Hlavně je mi líto dcery, která to za nás schytala z první ruky /musela odklízet mrtvého mazlíčka a ještě poslouchat takové kecy/. Taky z toho byla celý den dost špatná a myslím, že ještě chvíli to bude mít v hlavě. Jenom k tvému dotazu - my spory řešíme stylem - raději nic neříkat, ignorovat, ale jak to bouchne - tak to bouchne pořádně. Ale jak už jsem psala - za ty čtyři roky, kdy jsme ji kvůli pomluvám přestali všichni zdravit a ignorovat - to bylo podruhé, kdy jsme si to s ní vyříkali nahlas. Poprvé to bylo asi před třemi lety, kdy jsem na ni zase vyjela já. Ale to by bylo taky nadlouho.
Přeju pevné nervy tobě, ale i nám. Asi jsem moc neporadila, protože nám sousedka škodí slovně, ale ty tam máš i potencionální napadení psem, takže nevím. Měj se