Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Postýlku máme v ložnici asi metr od postele, občas nad ránem mimino u nás skončí. Většinou proto, že já už jsem mrtvá, miminko nechce usnout a když už po kojení po patnácté vstávám, abych miminku zkusila dát dudlík, vyndala z postýlky a uspala na ruce, vrátila do postýlky, lehla si - miminko začne plakat, vstala a zkusila dudlík, vyndala z postýlky, uspala na ruce a vrátila do postýlky - opět pláč… Vezmu ho do postele, abych si urvala nějaký spánek. Nemám a neměla jsem plán, že miminko bude či nebude spát v naší posteli, nechávám to plynout. Má vlastní postýlku a když je ptřeba, k nám se taky vejde.
Neřeš to. Udělej si to dle sebe a případnou postel řeš až za pochodu … Je zbytečné to vysvětlovat, když to tam nemáš
( to myslím v dobrém ).
Jinak “ těm věcem “ se snad můžeš věnovat i jinde než v posteli
Moje mimi spí se mnou v posteli, protože jinde řve jak drak
a chci se aspoň trochu vyspat, ze jo. Ale sama uvidíš po šestinedělí, jak ti ty plány budou vycházet, to si clovek muze naplánovat sebelíp, a pak to dopadne všelijak a jsi kolikrat raday kdyz ten satan zabere aspon nekde ![]()
@Anonymní píše: Více
Sex přece nemusíš mít jen v ložnici v posteli ne? ![]()
Kluky jsem měla od narození v postýlkách, ale i kvůli tomu jsem nevydržela kojit ![]()
Dceru jsem kojit chtěla a vstávat 10× za noc, kojit v sedě a pak jí zase odložit do postýlky jsem vydržela jen první týden.
Pak jsem byla už tak vyřízená, že jsem mimino hodila vedle sebe a u kojení spala. Není a nebylo to ideální, ale jinak bych se z nevyspání asi zbláznila. Bylo to tak pohodlnější, rychlejší i se dítě méně budilo, rychleji usínalo. I manžel byl spokojenější, protože jsem stihla dítě rychleji obsloužit a nestihlo brečet, než když jsem se musela vyhrabat z postele, zvednout ho, připravit si kojící polštář,…pokud kojit nechceš a budeš mít dítě na umělém mléku, bude se ti i méně budit a pak se to dá tak v pohodě zvládnout ![]()
Byla jsem jako ty. Bohužel dcera naprosto neschopná spát jinak než na mně. Po třech týdnech absolutního vyčerpání jsem jí vzala k sobě do postele a najednou jsem dala alespoň 5 hodin. Sice ne v kuse, ale oproti 20 minutám to byl pokrok.
Přeji klidné dítě ať nedopadneš stejně. Teď jsou dveře dva roky a spí v postýlce ve stejné místnosti.
Já si taky plánovala, jak budu dávat miminko do postýlky, haha, to byla naivní představa, teď semnou spí kvůli mojí lenosti.
Večer ho uspím, dám do postýlky, vydrží asi do dvou, kdy se vzbudí. Předtím jsem ho kojila, třeba půl hodiny, třičtvrtě, než zase pořádně zabral a bylo možné ho přenést zpátky do postýlky. Takhle spal maximálně hodinu a mohla jsem to celé opakovat. Navíc jsem měla problém znovu usnout, většinou jsem se u toho uspávání probudila natolik, že mi nešlo zabrat.
Takhle si ho dám na prsa, spím a ani nevím.
Měla jsem to stejně, nechápala. Po porodu jsem byla extrémně neschopná kojit v sedě, kvůli protržené hrázi jsem od začátku kojila a v leže a jelikož jsem byla i odjakživa velice fyzicky slabší jedinec, kojit v sedě a u toho rukama podpírat větší dítě klidně i 40 minut, než usne, mi fakt nevyhovovalo. A při vstávání v noci jsem prostě v tom leže usínala. Ze začátku jsem proti tomu bojovala, ale nešlo to vyhrát. Obvykle dcera usínala v postýlce, ale po prvním nočním kojení už byla do rána u mě. A jak mi to vyhovovalo, když jsme třeba onemocněly a mohly obě spolu celý den marodit v posteli ![]()
Vzdyt si to udelej, jak chces, razitko narodniho vyboru k tomu nepotrebujes. Prvni miminko jsem se snazila davat do postylky, presne s tou uvahou, ze prece proc se ty postylky vyrabi. Rychle jsem pochopila, ze jestli se chci take vyspat, tak to tak nepujde. Mit miminko nablizku mi prislo mnohem prirozenejsi a lepe jsme se vyspali oba. Dalsi dve miminka jsem mela od zacatku v postylce prirazene bez bocnice k posteli, moc jsem si to uzila a intimita rozhodne neutrpela.
Udělej si to prostě jak to budeš ty cítit.
Já obě děti kojila, po porodu člověk v noci občas dítě pozoruje jestli dýchá a to se přes zeď dělat nedá
i s monitorem. Obě děti mi usínaly u kojení a přes den jsem je nechala u nás v posteli, v noci šly do své vedle postele, protože by jsme se 3 nevešli. Je to prostě o pohodlí, ono když máš každý 2 hodiny vstávat, tak i těch pár metrů si chceš ušetřit.
A takový to „to já dělat nebudu“ prostě to nech plynout, aby jsi pak nebyla zklamaná, že to dítě chce třeba jinak. Nebo ty, partner ![]()
Taky jsem patřila k těm který..no ne že bych si vyloženě ťukala na čelo ale říkala jsem si že prostě bude dítě spát u sebe v postýlce a já k němu budu odbihat…že s námi v posteli nebude…A no ano, u prvního dítěte to celkem i fungovalo. Ale ona je čestná výjimka. Jednak se mi u ní nepodařilo kojení takže byla na UM od začátku, a cca od konce šestinedělí se budila pravidelně jak budíček po 3h, v noci spala klidně i 6h a asi od 3m pak spala v jednom trhu od cca 7 večer do 5 ráno…takže pohodička, klídek. S druhým ( který se narodil když první bylo 16m) to začalo být složitější… Dopadlo to tak že kvůli lepšímu soužití starší spala nějakou dobu s námi. (Cca třičtvrtě roku) Teď už zase spí sama (no uspavame ji pořád většinou u nás nebo jsem s ní u ní v posteli a čekám tam až usne…ale většinou je u nás s manželem kde čeká až přijdu já po uspání mladšího) a pak ji přeneseme. Někdy v noci ještě přiběhne ale většinou už je u sebe až do rana…no a mladší, ten raději usíná u sebe v postýlce, ale v noci když se vzbudí už pak spustí rev když se ho tam zase snažím uložit a když se přecejen podaří tak se zase třeba za hodinu vzbudí…a pak zas a zas..když ho vezmu knam tak zase hned usne a spí až do rana relativně v klidu…takže tak…je to prostě o tom že někdy to ty děti třeba i jen na krátkou dobu potřebují…ten pocit bezpečí a tvoji přitomnost. Psala si že nejsme zvirata…no…clastne jsme…jsme savci, a i když máme oproti mnohým jinym savcum nadprůměrné vyvinuté mysleni tak naše mláďata (děti) se po narození řídí hlavně instinkty a pudy…ktere jsou prostě stejne…vpodstate není moc velký rozdíl mezi lidským dítětem a třeba šimpanzím nebo gorilím mladetem…a ty stráví přilepení na máme spoustu mesicu…a i lidi to tak drive hodně meli…
A no…zvlášť když kojis..ono potom když ti mimino prorve několik nocí po sobě a ty už budeš total zombie tak ho k sobě do té postele vezmeš ani nemrknes a budeš ráda že když už nic tak aspoň ležíš…takže opravdu nějak i si plánovat s spekulovat před porodem a říkat si tohle určitě dělat nebudu…no…plánovat můžeš ale realita je od představ pak často dost odlišná…
@Anonymní píše: Více
Nez se mi narodilo dite, mela jsem uplne stejne nazory jako ty. Ted mam trilete dite a spi s nami stale v posteli. Ono az porodis, tak pochopis, ze za trochu klidneho spanku ustoupis uplne ve vsem ![]()
Ono ver, ze pokud se ti dite bude budit do 30 minut, co opustis mistnost, jako to dela to moje a kojit budes po 2 hodinach 18 mesicu v kuse, tak chozeni do vedlejsiho pokoje proste fyzicky nedas. A nejaka intimita s partnerem ti v tu chvili bude totalne v pazi, protoze na ni nebudes mit totalne energii. Takze se vsadim, ze kdyz zjistis, ze v momente, kdy si vezmes dite k sobe do postele a vsichni najednou muzete klidne spat, tak si tam to dite jeste rado nechas ![]()
@Anonymní píše: Více
Před porodem si to můžeš plánovat, jak chceš, ale až budeš spát 4 hodiny denně a to ještě ne vcelku, tak tě vstávání k dítěti několikrát za noc bude tak unavovat, že ho raději necháš u sebe v posteli a jakmile začne řvát, tak dáš prso, pohladíš.
Náš malý i teď skoro v 15 měsících dospává u nás v posteli. Večer ho přesunu do jeho postýlky, ale jakmile se vzbudí, tak ho vezmu a spí s námi. Jo a intimnosti s partnerem můžeš dělat i s dítětem v posteli ![]()
@Anonymní píše: Více
Jenže dokud si to sama nezažiješ, tak to prostě nepochopíš. Jako bezdětná jsem si taky neuměla představit, jak vyčerpávající je nespat víc jak hodinu v kuse, jak nervy drásající je pláč kolikového miminka, jak s člověkem zamávají poporodní hormony nebo jak moc může kojení bolet, a i kdyby mi to někdo vysvětloval, určitě bych si to pro sebe zlehčovala, že to „přece tak strašné být nemůže“. To není útok, ale prostý fakt. A mezi námi, ten tvůj úvodní příspěvek taky nevyznívá zrovna přátelsky a tolerantně.
Přímo k dotazu, dcera se mnou spí od miminka, protože zkrátka a dobře jinde spát nechtěla. Byla neodložitelná i přes den. Takže to byla volba buď nespat vůbec a pochodovat s ní celé dny a noci po pokoji, nebo ji mít u sebe a vyspat se aspoň trochu. Nebo ji teda nechat vyřvat, dokud neusne vyčerpáním, ale o tom jsem ani neuvažovala. A víš co? Mně to dává smysl. To dítě devět měsíců roste u maminky v břiše, cítí její vůni, poslouchá její hlas a nic jiného nezná, je v teple, v bezpečí a strava mu jde rovnou do bříška, kdykoliv si vzpomene. A sotva se narodí, už má spát samo v pokoji ve studené postýlce, daleko od mámy a kojit se po třech hodinách?
Třeba budeš mít mimino, které bude klidné, pohodové, bezpracné a nebude ho trápit bříško. Ale třeba taky ne. Proto bys to neměla hodnotit, dokud to dítě není na světě.