Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Opravdu chceš diskutovat a zajímá tě názor druhé strany?
uplně to tak tedy nevypadá. Uplně nechápu, proč na ty jiné názory útočíš, vzdyt dělej si to podle svého a uvidíš…
Já měla u první dcery připravenou krásnou postýlku a vůbec jsem nic neplánovala.
Po pár totálně probdelych noci jsem si vzala dceru k sobě do postele, bylo to jednoduší, nemusela jsem vstávat x krát za noc, nakojila jsem v leze a spalo se dal. Zůstala u nás do 4 let
druhá dcera byla úplně jiná, spala úžasné 6-8h vkuse, takže byla u sebe v postýlce, pak se to zlomilo, já nechtěla vstávat, tak šla k nám. Byla u nás do 3 let.
Nikdo újmu nemá, bylo to skvělý. Manžel nám vyrobil 2m postel a vešli jsme se všichni ![]()
Příspěvek upraven 23.10.24 v 22:19
@Anonymní píše: Více
Zvířata rodí v přírodě (když nepočítám bytové kočky, psy a podobně), protože nemají porodnice. A placentu jedí, aby nezanechala stopy po porodu a ochránila svá mláďata před predátory. Jde o nutnost a přežití, s přirozenými potřebami to nemá moc co dělat.
@Rimonsiley píše: Více
Přesně tak, je to nutná ochrana před predátory a navíc i dobrý zdroj výživy po vyčerpávajícím porodu vzhledem k tomu že se většinou rodí více mláďat a ta matka se od nich prvních pár dní nemůže hnout a zvířata nemají full servis od manžela či personálu porodnice…
@Anonymní píše: Více
Tak my nějak máme sex, i když máme děti. Uspím děti, je sex, vracím se k nim. A proč s nima spím? Protože si to tak přály, chtěly mámu. Protože každý savčí mládě spí se svojí mámou nablízku, aby se cítilo v bezpečí. Žádný primátí mládě nespí na samotce, jelikož instinktivně ví, že by ho něco brzy sežralo. Taky se děti i mláďata x krát v noci kojí. Jako někam odbíhat, tak by mě únavou asi klepla pepka
V neposlední řadě se s miminkama prostě ráda tulím, ráda poslouchám, jak dýchají, ostatně dětem se zlepšuje v blízkosti mámy dýchání, protože kopíruje její dech. Také společné spaní zvyšuje šanci na dobré kojení. Prostě se máme rádi a rádi se tulíme.
Je pohodlnější uspávat dítě vedle sebe, než sedět na křesle v pokoji vedle postýlky, dětem stačilo jen hladit ruku vedle v postýlce a já u toho usínala. Neměli jsme děti v posteli, ale v postýlce hned u postele. I teď dcera 5 let spí s námi v ložnici, postel má vedle naší postele. Ráda se s ní tulím při usínání, muž spí vedle mě z druhé strany, tak se tulím i k němu. Náš intimní život tím nijak netrpí, máme i jiné místa v bytě, kde TO lze dělat. Naše děti spát samy nechtěly, vyplakat jsem je zase nechtěla nechat já. Navíc se s nima fakt ráda tulím a mazlím, taky nerada usínám sama, tak chápu, že ani děti ne. Pokud dítě lépe spí samo v pokoji, tak chápu, jinak ale vůbec.
Já měla pro dceru dvě postýlky, aby mi spinkala dole a nahoře a já v klidu všechno stihla. Sak trošku pobreci a určitě usne. Nikdy bych ji k sobě do postele nedala
![]()
No co si budem
trvalo to 2 mesice co jsem skoro nespala, a po dvou měsících když jsem úplně vyčerpaná s urvanym deckem ve 2 ráno skakala na míči ať už proboha usne jsem ji soupla do postele a od té doby jsem konečně spala
jen jsem dala prso a spala dal, dítě spokojene, ja spokojena a co si budem má 3 roky a ještě neodesla a mě to vůbec nevadí, když co může byt hezciho než to tuleni a vědět, že to dítě mě potřebuje.
S manzelem se večer setkavame jinde u telky když večer malá usne, to mi přijde úplně v pohodě a nevím proč by se měl imtimni život odehravat jen v posteli.
Taky jsem to dříve nechapala a říkala jsem si jak si to miminko naučím, zatím to mimčo učí hlavně mě
Teď čekám druhé a mám nachystanou i kolebku, ale už teď je mi jasné, že to bude další pristehovalec do naší postele, ale dám té postýlce šanci, ale spanek je mi prednejsi. Prostě to fakt jinak nešlo a když se to miminko narodí a pláče, tak to přece matka musí udělat cokoli aby bylo spokojene. Prostě už jsou ty priority úplně jinde
U prvního dítěte jsem taky moc nechápala, proč někomu spí miminko v posteli, když pro oba je pohodlnější spaní každý ve svém. Druhé dítko mi „vysvětlilo“ už v porodnici, že pokud chci vůbec někdy spát, tak jenom, když bude v mé posteli ![]()
@Jahru Přesně takhle jsem to měla s prvním, tak uvidíme u druhého ![]()
Měla jsem syna vedle sebe a já spala mezi ním a manželem. Žádné soukromí nám to nevzalo. Mít intimitu se dá i jinde. Naopak společné spaní je krásne. Jsem ráda když ho u sebe mám.
@Anonymní píše: Více
Poznámka počkej až porodíš je úplně přesná, protože pak teprve si můžeš dělat názor
Jinak co se sexu týká, s dětmi už je všechno jinak a nejen když je miminko. Dceri je 10let a kolikrát jde spát později než já, takže nějaké večerní postelové akce často nejsou možné. My umíme využít každou chvilku, když je na tréninku, u kamarádky, u babičky, nebo i rychlovku když je se koupe. Kdyz byla malá a spala s nama v posteli, využívali jsme obývák. Proste jsme se přizpůsobili tomu, ze mame dite. Miminko na noc v jine místnosti si neumim představit, pro me naprosto nepřirozená situace. Navíc koho by bavilo v noci trdlovat kolem postýlky, ja si kolikrát ani nepamatovala kdy a kolikrát jsem kojila a byla jsem lépe vyspaná než kdybych pokaždé musela vstát, neriskovala jsem, že dítě které u kojení usne, vzbudím..
U nás to bylo tak, že malá měla svoji postýlku v ložnici. Večer jsem ji dala spinkat tam, po prvním probuzení, přebaleni a napojeni, jsem ji občas dala zpátky do postýlky a když jsem byla unavená, nechala ji u nás (kolikrát jsem u kojení usla) a když se malá vzbudila tak bylo jednodušší v polospanku vytáhnout prso než se plně vzbudit a jít pro ni….
Manžel si společně spaní zamiloval, rad se s ni mazlil a byl rad, že ji tam máme. Hlavně společná rána byla pro nás kouzelná, malá de budila s úsměvem, tak jsme se vždy všichni ještě chvíli valeli a povídali si.
Společný intimní život po porodu stejně par týdnu nebyl
sex byl až tak ke konci šestinedeli bych řekla… a co si budem… intimnosti se daji dělat i přes den a nejen v ložnici ![]()
Až pak byla starší, kolem 10 měsíců, tak začala spinkat v noci ve svoji postýlce (v noci de budila jen 1-2 na mlicko). Navíc už hodně cestovala, tak jsme měli strach aby nespadla z postele. No a od 14 měsíců spí celou noc sama v pokojiku hned vedle. Už je zase o něco starší, Občas se vzbudí (špatný sen), tak si ji vezmeme k sobě a spinkame dal spolu. ![]()
Hlavně to pak udělej podle sebe, jak to budeš cítit a jak ti /vám to bude vyhovovat. Ani jedno ani druhy není špatně.
Držím palce a hodně zdraví 🍀
Ahoj, diskuzi nemám úplně čas přečíst, možná se budu opakovat. Takhle - já si dala postýlku k posteli, 1 postranici dolů a že to bude super ( to kvůli pohodlí, abych nemusela v noci daleko). Když se malá narodila, dělala pořád hrozně divný zvuky, úplně jsem se děsila, a i když jsem ležela těsně vedle ní, připadala mi šíleně daleko a spala jsem jen vlezlá půlkou těla v té její postýlce. Kojila jsem v noci á 2 hodiny v sedě, jenže malá během 14 dní zjistila, že má na zádech senzor proti odložení a neváhala ho použít. Takže jsem třeba 3/4 hodiny kojila (novorozenci nemají často takovou sílu a tudíž se kojí dlouho, než to mají hotovo) a pak jsem odložila a mimino vzhůru a řev, takže odznova. Po těch 2 týdnech jsem byla jako zombie a mimino si dala do postele a bylo. Další 2 roky jsem se vyspala, i když intimitě to hodně pomohlo, že jsme ji ve 2 letech po odstavu začali dávat spát do pokoje (hned jsem otěhotněla podruhé
). To už jsme postýlku ani nepořizovali (manžel má ještě 2 děti z minulého vztahu a říkal mi rovnou, že dětská postýlka je nanic). Maličká se narodila narozdíl od starší plánovaně, krásně a první 2 měsíce když nemohla usnout jsem ji prostě měla na sobě. A usnula vždy krásně a bylo to mega spokojené miminko. Už jsem věděla, že poslouchat instinkty a miminko je lepší než se stresovat, že něco naplanovaneho nevychází. Dřív jsem taky myslela, že dítě do postele nepatří. Jenže když se narodí, máš k němu takový vztah, že ten partner jde prostě stranou. Musí jít, protože to miminko je naprosto závislé. A ten partner, pokud je co k čemu, by neměl začít žárlit, ale naopak si taky postavit dítě na první místo. Ono je to jen na pár měsíců, když se to tak vezme. K nám tedy malá chodí stále, 4 roky, že se bojí atd, ale není to pravidlo u takhle velkých dětí. Když je nemocná, mám ji u sebe celou noc, chci ji mít pod dozorem a to je vlastně i důvod, proč mít miminko u sebe od začátku. Protože když je někde vedle, bůh ví, cos ním je. A ty hormony to prostě zařídí, že to nesneseme. Sice píšeš, že nejsme zvířata, ale v tomhle fakt jsme. A doporučuju pro klid a pohodu tebe i dítěte se nestresovat tím, že sis to nějak naplánovala a je to jinak. Co se týká sexu, u první to bylo v pohodě, to se našel čas i místo i chuť tak nějak vždy nebo skoro vždy. U druhé je to ve všech oblastech bída, upřímně nevím, kdy to dělají rodiče více dětí
ale když se chce, tak to vždy nějak jde. A hlavně ten čas, kdy nás děti potřebují úplně nejvíc u sebe není zase tak dlouhý. Ony celkem brzo začnou samy spát, naučí se mluvit a chodit a budou chodit, když budou něco potřebovat. Ale to mimino fakt ne. Já mám roční a tuhle ve 3 v noci z ničeho nic začala zvracet a kdybych tam nebyla a nesahla po ní a neotocila ji na bok, tak se udusí. Starší už si alespoň sedne když blinká. Takže asi tak. No, uvidíš sama.
Já se tu přifařím, také nad tím teď přemýšlím, jak se připravit. Zatím máme slíbenou poděděnou klasickou postýlku, ale jak čtu, že vetsina stejně skončí v posteli, tak nevím 😁 já bych se toho docela bála, partner má občas stavy, že se mu třeba zdá, že někam padám, prudce se budí a macha rukama, minule me chytal tak, že u toho rozbil lampu 🤦 tak aby to neodneslo mimco, kdyby spalo mezi námi.. Tak zvazuju tu pristavnou postylku k boku postele? A zvládá ta přístavná vlastně monitor dechu?