Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Planovala jsem postylku vedle postele a tak kolem roku presun do pokojicku. Uplne to nevyslo.
Realita byla postylka vedle postele a +- polovina casu s nama v posteli - miminko. Presun do vlastniho pokoje tak nejak pred 3 narozeninama.
S miminem: nakojila jsem, uspala a prendala do postylky. To bylo fajn v pripade, ze jsem jeste sama nesla spat. Nebo proste neunula. Behem noci je pohodlnejsi - efektivnejsi jen rychle nakojit a dal pokracovat ve spani. Kolikrat jsme u kojeni usnula. Kazdy zbytecny pohyb je zbytecny a je to ztrata cennych minut na spani. Navic ta blizkost je proste sladka.
Nedovedu si predstavit nemit miminko alespon vedle sebe v postylce.
Cim bylo starsi tim vice samozrejme spalo u sebe, ale i tak se budilo jen tak „na pohlazeni“ nebo na mleko. A nekam trajdat x krat za noc je otrava. Takze dal obcas nebo cast noci spalo s nama.
Po pravde i kdyz pak slo do sveho pokoje, tak dal me treba 4× v tydnu vola k sobe nebo v noci za nama prijde.
@Anonymní píše: Více
Každé dítě je jiné, moje deti nikdy nechtěly dudlík, ani nepily z lahve z dudlíku. A neni to tím, ze bych to nezkusila, proste to odmítaly, stejně tak jako spát v postýlce, kde byly vzhůru do 5 minut. V jedoucím kočárku taky, ale spaly dobre, v aute taky. Ja treba taky spala s rodiči, cestovala jsem k nim každou noc až do šesti let. Naopak mladší sourozenec spal v klidu jedině o samotě..
@Dahlia0409 píše: Více
Já první 13 měsíců, druhé 15 měsíců.. říkám si, ideální, přesně pro mě. Nejmladší mě vyvedl z omylu ve více věcech. A to jsem si říkala, že jsem zkušená. ![]()
@Alušáček o dudliku natož lahvi ani nemluv. Sprosté slovo pro všechny tři.
Starší jsem měla v pokoji do 6 a 8 let. Pak jsme se přestěhovali a měli svůj pokoj. Dneska je kolikrát vidím jen když dostanou hlad. Pubertaci.
@andelka83 píše: Více
Nakonec člověk nostalgicky vzpomíná, jak to bylo krásne se s nima v noci tulit
Strasi s nama spala do dvou let, pak jsme ji do pokojíčku koupili postel a jak postýlku nesnášela, tak velkou postel si hned oblíbila a sama tam chtěla spát, občas k nám, ale v noci chodila. Mladší byla vytrvalejší, spala u nás do 5 let, postupně začala spávat ve své posteli, ale i ted v 10 letech někdy přijde k nám. ![]()
@andelka83 píše: Více
Od 9 měsíců jsem chodila na brigádu, takže to už syn hlavně jedl normální jídlo, kojení bylo spíš pak jen na usínání, ve dne, nebo večer pak, případně v noci, když se vzbudil
Ale odstavil se tak nějak sám, pak už spíš jen žužlal a nebylo mi to příjemný už pak
@Alušáček Jo, přesně tak. Nejmladšímu bude v lednu 6 a úplně miluju, když ráno přijde ke mně se tulit, než vstáváme.
@Rimonsiley píše: Více
My máme jako monitor dechu podložku, ta funguje i v postýlce hned vedle manželské postele.
Před porodem jsem si nachystala krásnou postýlku včetně monitoru a ještě v 6N ji zase složila a monitor prodala. Mimino spalo s námi. Časem jsme koupili rostoucí postel a tom rozšířili spací plochu. Synovi je přes 5 a o spaní sám zájem nejeví. A já se mu nedivím. Proč by spal sám…v noci se přituli, preleze si k nám. Za mě je ta blizkost krásná. Do dospělosti to trvat nebude že… intimní život nám to nijak nenarušuje, překvapivě lze sex mít i mimo ložnici.
@Anonymní píše: Více
Tak zakladatelko, co sis z téhle diskuse vzala?
@Anonymní píše: Více
Ja jsem ted taky tehotna a spis se priklanim k tomu, ze budu mit miminko taky u sebe. Planuju mit pristrcenou postylku k me strane postele a kdykoliv si rekne, tak v noci nakojim. Prijde mi to praktictejsi, nez v noci odbihat. Navic mi to ted z meho pohledu prijde takove vic ochranujici, nechce si mi toho drobecka nechavat v pokoji samotneho. Ale uvidime, az to prijde, jestli nezmenim nazor ![]()
@Barevné klubíčko píše: Více
A opravdu snímá dítě? Měla jsem právě taky podložku (ze začátku jsme zkoušeli přisunout postýlku k boku postele) a i když jsem ji občas zapomněla vypnout a vzala si dceru k sobě, alarm se nespustil, prostě to snímalo nás v té velké posteli, jak byla citlivá.
@Rimonsiley píše: Více
Myslím, že to dítě snímat nemůže.
Sama jsem zkoušela zapnout monitor v postýlce (byla ve volném prostoru). Dcera byla s manželem v jiném pokoji a já se jen rukou držela postýlky a snímalo mě to, až když jsem postýlku pustila, tak se alarm zapl….
Co jsme přišli z porodnice domů, tak syn byl přes den a v noci ve své postýlce ve svém pokoji. Měla jsem hodně špatný porod, sotva jsem chodila a fungovala. Ale představa, že syn ještě se mnou spí v posteli, tak to vůbec. Byla jsem ráda, že můžu být bez něho a mám svůj prostor. Jsou mu 3 a když za námi v noci přijde, tak s ním jdu na wc a pak odvedu zpět do pokoje. Neříkám, pokud je nemocný, má trápení, je protivný, tak ho mám u sebe. Ale pak jsme s manželem šťastný, když se vrátí zpět do pokoje.
Těch keců co jsem poslouchala, když jsem řekla, že nebude s námi v ložnici, no jéžiš marja, to bylo. To jsem byla nejhorší matka. Nebo když jsem neuspávala nějakým houpáním apod., ale jen dala do postýlky a odešla, no jeje to jsem byla u většiny bezcitná matka. Udělej si to, jak chceš ty, tvůj muž a jak tobě/ vám to bude vyhovovat. S manželem jsme se tak domluvili a měli jsme to nastavené. Já se vysmívám těm, co se teď těch dětí nemůžou zbavit a stále spí s rodiči třeba I v 6ti letech v posteli. A jsou třeba z toho nešťastný, protože chtějí svůj prostor a ono prd. Nebo uspávání x hodin, na to taky nejsem, aby mě bolely ruce, záda a zabila tak čas něčím zbytečným, když to dítě nechce spát, to taky opravdu ne. Od roku a půl má syn nastavené časy a tak nejak je dodržuje. Od dvou let je bez plen, tak se v noci někdy probudí na wc. Ale jde spát v 19h a vstává v 5h a pochopil, že když nepůjde spát, tak se mu nebude chtít vstávat.
Jak píši, pokud má nějaký problém, je s námi, nebo já s ním v pokoji, ale od začátku má svůj pokoj a tam bude.