Špatné vztahy s otcem

@Anonymní píše:
Ahoj, ani úplně nevím, kde začít.. nechci z toho psát úplně román, aby jste se u toho čtení neunudili, tak se pokusím to nějak jenom shrnout.S otcem jsem nikdy neměla dobrý vztah, nejde vlastně o to, že špatný vztah, ale žádný vztah. Když mi byli dva-tři roky, tak naši šli od sebe, zůstala jsem s mámou. Otec mě násilím a citovým vydíráním nutil být o víkendy u něj, k němu jsem jezdit nechtěla kvůli jeho přítelkyni, která nás zamykala v pokoji, nepouštěla nás na záchod a každý ráno jsem měla budíček na vysávání a úklid celého bytu (chci podotknout, že jsem chodila ještě do školky).
Pak od ní nějak odešel a našel si další. Ta byla v pohodě, jenže to po letech začalo. Táta dal bráchovi peníze na auto z dědictví a ona za mnou přišla, že dá mého bráchu k soudu, že ty peníze jsou její, že to měl jenom půjčený a nesplácí. Táta na ní napsal barák, po dědictví ho nechal celý opravit a ona ho pak vykopla. Byl po tom zničený a já se mu snažila maximálně pomoct, se stěhováním, snažila jsem se mu i nakoupit, ale jakožto studentce, jsem mu nemohla víc finančně nijak pomoct.
Tak a k jádru věci - nedokážu tátovi volat tak, jak on si představuje. 1) mě volat fakt nebaví, 2) studuju na vysoký a nemám absolutně čas.. 3) vždycky když jsem zavolala, tak hraní na city, že je sám, že nikoho nemá apod., ale když mu řeknu, že já jsem taky sama, tak nezájem. 4) vždycky mi vyčte, že za ním ani nepřijedu (ale tak citově), ale já si teprve teď dodělávám řidičák a tady odtud o víkendy nic nejezdí.
Já mu prostě volat asi ani nechci. Vždycky přemýšlím, co mi asi teď vyčte.
Já z toho hraní na city už fakt nemůžu.. já vím, že se neozývám bůhví jak často, ale když zavolám, tak po zeptání, jak se má, je třeba minutový ticho a pak jenom,,čau” nebo to, že na něj kašlu a další..
Snažila jsem se to napsat fakt ve zkratce..
Já už nevím, co dělat. Jaký na to máte názor? To je fakt tak hrozný, když někdo nevolá každý den? Proč on někdy nezavolá mně? Proč si na mě takhle nevzpomněl, když někoho měl? (To když byl zadaný a já mu volala, tak jenom řekl, že nemá čas a típl mi to.) Co teď po mně prostě čeká?

Vzhledem k tomu, jak se k tobě choval, když si byla dítě, tak může být rád, že se s ním vůbec bavíš.

@Anonymní píše:
Ahoj, ani úplně nevím, kde začít.. nechci z toho psát úplně román, aby jste se u toho čtení neunudili, tak se pokusím to nějak jenom shrnout.S otcem jsem nikdy neměla dobrý vztah, nejde vlastně o to, že špatný vztah, ale žádný vztah. Když mi byli dva-tři roky, tak naši šli od sebe, zůstala jsem s mámou. Otec mě násilím a citovým vydíráním nutil být o víkendy u něj, k němu jsem jezdit nechtěla kvůli jeho přítelkyni, která nás zamykala v pokoji, nepouštěla nás na záchod a každý ráno jsem měla budíček na vysávání a úklid celého bytu (chci podotknout, že jsem chodila ještě do školky).
Pak od ní nějak odešel a našel si další. Ta byla v pohodě, jenže to po letech začalo. Táta dal bráchovi peníze na auto z dědictví a ona za mnou přišla, že dá mého bráchu k soudu, že ty peníze jsou její, že to měl jenom půjčený a nesplácí. Táta na ní napsal barák, po dědictví ho nechal celý opravit a ona ho pak vykopla. Byl po tom zničený a já se mu snažila maximálně pomoct, se stěhováním, snažila jsem se mu i nakoupit, ale jakožto studentce, jsem mu nemohla víc finančně nijak pomoct.
Tak a k jádru věci - nedokážu tátovi volat tak, jak on si představuje. 1) mě volat fakt nebaví, 2) studuju na vysoký a nemám absolutně čas.. 3) vždycky když jsem zavolala, tak hraní na city, že je sám, že nikoho nemá apod., ale když mu řeknu, že já jsem taky sama, tak nezájem. 4) vždycky mi vyčte, že za ním ani nepřijedu (ale tak citově), ale já si teprve teď dodělávám řidičák a tady odtud o víkendy nic nejezdí.
Já mu prostě volat asi ani nechci. Vždycky přemýšlím, co mi asi teď vyčte.
Já z toho hraní na city už fakt nemůžu.. já vím, že se neozývám bůhví jak často, ale když zavolám, tak po zeptání, jak se má, je třeba minutový ticho a pak jenom,,čau” nebo to, že na něj kašlu a další..
Snažila jsem se to napsat fakt ve zkratce..
Já už nevím, co dělat. Jaký na to máte názor? To je fakt tak hrozný, když někdo nevolá každý den? Proč on někdy nezavolá mně? Proč si na mě takhle nevzpomněl, když někoho měl? (To když byl zadaný a já mu volala, tak jenom řekl, že nemá čas a típl mi to.) Co teď po mně prostě čeká?

Tvuj otec je citovy vyderac a egoman, ktery si mysli, ze dite ma povinnost ho milovat jenom za to, ze ho zplodil. Na takovou hru bych nepristoupila. Az budes mit deti, poznas, ze je neomluvitelne prihlizet, jak ho nekdo tyra.