Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejsi Iceman?
Tipuji podle stylu psani.
Jinak muj nazor je, ze resis blbosti. Sestru bych asi na tvem miste nevyhledavala, ale prestat se s ni bavit je zbytecne moc tvrde a trestas tim zbytecne hlavne rodice.
Asi bych se snažila udržovat takový formální styk, popřát k narozeninám a tak. Je to těžké, když si nerozumite, ale jednou se treba budete potřebovat anebo se sblížíte nebo také ne, ale na nějaké minimální hranici to udržet, zvlášť když jste si nic extra neprovedli ![]()
No tak je sestra studený psí čumák. To snad ještě není důvod se s ní okázale nebavit, ne? Takové chování by se dalo okecat u bouřlivé puberty, ne v dospělosti.
Myslím, že existuje cosi jako elementární lidská slušnost, aby se spolu lidé bavili alespoň na této úrovni, když vztahy v rodině nefungují. Tj. když sestru potkáš u rodičů, to je tak těžké zabucet ahoj a zeptat se jak se má? Ona z tebe asi taky není odvazana, tak nepředpokládám, že se s tebou bude sáhodlouze vybavovat.
Iceman nejsem ![]()
no tak víš ono to může jako blbost vypadat , ale když bydlíme v jednom rodinném domě všichni , čímž se náš život podstatně víc prolína, bohužel, tak je to horší no . A hlavně co kvůli tomu každý týden poslouchám od ročičů . I když nevím jako čeho chtějí docilit ? když si s někým nerozumím od narození , tak že jako to bude najednou OK , protože si to oni přejí .
Mě samotného už tahle situace , hlavně kvůli rodičům mrzí , a říkám si , jakou spoustou lidí v pohodě vychazím a sestru musím mít zrovna takovou . ![]()
@Anonymní píše:
Iceman nejsem
no tak víš ono to může jako blbost vypadat , ale když bydlíme v jednom rodinném domě všichni , čímž se náš život podstatně víc prolína, bohužel, tak je to horší no . A hlavně co kvůli tomu každý týden poslouchám od ročičů . I když nevím jako čeho chtějí docilit ? když si s někým nerozumím od narození , tak že jako to bude najednou OK , protože si to oni přejí .
Mě samotného už tahle situace , hlavně kvůli rodičům mrzí , a říkám si , jakou spoustou lidí v pohodě vychazím a sestru musím mít zrovna takovou .
Pribuzne si nevybiras. To je heslo, ktereho se drzim a myslim, ze je to dobra zasada. Je to tva pribuzna, nic ti neprovedla, chovej se k ni slusne, jeji pritomnost vyhledavat nemusis.
Mozna by bylo nejlepsi se ve 30 osamostatnit.
@Helileli
Já vím, že máš pravdu no… kdyby jsme nebydleli alespon v jednom baráku , tak pak by to sem asi nedospělo no…
No jsi uz dost starej abys nebydlel s vasima pod jednou strechou, tak se vzpamatuj a zacni se sebou neco konecne delat. Mozna se pak vase vztahy vyrazne zlepsi.
Jo a prestat se s ni bavit zvlast kdyz nic zavrzenihodneho neudelala je jak z materske skolky.
No tak vyčítáte sestře, že vám si ničím nepomohla a tak.
S čím jste jí pomáhal vy? Jak jste se jí snažil porozumět? Víte čím jí uděláte radost? Zajímal jste se o ní někdy?
A nebo jste stále ještě nedospěl z malého kluka uraženého pocitem, že se rodiče víc zajímají o sestru, sčítající všechny domělé křivdy?
Pokud chcete současný neuspokojivý stav změnit, tak především musíte měnit sám sebe - už asi tušíet, že dosavadním způsobem chování nedonutíte své blízké, aby se chovali tak jak vy chcete, jen budete vytvářet hlubší a hlubší příkopy mezi vámí.
@Anonymní píše:
Iceman nejsem
no tak víš ono to může jako blbost vypadat , ale když bydlíme v jednom rodinném domě všichni , čímž se náš život podstatně víc prolína, bohužel, tak je to horší no . A hlavně co kvůli tomu každý týden poslouchám od ročičů . I když nevím jako čeho chtějí docilit ? když si s někým nerozumím od narození , tak že jako to bude najednou OK , protože si to oni přejí .
Mě samotného už tahle situace , hlavně kvůli rodičům mrzí , a říkám si , jakou spoustou lidí v pohodě vychazím a sestru musím mít zrovna takovou .
Aha - tak tím pádem zvedni zadek, odstěhuj se z mamahotelu a postav se na vlastní nohy. Protože jinak z tebe nic jiného než kňourající mamánek žárlící na sestru nebude.
Bez toho prostě nedospěješ. Jakkoliv najdeš milion skvělých důvodů, proč si svou lenost a úzkost ze zodpovědnosti a samostatného života omluvíš a budeš chtít zůstat tam kde jsi.
Je docela dobře možné, že něco takového nechceš číst a přijde ti to nepříjemné. _ Nebo že možná ti něco takového naznačuje i tvoje sestra.
Máš ale odvahu si přiznat, že by na tom mohlo být něco pravdy?
@Anonymní píše:
Ahoj
píšu sem hlavně proto, že bych na celou věc znal názor ještě nekoho nezaujatého a budu rád když mě zde nějaká z maminek napíše svůj názor
Jde o vztah s mojí sestrou. Už od dětství ač teda nevím proč to mezi náma nebylo nikdy doví jaké spíš takové vynucené a hodně nás tlačili rodiče k sobě.
Pak to pokračovalo dál i nyní když je ji 30 tak je to tak že spolu nemluvíme. Já se chovám dá se říct jak když ona neexistuje.
a proč to celé všechno?
Ona mi nikdy dá se říct nikdy nějak vážně neublížíla. Ale pravda je také, že mi v životě i když jsem potřeboval nikdy nepomohla.
Abych to dál vysvětlil ona je takový ten studijní typ, co pořád jen je u počítače, v knihách a nebo někde cestuje. A vždycky si ale žila tahle v tomhle světě. Navíc je to učitelka a musí mít vždy poslední slovo.
Já jsem to nechával být dlouho dobu a navšimal jsem si toho, hlavně aby doma byl s rodičema klid. Ale postupně se mě začalo to jeji chovaní čím dál tím víc protivit, třeba i když jsme šli na nějakou večeři do restaurace jako rodina, tak jen řeči jak se tam má chovat a tak. A tahle má jen ke všemu neustale přípomínky. Když jsem byl třeba v nemocnici tak mi ani nezavolala, prostě nic. Co mě naní také vadí, že třeba rodičům vůbec nepomáhá, kdež to o ni se pro ní můžou rozkrájet, hlavně taťka.
Proto to postupem času dospělo k tomu, že se sestrou spolu nemluvíme, teda já jsem přestal mluvit s ní.
Ale doma je kvůli tomu hlavně s rodičema strašně zle.
Dokažete si to představit, co poslouchám, proč jsem takový, když ona mi nic neudělala a tak…
Tak bych se rád zeptal na názory co si zde přítomné maminky myslí a co by udělali?
Já to můžu da říct tak nechat a nemluvit s ní dál, ale nejsem si úplně na 100 % jistej jestli je to správně? Nebo to můžu se pokusit dát nějak dohromady časem, ale nevěřím, že my dva spolu by jsme někdy našli společnou řeč. A ta poslední nejhorší možnost je taková, že to s ní urovnám jen kvůli rodičům přes moc, ale to už jsem udělal mockrát a pak jsme se stejně vždycky kvůli tomu jaká je pohadali a přestali spolu mluvit, tak že jako fakt nevím. Hlavně já jsem na nějaké přetvařovaní nikdy nebyl a nesnašel to.
Můj manžel se také se sestrou nestýká. Ne, že by se nebavili, když se potkají pokecají, ale jinak nejsou v kontaktu. Manžel říkal, že nikdy k sobě neměli blízko. Jsou moc rozdílné povahy. Jsem s manželem více jak půl desetiletí a viděli jsme se všehovšudy 15×? A to vždy náhodně pokud nepočítám naše svatby. Nenavštěvujeme se na Vánoce, narozeniny ani na narozeniny našich dětí. A to od sebe bydlíme jestli pět minut hodně pomalé chůze. A manželův syn k naší dceři - své sestře nemá od jejího narození žádný vztah, buď jí vůbec nebere na vědomí nebo jí odhazuje. Takže v dospělosti to také nebude asi kdoví jaké. Ale co už… Asi nějaká rodinná mutace… Bojovat s tím nebudu, jsou pro mě důležitější věci.
@Ou
Tak jako takovou reakci jsem čekal a je pochopitelná . Nezlobím se za ní
Já kdyby to bylo jen trohu možný tak už dávno a dávno nebydlím tak kde bydlím .
Ale tady je jedna věc už od dětství se lečím s dvěma dost těžkýma nemocena ( a né chřipka to není ) Co rok jsem měsíc v nemocnici , a mám za sebou už 12 operací .
Mým přijmem je směšně malý invalidní důchod a k tomu si přivydělávám jako uklizeč na pár hodin denně protože bych víc kvůli zdraví víc nezvládl.
Kdybych si měl z tohodle přijmu platit někde nějaký bydlení tak už se asi budu chodit pak na louku napást . Jo a nemysli si, že jsem s tím nezkoušel bojovat i při těchlech problemech jsem dál ještě vystudoval dalši školu a nebyl na úřadě práce ani den jako někteří jiní kteří by pracovat mohli , ale dneska invalidu zaměstná malo kdo .
Tak že jako jinak normálně kdyby bylo u mě vše OK takje tohle na nafackování a ten přispěvek je pravda . Ale víš jak mě tohle všechno štve, že nemůžu prostě jid někde normálně jako jiný makat ač bych moc chtěl . a ono když nemáš penize ani zdraví tak to je to všechno mnohonásobně těžší .
@Anonymní píše:
Iceman nejsem
no tak víš ono to může jako blbost vypadat , ale když bydlíme v jednom rodinném domě všichni , čímž se náš život podstatně víc prolína, bohužel, tak je to horší no . A hlavně co kvůli tomu každý týden poslouchám od ročičů . I když nevím jako čeho chtějí docilit ? když si s někým nerozumím od narození , tak že jako to bude najednou OK , protože si to oni přejí .
Mě samotného už tahle situace , hlavně kvůli rodičům mrzí , a říkám si , jakou spoustou lidí v pohodě vychazím a sestru musím mít zrovna takovou .
A co se odstěhovat a postupně si na blbé sestří řeči zvyknout. Časem třeba přijdeš na to, jak s ni být, aniž by ti lezla na nervy. Někdy nám na jiných lidech vadí něco, co máme my sami nebo je to s námi trochu spojené. Nemusíte se zbožňovat, ač jste sourozenci, ale je zbytečné spolu „nemluvit“. Musí to vysilovat - nemýt v rodině v pořádku vztahy.
Ja bych se s ni bavila, ale urcite bych se kvuli ni nepretrhla…delej pro ni tolik, kolik je ona ochotna udelat pro tebe…Mam to tak nastavene s mladsi sestrou, takze jsme se videly za cely rok jen jednou, kdyz ja jsem jela k nim /jo a bydli ode mne cca 10 minut autem/ …Jeste mam brachu, ktery je mladsi jen o rok a presto, ze bydli v zahranici, si alespon x tydne volame pres Skype. A vim, ze kdyby bylo zle, pomuze, jak bude moct a opacne. Je to proste o povaze, nic s tim nenadelas…a ze rodice si vetsinou oblibi toho, ktery si to nejmene zaslouzi v ocich ostatnich sourozencu? Tak to je asi normalni…netusis, proc to delaji a treba si tim neco kompenzuji…
@Anonymní píše:
@Ou
Tak jako takovou reakci jsem čekal a je pochopitelná . Nezlobím se za ní
Já kdyby to bylo jen trohu možný tak už dávno a dávno nebydlím tak kde bydlím .
Ale tady je jedna věc už od dětství se lečím s dvěma dost těžkýma nemocena ( a né chřipka to není ) Co rok jsem měsíc v nemocnici , a mám za sebou už 12 operací .
Mým přijmem je směšně malý invalidní důchod a k tomu si přivydělávám jako uklizeč na pár hodin denně protože bych víc kvůli zdraví víc nezvládl.
Kdybych si měl z tohodle přijmu platit někde nějaký bydlení tak už se asi budu chodit pak na louku napást . Jo a nemysli si, že jsem s tím nezkoušel bojovat i při těchlech problemech jsem dál ještě vystudoval dalši školu a nebyl na úřadě práce ani den jako někteří jiní kteří by pracovat mohli , ale dneska invalidu zaměstná malo kdo .Tak že jako jinak normálně kdyby bylo u mě vše OK takje tohle na nafackování a ten přispěvek je pravda . Ale víš jak mě tohle všechno štve, že nemůžu prostě jid někde normálně jako jiný makat ač bych moc chtěl . a ono když nemáš penize ani zdraví tak to je to všechno mnohonásobně těžší .
Aha. Takže ty se o sebe sam nepostaráš. Sestra nejspíš ano. A ještě si ji tatínek dovolí podporovat. Zapracovala bych na vlastním sebevědomí a na rekvalifikaci. Aby tě i jako invalidu lépe zaplatili. Aby ses cítil víc na vlastních nohách.
Ahoj
píšu sem hlavně proto, že bych na celou věc znal názor ještě nekoho nezaujatého a budu rád když mě zde nějaká z maminek napíše svůj názor
Jde o vztah s mojí sestrou. Už od dětství ač teda nevím proč to mezi náma nebylo nikdy doví jaké spíš takové vynucené a hodně nás tlačili rodiče k sobě.
Pak to pokračovalo dál i nyní když je ji 30 tak je to tak že spolu nemluvíme. Já se chovám dá se říct jak když ona neexistuje.
a proč to celé všechno?
Ona mi nikdy dá se říct nikdy nějak vážně neublížíla. Ale pravda je také, že mi v životě i když jsem potřeboval nikdy nepomohla.
Abych to dál vysvětlil ona je takový ten studijní typ, co pořád jen je u počítače, v knihách a nebo někde cestuje. A vždycky si ale žila tahle v tomhle světě. Navíc je to učitelka a musí mít vždy poslední slovo.
Já jsem to nechával být dlouho dobu a navšimal jsem si toho, hlavně aby doma byl s rodičema klid. Ale postupně se mě začalo to jeji chovaní čím dál tím víc protivit, třeba i když jsme šli na nějakou večeři do restaurace jako rodina, tak jen řeči jak se tam má chovat a tak. A tahle má jen ke všemu neustale přípomínky. Když jsem byl třeba v nemocnici tak mi ani nezavolala, prostě nic. Co mě naní také vadí, že třeba rodičům vůbec nepomáhá, kdež to o ni se pro ní můžou rozkrájet, hlavně taťka.
Proto to postupem času dospělo k tomu, že se sestrou spolu nemluvíme, teda já jsem přestal mluvit s ní.
Ale doma je kvůli tomu hlavně s rodičema strašně zle.
Dokažete si to představit, co poslouchám, proč jsem takový, když ona mi nic neudělala a tak…
Tak bych se rád zeptal na názory co si zde přítomné maminky myslí a co by udělali?
Já to můžu da říct tak nechat a nemluvit s ní dál, ale nejsem si úplně na 100 % jistej jestli je to správně? Nebo to můžu se pokusit dát nějak dohromady časem, ale nevěřím, že my dva spolu by jsme někdy našli společnou řeč. A ta poslední nejhorší možnost je taková, že to s ní urovnám jen kvůli rodičům přes moc, ale to už jsem udělal mockrát a pak jsme se stejně vždycky kvůli tomu jaká je pohadali a přestali spolu mluvit, tak že jako fakt nevím. Hlavně já jsem na nějaké přetvařovaní nikdy nebyl a nesnašel to.