Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Sari moje máti je o pět let starší a není sama, nicméně jako bys mluvila o ní. Navíc větší děti mi i bila, když se nechovaly podle jejích představ … nebrala ohledy, že naše výchovné postupy jsou obrovsky rozdílné. Nakonec jsem jí děti přestala „půjčovat“. U mě je to taky pořád bolavé téma a schéma návštěv vypadá podobně. Já se vždycky bojím, když má přijet. No, poslední dobou se to trochu vylepšilo. Štěkli jsme se, postěžovala si na všechny strany jak jsem nevděčná a nevychovaná a rok tu nebyla. Teď se snaží aspoň být zticha, ale mně to uvolnění jde pomalinku, pořád mám z toho nervy v kýblu před a dlouhé dny po.
Libiku jenom dávám papíry manželovi do písíčka a pak to jednou do roka sesypeme a odneseme daňařce. Sama bych to asi nezvládla usmolit. Možná ano, ale neorientuji se, tak by to podle toho vypadalo. Spíš to manžel ukončí, protože loni velká ztráta, letos to taky je špatný a tak ho to netěší. U daňařky vypadal jak spráskaný pes, ona se ho snažila rozveselit a dodat mu optimismu.
Tchyně v baráku, mojí je už 72, zatím je čiperná. Sice má pět dětí, ale postarat se můžou jenom dvě. Dvě jsou vážně nemocné, jedno nemá bydlení. Sice nevím jak by babička snášela přesazení a asi by se teprve ukázalo jak by nám to spolu šlo, ale je fakt zlatá a k nám domů bych si ji vzala. Představa, že by šla někam do domova nebo LDnky je pro mě nepřijatelná. Měli jsme doma nevlastního dědečka a bylo to super, i když moje máti … nepadli si do oka. A to s ním neměla žádnou práci, byl fyzicky i duševně fit do devadesátky, vlastně do smrti.
Stefinka
máma: tak vypadá to, že když napíšu, že já mám přeobětavou maminku a hodnou maminku, zbytek světa mi zazávidí. Ale všeho s mírou, naši pubíci potom žijou v představě, že nádobí se uklízí samo.Taky bych uvítala, kdyby máma měla širší záběr než ty vdolky a naleštěný okna, ale to je její věc.
Horší je, že čas od času přepne své síly a potom mi to všechno vyčte, takže já žiju s trvalým pocitem, že nejsem hospodyňka a čas od času ještě popláču, jakej jsem zmetek nevděčnej, také psycho.
podnikání doba je složitá, ale Stefi, pokud je pro vás s manželem ztráta
zatím účetní překvapení, tak to ještě jde. My coby živnostníci si do tý ekonomiky vidíme hned a bývá to i o pětistovce. Ale kromě státní politiky, ty nervy zatím snáším bez reptání a dobrovolně.
Ahoj, jen se stručně připojím k diskusi: tchyně - je fajn, ale vzhledem k věku už má dost starostí sama se sebou, rodiče - starší děti hlídali kdykoli a dost si je užívali, s malým je to náročnější, přeci jen ten věk a zdraví, ale jsou malým nadšeni a dají se v „krizových“ situacích použít na pomoc. Já jsem jim o malým řekla až když jsem byla 25tt (náročná konspirace) a to je dost rozrušilo a měli obavy atd… Kdy jste to oznamovaly vy????
Ještě zpět k autismu: teď jsem četla zajímavý článek v posledním Reflexu a doporučuji přečíst moc krásnou knížku o 15letém autistovi M. Haddon: Podivný případ se psem.
K účetnictví - to jde úplně mimo mě, nesečtu ani 1+1. Minie
Minie ta knížka je vážně skvělá, dostala nějakou literární cenu a dost dobře vysvětluje myšlení autisty. Mně to hodně pomohlo ne snad v pochopení kluka, to už mi bylo jasný, ale že to bylo napsaný černé na bílým.
Stefinka
Jo a kdy jsme řekli, že čekáme? Skoro hned, tedy asi v 10tt když jsem dostala průkazku. Tchyňka se poprvé zatvářila dost poplašeně a nechtěla o tom ani slyšet. Prý co kdyby se něco stalo. Pak jak už jsem měla bříško tak se o tom dalo mluvit normálně. Ona se na vnoučátko od svého nejmladšího mazlíčka moc těšila, tak možná proto ta zprvu skoro odmítavá reakce. No a když jí mazlíček tragickým hlasem oznamoval, že čekáme druhý, což bylo ve čtvrtém měsíci, a neví jak nás uživí, tak se rozzářila a pravila „No Bóže, uživíš jedno, další uživíš taky.“ Moje máti vítá každé rozšíření smečky, takže pravila po shlédnutí vnuka, že příště dvojčata.
Dobrou noc. Stefinka
já jsem své vánoční překvapení(tehdy nadělení) vítala s rozpaky a nějak jsem si nedovedla představit, že na to fyzicky a vůbec ještě máme. Takže, když jsem v 6tt přinesla zprávu, že jo a můj téměř padesátník reagoval takovým tím přitroublým šťasným smíchem, hned jsem se pozvala oběma babičkám na oběd, kde jsem to řekla a dál už jsme se těšili.
Minie, s tou konspirací do 25tt, to si neumím představit, mě zhruba od 16 tt
potkávají kamarádi se slovy, jéé, kdy to čekáš, už brzy viď!
Jsem moc ráda, že jsem vás objevila. Patřím do kategorie starších matek, no teda fuj, to zní hrozně, a tady je to poprvé a naposled co se přiznám ke svému věku - řekla jsem si totiž, že se tím nenechám nervovat a vůbec nebudu se tím jakkoli zabývat. Je mi tedy 42 let. Jsem v 10. týdnu těhotenství, a mám ještě syna skoro 18 a dceru 13 let, a všechny tři děti budou mít stejného tátu. ![]()
Na dítě se moc těším, a taky se patřičně nervuju, jestli je vše dobré, takže jsem ráda, že jsem našla vás, místo , kde si můžu popovídat. Moc se nedostanu na internet, ale snad se to brzy změní.
Teď řeším kdy to říct rodině a dětem, ví to zatím jen manžel, no řekla jsem si, že nechám děti dostudovat ročník a pak jim hned od začátku zkazím prázdniny
Myslím totiž že z přírůstku nadšení nebudou, aspoň zpočátku. To budu po 12 týdnu a po ultrazvuku ve 12. tt, tak abych je neplašila zbytečně. Co vy na to? A je tu ještě nějaká mamina - čekatelka?
Ahoj, tak my jsme si počkali 3 měsíce. Když jsem mojí mamce řekla, že jí chceme něco říct, tak odpověděla „jseš těhotná“? A tím bylo trošku po momentu překvapení. A druhá babička, ta měla zrovna svátek, tak jsme řekli, že další dáreček k svátku pro ní mám já u sebe už 3 měsíce, tak byla trošku zaražená, až jsme z toho byli zklamaní. Ale později už v pohodě. Asi jsme očekávali výbuchy radosti a ohňostroj a byli jsme překvapeni, že se nic takového neděje
.
Jinak tady u nás na severu byla včera od večera a potom celou noc úplná sibérie, průtrž mračen, vichřice, až nám z toho vypadlo včera spojení na internet. A chudinky kytičky na zahradě dostaly taky zabrat. Ještě jsem tam nebyla, tak nevím, jak moc, ale jenom pohledem z okna je vidět pohroma. Dnes náš malý (skoro 16m) zaznamenal další úspěch, vyleze sám na naši poměrně vysokou sedačku v obýváku
. Takže mám další kritické místo na hlídání.
Jinak na účetnictví jsme si pořídili kvalifikovanou osobu, protože já jsem to u nás ve firmičce odmítla dělat. Jednak jsem řekla, že tomu zase tolik nerozumím, že jsou pořád nějaké novoty a tak a že se kvůli účetnictví nebudu s manželem hádat. Takže na to máme pani, která k nám jednou týdně dojíždí a pracuje na nás. Dělá mzdy, daně a zakládá účetnictví. Fakturace a administrativa byla moje práce, když jsem šla na „mateřskou“, tak se to musel naučit manžel a teď už mi vyhrožuje tím, abych si hledala nějakou práci, že u něj už bych neměla co dělat. Že to všechno zvládne sám…
. Tak tedy ale nevím, proč po mě teď chce, abych jednou za týden na odpoledne zašla do práce, a udělala, co je potřeba
?
Tak zatím se mějte hezky a Vaši drobečkové také
Ahoj Wilmo,
než jsem dopsala svůj článek, tak se tady objevila nová zpráva. Tak Tě tady pěkně vítám a jsem ráda, že sem občas nakoukneš. Máš to taky pěkně rozložené co se dětiček týče. Našemu synovi bylo 17, když se malý narodil. Ale náš druhý chlapeček bylo plánované miminko, takže jsme to klukovi oznámili ještě předtím, než jsem otěhotněla, že uvažujeme o dalším dítěti a jestli mu to bude vadit. Když byl tak dlouhou dobu sám. Nevím, jestli odpověděl „nebude“ proto, že je mu v současné době skoro všechno jedno, jisté ale je, že když je doma, tak je z malého unešený a pořád si s ním hraje. Asi by to bylo jiné, kdyby byl doma a viděl ho denně, to by ho asi zase tolik nebavilo. Na druhou stranu jsem říkala, že má obrovskou výhodu, že až se ožení a bude mít svoje dítě, tak bude vědět jak na to, protože má doma miminko „na zkoušku“
. Čekatelky se tady taky najdou, uvidíš. A neměj zbytečně obavy, ono to nějak dopadne. Stejně už se nedá nic dělat a nakonec budou všichni z malého miminka nadšení, jenom se na něj podívají. Jinak to ani přece nejde, stačí se kouknout…
Tak já jdu zase trošku dělat dělat, přeji příjemný den
Ahoj Wilmo, také tě vítám do klubu. Já jsem matka chlapečka (20 let), holčičky(16 let) a teď jsem 27 tt. Také jsem měla obavy z reakce dětí, zvlášť u princezny, ale je to v pohodě, děti mi víc pomáhají, k narozeninám místo voňavek dostávám dupačky a jinak to moc neřeší . A řekla jsem to hned, i když plně chápu tvé nejistoty, „co kdyby“, jenomže já jsem bývalá kuřačka(nebo spíš kuřačka s pauzou), takže to by mým blízkým došlo a navíc, nějaký ten malinký ohled si i zasloužilá matka pubescentů musí dopřát, já jsem totiž první tři měsíce prospala.
Co se miminka týká, nenervovat se je nemožné, ale co mohu za své 2/3 zdolaného těhotenství říct, tak je to subjektivně nesnazší ze všech tří těhu a objektivně všechno OK, tak ti držím palce a snaž se být v klidu.
Ahoj, u mě bylo taky to poslední těhotenství nejsnažší, tedy bylo mi nejmíň blbě. K tomu utajení,: manželovi jsem to řekla hned (fakt jsem hned 2 den věděla, že jsem těhotná) dětem až v 10tt, ale prohlásily, že to přece dávno vědějí, neb nejsou blbé. Všem ostatním opravdu až 25tt. Taky to nechápu, už to na mě bylo vidět. Fakt je, že jsem od po amc. do práce moc nechodila, řekla jsem že jsem nemocná, ale blíže to nespecifikovala. Říct jsem se to bála, protože o 2,5 roku dříve jsem potratila, tak jsem bála. Tohle těhotenství bylo, ale náhodné, opravdu jsme už neplánovali a na mazlení jsme si pořídili hafíka. Jinak ve stejnou dobu otěhotněla sestra mé kolegyně, přesně ve 40 a její první dceři bylo 19. Ovšem velké děti jsou bratrem stále fascinovány a dost se spolu vyblbnou. taky myslím, že do života se jim zkušenost s malým dítětem bude hodit. M.
S tím těhotenstvím od druhého dne ti to,Minie, věřím, mně od 2. dne nabehly prsa a bylo mi jinak, pouze rozoumek si to tak nějak nechtěl připustit. ![]()
No vypadá to,Minie, že jsou všechny na Rodině.cz nebo se věnují rodině. ![]()
No, Libiku, to je škoda, protože cele se věnovat jen rodině zas není tak zdravé. Je třeba hodně relaxovat, abychom těm dětem jako starší matky déle vydržely " k použití". M.