psychický problém po smrti maminky

593
17.12.18 21:13

Stejná situace :-(

Ahoj, jak jsem již nedávno psala, tak mi umřela maminka :,(, umřela doma, byla mladá. Je to pro nás náročné a jsme psychicky mimo :,(. Přes den je to OK, člověk vše vyřizuje a tak, ale vecer na mě padne depka a nemohu spát, spim jen třeba 3 hodiny. Ale to je jedno, spíše mám divný pocit, jak kdyby se neustále na me někdo díval, nebo nekde někdo stál, sem tam i slyším divné zvuky, jak kdyby lupani nebo tak a měla moc ráda mého pejska, tak sem tam i slyším, jak na ni jak kdyby piska. Možná mi hrabe, možná ne, ale pripadam si jako blázen, nechci nikde chodit sama a nechci být sama, mám takovou úzkost. Vím, ze každý to ma jinak, ze zase tady budou nejake chytre řeči, ze co to resim pres emimino a další věci, ale nevím uz si pripradam jak blázen, ze se bojim byt sama. Přitom nevím čeho, když je to ma maminka. Omlouvam se holky, ale je toho moc. Tatínek to špatně nese a nic nejedl a dnes skončil i on v nemocnici, je vyčerpaný, ma slabé srdíčko, jsem na nervy. Omlouvam se holky za vypisování :,(

  • Citovat
  • Zmínit
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

26535
17.12.18 21:16

Můžeš najít lidi, kteří pomáhají odvést dušičky. Třeba by ti něco takového pro začátek pomohlo. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6969
17.12.18 21:19

@Toma18 neboj se jsou to nervy, pamatuji si tvou předchozí diskuzi. Maminka byla hodná a nemá žádný důvod tě chodit strašit :hug: když má člověk nervy v háji, slyší i trávu růst, možná bys ty zvuky za normálních okolností ani nevnímala. Rozloučili jste se? Měli jste nějakou sešlost s příbuznými, kde jste společně zavzpomínali? Je důležité o tom s ostatními mluvit

Příspěvek upraven 17.12.18 v 21:19

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11514
17.12.18 21:19

otevři okno a s maminkou se rozluč. Hodně sil, a tatínkovi brzké zotavení :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10179
17.12.18 21:20

@Toma18 Rozluc se s maminkou. Nech jeji dusi v klidu odejit. Vraci se za tebou, protoze ji stale „volas“. Tvou pomoc ted potrebuje tatinek a ty potrebujes jeho.
Je tezke prijmout smrt blizkeho cloveka. Ale k zivotu bohuzel patri i smrt :,(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22939
17.12.18 21:27

@Toma18
Nech si napsat prášky na spaní. Až se vyspíš a odpočineš, neuslyšíš „trávu růst“.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
593
17.12.18 21:35

@Russet a napíše mi to? Mám už neurol a ten uzivam na noc, ale nic moc.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22939
17.12.18 21:53
@Toma18 píše:
@Russet a napíše mi to? Mám už neurol a ten uzivam na noc, ale nic moc.

Za zeptání nic nedáš. Hlavně mu řekni, co vše bereš, aby se ty léky moc nepopraly. Já jsem po smrti mámy spala celkem dobře a po probuzení jsem ještě chvilku jakoby byla „šťastná“ a pak mi teprv nějak mozek nastartoval a uvědomila jsem si, že už nikdy nebude život stejný jako dřív.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
40450
18.12.18 07:30

Ahoj. Vím, jak se cítíš. A je to příliš čerstvé. Moje rada je - dělej, co máš ráda, zaměstnávej mozek. I já jsem si něčím podobným prošel - loni ze dne na den mi zemřela žena. Mám malou holčičku a ta mě zaměstnává dost. Než smutek odezní, bude to chvilku trvat. Je důležité ale pro něco - nebo někoho tu být. A holky mají pravdu- tatínek potřebuje tebe a ty potřebuješ jeho. :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
775
18.12.18 09:12

Ahoj, procházíš teď moc těžkým obdobím. Dej to tomu čas. Člověku je vždycky těžko, když mu odejde někdo hodně blízký a maminka - to je opravdu velmi bolestivé - zvláště tak náhle. Je to pořád pro tebe šok. Neboj, bude lépe. Když zemřela ve velmi mladém věku manželova mamka, bylo to pro nás také šokující. Měla jsem ji moc ráda, byla mi jako druhou maminkou, hodně mi pomáhala, byla tady vždy pro nás a pro naše děti. Mívala u nás trvale papuče a když zemřela, musela jsem ty boty uklidit, protože když jsem je u dveří viděla, říkala jsem si - jé, babička je u nás. Naprosto mi nedocházelo, že už není. Vždycky mi to pár vteřin trvalo, než jsem si to uvědomila. Pořád jsem se chovala podle zažitého vzorce. Třeba jsem potřebovala radu a jako vždy mě napadlo, že zavolám mamince. Pak mi vždycky docvaklo, že to už nejde. Měla jsem i takovou zvláštní zkušenost - chystala jsem se na plánovanou operaci se synem a manželova maminka měla hlídat ostatní děti. Tak jsem si jen tak v duchu povzdechla - no, jo, kdo bude teď s dětmi, když jsi odešla? A věřte nebo ne - malý se uzdravil i bez operace, což mnozí lékaři nedokázali pochopit. Já jsem stejně přesvědčená, že to bylo na přímluvu milující babičky. Vzpomínej na maminku, na všechno, co jste společně prožili, buď tady pro své blízké, pro tatínka, buď mu oporou. Můžeš se třeba i za maminku pomodlit, odevzdat ji do Boží náruče. Myslím na tebe, ať se už cítíš lépe. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
28.12.18 20:16

Když umirala moje maminka, tak jsem ji prosila, aby me přišla někdy navštívit, ze mi to musí slíbit. Asi za tri měsíce - 24.12. se mi zdal zvláštní sen, ze jsme se sešly na zahrádce nejake kavárny, kde se i ostatní lidé setkávali se svými zemrelymi. Byla moc krásná v dlouhych bledemodrych šatech… Ja jsem hrozně plakala, ze mi moc chybí a ona me utesovala, že s tak nemocným telem uz nemohla žít, ze se nedalo používat a at si to tu uziju, ze na věčnosti pak uz budeme porad spolu. Pak uz jsme si jen normálně povidali o vsem moznem. Tak si rikam, že to třeba nebyl obyčejný zen, ale ze opravdu přišla a ma se hezky, mysli na mě. Pak takhle" přišla" ještě jednou, to ji privezlo auto a na zadni sedačce jsme se objimaly, vnimala jsem, jak se mi prsty bori do jejiho tela, jak je skutečná, ale vzbudila jsem se pláčem. Všechny ostatní sny o ni byli vždycky nesmysly. Tak si taky rikej, že se ma hezky, nic ji neboli a jednou se sejdete… :kissing_heart:

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama