Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mě umřela hodně blízká kamarádka. Byla mlaďounká, 20 let a zdravá jak řípa a přece ji to podťalo znenadání… a viděla jsem ji všude. Šla nějaká holka a já už v ní viděla kamarádku, někde se někdo smál a mě přišlo, že to je ona. Asi to tak funguje ![]()
Upřímnou soustrast a hodně sil…
Upřímnou soustrast. Ve chvílích takového nervového vypětí je možné všechno. Mysl a tělo reagují na obrovský stres, někdo mívá i halucinace. Myslím si, že čas je dobrý lékař a pomůže všechno srovnat. Věřím, že je to hrozně těžké. Ale bude lépe, jen to nech plynout.
Moc mě to mrzí,co tě potkalo.Ja zažila něco podobného před lety,v pubertě,nám náhle umřel taťka na Štědrý den doma.Bylo to strašné,ten první rok byl nejhorší.Bylo mu 44.Chce to jen čas,nic jiného bohužel nepomůže.
Jinak na duchý já nevěřím,ale určitě bych se nebála,pokud myslíš,že je to mamka.
Já bych byla zhroucená a nechápu jak máš chuť psát na emimino že se bojíš maminky.
Tvoje slova..přes den se to už dá…po 5 dnech..nechápu, jen pokud jsi troll
@Toma18 Ahoj,
přijmi mou soustrast. Popisuješ maminku tak krásně, že jistě musela být moc šťastná, že má takovou dceru a má s ní takový vztah. Čas je opravdu ten nejlepší lék, ikdyž to prázdné místo zůstane.
Maminka by ale určitě chtěla, ať žiješ nadále život v radosti, děláš věci tak, jak nejlépe umíš, a jak jsi dávala lásku jí, dávala ji těm, kteří si to zaslouží.
Osud vám nedal prostor se rozloučit. Možná právě proto se ti v noci takové věci dějí/zdají. Rozhodně bych se toho ale nebál. Mamka se s tebou jen loučí.
Držte jako rodina spolu, vzpomínejte na to hezké. To by mamku potěšilo.
A neboj se si zaplakat, nebo někoho obejmout.
Kdyz umrela mama.Mela jsem to stejne.Asi za mesic se me zdal sen. Byl takovi divny.Ale mama mi vnem rekla,,ja uz musim jit. A od te doby byl klid. Bolest po smrti trvala dlouho.Ale casem se utlumovala. V listopadu to bylo 5 let. A uz jen vzpominam
Drzte se vim ze to hodne boli u srdce
Sílu nemám, ale chtěla jsem se i vypsat, nejen cumet do blba a čekat, než někdo přijde. Me třeba tohle, co mi jiné holky, kromě TEBE píší moc pomáhá a vidím nějakou naději, že se bojím…jsem napsala…ze jsem z toho vždy mela strach a mám divný pocit…ale to mají i bratři. Neboj se, že jsem úplně happy. Ale maminka by určitě nechtela, aby jsme se trápili a hlavně i kvůli tatky o tom nechci mluvit a trápit se. Vždy az odejde někde pryč…každý jsme jiný, tak si sve chytré řeči nech!
Ja myslim, ze se te zmocnil strach ze smrti. Kdyz mi umrela babicka - bylo to moje prvni setkani se smrti (nasla jsem ji mrtvou), tak jsem hodne dlouho nemohla spat pri zhasnutym svetle. Srovnas se s tim, ale chce to cas. Uprimnou soustrast
@Toma18 je mi to líto, tohle jsou nervy, proto slyšíš každé šustnutí. Musíš tomu dát čas, je velmi brzy a navíc to byl náhlý a brzký odchod ze světa. Spíte s manželem v jedné posteli? Přitulila bych se a zkusila znovu usnout. Doktorka má pravdu, chce to čas. Buď poblíž rodiny a mluvte o tom, i to pomůže.
Upřímnou soustrast. Je to opravdu moc čerstvé. Určitě nejsi blázen. Každý prožívá stresové situace po svém. I když je to klišé, opravdu pomůže čas. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že přibližně za rok je člověk schopen zpravidla fungovat jako předtím. Dej průchod smutku, nebran se truchlení. Jen tak postupně přijde úleva. Přeji Ti hodně sil.
@Toma18 píše:
Sílu nemám, ale chtěla jsem se i vypsat, nejen cumet do blba a čekat, než někdo přijde. Me třeba tohle, co mi jiné holky, kromě TEBE píší moc pomáhá a vidím nějakou naději, že se bojím…jsem napsala…ze jsem z toho vždy mela strach a mám divný pocit…ale to mají i bratři. Neboj se, že jsem úplně happy. Ale maminka by určitě nechtela, aby jsme se trápili a hlavně i kvůli tatky o tom nechci mluvit a trápit se. Vždy az odejde někde pryč…každý jsme jiný, tak si sve chytré řeči nech!
A myslíš že mlčením to přejde, vždyt máte na maminku vzpomínat mluvit o ní..ne dělat že se nic nestalo…asi jsem fakt divná já nechápu
@Anonymní píše:
A myslíš že mlčením to přejde, vždyt máte na maminku vzpomínat mluvit o ní..ne dělat že se nic nestalo…asi jsem fakt divná já nechápu
Jsi divna. Navazis se do zakladatelky, ktera tu hleda podporu a jeste navic jsi hrdinsky anonymni. Teda fuj ![]()
@Anonymní píše:
Já bych byla zhroucená a nechápu jak máš chuť psát na emimino že se bojíš maminky.
Tvoje slova..přes den se to už dá…po 5 dnech..nechápu, jen pokud jsi troll
A proč anonym? Já tedy nic citlivého o Tvé osobě v příspěvku nevidím.
![]()
A to že ty to nechápeš neznamená, že to musí být troll navíc bez anonymu. Neznáš, že sdílená starost je poloviční starost? Ty jsi asi chyběl/a, když se rozdávala empatie.
![]()
@Anonymní píše:
A myslíš že mlčením to přejde, vždyt máte na maminku vzpomínat mluvit o ní..ne dělat že se nic nestalo…asi jsem fakt divná já nechápu
No, asi jsi… Jinak nechápu, proč se do zakladatelky tak navazis, navíc anonymně. Zemřel jí blízký člověk, každý se s tím vypořádá po svém. Navíc je podle věku matky zakladatelka velmi mladá.
Příspěvek upraven 12.12.18 v 15:19
Uprimnou soustrast.
chce to cas. Uvidis, bude lepe. Ja byla kdysi v podobne situaci. Byla sem strachy bez sebe i pres den a nakonec se mnou chodil vsude nas pes. Musim rict ze mi to dost pomohlo.
Příspěvek upraven 12.12.18 v 14:46