Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Filzefina píše:
Jsi divna. Navazis se do zakladatelky, ktera tu hleda podporu a jeste navic jsi hrdinsky anonymni. Teda fuj
Přesně ![]()
Anonymní tulipán divná fakt seš, chtělo by to trochu taktu a vžití se do druhého. Tak nereaguj, když to nechápeš…
Upřímnou soustrast, vím, že je to fráze,ale prostě jen čas pomůže, bohužel. ![]()
Anonymni..Nebudu se stebou dohadovat.Toto tema ktomu neni vhodne.Napisu jen tohle .Kazdy ma pravo prozit si takovou velkou ztratu podle toho jak to citi.Ne jak to vidi druzi.
@Anonymní píše:
A myslíš že mlčením to přejde, vždyt máte na maminku vzpomínat mluvit o ní..ne dělat že se nic nestalo…asi jsem fakt divná já nechápu
Neni zadnej mustr na to, jak se ma clovek „spravne chovat“ kdyz mu umre blizkej clovek. Ja byla nekolik tydnu po smrti mamy jak telo bez duse, rozhodne jsem nemela silu s nekym na mamu vzpominat
@Anonymní píše:
Já bych byla zhroucená a nechápu jak máš chuť psát na emimino že se bojíš maminky.
Tvoje slova..přes den se to už dá…po 5 dnech..nechápu, jen pokud jsi troll
A já nechápu, jak si někdo může v takové situaci rýpnout.. A ještě se schová za anonym.. Posera
@Toma18 Především, upřímnou soustrast. Je to teď velké emoční napětí. Čas pomůže.
@admin jako jak se anonymni hrdinka muze navazet do zakladatelky, to fakt nechapu. To je hnus, co se tady deje. Prosim odtajnit a dat nejakou vyhruzku. Protoze todle neni normalni
![]()
@Anonymní píše:
Neni zadnej mustr na to, jak se ma clovek „spravne chovat“ kdyz mu umre blizkej clovek. Ja byla nekolik tydnu po smrti mamy jak telo bez duse, rozhodne jsem nemela silu s nekym na mamu vzpominat
Přesně. Každý se se ztrátou někoho blízkého vyrovnává jinak. Někdo se zavře doma a nechodí ani do práce, někdo naopak „propaří“ každou noc, někdo se vypíše na netu. Co nám dává moc soudit člověka, že se se smrtí vyrovnává zrovna tímto konkrétním způsobem?? Je to od anonymního tulipánu dost nevkusné a trapné
Příspěvek upraven 12.12.18 v 15:36
@Toma18 upřímnou soustrast.
Každý z nás prožívá smutek jinak, někdo mlčí a truchlí, někdo potřebuje o zemřelém mluvit a vzpomínám, někdo se zmaže do němoty. Takže dělej to, co vyhovuje Tobě samotné, potřebuješ si tu bolestivou ztrátu odžít, abys mohla jít dál. Pokud máš v noci děsy a slyšíš „i trávu růst“, blázen určitě nejsi, je to stav mysli a představivost po ztrátě milovaného člověka. Pokud jsou Tvé stavy takové jako píšeš, zapal večer před spaním svíčku a popros maminku, že se potřebuješ vyspat a v klidu odpočinout si. Buď statečná a držte se celá rodina.
@Anonymní píše:
Já bych byla zhroucená a nechápu jak máš chuť psát na emimino že se bojíš maminky.
Tvoje slova..přes den se to už dá…po 5 dnech..nechápu, jen pokud jsi troll
Hyeno
Meli by te odtajnit
@Toma18
Upřímnou soustrast.
Vím, jak se cítíš. Mně umřel tatínek také doma. Byl ale hodně nemocný, takže jsme jeho konec tušili. I přesto jsem ho pak docela dlouho „slyšela“ kašlat. Jeho kašel byl opravdu specifický, takže rozhodně nešel zaměnit s kašlem někoho jiného třeba od sousedů nebo zvenku. Prostě nervy pracovaly a přísahala bych, že to je skutečný vjem, a nikoli sluchová halucinace. Trvalo to několik měsíců.
Tím chci říci, že pro tebe taková situace musí být mnohem těžší, když byla smrt maminky neočekávaná, ale jistě bych v tom nehledala něco tajemného či dokonce nepřátelského.
@Anonymní píše:
A myslíš že mlčením to přejde, vždyt máte na maminku vzpomínat mluvit o ní..ne dělat že se nic nestalo…asi jsem fakt divná já nechápu
Kdo jsi, že si osobuješ právo někomu předepisovat, jak má truchlit?! Trochu empatie by nezaškodilo, anonyme.
Moc, moc všem děkuji za podporu holky, jste úžasné. V patek, sobota,neděle,pondělí jsem zobák prášky jeden za druhým, musela jsem jít na nemocenskou, nedala bych to. Od tchyně jsem dostala skleněného anděla na svíčku, každý den k večeru ji zapalim a krásně hoří, svítí i svíčky od maminky, které měla moc ráda. Spime s manželem v obývaku s tatinkem, nekdy si vecer povidame, nekdy me manžel jen tak hladí, někdy mi vypráví co v práci, co říká na to a ono, prostě me to uspava, je mi velkou oporou a my hlavně víme, že musíme být tady pro tatínka. Vím, že by byla na nás pyšná, jak to zvladame a co vše děláme, hlavně na bratry, kteří nikdy nedělali to, co teď. A i když jsem byla někdy naštvaná, nebo mě stvala, tak jsem si ještě, když žila vždy řekla…ale je to moje maminka a mám ji ráda a říkala jsem to i o tatinkovi, bratrech a dalších lidech z rodiny. A věřím, že i když já jsem ji v pubertě zlobila nebo byla protivna, ze i ona me odpustila a bude mě ochraňovat.
@Toma18 Nejsi blazen. Je to tim sokem.. Je mi to moc lito.. Vim jak se citis, pred nejakou dobou mi zavrazdili jedineho sourozence. Prvnich par tydnu jsem mela pocit, jako kdyby vsude byl se mnou, jako kdyby nekdy i stal za mnou.. Mozek se s tim musi nejdriv nejak vyporadat je to asi prirozena reakce na ten sok.. Drz se, bude lip…
![]()
@Anonymní píše:
Já bych byla zhroucená a nechápu jak máš chuť psát na emimino že se bojíš maminky.
Tvoje slova..přes den se to už dá…po 5 dnech..nechápu, jen pokud jsi troll
A jéjé, další hrdina
copak, je ti ze sebe stydno?kopat do někoho, kdo přišel o mámu?
@Toma18 upřímnou soustrast! To období do pohřbu je nejhorší. Jsi pořád v šoku, nevíš co bude, pořád nevěříš, čekáš, že ten blízký přijde domů… Ten pohřeb to všechno jakoby uzavře, umožní se rozloučit a pomyslně odstartuje vstup do nové životní etapy. Postupem ta ztráta bude míň bolestivá. Můj otec je rok po smrti a už na něj dokážeme vzpomínat se smíchem. Drž se! ![]()
Ahoj, je mi upřímně líto, čím procházíš. Ale věř tomu, že maminka tě pořád miluje, určitě ti všechno odpustila, tím si můžeš být jistá. Tak jako to každá milující maminka dokáže. Většinou, když nám takto někdo blízký odejde, přemýšlíme, co jsme mohli udělat jinak, co jsme mu ještě chtěli říct a nestihli. Tak to klidně i teď mamince řekni, ona to ví, bude
chránit tebe i tvé blízké možná víc než byla schopná na této zemi. Mám s tím osobní zkušenost. Věř, že to je odloučení jen na nějakou dobu a že se jednou zase v radosti setkáte. ![]()