Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
V postylce mi spokojene spinka 5 mesicni svist. Jsem neskutecne stastna ze ho mam a ze je zdravy.
Blbec jsem si ale po kojeni precetla co je noveho. Hledaji 9 letou holcicku z prahy 8. Moc preji a drzim palce aby se mala nasla v poradku!
To mne ale privadi k myslence jestli je spravne mit v tehle hnusne nebezpecne dobe deti. Pravdepodobne si nebudeme moct dovolit abych v tomto veku byla doma a detem delala taxikare. Navic deti potrebuji byt samostatne a ucit se zodpovednosti.
Jak ma ale clovek fungovat aby se z toho strachu o ne nezblaznil?
Je mi tak hrozne smutno ze se deji takovehle veci ![]()
Úplně tě chápu, taky mám takové obavy
Zprávy podobného typu mi taky dělají špatně, snažím se je „nevnímat“ a nepřipouštět si je.
Myslím, že ten strach a obavy o děti nás maminky budou provázet po celý život ![]()
Zkus být nad věcí a příliš si to nepřipouštět ![]()
Taky mám takové myšlenky, nehody, nemoci, zlí lidi, ekologické katastrofy, ekonomická situace … raduj se z děťátka a na tyhle eventuality se snaž nemyslet. Já si říkám, že to holt musím nechat osudu …
Nemysli na to, že se může něco stát. Každý den má dost svého trápení (i radosti) a nemá smysl si kazit život představou všelijakých nebezpečí, které ti potencionálně hrozí. To by ses z toho musela zbláznit.
Jinak dnešní svět není ani horší ani lepší než byl ten dřívější. Spíš je víc informací.
ahojky
Taky mám šílený strach o svoje děti a včera jsem si článek také přečetla a samozřejmě že se mi celou noc honily nejrůznější myšlenky…mám 13ti letou dceru a do 4té třídy jsem ji vodila a odváděla ze školy dělala jsem na jednu směnu tak to šlo…ted má tel. a musí se mi hlásit nebo já hned volám..a když někdy se zapomene s kamarádkou nebo si po škole nezpane mobil tak šílím strachy…asi jsem tak trochu hysterická matka..ale mám to stejné i u té malé bojím se nemocí zlých lidí katasrof no prostě všeho možného ..snažím se na to nemyslet ale když každou chvilku člověk čte co se hrozného kde stalo tak mě pokaždé mrazíí…
a jestli je zodpovědné mít v téhle době děti?No to je těžké ono v každé té době něco bylo špatného zlého…takže kdyby třeba ve středověku uvažovali že je to nezodpovědné mít děti tak tu dnes nejsme…a to umíralo hodně dětí na nemoci…prostě to musíme nechat osudu jak už tu někdo psal a doufat že k našim dětem bude milostivý a proplují životem bez nějaká velké úhony
Byla jsem dítě v době, která byla bezpečnější (míň se zneužívaly děti, lidi se navzájem znali a hlídali), ale spousta lidí v ní nehodlala mít děti proto, aby jim nemuseli vysvětlovat proč se doma musí říkat něco jiného než ve škole a že lhát a říkat pravdu není zas takový rozdíl ( a hlavně bacha na domovní důvěrnici…). A říkali tomu hnusná doba. Kdyby nebylo revoluce v roce 1989 tak bych s velkou pravděpodobností byla členem KSČ (kvůli profilu a kariéře) a děti neměla taky.
Dnes mám 2, politickému světu se vyhýbám, o děti se bojím a nepouštím je prakticky z dohledu, ale jsem ráda, že si můžeme myslet a říkat co chceme včetně toho, že pan starosta je lump a zloděj a pokud je to pravda tak se nestane, že by mně za to zavřeli a dcerám nedali doporučení pro studium. Pro mně je to teď mnohem lepší.
Tak já si myslím, že každá doba má své. A děti se ztrácely vždy, jen dříve to nebylo tak medializované. Nemyslím si totiž, že by se počet uchylů nějak měnil podle doby. Spíš je to problém, že nejsou pořádné zákony, které by je odradily a hlavně jsou otevřené hranice, takže hledej dítě po celém světě
. Já sama mám starší dítě už 13, když začala dospívat, tak jsem se kolikrát neudržela, abych něco neřekla dospělým chlapům, kteří se nestydatě na ní dívali, ale nic víc s tím člověk nezmůže. Minulý týden takhle vyjel manžel na jednoho Ukrajince, který jí zíral nepokrytě na zadek. Takže ten strach prožívám dnes a denně. Jenže jí nemůžeme mít na provázku, takže dokud byla malá, tak jsme se střídali a nikdy nebyla sama, navíc máme tu výhodu, že babička už byla v důchodu, když začala chodit do školy. Teď jsem navíc na mateřské, takže jí mám více pod dohledem. A pokud jde s kamarády ven, tak je dostatečně poučená a hlásí se pravidelně mobilem. Nic víc asi člověk udělat nemůže, protože potřebuje svůj prostor. Ale nevzdávej to, myslím si, že zodpovědné to je, protože vždy se najde něco, např. dostatek financí, nemoci apod., co člověka vede k myšlence, udělala jsem vůbec dobře, že jsem ty drobečky přivedla do takového světa? ![]()
Neřekla bych, že je to dobou, střeodvěk určitě nebyl plný sluníčkových nevolníků, stejně tak jako novověk není žádný utopický ráj.
tohle se stávalo, stává a bude stávat vždy, záleží jen na tom, jak moc se o tom zrovna bude mluvit nebo nemluvit.
Udělat můžu jen to, že své dítě naučím, že za žádných okolností se nemá bavit s cizími lidmi, že ani s někým, koho zná od vidění, nemá chodit k němu domů, nemá jezdit v autě s nikým jiným než s rodiči nebo s tím, koho rodiče výslovně schválí. A pak budu jen doufat, že dítě bude natolik poslušné, že tyto pravidla dodrží a ještě víc budu doufat, že nikdy žádná zkouška, zda je dodržuje, nenastane.
Myslím, že nejde říct, že dnešení poměry jsou horší, co zde v minulosti byly… jen díky množství informací, které se k nám donesou, máme pocit, že to jde od 10 k 5. Před 100 lety bych se asi těžkou dozvěděla, že v Praze se ztratila holčička. Novináři milujou takový informace, čtenáři milujou drsňárny, takže vybrat si téma na reportáž je snadné…podle mě se vraždí, unáší a týrá stejně jako dříve. Vsadím se, že i naší generaci bude spousta těch, které budeme v důchodu vykládat, jaká to bylo za mlada zlatá doba a jak je to čím dál horší…
Pampeliško - taky jsem se u té zprávy úplně zhrozila. Co asi zažívá maminka té holčičky, to je něco nepředstavitelného. Moc věřím, že tentokrát to dopadne dobře. Já mám někdy takový strach a takové šílené představy, že uvažuju, že snad zajdu k Chocholouškovi
Toho strachu se už nikdy nezbavíme. I moje maminka vyžaduje, ať jí zavolám, když někam jedeme, ať ví, že jsme v pořádku na místě
To už máme na doživotí.
Vždycky jsem byla „nakrklá“, když jsem se rodičům musela hlásit - kde jsem, s kým jsem, kdy přijdu atd.
Dnes už chápu ![]()
I když jsou obě děti ještě malinké si vůbec nedokážu představit: jak půjdou sami do školy,ze školy, jak budou chodit za zábavou…nepředstavitelná myšlenka.
Snad mě to přejde než vyrostou, ale teď to cítím tak, že je snad nikam nepustím ![]()
vrobca píše:
Tak já si myslím, že každá doba má své. A děti se ztrácely vždy, jen dříve to nebylo tak medializované. Nemyslím si totiž, že by se počet uchylů nějak měnil podle doby.
přesně tak…děti se ztrácely vždy, ale dřív se o tom tolik nemluvilo
Katrinka píše:
Vždycky jsem byla „nakrklá“, když jsem se rodičům musela hlásit - kde jsem, s kým jsem, kdy přijdu atd.
Dnes už chápu
I když jsou obě děti ještě malinké si vůbec nedokážu představit: jak půjdou sami do školy,ze školy, jak budou chodit za zábavou…nepředstavitelná myšlenka.
Snad mě to přejde než vyrostou, ale teď to cítím tak, že je snad nikam nepustím
Mám 13ti letou a představa že mi časem řekne že chce jít na disco mě děsí asi se strachy po…a nebudu spát až do rána…čili strach tě určitě věkem neopustí…teda aspon mě ne.. ![]()
Nedávno řekla herečka Jiřina Jirásková, že nechtěla do té hnusné doby přivést na svět dítě a že dnes, když to vidí zpětně, tak to byl největší omyl v jejím životě.
Jaká doba je ta správná?
No přece každá doba potřebuje nové lidi, ať je jakákoliv.
Jsem šťastná, že děti mám, i když se o ně bojím možná víc teď, když už jsou dospělí než když byly malé. ![]()
Můj názor je:
vždycky je zodpovědné mít děti, pokud jim člověk chce a dokáže dát lásku, péči, vychovat je slušně, ohleduplně a zodpovědně. Aby neubližovaly, pomáhaly ostatním a ctily život a základní hodnoty. Čím víc nás takových bude, tím je větší šance… na lepší zítřky. Snad to nezní jako nějaký trapný slogan.
Nemít děti a nechat svět těm špatným??? ZA MĚ NE!!