Strach o blízkého

Anonymní
23.12.19 00:11

Strach o blízkého

Jdu se vypsat, je mi hrozně, jedna se o mého otce, jezdíme za mými rodiči cca jednou za 14 dni, bydlí 50km od nás a otec (77) je na tom zdravotně velice špatně, po rakovině mu zbyl vývod, má trojitý bypass, od toho se opakující záněty šlach a poslední dobou velice špatně slyší… mama je téměř invalidní po úrazu a dneska jak jsem viděla tátu, mám pocit ze za poslední dva týdny hodně “sešel”, obavám se, ze jsou to jeho poslední Vánoce, chtěli si ho prý nechat v nemocnici na ATB a on, ze ne, ze bude doma :( vůbec mi to nemyslí, snažím se kvůli malé (rok a půl) být v klidu, ale moc mi to nejde. Partner už otce nemá a místo objetí, podpory mi řekl, ze hold má můj otec věk. Z věci co jsem si na večer naplánovala jsem neudělala nic a jen sedim a čumím :? Sama bojuju s panickou poruchou a tohle mi fakt na náladě nepřidá, dekuju kdo dočetl a prosím o anonym

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
23.12.19 00:46

Také mám panickou poruchu, bydlím 50 km od našich a bojovala jsem se strachem, co s nimi bude, až budou potřebovat mou pomoc… Řádu nemám, jen zkušenost. Mě pomohlo na to nemyslet, až to přijde, namyslim se na to až nad hlavu…

  • Nahlásit
  • Citovat
1602
23.12.19 01:24

Moje babicka taky za tento rok docela sesla, rakovina, dna, odeslo ji jedno oko Nejspise se dalsich vanoc podle doktrou nedozije, pokud ano tak jako lezak :,( ale, bere vse s humorem, plni si blaznoviny, jela treba s dedou do Milana na operu, koupila si kabelku za hroznej randal, zkusila kovat kone, provedla v rustine turisty na hrade :D naucila se pripravit sushi… jedinne tak co nam vadi teda me s manzelem ze nas tlaci do ditete, ze si chce alespon jednou v zivote pochovat pravnouce :zed: bydli s ni mamca takze kdyby neco tak ma 100% pomoc, ale ona odmita a dela si podle sebe, coz je podle mne lepsi ze bere nevyhnutelne s humorem a az tak to neprenasi na ostatni, pripoustime si to, ale snazime se s ni radovat a pomalu se smirovat, vim ze kazdy neni takovy ze se s koncem smiri a snazi se vytriskat kazdou minutu, ale doufam ze jednou budu taky optimista do posledni minuty. Reakce partnera by me hodne mrzela :(

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4338
23.12.19 04:34

@Peggy54 babička musí být neuvěřitelně silný človíček. Úplně mě tvuj příspěvek nakopl energii a optimismem. Babi je úžasná. Tak by to mělo být.
Bohužel člověk se snadněji podá pesimismu a beznaději.
Zakladatelko až budeš s tatínkem, řekni mu, že ho máš ráda, vzpomínej na společné zážitky, co ti dal do života. Ono to zni jako loučení, ale myslím, že to pomůže k přijetí situace, smíření se.
Držím pěsti, ať to dopadne nejlíp, jak může.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23.12.19 06:14

Jenomže on i partner má pravdu, je to muž a ti mají většinou postoj takový střízlivý, realistický, strach o své rodiče mají i lidé bez panické poruchy, ale nic s tím nenaděláte, lidé přichází, odchází, bolí to, moc to bolí, ale teď žijte, užívejte, dokud to jde, máte vlastní rodinu

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
23.12.19 06:53

Ahoj, já sice panickou poruchu nemám nebo o tom aspoň nevím, ale teď co mám vážně nemocnou sestru, tak z toho ráno mívám docela žaludeční potíže. Ne že bych přímo zvracela, ale nedostanu do sebe moc jídla a žaludek mám jak na vodě, během dne se to zlepší. Chlapi jsou v těchto ohledech takoví hodně racionální a chladní a někteří moc neumí pracovat s tím, že by zvládli utěšit ženskou tak, jak ona potřebuje, ale vevnitř nich se to mele. Znám to od svého přítele. Jenže bohužel je to opravdu tak. Lidé přichází, odchází a my s tím moc nic nenaděláme, jediné to, že si musíme vážit každé společné chvilky strávené spolu, dokud to jde…

  • Nahlásit
  • Citovat
7173
23.12.19 07:09

Nezlob se na svého partnera, oni to vidí trošku jinýma očima. Mám na to podobný pohled, ale to je proto, že se starými a nemocnými lidmi pracuji celý život. Bohužel, ta mrcha se přelstit nedá. Zvedni hlavu a ber to z té stránky, že pokud by to i měly být jeho poslední Vánoce s vámi, udělejte mu je co nejkrásnější. Vím, že je to strašně těžké a bude tě to stát spoustu přemáhání, ale snaž se to udělat pro něj, pro sebe. Vzpomínky na chvíle se svými blízkými jsou to jediné, co nám nikdy nikdo nevezme. Ale jen ke stavu tvého táty. Nerezignoval on už? V tomhle věku a s jeho onemocněními ho může i obyčejný zánět zabít :,( bere léky alespoň doma?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9842
23.12.19 07:49
@Anonymní píše:
Jdu se vypsat, je mi hrozně, jedna se o mého otce, jezdíme za mými rodiči cca jednou za 14 dni, bydlí 50km od nás a otec (77) je na tom zdravotně velice špatně, po rakovině mu zbyl vývod, má trojitý bypass, od toho se opakující záněty šlach a poslední dobou velice špatně slyší… mama je téměř invalidní po úrazu a dneska jak jsem viděla tátu, mám pocit ze za poslední dva týdny hodně “sešel”, obavám se, ze jsou to jeho poslední Vánoce, chtěli si ho prý nechat v nemocnici na ATB a on, ze ne, ze bude doma :( vůbec mi to nemyslí, snažím se kvůli malé (rok a půl) být v klidu, ale moc mi to nejde. Partner už otce nemá a místo objetí, podpory mi řekl, ze hold má můj otec věk. Z věci co jsem si na večer naplánovala jsem neudělala nic a jen sedim a čumím :? Sama bojuju s panickou poruchou a tohle mi fakt na náladě nepřidá, dekuju kdo dočetl a prosím o anonym

Tvuj partner ma pravdu. 77 let uz je vysoky vek. Navic s tak vaznymi zdravotnimi problemy to opravdu. muzou byt tatovy posledni vanoce :,( Kazdy zivot konci smrti. Kazdemu z nas jednou umrou rodice. Ja uz maminku taky nemam, opravdu hodne mi chybi, ale tak jako ona se musela umet vyrovnat s odchodem svych rodicu, ja se musim umet vyrovnat s jejim odchodem a nase deti… atd. atd… je to zkratka kolobeh zivota :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
887
23.12.19 07:52

Každý může odejít kdykoliv.
Věděla jsem, že můj otec brzy odejde a proto jsem se s ním snažila být co nejvíce, aby mi to jednou nebylo líto jako u jiné osoby - bydlela daleko a já měla tenkrát malého věčně uplakaného kojence se kterým se nedalo cestovat.
I otec bydlel daleko, ale i přesto jsem se jednou týdně u něj aspoň na hodinku, dvě stavila.
Snažili jsme se plnit jeho přání.
I když to bylo náročné, jezdila jsem pomáhat na pár dnů v týdnu - s dětmi, bez dětí, jak to šlo.

To co řekl partner je pravda a je potřeba si to uvědomit. Ne otce či sebe litovat, ale užívej si čas s ním!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8819
23.12.19 08:20

Manželův tatínek je ve finálním stadiu, v podstatě nám řekli udělejte mu hezké Vánoce a hezký konec. Dneska ho snad pustí na svátky domů. Umírá takhle už tři měsíce, bydlí 400km daleko, takže manžel se tam střídá se sestrou, doma nebyl, už ani nepamatuju. Když není 400km od nás, tak je do noci v práci, aby to nahnal. Teď tam byl týden, tři dny doma, tedy v práci, a už je tam zase 5.den. Slíbil, že dneska v noci přijede domů, aby tady byl na Štědrý den, ale pomalu tomu přestávám věřit. Jsem už psychicky unavená, taky naštvaná, na celý svět. Do toho mám já těžce nemocnou maminku, ta naštěstí bydlí kousek od mne, prakticky vedle. Včera večer ji v kritickém stavu odvezla záchranka. Naštěstí ji ještě v noci stabilizovali a je mimo ohrožení života a teď ráno říkala doktorka, že jako dobrý. Takže v tom nejsi sama, já jsem už úplně vyšťavená. Já sice ještě navenek držím, hlavně kvůli dětem, ale někdy mám pocit, že bych šla skočit z mostu :zed: Dneska jsem spala asi hodinu, víc se mi nepodařilo, nevím, jak dlouho to zvládnu. A to jsme ještě letos na začátku roku pochovali manželovu maminku. V den pohřbu manželovi maminky operovali mé mamince mozek a dopadlo to tak, že je v podstatě plně invalidní závislá na péči ve třetím stupni. Musím říct, že rok 2019 je peklo pekloucí. :zed: Už aby skončil a v tom roce 2020 se to nějak zázračně zlepšilo. Soucítím a posílám objetí :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
22207
23.12.19 08:34

Strach o blízké má každý a každý se s tím jinak vyrovnává. Loňské Vánoce jsme měli v rodině ležáka a letos už po něm zbylo prázdné místo. Chlapi jsou v tomhle možná trochu těžkopádní, ale obejmutí nic nestojí. Slova jsou zbytečná. Zkus za nimi jezdit častěji. Mysli i na sebe a opočívej. Dodá ti to sílu vše zvládnout.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
23.12.19 09:32

Dekuju za podporu, to mi asi u partnera chybí - objeti, pohlazeni, to rameno k vyplakani, jinak jeho slova chapu, vicemene poslední dva roky se smiruju s tím, ze lepší už to nebude :? Podle MUDrů už tata několik let “presluhuje” díky svému optimismu a proto to byl včera opravdu šok vidět ho nemohouciho, vždy nás šel alespoň vyprovodit, včera ne, šel si lehnout. Máme sousedku zdravotní sestru, tak ta mu ATB bude podávat injekčně… Teď jel do nemocnice, tak uvidím s čím se vrátí. Moc jsem toho nenaspala, vzpomínky… Zakladatelka

  • Nahlásit
  • Citovat
23.12.19 11:05

:hug: je to těžké. Máš štěstí aspoň v tom, že máš čas se na to trochu připravit. Někomu odejde blízký nečekaně, zůstanou nevyresene věci, nevyrcena slova a je mnohem těžší se s odchodem vyrovnat. Hodně štěstí! :pray:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
23.12.19 11:44

Nedokážu Ti poradit, ale aspoň posílám virtualni :hug:. Moc Ti rozumím, něco podobného jsem zazivala vloni s maminkou.
Trpím uzkostnou poruchou a když si vzpomenu na ty stavy, co jsem zazivala… :,( u nás to bohužel skončilo tak, že maminka opravdu na jaře zemřela. Bylo to a je to nejhorší období v mém životě, nejsem s tím pořád smířena. K tomu se starám o starého tatínka a moc se o něj taky bojím. Moc bych ti přála, aby to dopadlo jak nejlépe to jde, bohužel život je takový. Držím palce a přeji v rámci možností hezké Vánoce

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama