Poradna na téma jóga pro zdravé tělo
Karolína Racková
Strach z běžných věcí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.7.23 10:30
@Anonymní píše:
Ahoj, bude mie 27. Děti nemám, bydlim s rodiči mými a přítelem.
Můj problém je že se všeho bojim. Mám agorafobii už několik let, bojim se daleko od domova. Ale o to mi teď nejde. Kdyby bylo jen to, ale já se bojim mít dítě, udělat si papíry na auto, odstěhovat se s přítelem, prostě normalních obyčejných věcí. Šíleně mě to omezuje, chci být normální. Chtěla bych klidně už dítě kdybych se tolik nebála. S mojí agorou a bydlení na vesnici kde autobus jede jednou za den by bylo nesmírně osvobozující mít ty papíry, chtěla bych ti svodobu jet si sama za kamarádkou, na nákup apod, i na tu agoru by mi to pomohlo. Ale nejsem schopna. Co je to za žiovt když se člověk bojí normálních věcí. Bojim se toho že to nezvládnu, že se psychicky zhroutim, že toho na mě bude moc apod. Nebojim se že bych se nedokázala postarat, ale že toho na mě bude moc a zroutim se.Antidepresiva užívám kvůli úzkostem a agoře už několik let.
Chtěla bych být samostatná a svobodná. Závidim lidem uplně běžné věci.
Prosim má někdo stejný problém? Jak z toho ven? Děkuji
ono je taky otázka, jestli s těmi léky můžeš řídit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.23 10:31
@Anonymní píše:
Ahoj, bude mie 27. Děti nemám, bydlim s rodiči mými a přítelem.
Můj problém je že se všeho bojim. Mám agorafobii už několik let, bojim se daleko od domova. Ale o to mi teď nejde. Kdyby bylo jen to, ale já se bojim mít dítě, udělat si papíry na auto, odstěhovat se s přítelem, prostě normalních obyčejných věcí. Šíleně mě to omezuje, chci být normální. Chtěla bych klidně už dítě kdybych se tolik nebála. S mojí agorou a bydlení na vesnici kde autobus jede jednou za den by bylo nesmírně osvobozující mít ty papíry, chtěla bych ti svodobu jet si sama za kamarádkou, na nákup apod, i na tu agoru by mi to pomohlo. Ale nejsem schopna. Co je to za žiovt když se člověk bojí normálních věcí. Bojim se toho že to nezvládnu, že se psychicky zhroutim, že toho na mě bude moc apod. Nebojim se že bych se nedokázala postarat, ale že toho na mě bude moc a zroutim se.
Chtěla bych být samostatná a svobodná. Závidim lidem uplně běžné věci.
Prosim má někdo stejný problém? Jak z toho ven? Děkuji
A léčíš se? Chodíš někde k psychologovi? Sama si s tím těžko poradíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
8.7.23 10:32
Terapie?
Pracovat na tom a naučit se úzkosti zvládat. Někdy je to běh na hodně dlouhou trať. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.7.23 10:39
Hele, co napisu, ze ti asi nebude libit (a nejspis nebudes sama), ale proc lidi s takovymi psychickymi problemy musi mit za kazdou cenu dite? Vzdyt te to omezuje na beznem fungovani v zivote. Uvedomujes si, jak bys to dite poznamenala svym chovanim? Copak bys mohla dat diteti vse, co potrebuje, kdyz nejsi schopna se ani odstehovat od rodicu skoro ve 30 letech?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
8.7.23 10:45
@Anonymní píše:
@kocourGarfield Ano už jsem zvažovala online terapie nějaké
A to Ti ten psychiatr neporadil? Nebo Tě to do teď nenapadlo. 
- Citovat
- Upravit
8.7.23 11:23
@Eowyn01 píše:
Hele, co napisu, ze ti asi nebude libit (a nejspis nebudes sama), ale proc lidi s takovymi psychickymi problemy musi mit za kazdou cenu dite? Vzdyt te to omezuje na beznem fungovani v zivote. Uvedomujes si, jak bys to dite poznamenala svym chovanim? Copak bys mohla dat diteti vse, co potrebuje, kdyz nejsi schopna se ani odstehovat od rodicu skoro ve 30 letech?
Tohle je hodne drsne, ale je to pravda. Mit dite by ve tvem pripade bylo sobecke. Jestli se z toho nekdy dostanes a budes schopna zit “normalne”, pak teprve zvazuj mimco
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tajemnadama
8.7.23 11:52
@Anonymní píše:
@kocourGarfield Ano už jsem zvažovala online terapie nějaké
Zvažovala?? Tam te mela mama dokopat už před deseti lety. Vzdyt ti život utíká mezi prsty.
- Citovat
- Upravit
Tosidelassrandu
8.7.23 11:56
Na terapii máš chodit už dávno. Co se ti stalo? Respektive co ti to způsobilo?
V tvém případem by asi bylo rozumné děti nemít, protože prostě dost snížíš kvalitu jejich života. Tak jak žiješ ty fakt nikdo žít nechce a to dítě nemá na výběr. Navíc by si po tvé výchově dost pravděpodobně taky odneslo nějakou diagnózu.
- Citovat
- Upravit
8.7.23 17:47
@Anonymní píše:
Ahoj, bude mie 27. Děti nemám, bydlim s rodiči mými a přítelem.
Můj problém je že se všeho bojim. Mám agorafobii už několik let, bojim se daleko od domova. Ale o to mi teď nejde. Kdyby bylo jen to, ale já se bojim mít dítě, udělat si papíry na auto, odstěhovat se s přítelem, prostě normalních obyčejných věcí. Šíleně mě to omezuje, chci být normální. Chtěla bych klidně už dítě kdybych se tolik nebála. S mojí agorou a bydlení na vesnici kde autobus jede jednou za den by bylo nesmírně osvobozující mít ty papíry, chtěla bych ti svodobu jet si sama za kamarádkou, na nákup apod, i na tu agoru by mi to pomohlo. Ale nejsem schopna. Co je to za žiovt když se člověk bojí normálních věcí. Bojim se toho že to nezvládnu, že se psychicky zhroutim, že toho na mě bude moc apod. Nebojim se že bych se nedokázala postarat, ale že toho na mě bude moc a zroutim se.
Chtěla bych být samostatná a svobodná. Závidim lidem uplně běžné věci.
Prosim má někdo stejný problém? Jak z toho ven? Děkuji
Ahoj, agoru jsem měla taky k PP, v roce 2008, ale zbavila jsem se jí. Prostě to chce hledat léky a chodit na terapii, na agoru se nejvíce doporučuje KBT a nevím, kde přesně bydlíš, ale třeba v NÚDZu u Prahy mají KBT oddělení pro úzkostné poruchy, nebo v Olomouci. Já byla v tom NÚDZu, ono pak plníš expozice a trénuješ, sice je ti nejdřív blbě, ale časem úzkost může polevit. Já dřív nemohla nikam a teď jdu zas klidně do MHD (i když je fakt, že tam mám zas jiné stavy, ale ne agoru).
A k těm dětem, jak tady padlo, tak si taky myslím, že teď není vhodná chvíle. Jako dítě by bylo chudák, kdybys s ním pořád seděla doma a ze všeho se klepala, to by ho asi poznamenalo. Já jsem starší, než ty, taky bych dítě chtěla, ale nemůžu a i kdybych mohla, tak nebudu, protože mám několik psychiatrických diagnóz a vím, že bych taky šílela úplně ze všeho, protože mám taky úzkosti ze všeho a neuměla bych se postarat a mamce bych ho na krk hodit nechtěla. Tak nejdřív absolvuj nějakou pořádnou léčbu, pracuj na sobě a pak třeba dítě půjde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.7.23 10:56
@Anonymní píše:
Ahoj, bude mie 27. Děti nemám, bydlim s rodiči mými a přítelem.
Můj problém je že se všeho bojim. Mám agorafobii už několik let, bojim se daleko od domova. Ale o to mi teď nejde. Kdyby bylo jen to, ale já se bojim mít dítě, udělat si papíry na auto, odstěhovat se s přítelem, prostě normalních obyčejných věcí. Šíleně mě to omezuje, chci být normální. Chtěla bych klidně už dítě kdybych se tolik nebála. S mojí agorou a bydlení na vesnici kde autobus jede jednou za den by bylo nesmírně osvobozující mít ty papíry, chtěla bych ti svodobu jet si sama za kamarádkou, na nákup apod, i na tu agoru by mi to pomohlo. Ale nejsem schopna. Co je to za žiovt když se člověk bojí normálních věcí. Bojim se toho že to nezvládnu, že se psychicky zhroutim, že toho na mě bude moc apod. Nebojim se že bych se nedokázala postarat, ale že toho na mě bude moc a zroutim se.
Chtěla bych být samostatná a svobodná. Závidim lidem uplně běžné věci.
Prosim má někdo stejný problém? Jak z toho ven? Děkuji
Neni normalni zit ve 27 s rodici. Proste do toho budes muset riznout a prestehovat se a dospet. Mozna sama zjistis, ze za par mesicu z tebe bude uplne jiny clovek. Pracujes? Pokud ani nezvladas pracovat, dite si zatim neporizuj. Mas jeste cas se dat do kupy, ale musis chtit. Na jedincich co zijou s rodicema to zacne byt po tech 25 fakt videt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, bude mie 27. Děti nemám, bydlim s rodiči mými a přítelem.
Antidepresiva užívám kvůli úzkostem a agoře už několik let.
Můj problém je že se všeho bojim. Mám agorafobii už několik let, bojim se daleko od domova. Ale o to mi teď nejde. Kdyby bylo jen to, ale já se bojim mít dítě, udělat si papíry na auto, odstěhovat se s přítelem, prostě normalních obyčejných věcí. Šíleně mě to omezuje, chci být normální. Chtěla bych klidně už dítě kdybych se tolik nebála. S mojí agorou a bydlení na vesnici kde autobus jede jednou za den by bylo nesmírně osvobozující mít ty papíry, chtěla bych ti svodobu jet si sama za kamarádkou, na nákup apod, i na tu agoru by mi to pomohlo. Ale nejsem schopna. Co je to za žiovt když se člověk bojí normálních věcí. Bojim se toho že to nezvládnu, že se psychicky zhroutim, že toho na mě bude moc apod. Nebojim se že bych se nedokázala postarat, ale že toho na mě bude moc a zroutim se.
Chtěla bych být samostatná a svobodná. Závidim lidem uplně běžné věci.
Prosim má někdo stejný problém? Jak z toho ven? Děkuji