Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dobrý den, potřebovala bych poradit, nebo aspoň nějak utěšit. Je mi 20 let, jsem ve druhém ročníku na vysoké, škola mi začala 3 týdny zpátky. Od svého rodného bydliště jsem 200 km, jsem sama na bytě a šíleně trpím na stesk. Jsem z vesnice, v tomto městě se necítím vůbec dobře, mám tu úzkosti a kvůli tomu vlastně skoro vůbec školu nenavštěvuji. Jsem velmi fixovaná na svou rodinu a ten stesk po nich, nebo vlastně po tom všem, co doma mám, je šílený. Přemýšlela jsem o ukončení studia, ale vůbec nevím co s maturitou dělat, jestli nejdřív řidičák a pak si hledat práci, nebo nějakou brigádu, vůbec nevím. Také mám strach co na to řeknou rodiče, bojím se že budu akorát jedno velké zklamání když studium nedokončím. Děkuji za jakékoliv rady a názory.
Možná studium pouze přerušit ze zdravotních důvodů(sežeň si někde papír od doktora ohledně toho, že jsi nemocná), pak se rok léčit, protože to, že jsi tak nezdravě fixovaná na rodinu, že ti to vyvolává tyto stavy, není v pořádku.
@Slecna_anonym píše:
Dobrý den, potřebovala bych poradit, nebo aspoň nějak utěšit. Je mi 20 let, jsem ve druhém ročníku na vysoké, škola mi začala 3 týdny zpátky. Od svého rodného bydliště jsem 200 km, jsem sama na bytě a šíleně trpím na stesk. Jsem z vesnice, v tomto městě se necítím vůbec dobře, mám tu úzkosti a kvůli tomu vlastně skoro vůbec školu nenavštěvuji. Jsem velmi fixovaná na svou rodinu a ten stesk po nich, nebo vlastně po tom všem, co doma mám, je šílený. Přemýšlela jsem o ukončení studia, ale vůbec nevím co s maturitou dělat, jestli nejdřív řidičák a pak si hledat práci, nebo nějakou brigádu, vůbec nevím. Také mám strach co na to řeknou rodiče, bojím se že budu akorát jedno velké zklamání když studium nedokončím. Děkuji za jakékoliv rady a názory.
Osamostatnění může „bolet“. Přebolí a staneš se samostatnou nebo ten proces nedokončíš a vrátíš se k rodičům. To je ale cesta zpátky. Nejsi už dítě.
@Mariane.B píše:
Možná studium pouze přerušit ze zdravotních důvodů(sežeň si někde papír od doktora ohledně toho, že jsi nemocná), pak se rok léčit, protože to, že jsi tak nezdravě fixovaná na rodinu, že ti to vyvolává tyto stavy, není v pořádku.
Na co se bude léčit? Na nezdravou fixaci na rodinu jo? Už vidím, jak ji na to někde rok léčí
. Slušná hovadina.
@LiduNe píše:Že by na úzkosti?
Na co se bude léčit? Na nezdravou fixaci na rodinu jo? Už vidím, jak ji na to někde rok léčí. Slušná hovadina.
Sama v bytě bych taky nevydržela. Bež do spolubydlení nebo na kolej. S rodiči mám taky skvělý vztah, s mámou si téměř denně píšu na fb, ale neumím si tedy představit žít s rodiči, stěhovala jsem se v 18, vadilo mi, že máma věděla, v kolik přijdu domů nebo že si k obědu objednám pizzu. Taková ta „kontrola“
@Slecna_anonym Nasla bych si spolubydleni a psychoterapeuta, ktery ti pomuze se pres ten stesk prenest. Jsi dospela a je sice fajn mit s rodinou nadstandardni vztahy, ale mela by ses osamostatnit a ne tak upenlive na rodine viset.
Kočko, jestli do té školy stejně nechodíš, tak nemá smysl v tom dál pokračovat a trápit se. Co VOŠ v místě bydliště nebo ve vzdálenosti, že které bys zvládla dojíždět?
@Mariane.B píše:
Možná studium pouze přerušit ze zdravotních důvodů(sežeň si někde papír od doktora ohledně toho, že jsi nemocná), pak se rok léčit, protože to, že jsi tak nezdravě fixovaná na rodinu, že ti to vyvolává tyto stavy, není v pořádku.
Rodina není ten hlavní důvod, je to celkově to prostředí, celý život jsem bydlela na malé vesnici, teď jsem ve městě, kde každý akorát někam spěchá, člověk neslyší nic jiného než jezdit auta a mhd a je to celkově takové depresivní.
@Serpentini píše:
Kočko, jestli do té školy stejně nechodíš, tak nemá smysl v tom dál pokračovat a trápit se. Co VOŠ v místě bydliště nebo ve vzdálenosti, že které bys zvládla dojíždět?
Nejbližší VOŠ mám od domova hodinu autem, což není úplně ideální. Na vysoké to psychicky nezvládám (hlavně kvůli dálce od domova) ale zároveň netuším jak si poradit když studium ukončím
@Slecna_anonym píše:
Rodina není ten hlavní důvod, je to celkově to prostředí, celý život jsem bydlela na malé vesnici, teď jsem ve městě, kde každý akorát někam spěchá, člověk neslyší nic jiného než jezdit auta a mhd a je to celkově takové depresivní.
Mně zase přijde hrozná vesnice, nic se tam neděje, pořád tam tram někdo drpe a všude je to daleko a odříznuté, přesto z toho nebudu mít záchvaty úzkosti.
Chápeš ten rozdíl? To, že se ti tam nelíbí, je pochopitelné. To, že se bechceš přizpůsobit podmínkám, které jsou dočasné a jsi z toho v takovém stavu, že nechodíš do školy a máš záchvaty úzkosti, není něco, co by se dalo nazývat běžnou a pochopitelnou reakcí.
Jedná se o překážku, která je pro lidi dočasně překonatelná.
Pokud pro tebe není až natolik, jak to popisuješ, řešila bych to s lékařem.
@Slecna_anonym píše:
Nejbližší VOŠ mám od domova hodinu autem, což není úplně ideální. Na vysoké to psychicky nezvládám (hlavně kvůli dálce od domova) ale zároveň netuším jak si poradit když studium ukončím
Jejda, uz jenom 2 roky, to zvladnes. Nebo, zkus prestoupit nekam blíž. Co budes delat na vesnici? Stejne budes do prace dojizdet a ver, ze si rada vzpomenes na studia. Nebo, najdi si praci a zkus kombinovane studium. Hlavne si udelej ridicak, jinak si na vesnici v haji. Clovek nekdy musi delat i to, co ho nebavi, ale, kdyz to neni naporad, tak se to da zvladnout. Vis, kolik lidi dela praci, ktera je absolutne nebavi? Me, by to hodne mrzelo, kdyby ma dcera skoncila se studiem jenom proto, ze se ji ve meste nelibi. Vse se da resit
@Slecna_anonym píše:
Rodina není ten hlavní důvod, je to celkově to prostředí, celý život jsem bydlela na malé vesnici, teď jsem ve městě, kde každý akorát někam spěchá, člověk neslyší nic jiného než jezdit auta a mhd a je to celkově takové depresivní.
To je hlavně o zvyku. Co si takhle ve škole, nebo prostě v tom městě najít kamarády, trávit s nimi čas, nebo je pozvat na návštěvu, společně si něco zahrát, dát drink, pustit film u tebe v bytě, pokud můžeš, aby ses tam necítila tak sama?
Já jsem studovala VŠ v menším městě, než ze kterého pocházím, a rodina cca 120 km, ty začátky byly právě super v tom, že jsem objevovala to město, lidi apod., měla jsem svobodu, přestože mám s rodinou pěkný vztah, ráda na to vzpomínám, ale i chápu tebe…
Ale zkus se přemoci, vidět na tom to pozitivní, a zkus si tam najít nějaké kámoše a zabavit se s nimi.
@Slecna_anonym zkus si najít stejně smýšlející kamarády. Já si ve druháku na VŠ našla kluka. Ve třeťáku jsem byla díky tomu na kolejích. Bydlela jsem tam se spolužačkou, přítel bydlel o dva pokoje vedle. Večer jsme nebyli ani jeden na lítání po hospodách, tak jsme hrávali deskové nebo PC hry a ráda na to období vzpomínám. Nyní jsme na menším městě a tady nám to vyhovuje. My ten ruch města nepotřebujeme, stačí nám základní vybavenost a příroda kolem.