Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, mám dceru 2,5 roku. Už tak rok možná o něco déle zápasíme s tím, že má vytipované určité příbuzné, kterých se strašně bojí. Nikdy jí nic neudělali, ale ona přes to, jakmile je vidí spustí šílený pláč a říká, že se jich bojí. Rodinné sešlosti tedy končí tím, že s malou musíme odejít, protože není možné jí uklidnit. Nezažil jste někdo něco podobného?? P. S. už jsme zkoušeli utěšovat ve vedlejší místnosti, než byli příbuzní, což docela šlo, ale jakmile jsme se vrátili, opět spustila znovu, také jsme zkoušeli uplácet bonbónem, hračkama - nic si o nich nevzala a chtěla pryč. Cizích lidí se nebojí, sice moc nekomunikuje, ale rozhodně z nich nemá strach, dělá to právě jen když vidí příbuzné. Pokud s tím má někdo zkušenost prosím poraďte co s tím. Přejde to někdy?
A nemáš k těm příbuzným třeba ty nějakej blok, že by to malá vycítila??? Třeba ke tchyni (napadá mě zrovna ta)???
@Seizdra píše:
A nemáš k těm příbuzným třeba ty nějakej blok, že by to malá vycítila??? Třeba ke tchyni (napadá mě zrovna ta)???
To je divný, na separačku už je dost velká ![]()
A jak se chovají ti příbuzní? Jestli jsou to tetičky typu „No pošéém, ty ši ale vyloštláááá“ - z těch mám osypky taky ![]()
I když ji úplně ignorují, nepřestane po nějaké době na ně taky reagovat?
@rozmary píše:
To je divný, na separačku už je dost velká
To je fakt nějak pojmenovaný?
Takže když nemůžu ani cítit tchyni já, tak to ze mě malá vycítí a bude u ní řvát??? ![]()
Právě, že vůbec, v rodině vycházíme úplně v pohodě. Když to začalo, říkala jsme si, že to samo odezní, že to jen nějaké období, ale bohužel trvá to pořád. ![]()
@Pipet Moc se omlouvám zakladatelce za OT, ale mám radost, že u tebe v metříku vidím tak krásné a dnes neobvyklé jméno
Taky jednoho doma máme
Tak gratuluji k jeho narození ![]()
@Seizdra píše:
To je fakt nějak pojmenovaný?Takže když nemůžu ani cítit tchyni já, tak to ze mě malá vycítí a bude u ní řvát???
Ahoj, u nás tohle dělala starší dcera. Balá se tmavých tipů, hlavně strejdy a mého nevlastního bráchy, oba měli černé vlasy. Jak je viděla tak spustila bengál, sice se za nějakou dobu dala utěšit ale i tak strejda musel být v určité vzdálenosti a vůbec na ní nemluvit. Časem jí to přešlo a teď je zase strejda její miláček a při každé návštěvě si spolu hrají. Podle mě jí to časem přejde, hlavně nenutit.
@PetiteFillette Děkuji ![]()
Ještě k tématu - Majda se bála starších chlapů s vousama. Taky to přešlo… ale už si fakt nepamatuju, kdy to bylo ![]()
@Pipet píše:
A jak se chovají ti příbuzní? Jestli jsou to tetičky typu „No pošéém, ty ši ale vyloštláááá“ - z těch mám osypky taky
I když ji úplně ignorují, nepřestane po nějaké době na ně taky reagovat?
No právě, že se k ní chovají normálně, žádné přiblblé žvatlání a hlavně jsou to všechno docela fajn lidi. S tím ignorováním jsme to taky zkoušeli - ale bohužel zabírá jen sebrat se a odejít i s ní pryč. Do pár minut se uklidní a hlavně se pořád dokola ubezpečuje, že už se tam nevrátíme.
Já si pamatuju, že když jsem byla malá strašně jsem se bála lidí, co měli kudrnaté vlasy nevím proč, ale děsili mě a naopak jsem měla ráda chlapi s knírkem, ten měl totiž můj táta. Nemají ti příbuzní nějaký společný rys?
@audik píše:
Já si pamatuju, že když jsem byla malá strašně jsem se bála lidí, co měli kudrnaté vlasy nevím proč, ale děsili mě a naopak jsem měla ráda chlapi s knírkem, ten měl totiž můj táta. Nemají ti příbuzní nějaký společný rys?
Všeobecně teda nemá ráda chlapy s holou hlavou, ale její táta holohlavý je a strejda, kterého má mimochodem ráda tak taky. Další strejda je taky holohlavý, toho teda přímo nemůže ani vidět a jen zmíním jeho jméno, už je oheň na střeše a další příbuzní jsou starší lidi ve věku mých a manželových rodičů. Společného vlastně mají jen to, že jsou to příbuzní.
@dominika1981 :já měla přesně takové chování ke svému strýci. Od mala jsem ho nemohla ani vidět aniž bych nezačala brečet nebo neutíkala od něj co nejdál. Ale on se chovat jako idiot ke všem z příbuzných i k nám dětem a já jako malá jsem to asi nějak vycítila a prostě se ho bála. Dodnes když ho vidím, tak se mi ježí vlasy na hlavě ![]()
syn když mu bylo cca půl roku se poprvé viděl s mým otcem a od té doby když ho viděl tak spustil hrozný pláč a nešel utišit a přesně jak píšeš, museli jsme vždy odejít aby se uklidnil.Ale on je dost negativní člověk a to dítě to asi vycítilo že to není žádný dobrák a nechtěl být s ním ani chvíli ![]()
A nepřemýšlela jsi nad návštěvou psychologa? Vůbec mě nenapadá, čím by to mohlo být, třeba by vám pomohl odhalit přičinu?