Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Studený odchov
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Verun83
2.12.17 02:39
- Citovat
- Upravit
2.12.17 07:18
Necht si každý vychovává dle sebe..Ale takových dětí, jako má kamarádka, je mi líto. Nějaké její poučky bych zarazila hned v počátku a upozornila jí, že nám to vyhovuje, jak to máme.
A já to mám ještě vtipnější. Můj styl výchovy je podobný tvému. Mám bezdětnou kamarádku, ta má švagrovou, co praktikuje styl právě studeného odchovu. A ta bezdětná kamarádka mě kritizuje, že to dělám zle a že jediné správné řešení je podle její švagrové. Nic si z toho nedělám, spíš se tomu směju 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 07:36
Ta popisovana kamaradka si mela spis poridit panenku baby born, k cemu je ji zive dite, kdyz s nim zachazi jak s robotem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 07:47
Anonymko, ideální cesta neexistuje, nicméně bude někde uprostřed a každému dítěti (i matce) šité vždy ny míru. Jsou děti, které jsou nejspokojenější, pokud má jejich život od začátku nějaký režim (například to pravidelné jídlo), jiné pociťují stres při každém náznaku hladu a nemožnosti ho zahnat. Od toho jsme matky a máme instinkty, abychom tohle mohly vyřešit a pro své děti udělat to nejlepší dle našeho nejlepšího vědomí a svědomí v daný okamžik.
Osobně je mi mnohonásobně příjemnější tvůj přístup. Malá bezbranná miminka nemají nic jiného než mateřskou náruč a taky nic jiného nepotřebují, proč jim to odpírat? Podruhé maličké nebudou… na režimy je času dost a lze to zavádět postupně. Já se tedy řadím do tábora „přílišně benevolentních lážo plážo“ a po roce věku se mi to začínalo lehce mstít, takže se nějaký ten režim zavést musel (konkrétně večerní tradice koupání, večeře, Večerníčku, spaní) a dost to pomohlo, stejně jako hromada dalších věcí, bez kterých je život s dítětem prostě složitější, ale mateřská láska musí být v každém případě na prvním místě. S režimem a přísností se to nevylučuje, ale…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 08:03
Nikdy jsem nebyla nosící matka, upřímně jsem docela líná matka co se týká dětí, ale chápu, že dítě je osobnost a má svoje potřeby a není stroj. Proto se mu snažím vyhovět jak to jen jde. Dospělí také nejsou stroje co by jedli pravidelně, každý spí jinak, jí jinak.
Předpokládám že ona má ještě hodně malé dítě na UM.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 08:31
Tak bude mít dítě jako z kojeňáku, je to hnusný, ale někdo to tak má.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
elibro
2.12.17 08:35
Tak ono s tím individuálním mateřským stylem to má taky svoje hranice. Podle mě je správné, když styl výchovy tvoří dítě a matka „vyjednáváním“ o svých potřebách. To dělá i novorozenec, když dává najevo nepohodu (a vy zas, když nastavujete pravidla, přes která nejede vlak, poněvadž je opravdu potřebujete). Do toho se s ohledem na osobnosti obou vejde hodně stylů režimu a výchovy… Jenže to musí vycházet ze zájmu a empatie. Co to s dětmi dělá, když se jim odepírá láska a pozornost, páč „se mnou cvičit nebude“, na to je dost a dost studií. A nic moc pěknýho. K dokonalosti to dovedly kojeňáky v 50.letech, doporučuji film Děti bez lásky z té doby, kde je to krásně na ústavním extrému vidět… A cokoli o teorii vazby. Tvrdý styl výchovy bez dostatečného mazlení, bez projevů lásky a otevřenosti k potřebám dítěte napáchá škody téměř po s jistotou - jak mají milovat a respektovat děti samy sebe, pokud to nedělala ani jejich nejbližší bytost?
- Citovat
- Upravit
2.12.17 08:56
@Anonymní píše:
Díky všem za příspěvky, ač si za svým postojem stojím, stejně to v člověku občas zahlodá - ne že bych schvalovala její přístup, ale spíš takové to „nemá zrovna v tomhle pravdu?“
V úvodním příspěvku jsem napsala kamarádka - vlastně je to spíš známá, jednou za cca 14 dni se domluvíme na procházku. Jinak si rozumíme. Sama má velmi komplikovaný vztah s matkou, tak bůh ví, co si s sebou nese…
Kdyby sis byla svým způsobem vychovávání jistá, nejen že by ses tady neptala na názor, ale vůbec by ses tím nezabývala. Jenže ty pochybuješ a drobet závidíš. Jistě, dítě je osobnost, ale aby byla kvalitní, je potřeba ho někam směřovat, ne ho nechat dělat co chce samo. Nastavení nějakého řádu a režimu není týrání, ale velmi důležitá položka do života. Styl výchovy tvé a tobě podobných už se začíná projevovat. Chlapi, kteří nejsou schopni(ochotni) žít s jednou partnerkou a vychovávat děti. Když se jim zamane, s klidem je opustí a jde o dům dál. Proč ne, když to tak chce. A mohla bych pokračovat. Každopádně si nemyslím, že pravidelný spánek a jídlo je týrání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 09:00
@elibro píše:
Tak ono s tím individuálním mateřským stylem to má taky svoje hranice. Podle mě je správné, když styl výchovy tvoří dítě a matka „vyjednáváním“ o svých potřebách. To dělá i novorozenec, když dává najevo nepohodu (a vy zas, když nastavujete pravidla, přes která nejede vlak, poněvadž je opravdu potřebujete). Do toho se s ohledem na osobnosti obou vejde hodně stylů režimu a výchovy… Jenže to musí vycházet ze zájmu a empatie. Co to s dětmi dělá, když se jim odepírá láska a pozornost, páč „se mnou cvičit nebude“, na to je dost a dost studií. A nic moc pěknýho. K dokonalosti to dovedly kojeňáky v 50.letech, doporučuji film Děti bez lásky z té doby, kde je to krásně na ústavním extrému vidět… A cokoli o teorii vazby. Tvrdý styl výchovy bez dostatečného mazlení, bez projevů lásky a otevřenosti k potřebám dítěte napáchá škody téměř po s jistotou - jak mají milovat a respektovat děti samy sebe, pokud to nedělala ani jejich nejbližší bytost?
Ale vytvořit jistý režim není výchova bez lásky a mazlení. To je jen o tom, že neskáču jak dítě píská. Děti moc dobře vycítí, že můžou s matkou manipulovat, stačí zaplakat a už ji má v hrsti. Pláče pak i když mu nic není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 09:18
Z toho, co píšeš, je mi smutno, chudák to dítě. 
Takto to funguje v kojeňácích - děti se nechávají vyřvat, protože personálu je tam málo. A to, jak obrovské a nevratné následky na psychice dítěte takový přístup zanechává, bylo už napsáno mockrát, je to nepopiratelný fakt. Matka by měla citlivě respektovat potřeby svého dítěte. Neříkám skákat, jak dítě píská. Nastavit režim ano, ale vědět, že dítě roste, vyvíjí se, mění se jeho potřeby, takže režim vydrží jen chvíli a pak je nutno jej upravit. Její dítě dost možná nebrečí, protože už rezignovalo. Protože už ví, že na jeho potřeby není brán ohled. Děti v kojeňáku taky nejsou tak uplakané jako děti z rodin, protože ač plakaly, většinou nikdo nepřišel.
Vždyť jen kolik deníčků tu bylo o tom, jak hnusně se matky k dětem chovaly, jak je nepohladily, slovně neocenily, a ty ženy, dnes již dospělé, si z dětství odnáší příliš traumat.
S člověkem, jako je ta tvoje známá, bych se nechtěla stýkat, bylo by mi líto toho dítěte. Taky jsem měla známou, mnohem slabší verze té tvojí, také se mi snažila vnutit své názory. Jenže já už měla druhé dítě, ona první, na rozdíl od ní jsem už byla zkušenější a věděla jsem, že každé dítě je jiné. Věděla jsem, že to, co funguje jí na jejím dítěti, nemusí fungovat na tom mém. Nedala si říct, pořád měla potřebu nutit mi, jak mám své dítě vychovávat, nerespektovala mě, ignorovala, když jsem jí řekla, že my to máme takto a vyhovuje nám to a měnit to tudíž nebudu. Různé výchovné přístupy mohou být zajímavé, člověk může popřemýšlet, jestli si z nich něco nevzít, nebo jestli se něčeho nevyvarovat. Ale měl by tam být i respekt, ne snaha vnutit ti výchovné metody, které známá vyznává.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 09:22
Řekla bych ideál je tak někde mezi váma dvěma.
Víš, ona ta kamarádka to nemusí myslet zle a povyšovat, ale už jí to třeba může vadit. Vysvětlím. Já jsem teda nebyla ta, co kojila na požádání, měla jsem s dcerou jakýsi režim, byla období, kdy to nešlo, ale celkově ano, v kočáru prostě někdy musela vydržet, ale na druhou stranu byla „vyběhaná“, je to jedináček, takže rozmazlená do určité míry je. Zato kamarádka, stejně starej kluk, dělala co mu na očích viděla, ani né že by byla kontaktní, ale trošku nervozní /starosti/, tak nesnesla řev. výsledek byl ten, že se s nima ani nedalo jet tramvají, protože chlapeček nechtěl být v kočáru, tak řval, když to šlo, tak ho vytáhla,,,a to nesnáším dodneska,,,matky s kočárem zaberou místo pro kočár, ale ještě mimiska musej vytáhnout, sednout si s ním. Jenže toto vždycky nešlo, takže řval. Moje holka byla v poho,,,zkoušela to občas, ale fakt v poho, byla zvyklá. Dodneška má kamarádka s tímto problémy, kluk s ní cvičí, vše si vyřve, a to už jsou děcka ve škole.
Ona to prostě nezvládla. A ano, taky jsem jí často říkala svůj názor, protože mě obtěžovalo s nima být, někdy se člověk i trochu styděl. Proč jsem s nima teda byla, to už je zas jiná pohádka, to sem nepatří.
To dětství je potřeba si užívat, ale nesmí to přerůst přes hlavu, má si to užít dítě, ale i ta matka přece, já právě znám tento případ, a ten mi připadá dost odstrašující, ten příklad s tramvají byl jen jedním z mnoha, jít s nima do restaurace/dětské herny,,, dost hrozný zážitky.
Režim je dobrá věc pro oba, ale nesmí to přejít v buzeraci ať už z jakékoliv strany 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 09:27
@ivonnet píše:
Tohle ke teda extrém, tady bych já osobně její společnost nevyhledávala. Pro mne je tohle týrání, aby dítě nedostalo najíst, když má hlad
Presne tak. A taky bych to te mile kamaradce takhle rekla. Zakladatelko, myslim si, ze nedelas nic spatne. Je mi blizsi tvuj styl vychovy a obdivuju te, ze te svoji kamaradce nereknes svoje, ja bych to nevydrzela. Pro me je to svym zpusobem tyrani (jakoze diteti ani nedovolim jit a budu ho drzet v kocarku?). Kamaradka je se svymi nazory „pip“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 10:10
@arada píše:
Ale vytvořit jistý režim není výchova bez lásky a mazlení. To je jen o tom, že neskáču jak dítě píská. Děti moc dobře vycítí, že můžou s matkou manipulovat, stačí zaplakat a už ji má v hrsti. Pláče pak i když mu nic není.
Tak normální člověk snad ví, že mimino nepláče aby dospělého vydiralo a taky se dá poznat, zda to má nějaký důvod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 14:15
@Anik píše: Řekla bych ideál je tak někde mezi váma dvěma.Víš, ona ta kamarádka to nemusí myslet zle a povyšovat, ale už jí to třeba může vadit. Vysvětlím. Já jsem teda nebyla ta, co kojila na požádání, měla jsem s dcerou jakýsi režim, byla období, kdy to nešlo, ale celkově ano, v kočáru prostě někdy musela vydržet, ale na druhou stranu byla „vyběhaná“, je to jedináček, takže rozmazlená do určité míry je. Zato kamarádka, stejně starej kluk, dělala co mu na očích viděla, ani né že by byla kontaktní, ale trošku nervozní /starosti/, tak nesnesla řev. výsledek byl ten, že se s nima ani nedalo jet tramvají, protože chlapeček nechtěl být v kočáru, tak řval, když to šlo, tak ho vytáhla,,,a to nesnáším dodneska,,,matky s kočárem zaberou místo pro kočár, ale ještě mimiska musej vytáhnout, sednout si s ním. Jenže toto vždycky nešlo, takže řval. Moje holka byla v poho,,,zkoušela to občas, ale fakt v poho, byla zvyklá. Dodneška má kamarádka s tímto problémy, kluk s ní cvičí, vše si vyřve, a to už jsou děcka ve škole.
Režim je dobrá věc pro oba, ale nesmí to přejít v buzeraci ať už z jakékoliv strany
Ona to prostě nezvládla. A ano, taky jsem jí často říkala svůj názor, protože mě obtěžovalo s nima být, někdy se člověk i trochu styděl. Proč jsem s nima teda byla, to už je zas jiná pohádka, to sem nepatří.
To dětství je potřeba si užívat, ale nesmí to přerůst přes hlavu, má si to užít dítě, ale i ta matka přece, já právě znám tento případ, a ten mi připadá dost odstrašující, ten příklad s tramvají byl jen jedním z mnoha, jít s nima do restaurace/dětské herny,,, dost hrozný zážitky.
Ale tohle přece nemusí být jen vychovou, jsou děti, které takové prostě jsou, viz moje dcera, mužů ju vychovávat jak chci zkoušet to po dobrým i po zlym a stejně si furt vymrcuje, neposedi, nepostoji…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 17:58
Naše 3 děti měly/mají taky režim, ale ten se samozřejmě měnil a tomu jsem se přizpůsobovala já, ne dítě mě. Ale došlo u nás u na vyřvání. Po tom, co uspávání v mé přítomnosti trvalo i dvě hodiny. Pomohlo velice rychle a rapidně zlepšilo uspávání i spaní. Takže neodsuzuji. Nosila jsem minimálně z nutnosti a odrovnala si záda - to pro mě bohužel nebylo.
Kamarádky je taková „ranařka“, co? Nemyslím si, že ty děláš něco špatně, určitě ne, když se chce dítě proběhnout.
Na její narážky bych odpověděla, že mi/nám to tak vyhovuje, tečka. Možná jí časem dáš v něčem za pravdu, možná ona tobě. Možná má potřebu to komentovat, protože ji štve (mrzí), že ona to tak neumí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Sve dite vychovavej dle sebe, tak jak to citis. Kazde dite je original. Ma jine potreby. A hlavne ty ses matka sveho ditete a ji do toho nic neni.
Kamaradce bych pri dalsim komentu rekla, ze neni potreba kritizovat tvuj styl vychovy, protoze ty nekritizujes ten jeji. At to proste respektuje. A osobne bych se nestykala s nekym, kdo na me jakkoli i neprimo utoci, prave treba kvuli negativnim pocitum, ktere u tebe pak z toho vznikaji.