Studium s miminkem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
Já bych se zbytečně nerozčilovala 
Asi všechny těhule si na začátku snaží prosadit tu svou, taky mám názor, že studium s miminkem se dá zvládnout, ale čím víc jsem těhotná, tím víc si uvědomuji, jaký zápřah to bude. Hlavně pro mě, protože nechci studovat na úkor rodiny, takže to dopadne tak, že já se budu muset víc otáčet a vím, že to nebude procházka růžovým sadem, protože ke studiu přibude ještě prcek, kterého nehodlám zanedbávat. Je jasné, že když mimčo bude mít nějaký problém nebo bude opravdu stále plakat, bude to mnohem složitější. Mám nastupovat zpět na denní studium 2,5 měsíce po porodu, školu mám každý den. Učím se dopředu, dokud mohu, protože vím, že to sranda nebude. Uklidňuji se tím, že mám řidičák, auto, budu mobilní a manžel je ochotný změnit práci, aby pracoval v místě mého studia, protože miminko si přál a musíme se snažit oba, taková byla i dohoda, že školy nenechám a ani nechci. Ale všichni vědí, že to legrace není, už jen kvůli psychice maminky, které nemusí dělat dobře už jen to časté odloučení, někdo to může hůř snášet a není nic horšího než vystreslá mamina.. Ale předem vím, že budu muset odsávat mléko (pokud nějaké bude), naplánovat si výuku tak, ať nemám všechna cvičení, kde mám povinnou účast, za sebou, ať se dostanu k mrňousovi a podobně. Myslím, že miminko ani rodina na to doplatit nemusí, ale dojede na to matka, která zjistí, že si to mateřství tolik neužila. Ale v jiných ohledech je moje zkušenost, že čím víc toho člověk má, tím víc toho zvládne a stihne, ale je to individuální. Holky to určitě nemyslí špatně a nikoho odradit nechtějí, ale každý ví, že nejhezčí je moct být miminku pořád nablízku a nemuset řešit dalších tisíc věcí, ale někdy to prostě jinak se studiem nejde.. Mohla bych dostudovat až mimčo vyroste, zatím ho bez problémů uživíme, ale co až půjde do školy, až mu budu chtít zalatit nějaký tábor, bude chtít hrát třeba tenis, budu mu chtít předat naspořené korunky nebo něco podobného? Budu mít v duši klid, když v tu dobu budu finančně někde jinde a zase jsem nechtěla po manželovi, aby čekal na první dítě do 45-50 a neužil si ho.. ale kdybychom byli stejně staří, asi bych se taky nikam nehnala, vím, že prvního prcka si neužiju tak, jak bych chtěla, ale stojím si za svým rozhodnutím, jen prostě budu muset víc máknout 
Je to sice hodně o plánování času, ale nikdy nevíš, kdy budeš muset s prckem na náročnou operaci, partnera třeba srazí auto nebo vyhodí z práce, pošlou ho na dlouhou cestu a všechny časové rozvrhy jsou ta tam, zákony schválnosti prostě fungují na jedničku.. Ale držím palce 
- Citovat
- Upravit
@čekámenaštěstí já nevnucuju někomu svůj názor.Psala jsem jak si kdo udělá tak má a jak chce.Když to někomu vyhovuje,tak proč ne.At do toho jde.Mě to tak nevyhovovalo,protože jsem chtěla nějaký uspořádaný systém a užívat v klidu mateřské.Proto jsem první studovala,přitom pracovala a pak jsem chtěla do rodiny bez studia z důvodu abych si užila víc miminka a manžela.Abych se dokázala postarat o domáctnost,o dítě a večer v klidu zalehla a když se malá vzbudí tak k ní jít a nestresovat se. Vím že je to dneska moderní,ale já musím zvážit co vyhovuje mě.A když tento systém někomu nevadí a radši skloubí vše dohromady učení,péči o miminko,manžela,domáctnost tak je to jeho věc.a já nebudu říkat někomu jak si má udělat.Poradit můžu,ale je na každém jak se sám rozhodne.Cestu života si každý hledá a volí sám.
- Citovat
- Upravit
Myslím že je zbytečné se dohadovat co je lepší a co ne. Já studuju na mateřské VŠ a maximálně mi to vyhovuje. Už jsem 4 roky doma a začínalo mi z toho pěkně hrabat, takže vidím studium jako dobré vyučití volného času, dostanu se mezi lidi a zároveň snad najdu i lepší uplatnění na trhu práce 
Navíc já jsem typ, který se nejlíp učí až když je pod časovým tlakem, takže i když jsem měla na gymplu spoustu času na učení, tak jsem většinou stejně všechno dělala na poslední chvíli 
Jinak teď se učím taky po večerech, tak od těch 21h do půlnoci, ve zkouškovém i déle. Chce to ale opravdu řád a disciplínu, aby se člověk k tomu dokopal i když nemá náladu. A taky záleží jakou školu člověk studuje. Já se na ty lehčí zkoušky učím tak 3 dny až týden, na ty těžší tak těch 14 dní až 3 týdny. Ale během semestru už si sháním podklady a čtu si literaturu. Jinak to fakt nejde, máme 14 předmětů v semestru a dělat všechno až o zkouškovém, tak bych zcvokla
Domácnost nestrádá, mám naklizeno,navařeno, napečeno, dětem se věnuju dost, starší je teda už ve školce a s mladším pokud je hezky tak jsem přes den venku. takže já si nestěžuju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Breuovi Já jsem vůbec nenapsala, že někommu vnucujete svůj názor. Myslím, e se nic nestane, když to člověk, který teprve něco plánuje slyší ze dvou stran a nečeká, že to bude procházka růžovým sadem. Naopak jsem se chtěla zastat, že to myslíte dobře, že jste nikdo nenapsal, že studovat s miminkem nejde. Jde, ale chce to nějakou oběť. To, jestli se to zrovna mě nebo někomu jinému podaří, stejně předem nepředpovíme a spousta věcí opravdu záleží na náhodě. Ale nedělala bych si iluze, že prvorodička bude zvládat studium i s miminkem bez stresu.
- Citovat
- Upravit
@čekámenaštěstí píše:
@Breuovi Já jsem vůbec nenapsala, že někommu vnucujete svůj názor. Myslím, e se nic nestane, když to člověk, který teprve něco plánuje slyší ze dvou stran a nečeká, že to bude procházka růžovým sadem. Naopak jsem se chtěla zastat, že to myslíte dobře, že jste nikdo nenapsal, že studovat s miminkem nejde. Jde, ale chce to nějakou oběť. To, jestli se to zrovna mě nebo někomu jinému podaří, stejně předem nepředpovíme a spousta věcí opravdu záleží na náhodě. Ale nedělala bych si iluze, že prvorodička bude zvládat studium i s miminkem bez stresu.
Ja bych to s takovou jistotou netvrdila. I prvorodicka muze studovat bez stresu. Treba ja
Kazda jsme jina a kazde dite je jine, proste to nejde generalizovat. 
Kdybych mela byt 4 roky na materkse a nic jineho nedelat tak se asi zabiju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Loki01 Tak to gratuluji, já stresuji a ještě jsem neporodila, ale do školy se už moc těším.. Jen mám právě strach, jaký cvrček bude, protože zatím v bříšku je to šílený divoch, tak abychom ho vůbec zvládali ukočírovat Při tom s péčí to nebude žádná novinka, odchovala jsem sestru, neříkám odkojila, ale zkušeností je dost, jen ten strach z neznáma, až budu mít prďolu před sebou, tak aspoň budu vědět na čem jsme, ale takhle čekám, co nám osud nadělí za povahu
- Citovat
- Upravit
@čekámenaštěstí píše:
@Loki01 Tak to gratuluji, já stresuji a ještě jsem neporodila, ale do školy se už moc těším.. Jen mám právě strach, jaký cvrček bude, protože zatím v bříšku je to šílený divoch, tak abychom ho vůbec zvládali ukočírovat
Jak bude male stare kdyz budes zacinat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Necelé tři měsíce, dojíždění mám denně 50km tam a pak zase zpět, tak to bude „pěkné“ ALe snad to půjde, manžel má práci jen dopoledne, tak si něco zkusím naplánovat až na odpoledne, ale někdy jsem měla školu od 7,00až do 19,15, tak to zkusím nějak zdrcnout..
- Citovat
- Upravit
@čekámenaštěstí a je nutné chodit na přednášky? Když jsem chodila na denní studium, tak si docházku nikdo nepsal a záleželo jen na tobě, jestli se účastníš nebo ne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jak na které předměty, pokusím se, ale většina profesorů si zapisuje absenci, protože jinak mají malou účast a když má někdo absenci častou, tak se na to ohlíží u zkoušky (bohužel to mám z osobní zkušenosti). Ale u některých profesorů se snad půjde domluvit předem, když je požádám a vysvětlím situaci. Některým to bude zřejmě jedno 
- Citovat
- Upravit
Ahoj, je mi 18 a mám skoro 5 měsíční holčičku a dá se říct, že obě studujeme 
mám individuál a přítele, který dělá spíš noční a když je přes den doma, tak je s malou a já můžu jít občas do školy, jako každý jiný student někdy se mi zdá, že nestíhám a nezvládám to, ale malá je pro mě velkou motivací k tomu všemu ještě mě ted koncem měsíce čekají zkoušky z autoškoly… ale zvládnout se to určitě dá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, chtěla jsem se zeptat na zkušenosti - jak jste řešili studium a mimčo - konkrétně kojení? Rozmýšlím nad podáním přihlášky na VŠ dálkové studium, a předpokládám, že během doby studia dojde na druhé dítě…takže jak? Škola 50 km od domova, od rána do večera…přednášky sice povinné nejsou, ale ze zkušenosti z předchozího studia vím, že nejvíce mi dá právě ta přednáška, doma už se moc k ničemu nedokopu. Popř. zvládal někdo studium/přednášky s dítětem v šátku? Pak jít třeba povozit s kočárem ven…? (předpokládám, že tohle by se sem tam dalo zvládnout tak prvních 3-5 měsíců, pokud je dítě klidné a spavé…)…a co dál?
Díky za zkušenosti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@LucijeS na dálkovém těch přednášek zase tolik není, ano, také mi nejvíc dávalo i to málo, co nám řekli, ale když to nešlo, tak to nešlo už na konci těhotenství jsem do školy na přednášky nejezdila, nevydržela bych tam stejně sedět a v autě už vůbec ne (mám to 150 km) a dalo se to i bez toho, musela jsem víc makat doma, ale šlo to Když se mimčo narodila, byla jsem jen na pár zkouškách, to taťka počkal venku s dětmi a na přednášky jezdím až teď, když mladšímu bude už rok, ale také ne na všechny a vybírám si.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nevím, proč by mě měl partner vidět pouze dva víkendy v měsící..Například u nás je škola jen jednou v týdnu. Rodiče mě 100% na studiích podporovat opravdu nebudou. Je to má záležitost, a budu samostatná jednotka, takže nevidím důvod…Myslím že tato debata je naprosto zbytečná. Každý má jiné priority, dokáže si uspořádat čas, domácnost, život. Myslím, že je smysluplnější při dítěti studovat, než být jako některé matky, které si dětí nevšímají, nebo je strkají všude možně jen aby ony měly klid. Každý si to musí udělat tak jak to zvládne. Musí dopředu vědět, zda na to má prostředky, jestli bude mít „záložní“ řešení, jestli to jako rodina zvládnou. Ano, sou také „nemehla“, které to nezvládnou, které si i stěžují jak to mají těžké protože co všechno musí během dne udělat, jak nic nestíhají…Fajn, je to na každém. Pokud si zavedou určitý řád, dokáže si ta rodina na to navyknout. Líbí se mi, jak vy tady jste striktně proti, někteří si tady razí jen svůj názor jak to prostě NEJDE!! Ale proč je hodně maminek, které vystudovali, měli děti, jsou šťastné, děti vychované a rodina spokojená?? Asi to nejspíš píšou jen tak, aby byly zajímavé? Nemyslím si…JAk říkam, kdo to chce ať tak má. Kdo na to nemá „žaludek“ jeho věc. Co člověk to povaha a názor, ale nemohu přeci zaslepeně razit jenom jednu cestu…