Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsi těhotná??
Jestli ano, tak stím neuděláš nic..
Pokud ne- představ si třeba fakt veselou postavičku, kterou bys udělala ze svého šéfa, aby vypadal jako pitomec.. no a hned se budeš smát. i když ti bude nadávat.
já to moc neřeším, vždycky řeknu, že jestli má potřebu na někoho řvát tak ať si řve doma na manželku, ale ne na mě, že já na to zvědavá rozhodně nejsem.
(když vím, že to není moje chyba.)
Jj, to znám moc dobře
, akorát s tím rozdílem, že mám za šéfa otce a jeho motto: Jen já mám pravdu, ty nemáš co se vyjadřovat, to je fakt někdy na zabití! ![]()
Ale bohužel neporadím, co s tím, protože s tím taky bojuju, co já se nabrečím kvůli jeho nespravedlnosti ![]()
Anonymní píše:
Pokud ne- představ si třeba fakt veselou postavičku, kterou bys udělala ze svého šéfa, aby vypadal jako pitomec.. no a hned se budeš smát. i když ti bude nadávat.
tak jednoduche to opravdu neni
bohuzel mam stejny problem jako zakladatelka, sice jsem veskery konflikty v praci vzdycky ustala bez breceni, ale trasl se mi hlas a bylo poznat, ze k breceni nemam daleko ![]()
radu nemam, myslim, ze bohuzel mame takovou povahu ![]()
Mela jsem to driv podobne, kdyz me nekdo osocil za neco co jsem neudelala nebo jinak slovne napadl. Ale jak jsem citila, ze to na me jde tak jsem utla „rozhovor“ a se sla na zachod se vybrecet. Jednou jsem to nestihla, to jsem se sefovi rozbrecela uz v kanclu a on z toho byl fakt spatnej jeste asi tejden se mi omlouval.
Ted se dlouho neco podobneho nestalo, navic uz se nenecham.
No, těhotná nejsem, ale léčím se s nervama i s hormonama. Jenže tím se samozřejmě v práci ohánět nechci. Co mi zaručeně pomůže je panák tvrdýho, takže buď skončím v blázinci nebo v protialkoholní léčebně…Ještě že mám emimino, to je taky dobrá léčba, je mi líp už jen, že jsem to sem mohla napsat. Dík za reakce. zakladatelka
ahoj, já jsem na tom podobně. stačí, když mě někdo osočí z něčeho, co jsem neudělala a nebo na mě začne řvát, a derou se mi slzy do očí. snažím se s tím bojovat, ale nejde to. nespravedlnost prostě nesnáším na světě ze všeho nejvíc. jo, vlastně ještě lež. takže radu nemám, jen abys věděla, že v tom nejsi sama. ![]()
Jsem těhu a mám to stejně. Dřív jsem si takové věci nepřipouštěla. Na alkohol se vykašly, to nikam nevede, přeci si kvůli blbcovi nebudeš kazit zdraví. Vím, že se to jednoduše řekne, hůř udělá. Mě vždycky pomůže, když si takového člověka představím třeba na záchodě, nebo v koupelně jak si zpívá a hned je mi líp. Zkus si ho představit v nějaké vtipné poze a uvidíš
Dr
žím palce ![]()
Jó, to znám, mě nespravedlnost od šéfa taky jednou vehnala slzy do očí a dodnes se za to nenávidím
. Pak už se mi to nestalo, protože:
v takovou chvíli si představím tu scénu, ve které se nacházím, a „kamera“ odjíždí - je vidět celá místnost, budova, pak město, kontinent, planeta Země… a představím si, že mám na dohled celou galaxii a řeknu si, co takový trapný (nespravedlivý) zdrb z tohoto hlediska znamená - asi tolik, co tato chvíle znamená v celém mém životě (ale prostor se mi představuje líp než čas). Šéfa maximálně naštve můj nadřazený úsměv, ještě si k tomu pomyslím, že na rozdíl od něj jsem šťastná a konec. Jo, taky to dělám s naštvanýma zákazníkama a všichni si myslí, jak jsem milá a usměvavá
. Určitě je to lepší než se hádat s blbcem, co chce mít poslední slovo.
Ještě jsem zapomněla napsat, že na začátku samozřejmě řeknu svoje, ale když se protivník chce dohadovat, dám jen najevo, že své jsem řekla a necítím potřebu to obhajovat, protože to je pravda.
kacakaca píše:
Jó, to znám, mě nespravedlnost od šéfa taky jednou vehnala slzy do očí a dodnes se za to nenávidím. Pak už se mi to nestalo, protože:
v takovou chvíli si představím tu scénu, ve které se nacházím, a „kamera“ odjíždí - je vidět celá místnost, budova, pak město, kontinent, planeta Země… a představím si, že mám na dohled celou galaxii a řeknu si, co takový trapný (nespravedlivý) zdrb z tohoto hlediska znamená - asi tolik, co tato chvíle znamená v celém mém životě (ale prostor se mi představuje líp než čas). Šéfa maximálně naštve můj nadřazený úsměv, ještě si k tomu pomyslím, že na rozdíl od něj jsem šťastná a konec. Jo, taky to dělám s naštvanýma zákazníkama a všichni si myslí, jak jsem milá a usměvavá. Určitě je to lepší než se hádat s blbcem, co chce mít poslední slovo.Ještě jsem zapomněla napsat, že na začátku samozřejmě řeknu svoje, ale když se protivník chce dohadovat, dám jen najevo, že své jsem řekla a necítím potřebu to obhajovat, protože to je pravda.
Ahoj holky, ještě jsem toho plná, šéf mě totálně vytočil
. Věc, za kterou mě v pátek skoro děkoval (přeci jen, je to šéf, proto skoro), že jsem ji navíc udělala, mě dnes ráno omlátil o hlavu, že je doslova na h…o. Přitom to viselo na banalitě, na kterou jsem ho v pátek upozornila a on mi řekl, že to podle uvážení předělá, že to je v pohodě. Samozřejmě jsem mu to hned řekla a on na to abych se nezbláznila…No a já hned slzy v očích. Mě to tak štve, že jsem tak měkká, já tak nechci, aby na mě bylo vidět, když se mě někdo dotkne, ale nemůžu si pomoct. Kvůli tomu ani nedokážu řešit spousty problémů, prostě hned brečim. Já si uvědomuju, že mě nemůže každej jen milovat, že taky dělám chyby, že je třeba nést následky, ale nespravedlnost mě hned rozbrečí. Co s tím?