Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak se cítíš, když tě někdo poprosí o to, abys mu pomohla se naučt něco, co ty umíš dobře? Potěší tě to a jsi rád, že tě někdo vidí jako někoho, kdo je v něčem dobrý, co?
A toho kdo tě o něco takového poprosí nevnímáš jako losera, ale jako někoho s kým se chceš rozdělit o to, co tě těší…
No tak toho využij a popros svého přítele, aby tě naučil vařit - tedy vařte společně, nech si vysvětlovat o partnera co a proč dělá a velmi rychle přijdeš na to, jak to funguje a budete si oba vařit dobře.
Můžete třeba ze začátku vařit spolu a on tě tím pádem může učit nějaké ty figle a triky které používá…začni něčím jednoduchým a postupuj ke složitějšímu…najdi si na netu kuchařka pro dceru…jsou tam krásně popsane všechny možné recepty podle kterých to zvládne snad každý v Etně různých vychytávek…
Můj muz je treba vyučený kuchař, chvíli to i delal… taky sem měla ze začátku obavy že to bude velký špatný, nikdy sem moc nevarila…ještě tak řízek nebo kuře případně nějakou rychlovku, minutku…když jsme spolu začali bydlet tak jsem začala i vařit a moje kuchyně mu tak chutná že je to prý lepší jak od maminky ☺️️
V pohodě, já si vzala kuchaře, takže pořádně jsem se naučila vařit až s ním. Vařte spolu no a co že budeš vařit podle receptu ![]()
Vařte spolu, dejte si u toho třeba vínko a pusu a užívej si to
třeba se toho hodně naučíš, nebo zjistíš, že ani po tobě nechce, abys mu vařila. Nebo je to jeho zábava a bude vařit on rád pro tebe. A nebo mu jen pomahej, neboj se, že v 19 po tobě bude chtít velký vyvarovani a pečení. Ber to jako společnou zábavu, třeba něco co vás sblizi a co si uzijete. Udelate si pěkný večer ![]()
Tak to mas dobry, ze aspon pro rodinu a kamarady uvaris, my jsme teda patlalove oba, vedel, ze neumim varit a nebavi me to, neco samozrejme uvarim, mame deti a chutna jim i priteli, ale ja bych pro nikoho jinyho teda neuvarila, pro rodice, kamarady, tchanovce.. Vim, ze nejsem zadna velka kucharka a nechci svy „umeni“ nikomu predvadet
takze u nas se na obedy rodina rozhodne nezve
v praci je zvykem treba na svatek a narozeniny neco upict, radsi neco koupim, zrovna se mi to nepovede a budu za blbce
takze ty si na to jeste dobre
navic ti je 19,mne 30
a pritel jako nevi, ze nejsi zadna zdatna kucharka? A jestli ho to bavi, tak si myslim, ze bude rad varit on
Neřeš, taky nějak zvlášť nevarim… Přítel je též vyučený kuchař, vařit ho baví, odreaguje se u toho. Ví, že já na to dvakrát nejsem, takže mi vždy poradí, jak na nové jídlo, případně mi jídlo ohodnoti, vždy něco vyzdvihne a v něčem podotkne, že by udělal jinak… Nevadí mi to, myslí to dobře. Hlavně si vážím, že vždy vše sní, ikdyz to není nic světoborneho. Ale má mě rád a váží si toho, že se k té plotně postavím a statečně
pro něj něco kuchtim, ikdyz v tom nějak zvlášť nevynikam
občas se mi při vaření i směje, že jsem naprosto neorganizovana a mám všude chaos
Ale vždy v dobrém a vždy je ochotný mi poradit a nad mými výtvory přivírá někdy obě oči… Pokud je tvůj přítel normální, bude to taky tak brát. Vždyť přece miluje tebe a je jedno, jestli jsi prebornik ve vaření nebo ne. Hlavní je, že budeš mít snahu. Mého přítele by velice odradilo, kdybych veškeré vaření nechala jen na něm a sama se toho párkrát do týdne nechopila a něco neudělala. I snaha se přece cení ![]()
@Mallorka píše:
Ať vaří on, když ho to baví a ty chystej snídaně s svačiny
Takhle jsme to taky jeden čas měli ![]()
A kdyz varis pro rodinu a kamarady, tak jim to chutna? Treba je to jen tvuj pocit a stud pred pritelem, ze varit neumis (je fuk ze varis podle receptu a ne zpameti). Treba jen oproti nemu ‘neumis’ kdyz to je jeho konicek, ale to neznamena ze neumis uvarit dobre jidlo. Popravde ja v 19 jeste ani vubec nevarila… vse se naucis, varte spolu, nebo sama podle kucharky a naucis se.
To chce hlavně praxi. Takže sama co nejvíce vařit
já jsem dodnes nervózní jako prase, když mi někdo kouká pod ruce, že bych snad zkazila i ohřátí parku
přitom normálně vařím dá se říci dobre. Ale do kuchyně mi nikdo cizi nesmí, manžel a mamka se nepočítají samozrejme. Jinak zpočátku, když jsme spolu chodili, jsem byla nervózní i před nim, abych to nepokazila, ale jelikož už mám něco odzito a odvareno a dělala jsem jen to, co umim nejlíp, tak to bylo v pohodě ![]()
Dosud vařím většinou podle receptu, když se tedy nejedna o některé z mala jídel, která umim zpaměti. Ale kdyby mi někdo sebral všechny kuchařky, moc bych toho nenavarila. Navíc rada jidla stridam a zkouším nová, takže když něco vařím spise výjimečně, recept si samosebou nezapamatuji. Od toho ale ty kuchařky máme, že ![]()
Nikde není psáno, že musíš doma vařit ty. To, že jsi žena neznamená, že jsi se narodila s vareckou v ruce. Hlavně to priznej, nikdo ti hlavu meutrhme. A chlapi jsou rádi chváleni. Spojis příjemné s užitečným. ![]()
V našem vztahu každý dělá to, v čem je lepší a má to radši/méně mu to vadí - já tudíž nevařím
, ze začátku občas nějakou blbost jako brambory apod, posledních 10 let už fakt max čaj. A funguje to - já se u toho nemusím trápit, on zase nemusí jíst ty moje blafy. Neřeš to, ono se to časem vyvrbí a ikdyby, mizerné vaření z Tebe horší partnerku nedělá, doženem to jinde, třeba v posteli ![]()
Já používám „taháčky“ i po 12 letech manželství..
![]()
A co já bych dala za to, kdyby chlap uměl vařit a ještě líp než já.. Hned bych mu tu vařečku s radostí předala
![]()
Ber to jako pozitivum do budoucna, máš alespoň jistotu že neumře hlady, když ty budeš někdy „mimo provoz“ (=nemocná, či nějaký zákrok v nemocnici, nebo třeba někde na dovolené s kamarádkou). Nemáš se vůbec za co stydět, naopak až budeš starší, pochopíš jak super to je mít kluka/chlapa, co umí vařit. A jak už to tu navrhla @Mallorka nechej vaření převážně na něm a máš po starostech..
Vařte spolu.
Manžel vaří 10× lépe než já a je hlavně tím že absolutně ignoruje jakýkoli recept.
Prostě vaří z věcí co má doma a vždycky z toho vyjde něco geniálního. Já se naopak držím “receptů” které znám a zdá se mi že vařím pořád dokola.
To že vaříš podle kuchařky není nic špatného, já třeba dělám kynuté houskové knedlíky - dělala jsem je už 1000× ale stejně si k tomu vždycky vezmu tahák. ![]()
Krásný dobrý večer,
dneska bych velmi ráda sdělila můj osobní problém. Je mi 19 let a mám teprve roční vztah, avšak s přítelem plánujeme společné bydlení a zde přichází můj problém. Stydím se vařit. Není ze mě žádnej kuchtík. Vařit moc neumím (nazpaměť), ale podle receptu něco ukuchtit umím. Bohužel vždy jen pro sebe či rodinu. Problém je i v tom že můj přítel umí vařit vážně fantasticky. Je to jeho velkej koníček a vášeň a podle toho ty jídla i tak vypadají. A já se prostě bojím cokoliv udělat, protože vím že on to svede 3× líp. Pro rodinu, kamarády vařím, ale
u něj mi to dělá prostě problém. Sama nevím proč tomu tak je. Nějaká rada? Od ženy či od může?