Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Bohužel jsem neměla kam jít, a ikdyz mám práci nemohu si dovolit tak drahý nájem. A radši jsem odešla k příteli než žít v takovém. byte+nulové soukromí. Ale i tak je mám ráda.
nevím, proč řešíš rodiče, když už tam nebydlíš,
pohříchu - člověk, který bydlí v chatce, by asi neměl moc kritizovat jiné bydlení
Tobě vadí, že ti máma do všeho kecá, sama se jim snažíš diktovat. Možná úmysl je dobrý, chápu, ale oni si to tak nepřejí. A ty jako dospělá to zkrátka musíš přijmout. Jsou takoví a nejsi za ně odpovědná.
A dala bych si pozor na svoji budoucnost. Ono se to lehce kritizuje, ale casem mozna ani nepostrehnes, ze veci zacinas delat stejne, nebo podobne, jen v mensi mire, nez rodice. Ja to znam u sebe. Pristihla jsem se, ze delam nekdy to same, co moji rodice. Naprosto automaticky, at uz to je nejake jednani, reci nebo grimasy. Jako kdyby geny a vychova, nebo stare zvyky nesly ocurat. A je dost hrozne si to navic uvedomovat a pak v sobe ty rodice videt, hlavne, pokud vztahy nebyly ok.
Uz jen to, ze se spokojis s tou chatkou je signal, ze podvedome vyhledavas to, co znas z detstvi.
A lidi si sami sebe casto neuvedomuji. U jinych by jim to prislo spatne, ale u sebe to nevidi.
@Ou píše:
Jestli je ti víc jak 23 let, tak je nejvyšší čas začít se učit akceptovat to, že holt tvoji rodiče jsou jen lidi a že tak jako ty nemůžeš žít tak, jak by oni chtěli, tak ani oni nedokáží naplnit tvoje představy o tom, jací by měli být.Nech je žít a uč se postupně je vnímat jako blízký lidi, ne jako autority, kteří nezvládají to co bys po nich ty chtěla. Tomu se říká reálná emocionální dospělost.
Proč je podle tebe tím mezníkem právě věk víc jak 23 let?? Dík.
@Anonymní píše:
Naštěstí to tam nesmrdí a věci si perou aspoň ručně takže chodí čistě, zakl.
A vy v chatce pračku máte? Co by se stalo, kdybys jim vzala aspoň to prádlo vyprat? Protože prát a ždímat prádlo v ruce a ještě to sušit v zimě v malém bytě…no asi by jim to dost pomohlo…
@Anonymní píše:
Bohužel jsem neměla kam jít, a ikdyz mám práci nemohu si dovolit tak drahý nájem. A radši jsem odešla k příteli než žít v takovém. byte+nulové soukromí. Ale i tak je mám ráda.
odstěhovat se a postavit se na vlastní nohy je pochopitelně správný krok, i když to je těžké a prostě nemáš to štěstí, aby ses narodila do rodiny, co ti dá do začátku byt, nebo finanční podporu.
Ale jako nemá smysl se věnovat záchraně rodičů - jsou dospělí, svéprávní byť holt hodně nestandardní.
Vážně věnuj pozornost spíš sobě a ta rada abys rodiče občas pozvala na kafe, nebo večeři je asi ideální varianta, jak udržovat kontakt - ani jeden nebudete frustrovaný tím, že holt jejich bydlení je problematické.
Jo a zažádej o nějaký městský byt tam, kde máš a nebo tvůj partner trvalé bydliště -sice budeš v sáhodlouhém pořadníku, ale třeba časem na vás dojde.
S přítelem si pereme v prádelně. Peníze by na pračku byly, klidně bych jim ji koupila, oni na ní mají také. Jenže jak je tam ruzne harampádí, není ji kam dát.
Bydlení na chatce ve tvém věku jako start docela chápu, začíná tak bydlet víc lidí, ale musí tam být aspoň dva pokoje, základní hygiena a právě i pračka…
takže bys opravdu měla dát žádost o městský byt (aspoň 2kk nebo 1+1), to by vám s přítelem zatím stačilo a měli byste běžný hygienický standard a chatu mohli využívat jen v létě a obvyklým způsobem…
za rodiče se stydět NEMUSÍŠ, neneseš za ně žádnou odpovědnost..
hromadění věcí je nemoc a léty se horší, viděla jsem pár bytů sběračů a je to opravdu šílené
takže v tomhle je nutné je stále motivovat k vyhazování nepotřebného, jinak se v bytě fakt nehnou..
kdybys jim pomohla vyházet zbytečnosti, místo na pračku by se našlo.. minimálně se dá postavit do koupelny, hadice se dá přinejhorším do vany při praní (divila by ses, kolik lidí to tak má), ale je nutno vyřešit přívod vody (to jde i přes baterii, stačí šikovný instalatér), to bych pro své rodiče na tvém místě objednala a udělala…
držím ti palce, aby ses brzo dostala do standardu a ten pořadník na byt si fakt dej ![]()
Mám dojem, že kdyby se ten příběh postavil jinak, tak ti (nebo ty) co říkají, neřeš to, by psali (nebo psaly) pomož jim - a někdo by i připsal: je to tvoje povinnost. A to: „nemá smysl se věnovat záchraně rodičů“ platí?
Rodiče jsou se svým bydlením zřejmě spokojení, jsou tak zvyklí. Já bych spíš řešila sebe. Bydlení na chatce není nic špatného, ale dlouhodobě bych tak žít nechtěla.
Koupelna je malá. Oddělená od WC. Je tam vana a umyvadlo plus nahoře skříňky. Pračka by musela být jedině např. V kuchyni, ale tam není místo.
A s tím bytem nevím jestli mám nárok. Pracujeme, já teda na zkrácený úvazek, mám částečný ID. Děti nemáme. Velký byt nepotřebuji. Kdybych měla dítě vážně nevím kam bych s ním šla bydlet. ![]()
Já se za své rodiče taky v mnoha ohledech stydím, jsou to mj. taky sběrači, jenže máme barák, tak sbírají jak domů, tak i na zahradu. Šílené kopy nesmyslného bordelu všude po zahradě nebo po různu doma. Podle mě to u vás prostě někde sehnali, dali doma do rohu a už to tam splynulo s bytem, že to člověk přestává i vidět. Mě na tom nejvíc mrzí, že jsem se vždycky styděla je někde představit, resp. vzít k nim svůj novej objev. Přestože jsem jim to vysvětlovala, nehodlali cokoliv změnit. Tak jsem si řekla ok, ty nechceš, já ale taky nechci k vám za takové situace chodit, nelíbí se mi u vás, stydím se tam vzít kohokoliv, tak až mě budete chtít vidět, stavte se nebo se někde sejdem. Na tom se krásně ukázala rodičovská láska, když oni nemají zájem ze svého brlohu vylézt ![]()
Bohužel jsem neměla kam jít, a ikdyz mám práci nemohu si dovolit tak drahý nájem. A radši jsem odešla k příteli než žít v takovém. byte+nulové soukromí. Ale i tak je mám ráda.