Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mluv o tom s partnerem
To co si napsala sem klidně řekni i jemu
Ze začátku to bude „divné“ ale vybudujete si mezi sebou dobrou komunikaci ![]()
Taky bych mu to řekla a neboj, měla jsem po CS taky postavu na
teď je to 7měsíců a jsem jako dřív. Taky mi dělalo problém kojit, dokonce před vlastním chlapem, hrozně mi to vadilo, tak hold u toho nebyl
Hlavní je komunikace, mluvte spolu, o všem! Vím, o čem mluvím. Hodně štěstí ![]()
A jak si myslíš, že takový vztah skončí když k sobě nemáš špetku úcty? Hoď kraviny za hlavu a začni pořádně makat na sobě a svojí psychice.
Zakladatelko, co by na tobe videl? Treba to, ze jsi mila hodna oddana holka, krasna pro toho, kdo te miluje budes vzdy. Nejsou vsichni povrchni a nehledi jen na krasu tela, mnohem pritazlivejsi je to, co je uvnitr kazdeho cloveka. Prave proto si te tvuj partner vybral, libis se mu, jaka jsi.
Nestyd se za to, ze jsi mama, on preci vi, ze mas syna a mas ho neskutecne rada, ukaz mu, ze umis davat lasku, treba skrz sve ditko ![]()
Příspěvek upraven 24.11.12 v 14:00
Uf, jsi fakt neštěstí
Máš velikou výhodu oproti ženám se stálým partnerem
protože oni spolu jsou a žena se mu mění před očima, tloustne, prsa se táhnou k zemi, strie atd. a tebe si on našel už tzv. poškozenou
takže mu to rozhodně nevadí, líbíš se mu taková jaká jsi ![]()
Pokud to máš v hlavě tak jak píšeš, tak vyhledej odborníka a nech si poradit jak s tím bojovat.On si vybral tebe! a nějaký důvod to asi má, má tě rád takovou jaká jsi
užívej si štěstí ![]()
Holčičko, lecjaká maminka má problém stím, že se stala maminkou. Jsou to ohromné změny, která se stanou. Nemáš s eza cos tydět. Mluv. Mluv se svým přítelem o svých pocitech. Možná budeš překvapena jeho reakcí. Možná že se dozvíš, co jsi sama netušila.
Podle mně jsi ale ve stavu, kdy budeš potřebovat pmoc ještě nekoho dalšího. Není to o příteli, není to o tvém dítěti, je to o tobě. O tvé nedůvěře sama k sobě, potřebou se potlačit a udělat ze sebe někoho jiného… to není dobrá cesta, zašlapávat sama sebe. bez ohledu na to kdo jsi, co sji zažila, jsi to prostě TY. jedinečná osobnost… a potřebuješ někoho, dko tě povede k tomu, aby sis to uvědomila. Bu´d to bude tvůj přítel, který snad bude mít dost trpělivosti a empatie. A pokud ne, velmi, velmi doporučuju… terapii. Nemusíš se stydět. Když tě bolí zub, tak se taky nestydíš jít k zubaři. Bolí tě dušička. Potřebuješ pomoct. ![]()
Jsem dneska přesně 6 měsíců po císaři, postava hrůza, strie děs, jizva taky žádná krása, ale nestydím se, od začátku kojím normálně před chlapem a manžel všechno bere, tak jak to je
Začni o tom s přítelem mluvit, nejdřív po troškách, ale zkoušej to.. v jakémkoliv vztahu je komunikace velice důležitá, ne-li nejdůležitější. Ty se rozhodně nemáš za co stydět!!! Přeji hodně štěstí ![]()
Mimochodem, já mám dva císaře. Dovedete si představit, jak vypadá moje břicho??? ![]()
Jo a ani chlap nevypadá pořád stejně, ten můj se za 20 let taky změnil, a k lepšímu to tedy není
ještě že já jsem aspoň pořád stejně dokonalá ![]()
Moc vám všem děkuji. Ono je to těžké s ním o tom mluvit. Vím, jak náročný je na vzhled partnerky, jeho bývalá měla 40kg i s postelí, je na hubený holky, na hezký holky. a ted má mě… obličej hrozný, špeky, jizva, strie… no nevím. a ještě s ní m o tom mluvit. to nevím jak to zvládnu, spíš se snažím dělat, že nic, mrtvého brouka.
Myslím, že když by to dítě bylo jeho, tak to tak neřeším, protože prostě i on se na tom podílel…ale když to dítě jeho není, tak si to jakoby musí odsr.at nebo jak to napsat…
@Anonymní píše:
Moc vám všem děkuji. Ono je to těžké s ním o tom mluvit. Vím, jak náročný je na vzhled partnerky, jeho bývalá měla 40kg i s postelí, je na hubený holky, na hezký holky. a ted má mě… obličej hrozný, špeky, jizva, strie… no nevím. a ještě s ní m o tom mluvit. to nevím jak to zvládnu, spíš se snažím dělat, že nic, mrtvého brouka.
Myslím, že když by to dítě bylo jeho, tak to tak neřeším, protože prostě i on se na tom podílel…ale když to dítě jeho není, tak si to jakoby musí odsr.at nebo jak to napsat…
Taky radím zajít si pokecat s psychologem. Jsi krátce po porodu, své dělají i hormony. Bude líp a líp, tělo se zpevní a budeš hezčí a hezčí. Našel si tě s dítětem, tudíž chápe, že jsi maminka, ale taky v tomě vidí ženu, neboj, bude to dobré. A rozhodně to, že tě partner opustil ještě těhotnou, není tvoje ostuda ale jeho. ![]()
Buď rada, ze kojíš. Spoustě maminek to nejde a je to to nejlepší pro tvoje dítě. Určitě se nemáš zač stydět. Já kojim všude, dneska jsme byli s kamarádkou v kavárně. Mám svetr na rozpínání a tričko a vlastně nic neukazuju a malá se nadlabne
a stydět se za to, ze tě opustil partner kdyz jsi byla těhotná je nesmysl. Stydět by se měl on!!! A poradně.
Můžeš na sebe byt hrdá, dala jsi svému dítěti život, staráš se o něj a zvládaš to sama. A strie a jizva se časem taky zmenší. Ten kluk tě má rád, tak buď šťastná a netrap se zbytecne
Nemáš se za co stydět spíš máš být na sebe hrdá, že se dokážeš sama postarat o své dítě. Postava se ti určitě časem srovná a pokud ne nic hrozného se nestane nač vypadat jak kostitřas, ženská má být krev a mléko a ne jak reklama na hlad. :zed Já mám 2 císaře a jeden mi dokonce prasknul vypadám pěkně vykuchaná a žít se s tím dá neboj držím palce ![]()
Asi mě tu spousta maminek odsoudí, ale jako první věc chci říct, že svého synka nadevše miluji a nedala bych ho za nic.
Můj problém je v tom, že se stydím za to, že mám dítě a jsem na něj sama…už od narození malého jsem měla problém se dát do řeči s mužem, přijde mi, že jsem méně cenná, pošpiněná, když mám dítě a otec nás opustil ještě když jsem byla těhotná. Přestala jsem se stýkat s muži, moje sebevědomí dost kleslo (nikdy nebylo nijak extra veliké, zažila jsem dost šikany a pod, takže s tím bojuji od dětství).
Před asi 3mi týdny jsem se seznámila s klukem, je hrozně fajn, miluje děti, rozumíme si. Před pár dny jsme spolu začali chodit a já mám prostě problém. Připadám si vedle něj jak kus hadru, jako špinavý papír. Prostě on je někdo a já můžu být šťastná, že tu jsem. Malý má teď 4 měsíce, já stále nemám žádnou kondičku, plno kil po porodu nahoře a velký břicho. Vadí mi, že mám dost vidět strie a jizvu po císaři. Vždyť co by na mě viděl??? Stydím se, že malého kojím, takže když jsem u něj, radši mu dám flašku a mlíko si odstříkávám na záchodě, aby to neviděl…vím, že to asi není normální, dost mě to trápí, ale já si nemůžu pomoct.
Možná to bude tím, že jsem nikdy nezažila, jak funguje rodina, vyrostla jsem v domově a s mezilidskými vztahy mám problém. Proto nevím, jak vnímají muži děti, maminky. Hrozně se stydím za to co píšu, ale nevím co s tím dělat. Malého bych se nikdy nevzdala, je moje všechno, ale nechci o tento vztah přijít, záleží mi na tom…nejím, cvičím, snažím se se sebou něco dělat… ale i tak. Za všechno se mu omlouvám abych ho neotravovala…jsem hrozná.