Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Děkuji za názor. Já osobně jsem to ani nijak řešit nechtěla, spíš jsem se ptala za manžela, kterého to trápilo a nevěděl, zdali by mělo cenu si o tom případně promluvit s rodiči.
Třeba si tímto rozdělením majetku rodiče kompenzují špatné svědomí, že dceru vychovali tak, že dopadla jak dopadla.
Mě by to taky mrzelo a chápu tě. Promluvit s rodiči - asi bych to ještě zkusila, zahrála bych na city, že se kvůli tomu cítím odstrčená, a zmínila riziko, že dcera dědictví obratem prodá a probendí.
@Karamba2020 píše:
Třeba si tímto rozdělením majetku rodiče kompenzují špatné svědomí, že dceru vychovali tak, že dopadla jak dopadla.
Mě by to taky mrzelo a chápu tě. Promluvit s rodiči - asi bych to ještě zkusila, zahrála bych na city, že se kvůli tomu cítím odstrčená, a zmínila riziko, že dcera dědictví obratem prodá a probendí.
Ale to je uz jeji vec, jestli dedictvi proda a jak s penezi nalozi. To neni duvod ji neco neodkazat.
Já si myslím, že rodiče by měli majetky rozdělovat spravedlivě, pokud není nějaké dítě patologické (gambler, kriminálník atd) jinak to dělá zlou krev v rodině. Navíc pokud po jednom chtějí nebo očekávají pomoc a druhého nemakačenka jen dotují, tak ať se pak nediví, že nemají sourozenci mezi sebou nebo i oni se svými dětmi dobré vztahy.
Jo můžou si s majetkem dělat co chtějí, to už je tady takové skoro klišé, ale je třeba říct i to druhé, že nespravedlivé dělení majetku nebo přístup k dětem může mít pro ně taky následky a ty by měli přijmout bez keců.
Co zaseješ to sklidíš a jestli si tohle někdo neuvědomuje a vědomě nadržuje třeba je jednomu dítěti, tak ať se pak nediví špatným vztahům v rodině a směrem od těch dětí k sobě.
@inkakřivák píše:
A mně se líbí, jak vždycky někdo napíše, že - druhý dostane a já ne, ne že bych záviděla, ale štve mě to a je to sprostý a co mám dělat, proč on jo a já ne? Ale vůbec, vůbec nezávidí. Život není fér. A člověk má právo dělat si se svým majetkem co chce. A má se postarat o sebe sám, nespoléhat na druhé. Když ti někdo pomůže, je to bonus. Ale není na to nárok. A rodiče vždycky pomáhají tomu,,slabšímu" kusu víc.
Já si myslím, že je to jako se vším… Dokud to nezažiješ, nevíš… Stalo se mi následující: mám sourozence, celý život jsme vyrůstali s tím, že až rodiče nebudou, zdědíme vše rovným dílem. No, zkrátím to, jednoho dne jsem se úplnou náhodou dozvěděla, že je vše už dávno přepsáno na nejmladšího bratra. Bez jediného slova zdůvodnění, nic… Takže on má vše, my tři nic, všichni jsme normální slušní, pracující lidé. Není nijak handicapovaný ani nijak znevýhodněný. Čert vem peníze, o ty mi vážně nejde, i když bys mi dle Tvého příspěvku napsala, že jsem závistivá a žere mě majetek. To se tedy mýlíš. Je mi to z této stránky úplně fuk. Naopak lituji, že nedostal nejstarší bratr, kterému by to pomohlo vyřešil složitou životní situaci. Jde o obrovské zklamání a ano, otázku „Proč ne já?“, ale v úplně jiném smyslu… Všichni jsme jejich děti, proč jsme jim nestáli za rozhovor, seznámení se situací, upřímnost. Ve mně zůstal pocit „se mnou se nepočítá, nevím proč, nestojím jim ani za slovo“… Vztahy udržuji dál, v podstat kvůli dětem, ale nikdy už to nebude jako dřív. Pryč je hlavně důvěra.
Jinak si nemyslím, že toto je situace zakladatelky. A samozřejmě ctím právo nakládat se se svým majetkem, jak uznám za vhodné.
@Lojzísek Zažila. Když umřel táta, všichni jsme své podíly dali napsat na maminku. S tím, že jsme věděli, že ona dá všechno jedné vnučce z osmi vnoučat. Taky dala, mé neteři. Dvacet let pak maminka žila u nás. A co? Věděli jsme, že ji má nejraději, věděli jsme jak to bude. A i když ona dům obratem ruky prodala a peníze,,probendila", ty vztahy zůstaly dobré. Prostě byl to dům našich a udělali co uznali za vhodné.
@inkakřivák píše:
@Lojzísek Zažila. Když umřel táta, všichni jsme své podíly dali napsat na maminku. S tím, že jsme věděli, že ona dá všechno jedné vnučce z osmi vnoučat. Taky dala, mé neteři. Dvacet let pak maminka žila u nás. A co? Věděli jsme, že ji má nejraději, věděli jsme jak to bude. A i když ona dům obratem ruky prodala a peníze,,probendila", ty vztahy zůstaly dobré. Prostě byl to dům našich a udělali co uznali za vhodné.
a tak zase asi nevíš úplně jak to vnímalo těch 7 dalších vnoučat a jestli ji to nezazlívali. Lidi takové věci často neřeknou an rovinu, ale štve je to a vztahy třeba trochu ochladnou.
Být neoblíbené vnouče a tím, které babička nemá tak ráda, to nic moc, taky jsme to v rodině měli a tohle já moc nechápu. Navíc když to někdo dává okatě najevo, za mě je to špatně a do nějaké míry to ty méně neoblíbené děti nebo vnoučata může poznamenat.
@inkakřivák píše:
@Lojzísek Zažila. Když umřel táta, všichni jsme své podíly dali napsat na maminku. S tím, že jsme věděli, že ona dá všechno jedné vnučce z osmi vnoučat. Taky dala, mé neteři. Dvacet let pak maminka žila u nás. A co? Věděli jsme, že ji má nejraději, věděli jsme jak to bude. A i když ona dům obratem ruky prodala a peníze,,probendila", ty vztahy zůstaly dobré. Prostě byl to dům našich a udělali co uznali za vhodné.
To přece není to samé… Vy jste věděli. A přesně, jak se píše pode mnou, kdo ví, jak se cítila zbylá vnoučata. Chtěla jsem tím říct, že nejde jenom o prachy, hrabivost a závist. Ale tohle protěžování k dobrým vztahům nikdy nevede. Ve mně něco „odumřelo“, žiju si po svém, a tak nějak s nimi už nepočítám… (když oni nevzpomněli na mě).
Proč vlastně zakladatelky manžel a nakonec i sama zakladatelka tolik zdůrazňuje, že po nikom nic nechtějí a všechno si zaplatí sami? Není nakonec ten příslovečný pes zakopaný tady? Pokud bych od někoho neustále poslouchala, že nic nechce a všechno si pořídí sama, taky bych se moc nehrnula do toho, mu něco nabízet, protože bych měla nepříjemný pocit, že ho obtěžuju a vnucuju se mu. Pokud by mi pak vyčítal, že druhé straně dávám, byla bych asi dost překvapená.
Manžel o tom nakonec mluvil s otcem a ten mu dal za pravdu a pochopil, proč se manžel cítí ukřivděně a naštvaně a sám řekl, že je zklamaný, že mu dcera volá, jen když chce peníze a že ji jinak neviděl a řekl mu, že to tak udělal jen, aby jim po něm něco zbylo, ale nakonec se rozhodl to přerozdělit na 10×10 pozemků.
@Anonymní píše:
Manžel o tom nakonec mluvil s otcem a ten mu dal za pravdu a pochopil, proč se manžel cítí ukřivděně a naštvaně a sám řekl, že je zklamaný, že mu dcera volá, jen když chce peníze a že ji jinak neviděl a řekl mu, že to tak udělal jen, aby jim po něm něco zbylo, ale nakonec se rozhodl to přerozdělit na 10×10 pozemků.
A plus manzel ma navic byt? Ted uz vam to prijde spravedlive?
@Anonymní píše:
Manžel o tom nakonec mluvil s otcem a ten mu dal za pravdu a pochopil, proč se manžel cítí ukřivděně a naštvaně a sám řekl, že je zklamaný, že mu dcera volá, jen když chce peníze a že ji jinak neviděl a řekl mu, že to tak udělal jen, aby jim po něm něco zbylo, ale nakonec se rozhodl to přerozdělit na 10×10 pozemků.
10-10? Bylo to 18-3? Tak co ten 21.?
@inkakřivák píše:
@Lojzísek Zažila. Když umřel táta, všichni jsme své podíly dali napsat na maminku. S tím, že jsme věděli, že ona dá všechno jedné vnučce z osmi vnoučat. Taky dala, mé neteři. Dvacet let pak maminka žila u nás. A co? Věděli jsme, že ji má nejraději, věděli jsme jak to bude. A i když ona dům obratem ruky prodala a peníze,,probendila", ty vztahy zůstaly dobré. Prostě byl to dům našich a udělali co uznali za vhodné.
Tak to je potom těžké, když se u vás hraje na oblíbené a neoblibene děti. To těžko můžeš chápat, že někdo na rad svoje děti stejně, vsechny
@inkakřivák píše:
@Lojzísek Zažila. Když umřel táta, všichni jsme své podíly dali napsat na maminku. S tím, že jsme věděli, že ona dá všechno jedné vnučce z osmi vnoučat. Taky dala, mé neteři. Dvacet let pak maminka žila u nás. A co? Věděli jsme, že ji má nejraději, věděli jsme jak to bude. A i když ona dům obratem ruky prodala a peníze,,probendila", ty vztahy zůstaly dobré. Prostě byl to dům našich a udělali co uznali za vhodné.
Tata rekl pred smrti mamince - dej to cele nejoblibenejsi vnucce?
Vy jste asi ty penize nikdo nepotrebovali, kdyz vam nevadilo, ze neter probendila dum. V manzelove rodine dostala rodicovsky majetek take jedna strana a druhe to vubec nevadi, protoze ma proste sama dostatek a k majetku nema citovou vazbu ve stylu - cely zivot na tech polich delam a rodice to daji sestre, ktera nehne prstem.
U nás v rodině - největší podíl dostala ta nepovedená dcera, co nepřeloží stéblo, není schopná ani sejít schody a podívat se, jestli rodiče něco nepotřebují. Ostrouhala ta hodná, co se zajímá, pravidelně pomáhá. Důvod? Ta nepovedená je zlá, agresivní držka, rodiče by s ní měli doma peklo (jednomu rodiči už v hádce zlomila ruku), takže pro klid v rodině na tu s velkou hubou přepsali většinu, druhá dostala jen drobky.
@Anonymní píše:
U nás v rodině - největší podíl dostala ta nepovedená dcera, co nepřeloží stéblo, není schopná ani sejít schody a podívat se, jestli rodiče něco nepotřebují. Ostrouhala ta hodná, co se zajímá, pravidelně pomáhá. Důvod? Ta nepovedená je zlá, agresivní držka, rodiče by s ní měli doma peklo (jednomu rodiči už v hádce zlomila ruku), takže pro klid v rodině na tu s velkou hubou přepsali většinu, druhá dostala jen drobky.
A ted s tou nepovedenou peklo nemají?