Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ja jsem v tomto taky tradicni a vdavala jsem se teda v 7 mesici, ale syn byl chteny a planovany.
To, ze jsme manzele nas jisti z hlediska toho, kdyby se neco stalo. At uz jde o majetek, ktery mame, tak o pripadne socialni davky. Kdybych mela zustat bez manzela, syn by dostal sirotci, ja vdovsky do jeho 26 let, nebo min, pokud by nestudoval. U nesezdanych dostane jen dite sirotci duchod, matka nic.
Ja jsem teda take chtela, aby jsme se jmenovali vsichni stejne a byli proste opravdova rodina.
@janica252 píše:
Teď to bude znít, že jsem proti svatbě, ale tak to není, taky bych se jednou vdát chtěla, jen na to nijak nespěchám, až to bude, tak to bude… dítě už máme. Jen mi přijde, že většina těch praktických problémů vlastně až tak velkej problém není, je to spíš tak, že prostě někdo tu svatbu chce tradičně - a proč ne, ale jestli vám se do toho zatím nechce, tak bych se nenechala nutit.Pokud jste pár, tak partner je určitě v rodným listě, takže v případě rozchodu má vyživovací povinnost na dítě i tak…
na dítě ano ale na tebe ne
My jsme se brali asi z rozumu
Deti nemame, ale proste jsme zacali resit stavbu domu, oba jsme peacovne nekam jezdili a ja se bala, ze kdyby se nam neco stalo, tak bychom museli vysvetlovat, ze k sobe patrime…a tak nejam mi to prislo jako logicky krok…ted jsme treba v zahranici, kde je potreba viza a proste jsme tam dali oddaciist a nemuseli jsme nic dokazovat…proste neromanticky mi jako hlavni „pro“ prijde zjednodusena admistrativa;-) A proti…nekteri lide ten pocit „zavazku“ nezvladnou, pak take je risk, ze jeden z manzelu nadela dluhy a druhy to bude muset platit…
A nekomu to nechybi a nic nerika a zijou spolu cely zivot na psi knizku ![]()
Ahoj, vse ma vzdy sve pro a proti, ale nejdulezitejsi je, abyste se Vy citili fajn. Ja jsem naopak takova ta svatebni milovanice, vzdycky jsem vedela, jakou svatbu chci mit a patricne jsem si ji uzila. Pro me je to takove to vrcholne spojeni lasky, ale na druhou stranu mam nekolik kamaradek, ktere svatbu nepotrebuji a zije se jim krasne. Jde predevsim o to, co chcete Vy dva. Jedna moje kamaradka si jen zmenila prijmeni kvuli detem, aby nemely pocit, ze maminka a tatinek se jmenuji jinak. Drzim Vam palce!
No, já se vdávat nechtěla, neměla jsem důvěru ve svazek manželský… Jenže, když jsme zapracovali na mimi a ono se povedlo, tak mě manžel požádal o ruku. Bylo mi líto, že kvůli mimi, jenže on mi řekl, že to udělal schválně, protože bych s tím nikdy jinak nesouhlasila. Že mě chápe, ale bylo by mu ctí, kdybychom se všichni jmenovali stejně… ![]()
Vdávala jsem se hned po šestinedělí, sice jsem si to vůbec neužila, ale pro mě byl důležitý obřad. Manžel mě požádal, že by chtěl, aby to ano bylo před Bohem i lidmi. Bylo to velice intimní…
Musím říct, že jsem šťastná, že jsem vdaná, jsme rodina, jsme MY…
Pokud si to oba přejete a těšíte se na svatbu a jak budete pan a paní, prostě manželé, jůůůůůůůůůů, tak do toho jděte
pokud jste oba spokojeni na hromádce a po svatbě jste dosud ani nevzdechli, tak se na to vykašlete (nebo pokud to chce jen jeden…) - řídila bych se pocity a intuicí, osobně kašlu na právní a finanční výhody ![]()