Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
není to lehké rozhodování, rozumím. na druhou stranu, vy už svázaní do konce života jste svými dětmi…takže v tomhle případě bych se svatbě nebránila, pokud nechceš od něj přímo odcházet. ale jde o to, jak to cítíš ty- zdá se mi fér o tom s ním promluvit, vyjasnit si to. a nezralých chlapů po světě běhá spousta, třeba bude mít šanci vedle tebe dozrát ![]()
Nechtěl tě spíš jen překvapit? Prostě tě požádat v době kdy to nebudeš čekat? Já být chlap a ženská mě říct, že na štědrý den čeká že ji požádám o ruku, tak ji pošlu do háje.
Toto má podle mě přijít nečekaně, překvapení. Nedovedu si představit to plánovat jakože půjdeme tam a tam a tam tě požádám.
Že se ptal maminky, no koneckonců proč ne, rozhovor jsme neslyšeli, takže nevíme v jakým duchu byl vedený.
Žijete spolu, čekáte druhý dítě, ale svatba je pro Vás nesvoboda?
Tohle fakt nechápu
Na co jako čekáte?
jako jo, souhlas, tohle se nedá vynucovat, když je trubka a nepožádá, tak holt nepožádá…
Mě to trošku přijde jakože tys to pořád chtěla, mluvila o tom a co když on to chtěl udělat tajně?? Romanticky, překvápko…jako víš co kdybych do chlapa hučela že pod stromek čekám prstýnek tak mi ho taky nedá, to se přece nedělá takto na povel…
Myslím že maminka v tom prsty až tak nemá, možná ho jen utvrdila v názoru, pokud on nechce tak ho nikdo nepřinutí, takže asi chce.
Spíš mám pocit že to fakt nechtěl dělat jen proto žes to řekla, chlap taky potřebuje mít pocit že něco dobývá…
V klidu si to proberte, ne nějak hekticky, však nespěcháte
![]()
Máte dvě děti, což je celoživotní pouto a závazek a napřed dělá jeden se svatbou ofuky (jsi si jistá, že to bylo skutečně tak? Třeba mu jen vadilo, že na něj tlačíš a chtěl to udělat až později, jako překvapení) a potom druhý zase neví, jestli vlastně chce
. Jste mlaďoši, na podobné chování máte nárok
, ale stejně platí už uvedené v první větě.
Já bych teď asi počkala, až opadnou emoce. Vzít se můžete třeba za půl roku, až o tom budeš opravdu přesvědčená.
Právě,že jsem na něj nijak netlačila. Řekl ať tomu nechám čas. Když jsem se po roce a půl zeptala jestli se teda vezmeme..tak řekl,že nechce přijít o svobodu. Na vánoce jsem to pak už tedy tak zveličila, že chápu,že to tuplem neudělal. Jenže ještě minulý měsíc jsme se o tom bavili a říkal, že to o pár let odložíme..že si není jistý. A najednou přišel a jo vezmeme se HNED..
žádné požádání o ruku..žádný prstýnek..prostě přišel a řekl „tak se teda vezmeme ne?“ takže o překvápko určitě nešlo.. ![]()
No, nechci to zlehcovat, ale treba jsi to jen spatne pochopila. Maminka mu tu svatbu nemusela odsouhlasit v tom pravem slova smyslu,a le mohl to byt rozhovor, ktery mu otevrel oci a on pochopil… ![]()
Ja taky, nez udelam nejake zivotni rozhodnuti, tak jdu za svou mamou - jako za kamaradkou… a kolikrat mi rozhovor s ni pomuze a zacnu se divat na situaci i z druheho pohledu!!! ![]()
Mě nepřijde ,že jde o nějaký tvůj instinkt, který ti říká NE..
Nejspíš tě urazilo to s tou maminkou, která mu to odsouhlasila
a pak také padla tvá představa romantického žádání o ruku a prstýnku v krabičce..
Podívej - chtěla jsi ho za muže z nějakého důvodu…Má pro tebe stále ty kvality? Nebo jsi se chtěla vdávat kvůli SVATBĚ?..pokud je nevyzrálý ( jakože pro mě je 22 chlap ještě dítě - ale já jsem na starý
), tak si ho neber - ale v tom případě je nevyzrálý na to mít dvě děti..
Shrnuto a podrtrženo - jestli je dost dobrý na to, být otcem tvých dětí, je dobrý dost na to, být ti manželem..jestli jsi se chtěla vdávat, tak se vdej a nedělej ofuky.
..
U nás je to podobně, mně je 22, přítel je tedy o 5 let starší. Máme ročního chlapečka. Taky nestačilo naznačit, ale znáš to, hloupého nakopni…takže žádná velká romantika, rok se o tom mluvilo (on tedy neříkal že se ženit nechce, spíš naopak) pak jsme se prostě dohodli, šlo se na matriku, prstýnek jsem šla vybírat s ním, nakonec ho stejně přinesl až za půl roku (když už jsme dávno měli termín…
) . No taky si nejsem dvakrát jistá, ale jednou máme dítě a došli jsme až sem, máme se rádi, tak snad to bude ok. Budeme se brát za 14 dní.
anonym já čekala až na to ten můj dozraje 10 let, no a dočkala se:))
oni to maj klucí krapet jinak ![]()
@CokeLady píše:
Já si myslím, že chlap ve 22 letech je ještě nevyzrálej puboš… jak s dítětem, tak bez něj to ještě není chlap… prostě jen kluk, co se bojí zodpovědnosti ať už ve formě samostatného uvažování a rozhodnutí nebo tím, že ponese následky za své činy.Jakmile probral s maminkou, tak najednou je všechno jinak? Taky by se mi to nelíbilo, že o tom, zda si Tě chce nebo nechce vzít rozhodla tchýně.
Ale to tak nějak s sebou přináší vztah s takovým mladíkem. Myslím, že už jsi toho překousla dost, tak proč ne toto…
No, urcite neni kazdy chlap ve 22 dvou letech pubos…
![]()
Rozhovor s maminkou jsem vysvetlila vyse…
@Anonymní píše:
Právě,že jsem na něj nijak netlačila. Řekl ať tomu nechám čas. Když jsem se po roce a půl zeptala jestli se teda vezmeme..tak řekl,že nechce přijít o svobodu. Na vánoce jsem to pak už tedy tak zveličila, že chápu,že to tuplem neudělal. Jenže ještě minulý měsíc jsme se o tom bavili a říkal, že to o pár let odložíme..že si není jistý. A najednou přišel a jo vezmeme se HNED..žádné požádání o ruku..žádný prstýnek..prostě přišel a řekl „tak se teda vezmeme ne?“ takže o překvápko určitě nešlo..
Tak to ne tohle, tohle není pěkné požádání o ruku.
Krásný den..raději anonymně
Je mi 22 let a příteli taky. Jsme spolu 4 roky a doma už máme dvouleté dítě a nyní čekám další. Už od chvíle kdy jsem roku 2009 zjistila,že čekáme naše první dítě jsem přítele žádala, že bysme se mohli vzít. Nic se nedělo a já to po mnoha pokusech vzdala.
V květnu 2011 přišla po 3 letech první malá krize, která trvala až do září a poté následovalo odloučení. Sice asi týdenní, ale já tehdy poznala, že jej opravdu miluji a vrátili sme se k sobě. Náš vztah znovu ožil a v prosinci jsme počali druhé dítě. Celé vánoce jsem básnila jen o tom,že chci pod stromeček snubní prstýnek..samozřejmě jsem celý štědrý den obrečela..kde nic tu nic.
Nakonec se vyjádřil, že je ještě příliš mladý a že se nechce uvázat..chce svobodu prostě. V té chvíli mi otrnulo a nechápala jsem proč chtěl tedy další dítě??
Nakonec jsem to překročila a dostala se přes to.
Minulý týden zničehonic přišel a říká..že se chce co nejdříve vzít..že si o tom promluvil s maminkou a ta mu to odsouhlasila!
To se musel ptát maminky jestli chce se mnou žít do konce života?? V té chvíli mi došlo jak je vnitřně strašně nevyzrálý a že vlastně uděláme svatbu a za rok zase změní názor??
Furt mě tahá na matriku,ale já najednou nechci..prostě jsem tu svatbu brala jako takové krásné poslední pouto naší lásky..máme dvě děti a tohle pro mě bylo fakt důležité. Najednou nevím jestli mám kývnout. Konečně jsem dostala co jsem si přála,ale něco uvnitř mi říká že NE! Že toho budu litovat..opravdu se milujeme..je to hodný člověk..ale příjde mi,že bych udělala chybu..nevím jestli mám dát na svůj instinkt. Zase toho jednou nechci litovat..že jsem takovou možnost odmítla