Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Syn a jeho vzteklost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.7.19 11:17
@Anonymní píše:
Dobré ráno, zkouším, jestli někdo nezažil něco podobného. Synovi jsou 4 roky. Vzteklý je od mala, ale co někdy předvádí, já už z toho nemůžu. To už snad ani není vztek, ale nějaké zoufalství. Většinou to vyvolá nějaká hovadina a dokáže se vztekat třeba hodinu. Ale ne klasicky. Pak přejde do lítosti, chce maminku, řve, říká, že chce k mamince, tak mu otevřu náruč, aby se u mě uklidnil, ale uteče ode mě. Pak zas, že chce k mamince, zas mě odstrčí. Pak mam toho dost, bouchnu, už mu říkám, že ho nechci, když ke mě nejde a pak to vyvrcholí, a když se vyvzteká, tak ke mě jde a společně se z toho nějak uklidníme. Rozčilujou ho takový věci, jako že sama nesmím zapnout mikrovlnku nebo uklidit nádobí. Když začnu bez něj, je zas vyrvál a nejde jen tak uklidnit. Dnes se zas vztekal, protože jsem si k ránu odběhla na záchod, on se vzbudil a hned maminka. Co. Ale není normální, tak že když se vrátím, tak zas řve, že chce, ať maminka odejde. Snažím se být silná a nepodporovat ho v tom a říkám že nikam nejdu, ale někdy to sama nevydržím a jdu teda a zas řve, že chce maminku a pořád dokola. Asi případ pro psychologa, ale zkouším ještě tadyještě je teda důležité, že takhle se chová jen se mnou. S manželem, s babičkou nebo ve školce je normální a je hodně chytrý. Umí počítat do 20 ti a tak. Asi jsem selhala, nevim, co dělám špatně. Snažím se být hodně důsledná, ale když mě začne fackovat nebo kopat, někdy to zvládnu v klidu řešit, někdy ne. Tyhle vyrvály jsou u nás na denním pořádku. Chci harmonickou rodinu a ne tohle
Máme doma taky 
u nás funguje dobře že mu říkám co jdu dělat, většinou se přidá a když řekne že teď nechce a pak si to vlastně rozmysli tak mu řeknu bohužel, příště. Když se začne vztekat tak mu řeknu ať se jde vztekat do pokojíčku, nikdy ho tam neodvadim já a nikdy ho tam nezaviram. Teď už se naučil tam jít i sám dobrovolně. Řeknu mu, ať na mě zavolá až se uklidní že si potom o tom promluvime. Pak si to vysvětlíme, já ho pochovam a je to v pohodě. Mě se teď začíná vztekat v obchodě když mu na něco řeknu ne. A přitom dřív to akceptoval, prostě zkouší, kam až mu dovolím zajít a kde může mít svoje hranice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.19 11:36
Mám také čtyřletého syna a ten se tedy nevzteká tak často, ale ty projevy má hodně podobné. Rozzuří se, brečí, chce mámu. Jak udělám krok k němu, že ho pochovám, tak uteče a řve třeba v jiném pokoji. A zase brečí po mně. Když bych tam za ním šla, tak mi přitřískne dveře před nosem. Nejhorší to bylo mezi druhým a čtvrtým rokem. Pokud bych ho ingnorovala, tak by brečel bez přestání v kuse třeba 2 hodiny (opakovaně vyzkoušeno). Zcela upřímně, když mu bylo kolem mezi 2. a 3. rokem, tak jediné, co pomohlo bylo, ho násilím čapnout do náruče, stoupnout si k oknu nebo zapnout počítač s písničkami, pevně ho držet a v klidu komentovat, co vidím (za oknem, v počítači…). To se pak tak po čtvrthodince začal chytat a uklidňovat se. Po třetím roce už žádné čapnutí nepomohlo, byl schopen se se mnou rvát, nic okolo ho nezajímalo. Ale protože už pobíral rozum, začala jsem dělat to (a praktikuji to dodneška), že k němu přijdu a řeknu: „Ráda bych tě pochovala a potěšila, ale teď nechceš a posíláš mě pryč. Pokud odejdu, budeš brečet ještě víc a budeš volat ať se vrátím. Na tuhle komedii se vykašlem, pojď, já tě pochovám rovnou, jo?“ Ze začátku to samozřejmě nepobíral, takže jsem prostě šla pryč a vrátila se třeba za 3 minuty. Když mě poslal zase pryč, zas jsem šla a na jeho volání se vrátila zase až za chvíli. Postupně jsme se dopracovali k tomu, že už odcházet nemusím. Pošle mě pryč, já mu řeknu, jak to bude vypadat, když fakt odejdu a on se rozhodne komedii nedělat a vleze mi do náručí rovnou. Teď už je to ale opravdu téměř vzácná záležitost - tak 1× za 14 dní 
Ovšem zatím se mi nepodařilo to dotáhnout do ideálu, že by za mnou přišel sám a prostě se u mně rovnou vybrečel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.7.19 12:05
Teda moc děkuju, tak snad z toho brzo vyroste a těší mě, že v tom nejsem sama a že je to aspoň trochu normální já když jdu zapnout mikrovlnku nebo uklízet nádobí, tak se ho právě ptám, jestli to chce udělat, ale stejně se tomu někdy nevyhnu. A někdy když třeba něco udělám, aniž bych věděla, že to chtěl udělat on, tak se ve mě pere pocit, jestli ustoupit a nechat ho to udělat znovu, s tím že o nic nejde nebo když není čas trvat na svym a neustoupit. Jenže to už ve mě asi nemá tu jistotu, že si budu trvat na svým…
- Citovat
- Upravit
pet p
4.7.19 13:52
@warita @lucynka25 @Aamanda Zavřít dítě do pokoje, separovat ho a ignorovat, to mi přijde jako dost hnusný trest. Jak si má samo s těmi ošklivými emocemi poradit? Někdo ho přece musí naučit, jak ty emoce zpracovat a porozumět jim. Takhle se akorát zatvrdí a naučí se emoce potlačovat Ale samozřejmě se začně chovat „poslušně“, takže rodič vlastně dosáhl svého. Akorát to podle mě nestojí za to.
- Citovat
- Upravit
4.7.19 14:36
@pet p píše:
@warita @lucynka25 @Aamanda Zavřít dítě do pokoje, separovat ho a ignorovat, to mi přijde jako dost hnusný trest. Jak si má samo s těmi ošklivými emocemi poradit? Někdo ho přece musí naučit, jak ty emoce zpracovat a porozumět jim. Takhle se akorát zatvrdí a naučí se emoce potlačovat
ja ale dite do pokoje nezaviram. Zamer vyslani do pokoje byl, aby se tam uklidnila a ne, ze tam bude zurit a kopat do dveri. Kdyz nefunguje pokoj, tak funguje kout nebo zidlicka pro zlobive deti. A aplikovat jsem to musela vseho vsudy par krat. Ona je 90% casu hodna holcicka a tech zbylych 10% kombinujeme vselijake metody, zatim vcelku uspesne. Holt doslo i na sezeni na zidlicce nebo stani v koute. Prvnich par krat to bylo fakt vyzivne, v mezicase staci rict, ze jdu pro zidlicku a uz ma to vychovny efekt. Ale nesmi mit v amoku, to pak nepomaha ani svecena.
EDIT: k tomu potlacovani emoci. Ano, potlacovat emoce se musi dite taky naucit. Clovek nemuze dat svym emocim vzdy avsude volny prubeh a umet potlacit sve emoce je dulezita dovednost. Na tyhle moderni reci o chapani emoci ditete a podobne nesmysly, ktere vedou k tomu, ze si dite musi zakonite myslet, ze se cely svet toci kolem nej a vsichni se posadi na pr*del, kdyz se mu neco nelibi, tak na to mam vyslovene nazor. Asi uhadnes jaky.
Ano, davat diteti lasku a mit pochopeni pro nej, JISTE! Ale odsud podsud. A pochopeni pro to, ze ma oitrebu mi skakat po hlave rvat a vynucovat si veci, kdyz neni po jeho, pro to pochopeni nemam a tolerovat to nebudu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.19 15:05
@warita píše:
ja ale dite do pokoje nezaviram. Zamer vyslani do pokoje byl, aby se tam uklidnila a ne, ze tam bude zurit a kopat do dveri. Kdyz nefunguje pokoj, tak funguje kout nebo zidlicka pro zlobive deti. A aplikovat jsem to musela vseho vsudy par krat. Ona je 90% casu hodna holcicka a tech zbylych 10% kombinujeme vselijake metody, zatim vcelku uspesne. Holt doslo i na sezeni na zidlicce nebo stani v koute. Prvnich par krat to bylo fakt vyzivne, v mezicase staci rict, ze jdu pro zidlicku a uz ma to vychovny efekt. Ale nesmi mit v amoku, to pak nepomaha ani svecena.EDIT: k tomu potlacovani emoci. Ano, potlacovat emoce se musi dite taky naucit. Clovek nemuze dat svym emocim vzdy avsude volny prubeh a umet potlacit sve emoce je dulezita dovednost. Na tyhle moderni reci o chapani emoci ditete a podobne nesmysly, ktere vedou k tomu, ze si dite musi zakonite myslet, ze se cely svet toci kolem nej a vsichni se posadi na pr*del, kdyz se mu neco nelibi, tak na to mam vyslovene nazor. Asi uhadnes jaky.
Ano, davat diteti lasku a mit pochopeni pro nej, JISTE! Ale odsud podsud. A pochopeni pro to, ze ma oitrebu mi skakat po hlave rvat a vynucovat si veci, kdyz neni po jeho, pro to pochopeni nemam a tolerovat to nebudu.
Pod to se vám podepíšu taky! Naprostý souhlas!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.19 15:27
@Masina To zní hodně dobře! Syn má teda 2 a půl a rozum ještě nemá, ale zní to jako schůdná cesta
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
4.7.19 15:46
@warita Ne, potlačovat emoce by se neměl učit nikdo, to je naprosto nezdravé. Emoce se má umět přijmout (nebo pochopit nebo vzít na vědomí nebo jak to nazvat) a zpracovat. To ale neznamená, že se podle ní zachovám!!! POTLAČIT znamená, že je mi hnusně, cítím se nemilovaná, ale nemyslím na to, vytěsňuju to ze sebe, zajídám to sladkým.
ZPRACOVAT emoci znamená, že jsem totálně vytočená, ale umím se ovládnout, uklidnit (odejdu, 10× se nadechnu apod.), tím tu emoci oslabím, uvolní se mi prostor pro přemýšlení a pak jednám. A ještě si zpětně proberu, co mě vytočilo a proč a jak se stejnou situací příště naložím.
Učit dítě zpracovávat emoce není o tom, že si bude myslet, že se svět točí kolem něj a všichni si sednou na zadek, když se mu něco nelíbí.
Je to spíš o tom, že ty jeho pocity slovně popíšeš, aby si je mohlo racionálně uvědomit a mělo pro ně pojmenování, že mu ukážeš, že je normální, když se takhle cítí (ano, je normální se vztekat, je normální být smutný), že své dítě miluješ i když cítí tyhle ošklivé pocity (a ne „jsi vzteklá holčička, maminka tě nemá ráda“). Dál ho učíš tím, že tebe vidí nerozčilenou, klidnou, vyrovnanou, cítí z tebe bezpečí, vidí, že když tě něco vytočí, umíš se párkrát zhluboka nedechnout nebo odejít z místosti se slovy „teď je toho na mě moc, musím na chvíli odejít, abych se trochu uklidnila“. Tohle se děti totiž taky umí naučit od rodičů - uklidňovat se.
Tím, že dítě postavíš do kouta a necháš ho tam s jeho pocity, tím ho moc nenaučíš, jen ho trestáš a necháš ho vymáchat se v hnusných pocitech. Které příště ochotně a rádo POTLAČÍ, aby se jim vyhnulo.
Jo a vůbec neříkám, že by dítě mělo ti skákat po hlavě a vynucovat si něco řvaním. Nic si řvaním nevynutí, to je naprosto OK. Ale daleko líp to svoje rozhořčení a chtění něčeho zpracuje, když mu v klidu řekneš, že takto si nic nevynutí, že chápeš, že ono to moc chce a že je naštvané, že nemůže, a třeba mu tu věc splníš „ve snech“ (jako že řekneš „a zítra se budeš zase houpat celé odpoledne, to bude príma, viď“). Dítě si to na chvíli představí a i ta představa funguje trošku jako by se to splnilo.
Tím ale, že to dítě odmítneš přísně slovy „tak takhle si nic nevynutíš, nezkoušej to na mě“ a nic dál k tomu neřekneš, akorát ho ignoruješ… to mu moc nepomůže.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.7.19 15:51
@pet p mně to doporučila i psycholožka. Ono jde o to, že se dítě často vzteká, jen aby máma viděla. Já to neberu jako trest, ale jako prostředek k tomu, aby se uklidnil. Kdybych na něj ještě mluvila a snažila o zásah, tak bude ječet ještě víc. On jde rychle do afektu. V afektu nevnímá a učit ho ovládat v tu chvíli emoce, je k ničemu. To mi jednou udělala tchýně, že si vedle něj sedla a začala do něj hustit nesmysly a místo hodinového výstupu jecel 2, protože tam byla babička. Kdyby jo manžel neodtahl, sedíme tam dodnes.
To se dá ve chvíli, kdy ještě dítě vnímá a zkusit scéně a afektu předejít. Třeba se domluvit, ale už nás domluva na 100% nefunguje, protože dodnes nevím, jak moc mi rozumí.
Zkoušela jsem i mýt obličej a cokoliv. Nějaká trestná židlička nebo stání v koutě nefunguje. U staršího ano, u mladšího ne. Mladší utíká pořád a stát tam 2 hodiny a vracet ho, není v situaci, kdy mám další děti, dost dobře možné. Navíc moje dítě je v tomto asi extrém, protože jsem ho snad půl roku učila, že se nehází jídlo, které nechci, po zemi. On věděl, že jak hodí jídlo mi seberu a stejně hodil, a pak se vztekal, protože chtěl jíst.
My o tom mluvíme potom. Povídáme si, jak mu bylo, jak se zachoval, jak by to mohl vyřešit příště. Ale on se dodnes vztekne opravdu i 5× denně.
Dneska se třeba vztekal, protože jsem mu dala oběd jinak, než je zvyklý. Hlavně i když bych to napravila, tak to nepomůže a musí si to své vyrvat, uklidnit se a pak může jít jíst.
- Citovat
- Upravit
pet p
4.7.19 15:52
@warita píše:
ja ale dite do pokoje nezaviram. Zamer vyslani do pokoje byl, aby se tam uklidnila a ne, ze tam bude zurit a kopat do dveri. Kdyz nefunguje pokoj, tak funguje kout nebo zidlicka pro zlobive deti. A aplikovat jsem to musela vseho vsudy par krat. Ona je 90% casu hodna holcicka a tech zbylych 10% kombinujeme vselijake metody, zatim vcelku uspesne. Holt doslo i na sezeni na zidlicce nebo stani v koute. Prvnich par krat to bylo fakt vyzivne, v mezicase staci rict, ze jdu pro zidlicku a uz ma to vychovny efekt. Ale nesmi mit v amoku, to pak nepomaha ani svecena.
Malé dítě potřebuje s tím uklidněním pomoct, musí se to naučit. Samozřejmě že když ho izoluješ, tak se časem uklidní a nebude se vztekat ještě pět hodin. Ale je to spíš uklidnění ve smyslu potlačení emocí a budování vnitřního skrytého vzdoru. Není to uklidnění ve smyslu zpracování emoce, o kterém jsem psala.
- Citovat
- Upravit
4.7.19 16:02
@pet p dekuju, ze sis vzala ten cas mi to takto obsahle vysvetlit, myslim to vazne. Nicmene s tebou nesouhlasim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
4.7.19 16:02
@Anonymní píše:
@pet p mně to doporučila i psycholožka. Ono jde o to, že se dítě často vzteká, jen aby máma viděla. Já to neberu jako trest, ale jako prostředek k tomu, aby se uklidnil. Kdybych na něj ještě mluvila a snažila o zásah, tak bude ječet ještě víc. On jde rychle do afektu. V afektu nevnímá a učit ho ovládat v tu chvíli emoce, je k ničemu. To mi jednou udělala tchýně, že si vedle něj sedla a začala do něj hustit nesmysly a místo hodinového výstupu jecel 2, protože tam byla babička. Kdyby jo manžel neodtahl, sedíme tam dodnes.
To se dá ve chvíli, kdy ještě dítě vnímá a zkusit scéně a afektu předejít. Třeba se domluvit, ale už nás domluva na 100% nefunguje, protože dodnes nevím, jak moc mi rozumí.
Zkoušela jsem i mýt obličej a cokoliv. Nějaká trestná židlička nebo stání v koutě nefunguje. U staršího ano, u mladšího ne. Mladší utíká pořád a stát tam 2 hodiny a vracet ho, není v situaci, kdy mám další děti, dost dobře možné. Navíc moje dítě je v tomto asi extrém, protože jsem ho snad půl roku učila, že se nehází jídlo, které nechci, po zemi. On věděl, že jak hodí jídlo mi seberu a stejně hodil, a pak se vztekal, protože chtěl jíst.
My o tom mluvíme potom. Povídáme si, jak mu bylo, jak se zachoval, jak by to mohl vyřešit příště. Ale on se dodnes vztekne opravdu i 5× denně.
Dneska se třeba vztekal, protože jsem mu dala oběd jinak, než je zvyklý. Hlavně i když bych to napravila, tak to nepomůže a musí si to své vyrvat, uklidnit se a pak může jít jíst.
Tak evidentně to už je dítě, které je náročnější. To, že o tom mluvíte potom, je super. Hustit něco, když se vzteká, nemá cenu ani u nenáročného dítěte.
Psalas, že to občas nevydržíš a propleskneš ho. A taky žes mu na tajňačku sebrala malé triko a přistihl tě. Ani jedno podle mě není ok. Možná by ti mohla psycholožka zkusit pomoct zpracovat tvoje emoce, aby tě syn nevytáčel a dokázala ses na to jeho chování dívat s nadhledem. A vzít na tajňačku tričko, to prostě není fér.
Ale jestli psycholožka schvaluje jako metodu separaci, raději bych se poohlédla po nějaké jiné. Jsem vnitřně přesvědčená o tom, že i když to krátkodobě vede k výsledku (dítě se uklidní), není to dlouhodobě v pořádku.
Existují různé hry s dětmi, ve kterých se ty emoce učí zpracovávat a uvolňovat. Možná že by ti psycholožka mohla poradit tyto typy her. Děti se u nich dokáží zbavit strachů (za většinou emocí včetně vzteku stojí právě strach) a může to končit i tím, že se hodně vypláčou, ale to je ok, ty emoce se tím zpracují a je to úspěch.
Ale nejsem psycholog a nemám doma náročné dítě jako máš ty. Třeba to děláš úplně správně, funguje vám to, zlepšuje se to. A moje názory a rady jsou tady úplně mimo. To je samozřejmě taky možné. Neříkám, že to co píšu, je dogma, kterým by se měli všichni řídit. Jen píšu svou zkušenost a zjištění a přesvědčení, třeba to někoho osloví.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.7.19 16:02
@pet p zažila jsi někdy dítě v afektu?
Jak takové dítě uklidnit. Když tě vidí, ječí ještě víc, kouse, kope… Když mluvíš, zacpává si uši a ječí.
Ráda si přečtu konstruktivní radu, jak takové dítě mám uklidnit. Vyzkoušeno, že sám se uklidní tak 3× rychleji, než když má diváky.
- Citovat
- Upravit
pet p
4.7.19 16:06
@warita píše:
@pet p dekuju, ze sis vzala ten cas mi to takto obsahle vysvetlit, myslim to vazne. Nicmene s tebou nesouhlasim.
No píšu hodně rychle, takže zas tolik času to nestálo 
Jsem ráda, žes ten můj elaborát přečetla. Jestli máš čas a chuť, napiš v čem konkrétně nesouhlasíš, ráda diskutuju, když mám teda na to zrovna čas, což se nestává tak často.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.7.19 16:10
@pet p to triko jsem mu sebrala, protože mu bylo malé. Chtěl ho nosit, ale už se do něj nevešel. Veškeré oblečení mu sbírám tajně, kdybych to nedělala, tak se i u děravých ponožek bude vztekat.
Není to tak dlouho, si nanosil do postele slupky od brambor, abych je nemohla vyhodit.
Dokonce se vzteká i u mého oblečení, ve kterém mě nikdy ani neviděl. Obrecel i roztrhané ručníky po pradědovi, které jsme vyhazovali na chalupě.
On je typ, co nenávidí změny. Na konci zimy bojujeme s tím, že mi tak 3-4 týdny trvá, než mu vysvětlím, že nemá nosit bundu, legíny, kulicha..m
Propleskla jsem ho potom, co mi udělal modřinu. To už jsem opravdu s klidem neustála. Prokousl mi nějakou žílu a měla jsem ruku jak bambuli.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
