Syn a jeho vzteklost

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.07.19 09:21
Syn a jeho vzteklost

Dobré ráno, zkouším, jestli někdo nezažil něco podobného. Synovi jsou 4 roky. Vzteklý je od mala, ale co někdy předvádí, já už z toho nemůžu. To už snad ani není vztek, ale nějaké zoufalství. Většinou to vyvolá nějaká hovadina a dokáže se vztekat třeba hodinu. Ale ne klasicky. Pak přejde do lítosti, chce maminku, řve, říká, že chce k mamince, tak mu otevřu náruč, aby se u mě uklidnil, ale uteče ode mě. Pak zas, že chce k mamince, zas mě odstrčí. Pak mam toho dost, bouchnu, už mu říkám, že ho nechci, když ke mě nejde a pak to vyvrcholí, a když se vyvzteká, tak ke mě jde a společně se z toho nějak uklidníme. Rozčilujou ho takový věci, jako že sama nesmím zapnout mikrovlnku nebo uklidit nádobí. Když začnu bez něj, je zas vyrvál a nejde jen tak uklidnit. Dnes se zas vztekal, protože jsem si k ránu odběhla na záchod, on se vzbudil a hned maminka. Co. Ale není normální, tak že když se vrátím, tak zas řve, že chce, ať maminka odejde. Snažím se být silná a nepodporovat ho v tom a říkám že nikam nejdu, ale někdy to sama nevydržím a jdu teda a zas řve, že chce maminku a pořád dokola. Asi případ pro psychologa, ale zkouším ještě tady :-( ještě je teda důležité, že takhle se chová jen se mnou. S manželem, s babičkou nebo ve školce je normální a je hodně chytrý. Umí počítat do 20 ti a tak. Asi jsem selhala, nevim, co dělám špatně. Snažím se být hodně důsledná, ale když mě začne fackovat nebo kopat, někdy to zvládnu v klidu řešit, někdy ne. Tyhle vyrvály jsou u nás na denním pořádku. Chci harmonickou rodinu a ne tohle :-( dnes jsem mu vzteky dokonce řekla i věci, za který se nenávidím a jsou mi líto. Díky za přečtení a případnou radu

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Reakce:
Uživatel je onlineacimedaca
Nadpozemská drbna 26960 příspěvků 04.07.19 09:48

Běžné chování k jeho věku. I to, že chce dělat věci „sám“, i to, že neovládá emoce. Snažila bych se být klidná, třeba dopředu říkala, co budu dělat - „jdu ohřívat jídlo, chceš zapnout mikrovlnku“. Není třeba vyřešit všechen jeho pláč - když potřebujete na záchod, tak jít - tak to prostě je, i když brečí tak ho klidně obejmout, přijmout jeho emoci, ale nehledat řešení - matka je taky člověk a má svoje potřeby. Pokud chce, abyste odešla, tak to záleží - třeba pokud by to byla situace, že sedíte v křesle a čtete si a on chce, abyste šla, tak bych nešla - řekla bych, že si čtu a chci sedět v křesle - že jetsli není spokojený a chce být sám, tak že může jít do vedlejšího pokoje.
Pokud odstrkuje v emocích, během pláče, tak bych se ohradila, že je mi to nepříjemné, ale zase bych to za něj neřešila a už vůbec bych se na něj nezlobila, že to dělá - dospělý člověk by mohl mít trpělivost - zase bych mu řekla, že pokud chce být se mnou, že tu jsem pro něj, at klidně přijde, pokud chce být sám, že může jít do vedlejšího pokoje. Rozhodně bych tu situaci neeskalovala tím, že se naštvu za to, že neví, co chce.

Uživatel je onlineacimedaca
Nadpozemská drbna 26960 příspěvků 04.07.19 09:52

Chce to mluvit spíš pozitivně - neříkat „ne, já nikam nejdu“ ale spíš „já tu chci zůstat“…mluvit jakoby za sebe „já nemám ráda, když mě někdo kope, bolí mě to“ - místo toho „nekopej mě“ - to už kdyžtak „přestaň kopat“. Samozřejmě mu fyzicky zabránit, né jen mluvit.
„Já jdu ted uklízet nádobí, můžeš se do toho pustit se mnou, potřebuju to udělat ted“…

murra
Kecalka 427 příspěvků 11 inzerátů 04.07.19 09:55

Souvisi to s vekem, deti v tomhle veku testuji hranice, co vsechno jim dospeli dovoli. To by vysvetlovalo i to, ze takove sceny ostanim nedela.
Me deti se take vztekaly, kvuli naprostym prkotinam - ze chteli rosvitit, odemknout… tak jsme zase zhasinali a zamykali atd. aby to mohlo udelat dite. Nekdy to tak snadno vyresit neslo, treba kdyz dite chtelo snidat neco, co doma nebylo, nebo si odmitalo cistit zuby. Rekla jsem diteti, ze ho sice chapu, ale ze to neni mozne a pak jsem ho nechala vyvztekat a nevsimala si ho.
Doporucila bych ti delat to take tak, obrnit nervy - dat najevo, ze ho chapes, vysvetlit, proc to nejde, pomazlit (pokud chce), a nechat byt, s tim, ze at za tebou prijde, az se prestane vztekat. Tim, ze reagujes na jeho dalsi pozadavky se to jen prodluzuje.
Je to narocne obdobi, ale deti z toho vyrostou.

Mar__tanka1983
Generální žvanilka 21334 příspěvků 9 inzerátů 04.07.19 10:01

Taky bych řekla, že je to celkem normální v tomhle věku. Má potřebu věci řídit sám, mít pocit, že je může ovlivnit, zároveň je rozháranej a neví.
Podle mě nic jiného než pevně stanovené mantinely a trpělivost, nepomáhá ;)
To, že to dělá tobě a jiným v rodině podle mě znamená, že s tebou může cvičit a moc dobře to ví a tak si dovoluje.
Takže bych ho klidně zaúkolovala, že bude mít něco na starosti, aby si mohl připadat důležitě (je celkem jedno, jestli to bude zapínání mikrovlnky, uklízení odpadů do koše nebo pomoc při úklidu (synátor třeba utíral prach :jazyk: ), výběr oblečení, prostě aby ukojil svojí potřebu ovlivňovat věci okolo něj ;)
Jinak souhlasím s @acimedaca nějaké vyhánění jen z jeho rozmaru bych neakceptovala, stejně jako bití nebo nějaké echt vyřvávání (jako nadávání na mě)to byl pro mě jeden z mantinelů, krajní mez…vláčet bych sebou nenechala…

Uživatel je onlinewarita
Extra třída :D 11350 příspěvků 04.07.19 10:05

Moje dcera tohle na mne zkousi uz od 2 let. Ja jsem ale jasne nastavila hranice, ze tohle teda ne.

Vetsinou se ji snazim vyhovet a nechavam ji zapnout pracku, mycku, ale vyrvavat mi nebude, kdyz nahodou nemam cas a energii. Proste jsem ji jasne rekla, ze tohle delat nebude a ze kdyz reknu NE, tak to znamena NE. Nekdy mi pak udela scenu jako svina, s tim pocitam, tak pokud si chce porvat, tak at si poslouzi. Pokud to presahne unosnou mez, nasleduje vykazani do sveho pokoje, dokud se neuklidni. Diky tomu mame techto scen poskrovnu. Mala vi, ze tohle na mne dojem nedela a ze pokud chce mit doma pohodu a klid, tak se musi podle toho chovat.

Kdyby me decko zkouselo placat a kopat (jakoze obcas v zachvatu vzteku zkousi, tak ji an mist otocim a placnu citelne po zadku). Tohle netoleruju ani omylem.

Ja myslim, ze on tohle dela proto, ze vi, ze si to k tobe muze dovolit.

lucynka25
Echt Kelišová 9865 příspěvků 04.07.19 10:06

Jako bych četla o své teď čerstvě 5leté dceři :roll:
Tak y jsem z ní na přášky a to mám ještě skoro 2letou dceru..občas mám pocit, že někam uteču :roll:
V září s ní chci jít k psychologovi, aby mi pomohl jak na ní a jestli je v pohodě.. :nevim:

lucynka25
Echt Kelišová 9865 příspěvků 04.07.19 10:09

@warita dělám to podobně, jsem pevná jak skála, ale ten řev je šílenej..nějak pořád nechápe, že to prostě nevyjde a skáče, dupe a řve jak bych jí vraždila i hodinu..to už i sousedka na mě vyjela co jí dělám a že jsem špatná matka, ale o d ní mě to netankujem je taková pošahaná a jak se tam hádá ona s dcerou..no bez komentáře.
A ještě dodám, že právě u nás nepomáhá nic, dostat na zadek, někam vykázat, studená sprcha..je to vždycky horší. Proto už valim k psychologovi co s ní..doktorka pořád říka, že z toho vyroste, ale jak mám ty děti 2, nemám čas pořád jen řešit jí a její vztekliny

Příspěvek upraven 04.07.19 v 10:11

Heivka
Závislačka 4119 příspěvků 04.07.19 10:10

To chce klid a vydržet, syn mi tohle dělal ve třech letech, pomohlo opravdu neustupovat a pomazlit až se uklidní. A v žádném případě nedělat opičárny typu že když odcházíte tak zhasnete a dítě se vzteká že chtělo zhasnout ono, tak zase rozsvítit aby bylo po jeho. Chce se to omluvit v případě že se opravdu zapomenete zeptat jestli chce zhasnout a nabídnout jinou činnost, třeba zmáčknout tlačítko vytahu, nebo dát klíče do tašky… A v případě že mu zhasnutí nabídněte, ale odmítne, nebo nevnímá tak jenom říct že tu možnost měl a pokračovat v odchodu. Případné záchvaty vzteku řeším tak, že je-li možnost pošlu syna se uklidnit do jiné místnosti s tím že chápu že má vztek, ale že já se na to dívat nepotřebují a ať přijde až se uklidní, pak mu vysvětlím jak se to kvůli čemu se vzteká dělá, nebo proč něco nejde. Ale snažit se objímat aktuálně se vztekající dítě je spíš cesta k prodloužení toho vztekání. A hlavně se nebát říct dítěti ne, ono to jasné jednoduché ne kolikrát přijme snáz než sáhodlouhý proslov proč něco nemůže.

Uživatel je onlineacimedaca
Nadpozemská drbna 26960 příspěvků 04.07.19 10:19
@lucynka25 píše:
@warita dělám to podobně, jsem pevná jak skála, ale ten řev je šílenej..nějak pořád nechápe, že to prostě nevyjde a skáče, dupe a řve jak bych jí vraždila i hodinu..to už i sousedka na mě vyjela co jí dělám a že jsem špatná matka, ale o d ní mě to netankujem je taková pošahaná a jak se tam hádá ona s dcerou..no bez komentáře.
A ještě dodám, že právě u nás nepomáhá nic, dostat na zadek, někam vykázat, studená sprcha..je to vždycky horší. Proto už valim k psychologovi co s ní..doktorka pořád říka, že z toho vyroste, ale jak mám ty děti 2, nemám čas pořád jen řešit jí a její vzteklinyPříspěvek upraven 04.07.19 v 10:11

no sprcha a na zadek většinou nepomáhají - chce to zkusit pochopit, proč to dělá, né jí za to trestat :think:

lucynka25
Echt Kelišová 9865 příspěvků 04.07.19 10:22

@acimedaca nepomáhá absolutně. Já fyz, tresty nesnášim, ale manžel to občas nedá a jednu jí lískne. Já když už je v mega vzteku jí opláchnu obličej studenou vodou, ale vždycky se snažim jí nějak zklidnit.Ale už vím, že si na to musí přijít sama, je už velká, někdy jí natočím a pak jí to ukazuju jak se chovala (to jsem někde četla..stydí se pak a nechce to vidět..)
Ona se i někdy pak škrábe do obličeje, je to s ní taky těžký a vydržet to je um.

murra
Kecalka 427 příspěvků 11 inzerátů 04.07.19 10:23
@Heivka píše:
To chce klid a vydržet, syn mi tohle dělal ve třech letech, pomohlo opravdu neustupovat a pomazlit až se uklidní. A v žádném případě nedělat opičárny typu že když odcházíte tak zhasnete a dítě se vzteká že chtělo zhasnout ono, tak zase rozsvítit aby bylo po jeho. Chce se to omluvit v případě že se opravdu zapomenete zeptat jestli chce zhasnout a nabídnout jinou činnost, třeba zmáčknout tlačítko vytahu, nebo dát klíče do tašky… A v případě že mu zhasnutí nabídněte, ale odmítne, nebo nevnímá tak jenom říct že tu možnost měl a pokračovat v odchodu. Případné záchvaty vzteku řeším tak, že je-li možnost pošlu syna se uklidnit do jiné místnosti s tím že chápu že má vztek, ale že já se na to dívat nepotřebují a ať přijde až se uklidní, pak mu vysvětlím jak se to kvůli čemu se vzteká dělá, nebo proč něco nejde. Ale snažit se objímat aktuálně se vztekající dítě je spíš cesta k prodloužení toho vztekání. A hlavně se nebát říct dítěti ne, ono to jasné jednoduché ne kolikrát přijme snáz než sáhodlouhý proslov proč něco nemůže.

To hodne zalezi na situaci. Ja mam tri deti a kdyz rano v nejvetsim spechu pri odchazeni do skoly a skolky nekdo dostane zachvat, ze chtel zamknout dvere, tak proste odemknu, necham dite znovu zamknout a v klidu pokracujem. Na vyvztekani neni cas, doma ho nechat nemuzu a vzpouzejici se trilete dite do skolky nasilim ani nedostanu. Pokud ale dite chce neco nemozneho - napr. jit v listopadu do skolky v kratasech, ustoupit mu neni mozne a musim se tim nejak vyporadat.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.07.19 10:24

Mám takového syna. Je mu už 5. Dneska se hodinu vztekal, protože chtěl k snídani kakao. Pak jsem mu ho udělala a zase vztek, že snídat nebude. Nakonec se najedl a kakao vypil. Podobné scény jsou denně a to i několikrát.
Občas mě v podobné situaci kopne, kousne… Uznávám, že to nezvládám a občas ho proplesknu. Nepomáhá to. Nepomáhá nic. Naposled mi udělal modřinu 8 cm v průměru. Sebrala jsem mu triko, které mu bylo malé a bohužel mě u toho přistihl.
Nejvíc pomáhá separace a ignorace. Úkoly má. Pozitivní zákazy taky nepomáhají. Už se mě zastával i manžel. Syn se vztekne stejně i babičce, tatínkovi, ve školce.
To, že si dítě nejvíc dovoluje na mámu, je normální. Psycholožka mi říkala, že děti se s mámou cítí nejlépe a uvolněně.
Nedávno jsem to řešila se synem, který si zase dovoloval. Ptala jsem se ho, jestli si myslí, že to projde, řekl mi, že ne, ale zkusit to musí. Jsem o dost drsněji než muž, ale stejně si dovolí na mně.

Uživatel je onlineacimedaca
Nadpozemská drbna 26960 příspěvků 04.07.19 10:33
@lucynka25 píše:
@acimedaca nepomáhá absolutně. Já fyz, tresty nesnášim, ale manžel to občas nedá a jednu jí lískne. Já když už je v mega vzteku jí opláchnu obličej studenou vodou, ale vždycky se snažim jí nějak zklidnit.Ale už vím, že si na to musí přijít sama, je už velká, někdy jí natočím a pak jí to ukazuju jak se chovala (to jsem někde četla..stydí se pak a nechce to vidět..)
Ona se i někdy pak škrábe do obličeje, je to s ní taky těžký a vydržet to je um.

já bych zkusila hledat, proč to dělá - může to být žárlivost na sourozence, chce pozornost - tak bych jí pozornost dávala, aby to dělat nemusela…Dala bych jí najevo, že chápu její vztek, že tu jsem pro ní - obecně si myslím, že to chce jiný přístup než zákazy a tresty a vyhrožování, ale to si musí každý uvědomit sám, jakou cestou výchovy se chce dát

Aamanda
Kelišová 5668 příspěvků 04.07.19 10:37

Přesně jak tu někdo psal - separace, ignorace. Vztekat se bude i tak, potřebuje ty emoce dostat ven, protože je neumí zatím nijak jinak zpracovat, neumí je potlačit. Ale tím, že ho budeš ignorovat, by se měla doba těch záchvatů snížit.
Mám takovou dceru. Dnes je jí 12 let a dodnes nerada vzpomínám na období, kdy jí bylo 2-6 let. To byly každodenní, neřešitelné záchvaty vzteku a potom lítosti, přesně jak popisuješ, často i několikrát denně, vyprovokované kdejakou maličkostí. Modlila jsem se, aby z toho vyrostla a opravdu vyrostla. Ještě v osmi letech občas nějaký záchvat vystřihla, ale čím dál méně a méně a poslední 2-3 roky dle mě už běžné dítě :mrgreen:. Má ještě dva mladší sourozence, to taky nejsou zrovna klidné typy, ale s tím, co předváděla ona, se to nedá srovnat :zed:.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Váš příspěvek
Reklama