Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
tak nevím
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
8.11.09 01:02
tak nevím
Dopoledne, když dcerka (13 měs.)spí, poslouchám rádio. Myslím, že je to tak měsíc, co jsem poslouchala nějakou besedu a tam uváděli, že je v ČR 16000 !!!!! týraných dětí. To se zdá neuvěřitelné. Jak je to možné, takové velké číslo.
Bydlím v paneláku a pod balkónem máme dětské pískoviště a hřiště. Skoro všechny děti jsou tam v doprovodu rodičů. Někdy je až dojemné a nebo i k smíchu, jak se máma či táta snaží udělat pro toho svého prcka to nejlepší, jaké mají pochopení, jak jsou obětaví, jak vynalézaví, když jde o hry a zábavu atd. Zkrátka, snaží se, jak nejlépe dovedou, aby to jejich malé bylo spokojené. Říkám si, co je to za lidi, ti, kteří svým dětem ubližují, a proč si toho nikdo z okolí, nebo paní učitelka nebo dětský lékař/ka nevšimne. To jsou opravdu tak k nerozeznání. Nějak jsme se asi začali starat jen o to své (přinesla to i doba, něco snad) a zapomínáme, že všímat si a nebo upozornit není žádné šmírování či snad žalování. Je mi jasné, že to není tak jednoduché, ale zkrátka jsem nějak po narození dcery více citlivá na tyhle věci a strašně bych chtěla, aby se už žádnému dítěti nic zlého nedělo, protože to je snad to nejhorší, když někdo ubližuje malému stvoření, které se nemůže bránit. Žila jsem několik let v USA a tam je běžné, že pokud si všimnete, že někdo uhodí dítě či s ním jinak neadekvátně zachází, můžete upozornit policii. Taky to asi neřeší vše, ale zdá se mi, že je tam veřejnosti více jasné, že mohou kdykoli zasáhnout, a že „divné chování“ není soukromou záležitostí někoho jiného. Neznamená to, že by tam týrané děti nebyly, ale připadá mi, že veřejnost tenhle problém snad víc zajímá a snaží se jej více sledovat. Aspoň tak to vidím já.
Včera jsme byli nakupovat dětské botky, kousek od nás byla „maminka“ s chlapečkem asi dvouletým. Ona si zkoušela kozačky, chlapeček brečel, zjevně už ho to tam nebavilo. Matinka zkoušela a zkoušela, pořád si nemohla vybrat. Za chvíli pak začala vracet krabice od bot zpět do regálu a to tak, že hošíkovi padaly ty krabice druhou stranou na hlavu. Řval, matka nic, a tak jí můj přítel upozornil, že hází ty krabice synkovi na hlavu. Dozvěděli jsme se, že se máme starat o sebe. Jasně, že tohle není žádný příklad týrání, ale normální to taky podle mě nebylo. Krabice s kozačkama není úplně lehoučká. Ale to je jedno, zkrátka jsme nějak dorostli k tomu, že když nás někdo upozorní, že něco neděláme správně, hned křičíme ať se stará o sebe atd. A tak se okolí teda stará, jen o sebe. A to není úplně dobře. Aspoň myslím.
Nechci házet všechny do jednoho pytle, jen mě zkrátka štve, že se někteří dokážou tak špatně chovat a že s tím nemůžu nic udělat.
A možná je to jen ta moje přecitlivělost a ono to není tak zlé, jak to zrovna teď vidím, tak nevím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.11.09 09:23
Ahoj, no myslím, že 16000 je fakt velký číslo a ono jde o to, co bylo považováno za týrání a co ne.
Druhá věc je to, jak porovnáváš USA a Česko. Co se týče výchovy, je to tu dost odlišné. U nás se stále jako běžný považuje plácnutí přes zadek, v USA by už kontaktovali policii. Je tu přísnější výchova a osobně si myslím, že pravá míra je někde uprostřed. To se jedná spíš o to, že když někoho vidíš, jak dítě peskuje na veřejnosti, nenapadne Tě, že bys to nahlásila. Spíš jsem viděla, že lidi pomůžou v tom, když řeknou třeba dítěti, aby mamku tolik nezlobilo apod. Ale s těžším případem jsem se nesetkala, takže nevím, jak by kdo reagoval. Jde tady spíš o blízké okolí, sousedy apod., kteří tuší a raději zavřou oči, či si říkají tohle ještě ano, tohle ještě jde… A netuší, co se děje, když zrovna nevidí. Tam to taky nepochopím. A poslední věc.. Učitelky v MŠ, doktorky apod. Taky nechápu.. Ale nemyslím, že by to dělaly z nevšímavosti. Myslím, že jsou to právě ony, kdo tyhle případy nahlašuje. A rodiče, kteří děti týrají jsou zpravidla dost záludní, vychytralí a dávají si hodně bacha. Nehledě na to, že děti, kteří jsou odmalička týraní, považují způsob jednání rodičů za naprosto v pořádku.
Jinak co se týče paní a krabic s kozačkama… no comment… asi bych s kočárkem popojela a paní nemile vysvětlila, že jí ho kdyžtak pohlídám, když je pro ní tak náročný dělat věci tak, aby to neodneslo její dítě. Tohle je právě případ, kdy by lidi asi už měli reagovat, i když nejde o nějaký týrání…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.09 09:47
Taky jsem od té doby co mám děti k tématu týrání a obecně špatnému zacházení mnohem citlivější.
Myslím si, že naopak dneska se o tom mluví mnohem víc a mizí některé předsudky, dříve to bylo tabu…těžko říct, jestli ta čísla rostou, protože je týrání častější, nebo proto, že se na více případů přijde a více se to řeší (a to je samozřejmě dobře)…
Podle mě je hodně těžké podle jedné epizody (scénka v obchodě) rozpoznat, jaký je člověk rodič.Někdy si myslím, že potkat samu sebe a neznat okolnosti, budu si o sobě myslet strašné věci. 
Ale tím nechci říct, že je dobré být v takové situaci zticha, spíš bych řekla, že je to takové plácnutí do vody.Ona ta paní přístup nezmění, nechová se tak, aby dítěti ubližovala, jen to má nastavené jinak.Hranice jsou někdy tenké a každý to vnímá jinak…
Jen chci ještě dodat, že nejvíc mě deprimuje představa dětí v kojeneckém ústavu a dětském domově.Třeba mám představy zbytečně temné, neznám tamnější praxi, ale když si představím, že jsou děti, za kterými nikdo nepřijde, když v noci pláčou, že jim třeba rostou zoubky, a že je nikdo neuspává a netleská, když se jim něco povede, tak z toho mám hnusný pocit často.Když u svých dětí vidím, jak je ta zpětná vazba důležitá, tak nad tím bych brečela…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.09 11:09
Premyslela jsem, jestli reagovat… neni to jednoduchy a tezko rict, co se pod tim cislem vsechno schovava.
Co mne ale nadzvedava je srovnavani nas a USA. Tamni zpusob vychovy mi je silene proti srsti. A nejsou to jen US. Oni se svou nevychovou to dotahli celkem daleko, dite jsou schopny sebrat kvuli sebemensi blbine, na druhou stranu se jim deti strili ve skole. Uvadim extremy, je jasny proc. Ja dite vychovne naplacam a stojim si za tim, ze to nadela DALEKO mensi skody na psychice, nez kazani a „psycho“ teror. Mame u nas i psychology, kteri fyzicke tresty neodmitaji… (samozrejme ROZUMNE tresty, zadne serezani paskem). Kazdy dobre zname povahu sveho ditete a vime, kdy je jaky trest ucinny. Rostu z toho, kdyz nekdo bere za obecnou pravdu to, ze jeho dite staci poslat do kouta a je potrestane. To totiz jaksi nefunguje u vsech.
A abych se dobrala zaveru: desi mne predstava, ze svoje dite placnu a vzapeti mi ho sebere socialka diky nekomu vsimavemu… Kazda mince ma dve strany, bohuzel. Tohle nebylo o tyrani, to je kapitola sama pro sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.11.09 21:31
Ahoj, ja jsem si ted vzpomnela na historku, kterou jsem zazila v USA 
Pred nasim obchodem jsem videla pani s tak asi 3letym chlapeckem. Choval se opravdu siilene, vztekal se kvuli nicemu, rval na ni „nesnaaaasim teeee“, mlatil ji atd. Snazila se mu domluvit a odvest ho, ale bylo to jeste horsi, tak ho placla pres zadek.
Do 5 minut tam byli policajti, ktere na ni nekdo z lidi okolo zavolal a odvezli ji sebou 
Takze to se fakt neda srovnavat s CR, i treba v Anglii jsou ty mantinely trochu posunuty…
Me nekdy, kdyby nekdo videl/slysel, tak si treba taky rekne, ze jsem hrozna matka a to Domcu nemlatim, obcas neco zarvu i bouchnu pres rucicku 
ale znam ho, co umi a jak se predvadi a ze pak nezna kdy ma dost, takze ono je to fakt tezky, jestli nekoho oslovit/neoslovit a „napomenout“ ho..
Ale takove to opravdu „tyrani“ bych rekla, ze je hodne skryte a casto okoli ani nevi, ze se neco takoveho deje, ty matky (otcove) to umi skryvat a maskovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
