Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchán a macecha - problémy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.4.22 18:21
@Ahep
jasně, to chápu, už jen návštěva.. Myslela jsem to tak, že třeba u našich když nejsou doma, si můžeme ugrilovat, posedět venku, zajít si se psem, zaplavat si v bazénu, protože tyhle věci v bytě dělat nelze a nic svého zatím nemáme.. proto tam jezdíme častěji, jako někdo jezdí na chalupu z města.. Tchánovci taky mají chalupu, ale tam právě jezdit nechcem, protože tam špatně položíš hrníček, a je zle.. Jinak nechápu, co je špatného na tom se vídat s (fungující) rodinou? Dělám v hospici a je to smutný, když tady někdo umírá sám.. Nikdy nevím, jak dlouho tu ještě prarodiče, nebo kdokoli jiný, bude.. Já jsem prostě zvyklá na kompletní rodinu a tak je pro mě nepředstavitelné žít v nefungující rodině, neumím se do toho dostatečně vcítit a přijmout jako fakt, že se někdo rozhádá a dělá, že neexistuje..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 18:44
@Zuzanque píše:
@Ahep
jasně, to chápu, už jen návštěva.. Myslela jsem to tak, že třeba u našich když nejsou doma, si můžeme ugrilovat, posedět venku, zajít si se psem, zaplavat si v bazénu, protože tyhle věci v bytě dělat nelze a nic svého zatím nemáme.. proto tam jezdíme častěji, jako někdo jezdí na chalupu z města.. Tchánovci taky mají chalupu, ale tam právě jezdit nechcem, protože tam špatně položíš hrníček, a je zle.. Jinak nechápu, co je špatného na tom se vídat s (fungující) rodinou? Dělám v hospici a je to smutný, když tady někdo umírá sám.. Nikdy nevím, jak dlouho tu ještě prarodiče, nebo kdokoli jiný, bude.. Já jsem prostě zvyklá na kompletní rodinu a tak je pro mě nepředstavitelné žít v nefungující rodině, neumím se do toho dostatečně vcítit a přijmout jako fakt, že se někdo rozhádá a dělá, že neexistuje..
Bohužel ale, se všemi lidmi nemůžeš jednat stejně, nemůžeš mít od všech stejná očekávání a vůči některým je velmi dobre se vymezit a omezit stykani se, v zájmu svého duševního zdraví a pohody.
A bohužel je třeba vzít na vědomí i to, že holt každý neumreme obklopeni svou rodinou, takový je prostě život, který tě postupem času naučí nemít růžové brýle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 19:09
A proč je nepošlete do pr.dele? 
Necháte si to líbit, tak co pak čekáš … Neustoupila bych jim v ničem. A kdyby se s vámi dál nechtěli vídat, tak tím líp pro vás. Hned bych bouchla šampáňo na oslavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 19:22
@Zuzanque píše:
@Ahep
jasně, to chápu, už jen návštěva.. Myslela jsem to tak, že třeba u našich když nejsou doma, si můžeme ugrilovat, posedět venku, zajít si se psem, zaplavat si v bazénu, protože tyhle věci v bytě dělat nelze a nic svého zatím nemáme.. proto tam jezdíme častěji, jako někdo jezdí na chalupu z města.. Tchánovci taky mají chalupu, ale tam právě jezdit nechcem, protože tam špatně položíš hrníček, a je zle.. Jinak nechápu, co je špatného na tom se vídat s (fungující) rodinou? Dělám v hospici a je to smutný, když tady někdo umírá sám.. Nikdy nevím, jak dlouho tu ještě prarodiče, nebo kdokoli jiný, bude.. Já jsem prostě zvyklá na kompletní rodinu a tak je pro mě nepředstavitelné žít v nefungující rodině, neumím se do toho dostatečně vcítit a přijmout jako fakt, že se někdo rozhádá a dělá, že neexistuje..
Pošlete je do háje oba tchána i tu jeho ženu. K čemu je potřebuješ? Aby ses deptala?? co ti dávají do života??? Nervy, stres? Paráda…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 19:27
Jéjda ty jsi toho teda dost plná…Každý se ptá proč je posloucháte, proč tam jezdíte atd…hele ještě před pár lety, bych tě pochopila, ale nyní ne a musím se ptát na to samé. Proč proboha jako dospělí lidé neřeknete a dost, otoč se a běž pryč z mého bytu, nebo takhle se mnou mluvit nebudete…Vím jaké to je, když si příbuzný mele dle svého a nenechá tě ani odpovědět a když má člověk pocity vinny a hodiny a hodiny přemýšlí, co mohl říct či udělat jinak, nedej bůh, co jsem řekla špatně. Popravdě nic, nic si neřekla neudělala špatně a žádná omluva není nutná. Nutné je se buď velmi ostře vymezit a doufat, že to pochopí, což už dopředu vím, že ne. Takže utnout vztahy…kvůli nikomu by ses neměla cítit takto mizerně, to přece není normální. Nikdo neříká, že je to napořád, ale věř, že až přejde pocit vinny, že se s nimi nestýkáš, strašně se ti uleví a za chvíli ti bude jedno, co si o tobě myslí nebo o tobě vykládají. Jako mít nějakou narážku na mě, tak se jen usměju a řeknu: No jo, jsem hrozná, tak proč se semnou vůbec bavíte, víte já tu potřebu nemám…otočím se a odejdu. Ne vyhoď je ze života. Manžel ať se stýká, ale ať ti o nich nic nevykládá, neříká, co oni říkali atd. Uleví se ti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.22 07:38
Manžela tedy vychovala maminka? Neměla by mít ona výhradní právo? Proč se muž furt snaží dostat na výsluní otce? Chudák ženská, teda, ani na svatbě svého syna jí nebyla projevená patřičná úcta.
Soustřeďte se na lidi, kteří si to zaslouží. Nebo vám jde o prachy? Popravdě to vůbec nechápu. Dospělý člověk by to měl mít už nějak zvládnuté. Jasně, občas to zamrzí a musí to ven, ale vy se mučíte dobrovolně.
Mě osobně je líto jen maminky manžela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.22 10:39
@Anonymní píše:
Ještě bych chtěla dodat, že už nechci být součástí jejich dramat, oni mají pořád nějaký problém, pořád řešíme něco jen s nimi, pořád je něco špatně, pořád něco MY děláme špatně. Často jezdíme k mým rodičům, protože tam se nic neřeší, nikdo nikomu nic nevyčítá, je sranda, hrajeme hry, děláme kraviny, pijem.. můžeme spolu na koncerty, zápasy, výlety.. s tchánovcema nic, nejsou schopni kompromisu proto, abychom byli spolu, když si to tak moc přejí a poznávali se a dávali si šanci, a já radši pojedu k našim na barák a zahradu než k nim do bytu, pořád to nechápou a žárlí.. protože u nich nejsme doma ale na návštěvě.. A jak nad tím pořád přemýšlím, říká se, že mi tchán svým chováním nastavuje zrcadlo. Asi máme hodně společného - musí být po našem, nikdo neustoupí, nelíbí se mi, jak křičí a komunikuje, nelíbí se mi to asi ani na sobě samotné. Ale pořád se ve mně bije ta slušná výchova - neodmlouvat, poslouchat, respektovat.. tvářit se mile a příjemně. A taky poslat je do pr*ele a mít klid a nestresovat se, být sama sebou a neřešit, co si o mně myslí…
No, holka, moc ti nezávidím. Jsi ve strašně blbé situaci.
Já to znám z pohledu tvého manžela. Moje matka je jako tvůj tchán. Popravdě ty s tím moc neuděláš. Tvůj muž si musí uvědomit, že od svého otce nedostane ani kapičku lásky, nikdy nebude pro něj dost dobrý a nikdy to nebude fungovat, ať udělá cokoli. Ale hlavně, že to není jeho vina. To jeho otec je rozbitý. Je to klasický narcis a psychopat. Je potřeba si k tomu přečíst něco o těchto poruchách. A pak nastoupit psychoterapii(manžel). I tobě pomůže si o těchto lidech něco zjistit, aspoň uvidíš, jak s nimi jednat a nebrat si jejich jedy osobně. Doporučuji s tím udělat něco dřív, než budete mít děti, páč pak to teprve bude jízda.
To, že radši jezdíš k vašim si vůbec nevyčítej. Já zas radši jezdím k tchanovcum a to mnohem, mnohem častěji než k našim a cítím se tam mnohem líp, jo a rozhodně si to nevyčítám. nted rozhodně pomůže se tak často nenavštěvoval.
Ale jak říkám, je to na tvém muži, bude to dlouhá a složitá cesta.
Ty se musíš vůči tchánovi vymezit, nic mu nedlužis, klidně mu položit telefon, uprostřed nadávek odejít a nekomunikovat. Ono je to časem přestane bavit, ale je to psycho. Nemá cenu se obhajovat, říkat, že lze(nikdy to tak není, oni jsou dokonalost sama), brát si k srdci výčitky, prostě se jen otočit a odejít.
Tvůj muž se tě zastane, nebo svého otce obhajuje, že to tak nemyslel, bla bla bla?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.22 11:33
@Tonka83 Moc děkuji za reakci. Můj muž ho neobhajuje ale ani se mě přímo nezastane. Tedy když otec chytí svůj rapl, manžel mlčí. Já mu to dlouho vyčítala, že pokud bude reagovat vždycky takhle, nikdy se nic nezmění.. Ale já už to mlčení i chápu, jemu se opravdu nedalo nic říct. Což ale teď vidím, že jsme měli reagovat jinak - vyhodit ho z bytu.. No, manžel se mi za něj omluvil.. Budu to s ním muset probrat a otevřít mu oči..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.22 11:40
@aleaa no, manžel byl na střední na internátu, poté bydlel s matkou. Ta taky není žádný svatoušek, je to taky citový vyděrač, akorát ona nevyhrožuje, ale brečí. O syna se moc nepostarala, to se staral spíš on o ní. Té svatby je nám ale líto.. Nechápu, že jsme to mohli dopustit a nikomu to nepřišlo divné.. že to tomu haj*lovi prošlo, a je to naše chyba, bohužel. Všechny reakce tady chápu a cizímu bych jednoznačně poradila to samé! Asi si to stále nedokážu připustit, že se to fakt děje a nemůžu sesbírat odvahu, k tak velkým krokům. Ale cítím, že to dokážu, moc jste mi tady pomohli, chápu, že to musím udělat kvůli sobě a že nedělám nic špatného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.22 20:34
@Zuzanque
To že se vám zpětné omlouvá, to je dobré znamení. Ono je to děsně těžký, aby se otci postavil. Já to vidím sama na sobě, své matky se opravdu bojím, i ve 40ti letech. I když si říkám, co mi asi tak může jako dospělé udělat…zakázat televizi? Poslat spát bez večeře?
Je to absurdní, ale ten strach je tam prostě hluboko vtluceny a veřvaný. Takže s ní jit do jakéhokoli sporu je pro mne děsně náročné a musela jsem to trénovat, abych se vůbec dokázala ozvat a stejně se cítím, jak smrad s pětkou v žákovský. Vsadím boty, že vás muž se cítí dost podobně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LorneMalvo
29.4.22 03:48
Cítíš se vinná za něco, o čem víš, že není tvoje chyba. To je ta specialní tchánova schopnost, kterou vás manipuluje. K tomu je to bezohledný sobec a tvého manžela jen deptá. Tomu nevysvětlíš, že se chová špatně, nečekej omluvu ani ústupek. Omezte kontakt, klidně na nulu. V případě nutnosti se odstěhujte. Je to lepší, než si zničit duševní zdraví.
- Citovat
- Upravit
29.4.22 05:46
V první řadě by si měl tvůj muž dořešit neošetřené vztahy z dětství někde v terapii.
A jinak bych se s takhle toxickými lidmi nestýkala. Vůbec by mi nestáli za takovou nepohodu a šetřila bych si energii pro lidi, kteří se umí ke druhému chovat s úctou a vzájemným respektem. K čemu je potřebuješ? Tvůj muž ať se s nimi stýká dle libosti, ale potřebuješ to i ty? A vymezit se a jasně si nastavit hranice by sis měl dříve, než budete mít dítěte, protože to už bych do podobných žabomyších třenic neměla potřebu vůbec zatahovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.6.23 16:38
EDIT po roce:
Na oslavu tedy nepřišli, poslali narozeninové přání. Našla jsem ho ve schránce po dvou měsících, tedy už jsem ani neděkovala. Manžel tchánovi nejspíš k narozeninám psal/volal. Na Vánoce jsme byli pozvaní na „usmiřovací“ návštěvu.. Všichni jsme dělali, že se nic nestalo. V tomhle módu jsme pokračovali. Letos v březnu měla oslavu moje mamka, zvala i tchánovce. Oni po dvou hodinách odešli, protože jim měla přijet rodina (2 hodiny cesty). Dost mě to naštvalo. Opět příležitost prohlubovat vztahy, věděli to dlouho dopředu, ale oni musí jít, jakoby ta návštěva nešla přesunout na jindy. Pochopila bych to, ale když jsme museli odejít dřív my z nějaké jejich akce, byl oheň na střeše. V dubnu mi zemřel děda. Po pohřbu potkáme tchánovce, venčili psa a tchán mi řekl, ať se nedivíme, že se děda ztratil, že horníci to tak mají. Jako chápu, jak to myslel, ale trocha citlivosti by neuškodila, ještě se zase sveze po mně, že se na to špatně tvářím!! To je to, co mě vytáčí, ten dvojí metr. A jak řeší každý prd, já už nevím, kdy se můžu smát a kdy se můžu tvářit normálně, vždycky je to špatně. No a pak udělal můj muž státnice, zavolal to svému otci a ten mu řekl, že gratuluje, ale je mu to vlastně jedno, když se jinak ani neozve, že stačí poslat esemesku a odepíše ho úplně. Tak to už se mi chce zvracet. Já chci klid, chci z tohohle ven, vůbec nechápu, kam až to zašlo, nechápu ani důvod.. Pocházím z úplně jiné, milující rodiny. Nevím, co mám dělat?? Ještě doplním, že letos mi k narozeninám nepřáli a v listopadu má oslavu jubilea manželka tchána, kam teda vůbec nechci, ale nechci to být já, která to utne, oni nikdy žádnou svoji chybu neuznají, to já bych byla ta s tím posledním hřebíčkem do rakve.. - autorka
- Citovat
- Upravit
8.6.23 17:20
No, já ti nevím, ale mě tak trochu přijde, že ať udělají, co udělají, tak je to špatně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.23 21:26
@Anonymní píše:
EDIT po roce:
Na oslavu tedy nepřišli, poslali narozeninové přání. Našla jsem ho ve schránce po dvou měsících, tedy už jsem ani neděkovala. Manžel tchánovi nejspíš k narozeninám psal/volal. Na Vánoce jsme byli pozvaní na „usmiřovací“ návštěvu.. Všichni jsme dělali, že se nic nestalo. V tomhle módu jsme pokračovali. Letos v březnu měla oslavu moje mamka, zvala i tchánovce. Oni po dvou hodinách odešli, protože jim měla přijet rodina (2 hodiny cesty). Dost mě to naštvalo. Opět příležitost prohlubovat vztahy, věděli to dlouho dopředu, ale oni musí jít, jakoby ta návštěva nešla přesunout na jindy. Pochopila bych to, ale když jsme museli odejít dřív my z nějaké jejich akce, byl oheň na střeše. V dubnu mi zemřel děda. Po pohřbu potkáme tchánovce, venčili psa a tchán mi řekl, ať se nedivíme, že se děda ztratil, že horníci to tak mají. Jako chápu, jak to myslel, ale trocha citlivosti by neuškodila, ještě se zase sveze po mně, že se na to špatně tvářím!! To je to, co mě vytáčí, ten dvojí metr. A jak řeší každý prd, já už nevím, kdy se můžu smát a kdy se můžu tvářit normálně, vždycky je to špatně. No a pak udělal můj muž státnice, zavolal to svému otci a ten mu řekl, že gratuluje, ale je mu to vlastně jedno, když se jinak ani neozve, že stačí poslat esemesku a odepíše ho úplně. Tak to už se mi chce zvracet. Já chci klid, chci z tohohle ven, vůbec nechápu, kam až to zašlo, nechápu ani důvod.. Pocházím z úplně jiné, milující rodiny. Nevím, co mám dělat?? Ještě doplním, že letos mi k narozeninám nepřáli a v listopadu má oslavu jubilea manželka tchána, kam teda vůbec nechci, ale nechci to být já, která to utne, oni nikdy žádnou svoji chybu neuznají, to já bych byla ta s tím posledním hřebíčkem do rakve.. - autorka
Já si myslím, že chyba je v tobě, teď to neber zle, ale oni se nezmění, ty musíš změnit v hlavě ten pristup k nim. NIC OD NICH UZ NEOCEKAVEJ! Nechtějí? Ať jdou. Pro tebe to jsou cizí lidi, tak po nich nic nechtěj.
Možná bych zkusila na hrubý pytel hrubá záplata.
Na moji matku to zabírá a vidím, že k mému muži, který je na ní měkký, si dovolí mnohem víc, než k mému švagrovi, co nemá problém ji na tvrdo poslat do p.dele.
Moc je řešíš.
Je smutné, že za ten rok jsi se nikam neposunula.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
