Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchán a macecha - problémy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
27.4.22 16:47
Ještě bych chtěla dodat, že už nechci být součástí jejich dramat, oni mají pořád nějaký problém, pořád řešíme něco jen s nimi, pořád je něco špatně, pořád něco MY děláme špatně. Často jezdíme k mým rodičům, protože tam se nic neřeší, nikdo nikomu nic nevyčítá, je sranda, hrajeme hry, děláme kraviny, pijem.. můžeme spolu na koncerty, zápasy, výlety.. s tchánovcema nic, nejsou schopni kompromisu proto, abychom byli spolu, když si to tak moc přejí a poznávali se a dávali si šanci, a já radši pojedu k našim na barák a zahradu než k nim do bytu, pořád to nechápou a žárlí.. protože u nich nejsme doma ale na návštěvě.. A jak nad tím pořád přemýšlím, říká se, že mi tchán svým chováním nastavuje zrcadlo. Asi máme hodně společného - musí být po našem, nikdo neustoupí, nelíbí se mi, jak křičí a komunikuje, nelíbí se mi to asi ani na sobě samotné. Ale pořád se ve mně bije ta slušná výchova - neodmlouvat, poslouchat, respektovat.. tvářit se mile a příjemně. A taky poslat je do pr*ele a mít klid a nestresovat se, být sama sebou a neřešit, co si o mně myslí…
- Citovat
- Upravit
27.4.22 16:51
Proč by ses mu měla omlouvat? 
problém je nejen u tchána, ale i u manžela…že tak moc lpí na člověku, který mu ubližuje. Možná by si o tom měl manžel někde popovídat.
Manželovi bych sdělila svůj pohled na celou situaci. Řekla bych mu, že jsem tu pro něj kdykoliv, ale ať se nezlobí, jeho otce a tu otcovu rodinu budu ignorovat. Když si manžel sám sebe neváží, je to jeho věc, ale já to mám jinak. A té jeho mamky je mi teda líto, to si asi nejspíš nezasloužila.
Působí to na mě, že manžel je spíš nevyrovnaný, když se sebou nechá dělat tohle.
Potřebuješ tu manželovu rodinu? Myslím že nepotřebuješ…
Jsi dospělá, tak se vůči jejich chování vymez a kašli na to, co si o tobě myslí. Nejsou ani trochu důležití.
Příspěvek upraven 27.04.22 v 16:54
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 16:52
Tak prvně byla blbost ustupovat i z té svatby. Pokud bych byla ve vaší situaci, řekla bych, že to bude takto - dle etikety a jestli s tím mají problém, at nechodí. Umim si představit, jak se maminka tvého muže musela cítit.
Proč máte potřebu být s takovým člověkem v kontaktu? Jestli ho štvete, tak ať se s vámi tedy nebaví. Vám se uleví a bude klid. Nechápu, že se chováte jakoby nic, tim jim dáváte prostor přitvrzovat. Tvůj chlap nesmí být bačkora. Táta netáta, poslala bych ho do háje zeleného. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 17:07
Když si od nich nechate sra. t na hlavu a lezete mu do prde.le, tak proc by se tak nechoval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 17:17
Hele, seberte se, jste snad mdleho rozumu? Tvůj muž by ho měl vyhodit, ne mu lézt do oddělení a nechat tě urážet.
Jste malí haranti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 17:17
Tchán s vámi nechce vycházet. Chce si vás podmanit. A používá k tomu citové vydírání, že on je otec a vy ho máte poslouchat, i kdybyste nechtěli, nebo neměl pravdu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 17:45
@Anonymní píše:
A taky poslat je do pr*ele a mít klid a nestresovat se, být sama sebou a neřešit, co si o mně myslí…
Presne takhle. Na takove nic jineho neplati.
Resp. ani je nemusis nekam posilat, staci si to delat po svem, nevysvetlovat, neresit, nepitvat a v pripade potreby se durazne vymezit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 17:47
Oni si k vam dovoli to, co jim dovolite, aby si k vam dovolili. Vubec bych se s nimi nebavila, ani nedohadovala nebo nehadala, to je uplne zbytecne. Komunikaci bych omezila na nezbytne nutnou a cau. A pokud by me to u nich nebavilo, tak bych k nim proste nechodila. A na navstevy oni k vam taky chodit nemusi. Proste bych je prestala zvat, nebo bych je parkrat odmitla prijmout a nazdar. Proc si kazit zivot a naladu nekym takovym 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 17:48
Je to kkt a u mě by tímto skončil. Pokud manželovi nevadí poslouchat ty jeho pindy ve svém vlastním bytě, tak prosím, ale příště bez mé asistence. Vůbec bych se mu už nic nepokoušela vysvětlovat, natož se omlouvat, pane bože. Takto bych to manželovi řekla, že samozřejmě nijak nebráním kontaktu mezi nimi a budu ho respektovat, ale se mnou ať už nepočítá, že nadále odmítám dělat tchánovi rohožku. Fuj to je hnusnej chlap 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 17:56
Omluvit ses zkusila, nenechal tě domluvit, tím by to pro mě skončilo. S tou oslavou to možná zapomněl, nebo taky udělal naschvál. Já bych to nechala být, neozývala bych se, svoji oslavu si užila a byla ráda, že tam nepřišel, ještě by ti ji zkazil. A do života bych si od něj určitě mluvit nenechala. Teď ještě to probrat s manželem, přece není normální, aby vás v dospělosti vychovával?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 17:57
Toje silene dlouhý, a furt stejně, ke konci už jsem dočetla ob 2 radky 
No chováte se všichni jak malí spratci a vám dvěma by velmi prospelo už konečně prestrihnout pupeční šňůru. A ubrat na oslavách, sdílení, atd., žít konečně svůj život dospělých sobestacnych manželů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 18:02
„protože u nich nejsme doma ale na návštěvě..“
- a to je právě tvuj/vás kamen úrazu a životní omyl.
Ty si doma už jen tam, kde mas svoji domacnost a kde trvale s manželem žijete. Všude jinde, a to i u rodičů, jsi jen na návštěvě.
Ve svém zájmu by sis tohle měla co nejdřív uvědomit a začít se podle toho taky chovat.
A ostatní se k nám chovaji tak, jak jim to dovolíme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
27.4.22 18:20
@Anonymní píše:
Ahoj, vím, že je zde mnoho diskuzí na toto téma, avšak není v mých silách je pročíst celé a navíc většinou se nadává na tchánovce, avšak já jsem si vědoma i svého přešlapu. Musím to vzít ze široka. Manžel pochází z rozvedené rodiny, rodiče si nemohou přijít na jméno. Tchán má manželku, už spolu byli pár let, když jsem poznala manžela, takže je takhle znám od začátku. Bydlí ve vedlejším paneláku. Jeho manželka má dva syny, skoro ve stejném věku, jako je můj manžel a ješte nedávno bydleli všichni spolu v bytě. Manželovo rodiče se rozvedli, když byl v citlivém pubertálním věku a asi se s tím nesmířil, chápe to, ale nepřijal to. Je z něj cítit, že na tátovu novou rodinu žárlí, když vidí, jak se stará o nové syny a novou manželku. Cítí nespravedlivost, že si přišli k „bohatství“ a výhodám, které měly být jeho? Je strašně citlivý, touží po bezpodmínečné lásce. Jenže táta je strašný despota. Taky je vidět, že mě moc neberou, pořád slyším poznámky, že málo mluvím, proč nemluvím, že se nesměju, co mi je… A to jsem jim několikrát řekla, že jsem spíš introvert a všechno se mi honí v hlavě, ale nemám potřebu to sdělovat. Taky když se tvářím neutrálně, vypadám dost naštvaně, ale za to přece nemůžu a naštvaná třeba vůbec nejsem. Přišla naše svatba. Tchán s manželkou se nám do ní začali strašně motat. Dost jsme toho tolerovali, protože vím, že to tak bývá.. Ale tam nešlo o sdělení názoru a diskuzi, tam šlo i o zákazy, jako že např. nesmíme mít na svatbě DJ… prostě jen tak, protože se jim to nelíbí. Dost věcí si zařídili bez zeptání nebo domluvy (koláče), napočítané výslužky rozdávali dle libosti, takže to pak nesedělo.. Spoustu věcí jsem si zařizovala sama, takže se cítili dotčeně, že nechci od nich pomoc a když jsem s něčím nesouhlasila, stěžovali si mým rodičům, že na takové chování nejsou zvyklí. Vrchol všeho byl, když tchán řekl manželovi, že pokud jeho matka bude sedět v čele, on a jeho strana rodiny ze svatby odejdou.. Nastavil ultimátum a jak je manžel za ta léta zblblý a zmanipulovaný tím nátlakem, prostě musela ustoupit maminka. Bylo mi to strašně líto, jak té matky, tak manžela, i mně samotné a to i mým rodičům, že nemůžu za jejich rozvod a vztahy a musím to trpět na své svatbě? Proč? Dokonce i manžel brečel, nebo odcházel z práce domů, jak byl z tchánovo telefonátů vystresovaný. U mně propuklo astma. (Po letech se ženil macešin syn a to prohlásila, že tentokrát jim nechávaji volný průběh a do ničeho se po předchozích zkušenostech nemíchají - ale, to nebylo uvědomění si, to byla stížnost, výtka, rýpnutí si do nás…) Po svatbě to nějak přešlo, dali nám větší volnost, už nám tak nevyčítali, že se ani nestavíme.. Teď k událostem posledních dní. Cca v lednu jsme byli na návštěvě a zmínili jsme se, že je to předběžné a pozvánky teprve budou, ale že tehda a tehda pořádám oslavu narozenin, tak aby s tím počítali. V minulosti jsme se totiž párkrát chytli, protože nás někam pozvali, ale my už byli pozvaní jinam a oni to opět špatně nesli. Já mám obrovskou rodinu a jsem tak zvyklá, je to život, stane se, že se sejde více akcí naráz, žádná tragédie. Ale oni to brali snad jako podraz nebo co. Pak se jednou náhodně setkal tchán s mým otcem, který mu řekl. že se brzy uvidí na mé oslavě, načež tchán prohlásil, že o ničem neví. A tak to poté probíral s mým manželem, který mu to tedy připomněl. No a nedávno jsme byli na jiné oslavě, kde tchán prohlásil, že bude mít oslavu, ve stejném termínu, jako mám oslavu já. Začli jsme se popotahovat, že mám přeci oslavu já a že jsme jim to říkali. Zapřeli to, že o tom neví. Já jsem byla vytočená a práskla jsem jim pozvánky na stůl, jako důkaz, že nekecám naschvál. (Čekala jsem, až budeme sami, protože byli přítomni i lidé, které já na svou oslavu nezvu). Na to jsem řekla něco v tom smyslu, jakože nemusí na tu mou oslavu jít, ale že opravdu jsme jim to už říkali. Uznávám, že takhle to zní fakt hrozně, ale nebyl v tom zlý tón, myslela jsem to tak, že pokud už má něco zařízené na tu svou oslavu, tak samozřejmě pochopím, že ji nebude rušit a tudíž nepřijde na tu mou… Uplynulo pět dní a tchán k nám přišel. Nejdříve se ptal, co máme proti maceše a jejímu synovi, že na nás viděl nějaké posměšky, posunky, blbé pohledy. Na to mu manžel řekl, že nic, že ji respektuje jako jeho paní, ale jako druhou matku ji nikdy brát nebude. Pak mi tchán řekl, že za to mé škaredé pozvání na mou oslavu nepřijde. Chtěla jsem mu vysvětlit, že jsem byla vytočená, ale on mě přerušil, že mé vytočení ho nezajímá.. Zopakoval, že není tak senilní aby si nepamatoval, že jsme je již zvali. Potom do mě jel, že co si o sobě vlastně myslím, jestli jsem něco víc, než ostatní… Pak se přesunul na manžela, zase jeho psychický nátlak, vyčítání, příkazy a zákazy.. mluvil o respektu, úctě, pokoře a vděku, který by měl k otci a maceše cítit.. žádná pozitivní motivace, jen vyčítání a výhružky. Že už tu dlouho táta nemusí být, tak ať v tom manžel pokračuje, v tom odhánění všech od sebe. Já jsem se snažila nebýt ta slušná holka a bránit se, ale on mě umlčoval, že teď mluví on, ať mu neskáču do řeči, ať ho nechám domluvit. Na něco jsem mu odpověděla, že teď jsme ale v našem bytě a on ať teda jdeme na chodbu… Nenechal nás vůbec odpovědět, argumentovat, obhájit se. Přišel nás sprostě seřvat a vydeptat. Dva dny už nespím a nejím, jak mám stáhlý žaludek. Pořád na to myslím. Víte co, ten zážitek bych přežila, ale vře ve mně krev, jak je nespravedlivý, nefér a jak si hraje na boha a my bychom mu měli líbat nohy. Nejradši bych je odstřihla, ale co můj muž? Nemůžu a ani nechci ho nějak očkovat proti nim, samozřejmě. Je mu to moc líto a přál by si tu bezpodmínečnou lásku, jenže i kdyby upřímně cokoli otci řekl, hned mu to vyvrátí. Já bych se i ráda omluvila za to nešťastné pozvání, ale jen za to, za nic víc, chci dát najevo že nemám zájem se s nimi dál stýkat, ale chci, aby to pochopili proč, ne aby odsoudili mě, že já jsem ta špatná a hotovo. Nevím, co chci číst za rady, možná jen, co byste dělali vy? Když si to zpětně čtu, nechápu, za co bych se ještě já měla omlouvat, já jsem nikomu nic špatného neudělala, a přesto se cítím vinna? Chyba a příšerné chování je na jejich straně. Obhajovat se a vysvětlovat nemá cenu. Přesto se ve mně pere to slušné vychování a obavy z budoucnosti.. Díky, kdo to dočetl a prosím, nenakládejte mi ještě víc, děkuji! Ještě jsem si vzpomněla třeba na to, že se domluví na návštěvu v 18 hodin a oni přijdou v 19:30, když se ráno vstává do práce.. A není to vyjímka, je to naprosto běžné. My k nim nemůžeme přijít ani o pět minut později, ale opačně to samozřejmě problém není…Příspěvek upraven 27.04.22 v 16:53
No, asi takhle, oni si k vám dovolej to, co jim dovolíte vy. Poslala bych je do háje zelenýho a byl by klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, vím, že je zde mnoho diskuzí na toto téma, avšak není v mých silách je pročíst celé a navíc většinou se nadává na tchánovce, avšak já jsem si vědoma i svého přešlapu. Musím to vzít ze široka. Manžel pochází z rozvedené rodiny, rodiče si nemohou přijít na jméno. Tchán má manželku, už spolu byli pár let, když jsem poznala manžela, takže je takhle znám od začátku. Bydlí ve vedlejším paneláku. Jeho manželka má dva syny, skoro ve stejném věku, jako je můj manžel a ješte nedávno bydleli všichni spolu v bytě. Manželovo rodiče se rozvedli, když byl v citlivém pubertálním věku a asi se s tím nesmířil, chápe to, ale nepřijal to. Je z něj cítit, že na tátovu novou rodinu žárlí, když vidí, jak se stará o nové syny a novou manželku. Cítí nespravedlivost, že si přišli k „bohatství“ a výhodám, které měly být jeho? Je strašně citlivý, touží po bezpodmínečné lásce. Jenže táta je strašný despota. Taky je vidět, že mě moc neberou, pořád slyším poznámky, že málo mluvím, proč nemluvím, že se nesměju, co mi je… A to jsem jim několikrát řekla, že jsem spíš introvert a všechno se mi honí v hlavě, ale nemám potřebu to sdělovat. Taky když se tvářím neutrálně, vypadám dost naštvaně, ale za to přece nemůžu a naštvaná třeba vůbec nejsem. Přišla naše svatba. Tchán s manželkou se nám do ní začali strašně motat. Dost jsme toho tolerovali, protože vím, že to tak bývá.. Ale tam nešlo o sdělení názoru a diskuzi, tam šlo i o zákazy, jako že např. nesmíme mít na svatbě DJ… prostě jen tak, protože se jim to nelíbí. Dost věcí si zařídili bez zeptání nebo domluvy (koláče), napočítané výslužky rozdávali dle libosti, takže to pak nesedělo.. Spoustu věcí jsem si zařizovala sama, takže se cítili dotčeně, že nechci od nich pomoc a když jsem s něčím nesouhlasila, stěžovali si mým rodičům, že na takové chování nejsou zvyklí. Vrchol všeho byl, když tchán řekl manželovi, že pokud jeho matka bude sedět v čele, on a jeho strana rodiny ze svatby odejdou.. Nastavil ultimátum a jak je manžel za ta léta zblblý a zmanipulovaný tím nátlakem, prostě musela ustoupit maminka. Bylo mi to strašně líto, jak té matky, tak manžela, i mně samotné a to i mým rodičům, že nemůžu za jejich rozvod a vztahy a musím to trpět na své svatbě? Proč? Dokonce i manžel brečel, nebo odcházel z práce domů, jak byl z tchánovo telefonátů vystresovaný. U mně propuklo astma. (Po letech se ženil macešin syn a to prohlásila, že tentokrát jim nechávaji volný průběh a do ničeho se po předchozích zkušenostech nemíchají - ale, to nebylo uvědomění si, to byla stížnost, výtka, rýpnutí si do nás…) Po svatbě to nějak přešlo, dali nám větší volnost, už nám tak nevyčítali, že se ani nestavíme.. Teď k událostem posledních dní. Cca v lednu jsme byli na návštěvě a zmínili jsme se, že je to předběžné a pozvánky teprve budou, ale že tehda a tehda pořádám oslavu narozenin, tak aby s tím počítali. V minulosti jsme se totiž párkrát chytli, protože nás někam pozvali, ale my už byli pozvaní jinam a oni to opět špatně nesli. Já mám obrovskou rodinu a jsem tak zvyklá, je to život, stane se, že se sejde více akcí naráz, žádná tragédie. Ale oni to brali snad jako podraz nebo co. Pak se jednou náhodně setkal tchán s mým otcem, který mu řekl. že se brzy uvidí na mé oslavě, načež tchán prohlásil, že o ničem neví. A tak to poté probíral s mým manželem, který mu to tedy připomněl. No a nedávno jsme byli na jiné oslavě, kde tchán prohlásil, že bude mít oslavu, ve stejném termínu, jako mám oslavu já. Začli jsme se popotahovat, že mám přeci oslavu já a že jsme jim to říkali. Zapřeli to, že o tom neví. Já jsem byla vytočená a práskla jsem jim pozvánky na stůl, jako důkaz, že nekecám naschvál. (Čekala jsem, až budeme sami, protože byli přítomni i lidé, které já na svou oslavu nezvu). Na to jsem řekla něco v tom smyslu, jakože nemusí na tu mou oslavu jít, ale že opravdu jsme jim to už říkali. Uznávám, že takhle to zní fakt hrozně, ale nebyl v tom zlý tón, myslela jsem to tak, že pokud už má něco zařízené na tu svou oslavu, tak samozřejmě pochopím, že ji nebude rušit a tudíž nepřijde na tu mou… Uplynulo pět dní a tchán k nám přišel. Nejdříve se ptal, co máme proti maceše a jejímu synovi, že na nás viděl nějaké posměšky, posunky, blbé pohledy. Na to mu manžel řekl, že nic, že ji respektuje jako jeho paní, ale jako druhou matku ji nikdy brát nebude. Pak mi tchán řekl, že za to mé škaredé pozvání na mou oslavu nepřijde. Chtěla jsem mu vysvětlit, že jsem byla vytočená, ale on mě přerušil, že mé vytočení ho nezajímá.. Zopakoval, že není tak senilní aby si nepamatoval, že jsme je již zvali. Potom do mě jel, že co si o sobě vlastně myslím, jestli jsem něco víc, než ostatní… Pak se přesunul na manžela, zase jeho psychický nátlak, vyčítání, příkazy a zákazy.. mluvil o respektu, úctě, pokoře a vděku, který by měl k otci a maceše cítit.. žádná pozitivní motivace, jen vyčítání a výhružky. Že už tu dlouho táta nemusí být, tak ať v tom manžel pokračuje, v tom odhánění všech od sebe. Já jsem se snažila nebýt ta slušná holka a bránit se, ale on mě umlčoval, že teď mluví on, ať mu neskáču do řeči, ať ho nechám domluvit. Na něco jsem mu odpověděla, že teď jsme ale v našem bytě a on ať teda jdeme na chodbu… Nenechal nás vůbec odpovědět, argumentovat, obhájit se. Přišel nás sprostě seřvat a vydeptat. Dva dny už nespím a nejím, jak mám stáhlý žaludek. Pořád na to myslím. Víte co, ten zážitek bych přežila, ale vře ve mně krev, jak je nespravedlivý, nefér a jak si hraje na boha a my bychom mu měli líbat nohy. Nejradši bych je odstřihla, ale co můj muž? Nemůžu a ani nechci ho nějak očkovat proti nim, samozřejmě. Je mu to moc líto a přál by si tu bezpodmínečnou lásku, jenže i kdyby upřímně cokoli otci řekl, hned mu to vyvrátí. Já bych se i ráda omluvila za to nešťastné pozvání, ale jen za to, za nic víc, chci dát najevo že nemám zájem se s nimi dál stýkat, ale chci, aby to pochopili proč, ne aby odsoudili mě, že já jsem ta špatná a hotovo. Nevím, co chci číst za rady, možná jen, co byste dělali vy? Když si to zpětně čtu, nechápu, za co bych se ještě já měla omlouvat, já jsem nikomu nic špatného neudělala, a přesto se cítím vinna? Chyba a příšerné chování je na jejich straně. Obhajovat se a vysvětlovat nemá cenu. Přesto se ve mně pere to slušné vychování a obavy z budoucnosti.. Díky, kdo to dočetl a prosím, nenakládejte mi ještě víc, děkuji! Ještě jsem si vzpomněla třeba na to, že se domluví na návštěvu v 18 hodin a oni přijdou v 19:30, když se ráno vstává do práce.. A není to vyjímka, je to naprosto běžné. My k nim nemůžeme přijít ani o pět minut později, ale opačně to samozřejmě problém není…
Příspěvek upraven 27.04.22 v 16:53