Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchán a macecha - problémy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.6.23 23:02
@Anonymní píše:
EDIT po roce:
Na oslavu tedy nepřišli, poslali narozeninové přání. Našla jsem ho ve schránce po dvou měsících, tedy už jsem ani neděkovala. Manžel tchánovi nejspíš k narozeninám psal/volal. Na Vánoce jsme byli pozvaní na „usmiřovací“ návštěvu.. Všichni jsme dělali, že se nic nestalo. V tomhle módu jsme pokračovali. Letos v březnu měla oslavu moje mamka, zvala i tchánovce. Oni po dvou hodinách odešli, protože jim měla přijet rodina (2 hodiny cesty). Dost mě to naštvalo. Opět příležitost prohlubovat vztahy, věděli to dlouho dopředu, ale oni musí jít, jakoby ta návštěva nešla přesunout na jindy. Pochopila bych to, ale když jsme museli odejít dřív my z nějaké jejich akce, byl oheň na střeše. V dubnu mi zemřel děda. Po pohřbu potkáme tchánovce, venčili psa a tchán mi řekl, ať se nedivíme, že se děda ztratil, že horníci to tak mají. Jako chápu, jak to myslel, ale trocha citlivosti by neuškodila, ještě se zase sveze po mně, že se na to špatně tvářím!! To je to, co mě vytáčí, ten dvojí metr. A jak řeší každý prd, já už nevím, kdy se můžu smát a kdy se můžu tvářit normálně, vždycky je to špatně. No a pak udělal můj muž státnice, zavolal to svému otci a ten mu řekl, že gratuluje, ale je mu to vlastně jedno, když se jinak ani neozve, že stačí poslat esemesku a odepíše ho úplně. Tak to už se mi chce zvracet. Já chci klid, chci z tohohle ven, vůbec nechápu, kam až to zašlo, nechápu ani důvod.. Pocházím z úplně jiné, milující rodiny. Nevím, co mám dělat?? Ještě doplním, že letos mi k narozeninám nepřáli a v listopadu má oslavu jubilea manželka tchána, kam teda vůbec nechci, ale nechci to být já, která to utne, oni nikdy žádnou svoji chybu neuznají, to já bych byla ta s tím posledním hřebíčkem do rakve.. - autorka
Tonka má pravdu - proč od nich očekáváš, že budou miloučtí? Ať nejsou, však nejsi povinná jim vyhovět. blbě se tváříš? No tak se blbě tváříš, jeho názor, ať si ho strčí někam 
Tvůj muž žadoní o schválení tatínka, a ty taky. To jim jenom vyhovuje, protože nad vámi mají moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.6.23 09:34
@Anonymní píše:
EDIT po roce:
Na oslavu tedy nepřišli, poslali narozeninové přání. Našla jsem ho ve schránce po dvou měsících, tedy už jsem ani neděkovala. Manžel tchánovi nejspíš k narozeninám psal/volal. Na Vánoce jsme byli pozvaní na „usmiřovací“ návštěvu.. Všichni jsme dělali, že se nic nestalo. V tomhle módu jsme pokračovali. Letos v březnu měla oslavu moje mamka, zvala i tchánovce. Oni po dvou hodinách odešli, protože jim měla přijet rodina (2 hodiny cesty). Dost mě to naštvalo. Opět příležitost prohlubovat vztahy, věděli to dlouho dopředu, ale oni musí jít, jakoby ta návštěva nešla přesunout na jindy. Pochopila bych to, ale když jsme museli odejít dřív my z nějaké jejich akce, byl oheň na střeše. V dubnu mi zemřel děda. Po pohřbu potkáme tchánovce, venčili psa a tchán mi řekl, ať se nedivíme, že se děda ztratil, že horníci to tak mají. Jako chápu, jak to myslel, ale trocha citlivosti by neuškodila, ještě se zase sveze po mně, že se na to špatně tvářím!! To je to, co mě vytáčí, ten dvojí metr. A jak řeší každý prd, já už nevím, kdy se můžu smát a kdy se můžu tvářit normálně, vždycky je to špatně. No a pak udělal můj muž státnice, zavolal to svému otci a ten mu řekl, že gratuluje, ale je mu to vlastně jedno, když se jinak ani neozve, že stačí poslat esemesku a odepíše ho úplně. Tak to už se mi chce zvracet. Já chci klid, chci z tohohle ven, vůbec nechápu, kam až to zašlo, nechápu ani důvod.. Pocházím z úplně jiné, milující rodiny. Nevím, co mám dělat?? Ještě doplním, že letos mi k narozeninám nepřáli a v listopadu má oslavu jubilea manželka tchána, kam teda vůbec nechci, ale nechci to být já, která to utne, oni nikdy žádnou svoji chybu neuznají, to já bych byla ta s tím posledním hřebíčkem do rakve.. - autorka
On se nikdy nezmění a tobě se neuleví, dokud se s tím nesmíříš. Nevím, co ti víc poradit. Jediné správné řešení je mít ho u zadku. Že to nedokáže tvůj manžel, to bych i pochopila, ale proč ty?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.23 08:04
Hele, tvůj muž odpromoval, tátovi je to úplně ukradený. Že ty mu přijdeš divná, málo mluvíš, málo se směje a nevim co ještě, tak fajn. Ale dítě mu udělá vysokou a nic? Vy je nepotřebujete! Asi si žijete dobře, tvoje strana funguje, jeho matka taky, tak se angažujte tady a nazdar. Manželovi bych řekla co si dát s nimi pauzu, at se zamyslí a snad to vyšumí. Na oslavu macechy bych rozhodně nešla, upřímně si myslím že to oni jen ocení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.23 08:55
Můžete si za to sami. Tvůj manžel by si měl najít psychoterapeuta, aby mu pomohl smířit se s dospíváním a odmítnutím vlastního otce (taky to znám, když můj otec byl u nás naposledy na návštěvě, tak povídal, jak je pyšný na to, že vychoval cizí 3 děti, tak jsme se tomu s manželem už jen zasmáli. Že má svoje 4 děti se 3 různými ženami a nevychoval ani jedno, je věc jiná). Je to trnitá cesta, ale výsledek - spokojenost - stojí zato. A klidně s nimi přerušte kontakt. To nejhorší, co manžel pro sebe může dělat, je snaha se otci zavděčit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.23 10:35
@Anonymní píše:
EDIT po roce:
Na oslavu tedy nepřišli, poslali narozeninové přání. Našla jsem ho ve schránce po dvou měsících, tedy už jsem ani neděkovala. Manžel tchánovi nejspíš k narozeninám psal/volal. Na Vánoce jsme byli pozvaní na „usmiřovací“ návštěvu.. Všichni jsme dělali, že se nic nestalo. V tomhle módu jsme pokračovali. Letos v březnu měla oslavu moje mamka, zvala i tchánovce. Oni po dvou hodinách odešli, protože jim měla přijet rodina (2 hodiny cesty). Dost mě to naštvalo. Opět příležitost prohlubovat vztahy, věděli to dlouho dopředu, ale oni musí jít, jakoby ta návštěva nešla přesunout na jindy. Pochopila bych to, ale když jsme museli odejít dřív my z nějaké jejich akce, byl oheň na střeše. V dubnu mi zemřel děda. Po pohřbu potkáme tchánovce, venčili psa a tchán mi řekl, ať se nedivíme, že se děda ztratil, že horníci to tak mají. Jako chápu, jak to myslel, ale trocha citlivosti by neuškodila, ještě se zase sveze po mně, že se na to špatně tvářím!! To je to, co mě vytáčí, ten dvojí metr. A jak řeší každý prd, já už nevím, kdy se můžu smát a kdy se můžu tvářit normálně, vždycky je to špatně. No a pak udělal můj muž státnice, zavolal to svému otci a ten mu řekl, že gratuluje, ale je mu to vlastně jedno, když se jinak ani neozve, že stačí poslat esemesku a odepíše ho úplně. Tak to už se mi chce zvracet. Já chci klid, chci z tohohle ven, vůbec nechápu, kam až to zašlo, nechápu ani důvod.. Pocházím z úplně jiné, milující rodiny. Nevím, co mám dělat?? Ještě doplním, že letos mi k narozeninám nepřáli a v listopadu má oslavu jubilea manželka tchána, kam teda vůbec nechci, ale nechci to být já, která to utne, oni nikdy žádnou svoji chybu neuznají, to já bych byla ta s tím posledním hřebíčkem do rakve.. - autorka
A proč mamka zvala i tchánovce? Vychází mizerně i se synem, jen neustále prudí, ale musí být pozváni i na oslavu takto vzdálené příbuzné. Ten pocit, že musíš být hodná, nekonfliktní a mít v rodině „dokonalé“ vztahy, ten máš samo od sebe, nebo se na něm podílí tvá máma (případně další členové rodiny)? Proč se snažíte utužit rodinné vztahy? Máš představy úplně mimo. Jses s prominutím tak p. itomá, že čekáš, že se jejich chování změní a začnou se chovat dle tvých představ o dokonalé rodině? Vykašli se na to, v téhle situaci můžeš být ráda, pokud se ti povede si nastavit hranice tak, abys sis od nich nenechala kálet na hlavu a manipulovat sebou. To je ale věc, ve které se musíš změnit ty. A oprosti se konečně od toho, v čem jsi vyrostla ty. Vzala jsi si muže, který vyrostl úplně jinak, tak to respektuj a přestaň cpát manželovu rodinu do tvých měřítek. Přijmi je takové, jací jsou, a podle toho se k nim chovej. A manžel by měl začít pracovat sám na sobě a ne se snažit zavděčit a hledat lásku tam, kde není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.23 11:11
@Modesta píše:
Můžete si za to sami. Tvůj manžel by si měl najít psychoterapeuta, aby mu pomohl smířit se s dospíváním a odmítnutím vlastního otce (taky to znám, když můj otec byl u nás naposledy na návštěvě, tak povídal, jak je pyšný na to, že vychoval cizí 3 děti, tak jsme se tomu s manželem už jen zasmáli. Že má svoje 4 děti se 3 různými ženami a nevychoval ani jedno, je věc jiná). Je to trnitá cesta, ale výsledek - spokojenost - stojí zato. A klidně s nimi přerušte kontakt. To nejhorší, co manžel pro sebe může dělat, je snaha se otci zavděčit.
A tebe a sourozence vychovává tedy kdo? Je mi to líto, takovej rozsývač a naprosto nulová sebereflexe!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.23 13:48
@K. Rocánková píše:
A tebe a sourozence vychovává tedy kdo? Je mi to líto, takovej rozsývač a naprosto nulová sebereflexe!!
Matky nás vychovaly. Nejstarší dítě (bratr) se narodilo pár měsíců před mojí starší sestrou (ta se narodila rok po svatbě) a z úcty k mamce jsem ho nikdy neviděla, byť jsme všichni vyrůstali v jednom menším městě.
Moje mladší sestra se narodila paní, ke které od nás odešel (ta měla ty 3 děti z předchozího manželství, ty vychoval), ale když jí byly 3 roky, tak se rodiče rozvedli a otec se pak na výchově taky moc nepodílel…
Jako já mu odpustila, nemá cenu v sobě živit nenávist. Teď už se některým situacím směji, jako když chtěl, aby mamka a milena byly kamarádky a vyžadoval, aby u nás milena s ním občas přespávala (půlka baráku je přece jeho). Ale k mým dětem má přístup jen na pár dnů v roce. To není člověk, který by měl mít zásadní podíl na výchově.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.23 13:54
Já i sestra jsme se z maloměsta odstěhovaly, sestra přes 100 km a já mnohem dál. Pořád nám připadalo, že si tam na nás všichni ukazují. Mamka tam má ale kamarádky a tak se tam vrátila na důchod.
Ale ty boží mlýny fakt melou. Teď si našel takovou semetriku žárlivou. Nesmí bez ní nikam. Ale je s ní už dlouho, tak mu to asi imponuje. Místo hodné ženské potřeboval semetriku. Kdyby to ale zjistil zamlada, mohla být pěkná řádka lidí mnohem šťastnější.
Mmch určitě bych vsadila ruku na to, že těch děti má víc, jen ho žádné nemá v RL.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.23 14:25
@Modesta Tak at se ty mlýny ještě trochu rozkmitaji! Díky za odpověď, přeji vše dobré tobě, sestre a hlavně Vaši mamince! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.23 14:49
Nechápu proč chodit furt dokola do restaurace, kde je protivná obsluha a servírují tam nedobré jídlo. Přestaň furt řešit proč, jak kdo, jak dlouho, čí oslava… To jsme řešili tak na základce. Prostě buďte s těma lidma, které máte rádi, a kteří mají rádi vás. Není to tak těžký.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.23 14:57
Tvůj manžel potřebuje terapii. Víc k tomu asi není co dodat. Až bude zdravým a sebevědomým člověkem, jehož sebehodnocení nezávisí na nikom jiném, pošle je s gustem do zádele.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.23 15:43
Vy by ste mali riešiť svoj vzťah, ich nepotrebujete. Na tchána by som nastavila kolovrátok. Nechala ho nech sa vykecá a odpovedala chladnou hlavou svoje. Keď znova spustí svoje, nechala ho dokecať a zas odpovedala svoje. Že nechodí na vašu oslavu, super, nebude dusno a môžete pozvať manželovu mamu. A nič, vôbec nič by som neočakávala a bolo by mi srdečne jedno, ako sa správa. Je to jeho vizitka, nie vaša.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.23 10:42
@Anonymní píše:
EDIT po roce:
Na oslavu tedy nepřišli, poslali narozeninové přání. Našla jsem ho ve schránce po dvou měsících, tedy už jsem ani neděkovala. Manžel tchánovi nejspíš k narozeninám psal/volal. Na Vánoce jsme byli pozvaní na „usmiřovací“ návštěvu.. Všichni jsme dělali, že se nic nestalo. V tomhle módu jsme pokračovali. Letos v březnu měla oslavu moje mamka, zvala i tchánovce. Oni po dvou hodinách odešli, protože jim měla přijet rodina (2 hodiny cesty). Dost mě to naštvalo. Opět příležitost prohlubovat vztahy, věděli to dlouho dopředu, ale oni musí jít, jakoby ta návštěva nešla přesunout na jindy. Pochopila bych to, ale když jsme museli odejít dřív my z nějaké jejich akce, byl oheň na střeše. V dubnu mi zemřel děda. Po pohřbu potkáme tchánovce, venčili psa a tchán mi řekl, ať se nedivíme, že se děda ztratil, že horníci to tak mají. Jako chápu, jak to myslel, ale trocha citlivosti by neuškodila, ještě se zase sveze po mně, že se na to špatně tvářím!! To je to, co mě vytáčí, ten dvojí metr. A jak řeší každý prd, já už nevím, kdy se můžu smát a kdy se můžu tvářit normálně, vždycky je to špatně. No a pak udělal můj muž státnice, zavolal to svému otci a ten mu řekl, že gratuluje, ale je mu to vlastně jedno, když se jinak ani neozve, že stačí poslat esemesku a odepíše ho úplně. Tak to už se mi chce zvracet. Já chci klid, chci z tohohle ven, vůbec nechápu, kam až to zašlo, nechápu ani důvod.. Pocházím z úplně jiné, milující rodiny. Nevím, co mám dělat?? Ještě doplním, že letos mi k narozeninám nepřáli a v listopadu má oslavu jubilea manželka tchána, kam teda vůbec nechci, ale nechci to být já, která to utne, oni nikdy žádnou svoji chybu neuznají, to já bych byla ta s tím posledním hřebíčkem do rakve.. - autorka
Podle mě je teda až moc řešíš a analyzuješ. Projela jsem celou diskuzi a pokud nejsi ani schopná po roce se nějak vymezit, dát si mantinely, kam až je chceš pouštět, tak je chyba prostě na tvé straně. Oni jsou staří, měnit se fakt nebudou, obzvlášť, když jsou to takové tvrdé a dominantní povahy evidentně bez sebereflexe, vidí se furt v těch lepších světlech. Nepředěláš je a už vůbec ne tím, že budeš mlčet. Když tě tchán potkal a řekl to o tom dědovi, měla ses ozvat ve smyslu, že trochu taktu by neuškodilo, a když ho neumí, tak má radši mlčet. Pokud nezvládáš komunikaci s nimi a doteď tě to furt trápí a nevíš, co dělat, tak na to je jednoduchá rada a už zde zazněla - prostě se s nimi přestaň bavit. Nechoď na jejich oslavy, nezvi je na své oslavy, pokud se budete někde muset potkat, stačí slušně pozdravit a odejít a jít si po svém. Pokud možno, ať je tvoje část rodiny taky nezve, aspoň na „menší“ oslavy, a když už tam musí, tak se ji co nejvíc vyhýbej, snaž se konverzovat s někým jiným. Pokud tě osloví a budou se bavit normálně, klidně s nimi v normální konverzaci pokračuj. Pokud tam budou výčitky, že jsi je odepsala, vpálila bych jim, že to s ohledem na jejich nevychované jednání nešlo jinak a že vzhledem k tomu, že jsou na oslavě toho a toho, že by se měli zdržet tady těch keců, aby oslavu nekazili. Jako já nechápu, proč s nimi vůbec furt vstupuješ do kontaktu, když vidíš, že je to stejné, resp. že ti prostě nesedí tihle lidé. Tak manžel snad bude mít pochopení, proč se s nimi vidět nechceš, když to vidí a holt je na něm, jestli on se s nimi vídat chce, když se k němu chovají takhle neurvale a hrubě. Jako ono není nikde psané, co si máme nechat od lidí líbit a předpokládám, že kdyby se takhle k tobě choval úplně cizí člověk, tak se otočíš a odejdeš, pokud ho nesetřeš. Celé tohle je prostě o uvědomění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
