Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To by chtělo bydlet jinde. S věkem se to bude u tchána zhoršovat. ![]()
@Anonymní píše:
Děvčata, potřebovala bych poradit, jestli jste některá byla v podobné situaci - můj muž pochází ze 4 sourozenců - kluků. Je nejmladší a jeho bratři už jsou ženatí a pryč z domova. Moc se s rodiči nevídají, protože tchán se ani s jednou ze snach nesnese. Všechny jsou pro jeho syny špatné. A já s manželem máme zůstat s rodiči v domě - ve vlastním patře s vlastním vchodem i vjezdem. V podstatě budeme spíš jako sousedé. Jenže tchán mě nenávidí. Jsou chvíle, kdy spolu docela vycházíme, ale pak ho to chytne, řve na mého muže, co si to vzal, že všichni jeho synové jsou stejní de***ové, dotáhli si holky od někud z pr**e. Čumím jak tele a ještě jsem si dovolila se od 19ti let postavit na vlastní nohy, odstěhovat se od rodičů, vydělávat si, prostě se o sebe starat. On je takový ten typ, co má vždycky pravdu a manželka, aby od něj měla klid, mu radši všechno odsouhlasí. Byla jste některá v takové situaci? Dá se to nějak rozumně řešit? Nebo se budeme navždy nenávidět
Tak bohužel tě chápu a je mi tě líto. Sama to mám taky podobné. Tchán má prostě mého muže za svého miláčka a mě nemá rád od samého začátku-tedy už 13 rokem.Na svatbě se před 6 lety choval jako debil a ponižoval mě, že si jeho hodného, pracovitého a pohodového synka beru až po tak dlouhé době a že už je na čase, abych mu dala syna atd. Svatba se tím pro mě stala uplně hororová a tím pádem na ní nerada vzpomínám. Ještě horší bylo, když se nám po dlouhém snažení narodila dcerka, on nešel ani do porodnice se podívat, protože byl nasranej, že sem mu nedala vnuka.
Naštěstí bydlíme 10 km od sebe a vidíme se maximálně tak na Vánoce. Z nich už mám taky hrůzu. Malá je navíc nemocná, má epilepsii a když se to on dozvěděl, tak řekl, že si jeho syn nemohl vybrat líp, když mu přivedu na svět nemocný dítě.
Jako bych snad za to mohla nebo co.
No, myslím, že s takovým chováním se to už nezmění a budu muset být statečná dokud chtán bude žít.
Tobě také přeju pevné nervy ![]()
S tchánem se dá mluvit, až když se vyřve. A to vyřve myslím jako fakt vyřve
Vždycky si to nějak potom vyříkají, manžel má pocit, že už to pak bude dobré, ale není. Nebo je, ale jen třeba na 2 měsíce je klid.
Vím, že řešení by bylo žít jinde. Jde o to, že jsme finančně limitovaní, co se týče stavby a pozemku, ale hlavní věc je, že tchán není nejmladší a je i docela nemocný, takže tchyni nejspíš nepřežije. A ona by pak zůstala sama v celém domě. Manžel, jakožto nejmladší z dětí, cítí povinnost postarat se o rodiče. Já tohle vše chápu, tchyni mám moc ráda. Jen mě trápí tchán. 4 roky jsem se snažila najít si k němu cestičku, ale teď už mi na to došly síly.
Tak tam bych nebydlela ani zadarmo
Ver, ze to bude opravdu horsi a horsi. A vzhledem k tomu ze to je JEHO barak tak se i tak bude chovat (je jedno ze mu budete platit najem).
Jak se k tomu vsemu stavi manzel?
A vecna - bud na sebe pysna ze si zvladla se postavit na vlastni nohy, ja taky takhle odesla z domova a udelala jsem to nejlepsi ![]()
@Jančakecalka píše:
Tak bohužel tě chápu a je mi tě líto. Sama to mám taky podobné. Tchán má prostě mého muže za svého miláčka a mě nemá rád od samého začátku-tedy už 13 rokem.Na svatbě se před 6 lety choval jako debil a ponižoval mě, že si jeho hodného, pracovitého a pohodového synka beru až po tak dlouhé době a že už je na čase, abych mu dala syna atd. Svatba se tím pro mě stala uplně hororová a tím pádem na ní nerada vzpomínám. Ještě horší bylo, když se nám po dlouhém snažení narodila dcerka, on nešel ani do porodnice se podívat, protože byl nasranej, že sem mu nedala vnuka.
Naštěstí bydlíme 10 km od sebe a vidíme se maximálně tak na Vánoce. Z nich už mám taky hrůzu. Malá je navíc nemocná, má epilepsii a když se to on dozvěděl, tak řekl, že si jeho syn nemohl vybrat líp, když mu přivedu na svět nemocný dítě.![]()
![]()
![]()
Jako bych snad za to mohla nebo co.
No, myslím, že s takovým chováním se to už nezmění a budu muset být statečná dokud chtán bude žít.
Tobě také přeju pevné nervy
Tak to tě teda obdivuju
já bych tam nejezdila ani na ty vánoce ![]()
@Jančakecalka píše:
Tak bohužel tě chápu a je mi tě líto. Sama to mám taky podobné. Tchán má prostě mého muže za svého miláčka a mě nemá rád od samého začátku-tedy už 13 rokem.Na svatbě se před 6 lety choval jako debil a ponižoval mě, že si jeho hodného, pracovitého a pohodového synka beru až po tak dlouhé době a že už je na čase, abych mu dala syna atd. Svatba se tím pro mě stala uplně hororová a tím pádem na ní nerada vzpomínám. Ještě horší bylo, když se nám po dlouhém snažení narodila dcerka, on nešel ani do porodnice se podívat, protože byl nasranej, že sem mu nedala vnuka.
Naštěstí bydlíme 10 km od sebe a vidíme se maximálně tak na Vánoce. Z nich už mám taky hrůzu. Malá je navíc nemocná, má epilepsii a když se to on dozvěděl, tak řekl, že si jeho syn nemohl vybrat líp, když mu přivedu na svět nemocný dítě.![]()
![]()
![]()
Jako bych snad za to mohla nebo co.
No, myslím, že s takovým chováním se to už nezmění a budu muset být statečná dokud chtán bude žít.
Tobě také přeju pevné nervy
To mě moc mrzí, že máš nemocné děťátko
Máš to taky těžké. Ach jo…Ti tchánové ![]()
@Anonymní píše:
S tchánem se dá mluvit, až když se vyřve. A to vyřve myslím jako fakt vyřveVždycky si to nějak potom vyříkají, manžel má pocit, že už to pak bude dobré, ale není. Nebo je, ale jen třeba na 2 měsíce je klid.
Vím, že řešení by bylo žít jinde. Jde o to, že jsme finančně limitovaní, co se týče stavby a pozemku, ale hlavní věc je, že tchán není nejmladší a je i docela nemocný, takže tchyni nejspíš nepřežije. A ona by pak zůstala sama v celém domě. Manžel, jakožto nejmladší z dětí, cítí povinnost postarat se o rodiče. Já tohle vše chápu, tchyni mám moc ráda. Jen mě trápí tchán. 4 roky jsem se snažila najít si k němu cestičku, ale teď už mi na to došly síly.
pokud jsi se snažila nemá cenu ho dál řešit, já už bych na něj nereagovala vůbec, tvůj muž by se tě měl nahlas zastat, říct mu, že ty jsi žena, kterou si vybral pro život a on tě musí respektovat ![]()
@alli_li píše:
Tak tam bych nebydlela ani zadarmoVer, ze to bude opravdu horsi a horsi. A vzhledem k tomu ze to je JEHO barak tak se i tak bude chovat (je jedno ze mu budete platit najem).
Jak se k tomu vsemu stavi manzel?
A vecna - bud na sebe pysna ze si zvladla se postavit na vlastni nohy, ja taky takhle odesla z domova a udelala jsem to nejlepsi
Jeho dům to nebude, bude manžela a rodiče budou,,věcné břemeno´´ Že jsem se tak brzy postavila na vlastní nohy si tchán vykládá, jako že mě rodiče vyhodili ![]()
@lukresia píše:
pokud jsi se snažila nemá cenu ho dál řešit, já už bych na něj nereagovala vůbec, tvůj muž by se tě měl nahlas zastat, říct mu, že ty jsi žena, kterou si vybral pro život a on tě musí respektovat
On na něj tohle neřve přede mnou, ale bývám někde poblíž a jeho řev se nedá přeslechnout po celém domě. Manžel se mě zastane, vždycky ho uklidní, vysvětlí mu, že jsem jeho žena, že si mě vybral a bude tu žít jedině se mnou a jestli se mu to nelíbí, tak můžeme žít jinde. Ale bohužel to na dlouho nezabere.
On totiž má jen svůj názor a nikoho jiného neposlouchá.
Jinak ho teď několik dní už ignoruju, jen pozdravím a finito.
@Denis11 píše:
Tak to tě teda obdivujujá bych tam nejezdila ani na ty vánoce
Díky. No, jezdim tam spíš kvůli své tchýni, tu mám celkem ráda. Ona ví, že její muž mě nemá rád, ale nic s tím neudělá, už se o to pokoušela mockrát a jsem jí za to moc vděčná. Za naší malou se jezdí tak 3 do měsíce podívat, něco jí doveze a pohraje si s ní a nebo se jde s ní projít. To tchán neudělal ani jednou a myslím, že ani neudělá. Mrzí mě to, protože dcerka tím pádem nemá ani jednoho dědečka. Můj tatínek umřel před 16 lety a druhý děda o ní nemá zájem
Babičku má ráda, moc si s ní rozumí. Na Vánoce tam pojedu, ale s ním se bavit rozhodně nehodlám. Manžel navrhoval, že řekne mámě, at na Vánoce přijede k nám, ale to zase nechce ona, nechce si to s ním zase rozházet a on by jí to vyčítal, že dala přednost mě, místo, aby byla na svátky s ním a starala se o něj.
![]()
@Anonymní píše:
Děvčata, potřebovala bych poradit, jestli jste některá byla v podobné situaci - můj muž pochází ze 4 sourozenců - kluků. Je nejmladší a jeho bratři už jsou ženatí a pryč z domova. Moc se s rodiči nevídají, protože tchán se ani s jednou ze snach nesnese. Všechny jsou pro jeho syny špatné. A já s manželem máme zůstat s rodiči v domě - ve vlastním patře s vlastním vchodem i vjezdem. V podstatě budeme spíš jako sousedé. Jenže tchán mě nenávidí. Jsou chvíle, kdy spolu docela vycházíme, ale pak ho to chytne, řve na mého muže, co si to vzal, že všichni jeho synové jsou stejní de***ové, dotáhli si holky od někud z pr**e. Čumím jak tele a ještě jsem si dovolila se od 19ti let postavit na vlastní nohy, odstěhovat se od rodičů, vydělávat si, prostě se o sebe starat. On je takový ten typ, co má vždycky pravdu a manželka, aby od něj měla klid, mu radši všechno odsouhlasí. Byla jste některá v takové situaci? Dá se to nějak rozumně řešit? Nebo se budeme navždy nenávidět
Promluv si s manželem, ať mu domluví on. Je to jeho starost, aby zajistil pokud ne pohodové, tak alespoň přijatelné vztahy mezi vámi dvěma. Jak může jen tak koukat na to, jak ti jeho táta nadává?
@Jančakecalka
a) tchán je nevyslovitelně velký vůůůůůůůl
b) ani takhle velký vůl, si nezaslouží být na svátky sám (dobře, možná zaslouží, ale nedělejte to)
c) asi je fakt nejlepší ho ingrovat
@Bábrdl píše:
@Jančakecalka
a) tchán je nevyslovitelně velký vůůůůůůůl
b) ani takhle velký vůl, si nezaslouží být na svátky sám (dobře, možná zaslouží, ale nedělejte to)
c) asi je fakt nejlepší ho ingrovat
Já jsem ráda, že mám aspon milou tchýni. Vánoce nějak přežiju, už jsem jich s ním přežila dost, tak se budu přetvařovat i letos, no.
Vůl to je, s tím se nedá, než souhlasit.
Ignoruju ho, ale on si stejně vždycky něco najde na mě. Přitom tchýně se mě kolikrát zastala, že jsem pracovitá, milá, nelžu, pomůžu, když je potřeba atd, ale jeho to neobměkčilo. Ale jak na mě hodil vinu, že jsem mu porodila vnučku místo vnuka aže je to má vina, že má epilepsii, za to ho fakt nenávidim, to není člověk, ale zrůda
![]()
Děvčata, potřebovala bych poradit, jestli jste některá byla v podobné situaci - můj muž pochází ze 4 sourozenců - kluků. Je nejmladší a jeho bratři už jsou ženatí a pryč z domova. Moc se s rodiči nevídají, protože tchán se ani s jednou ze snach nesnese. Všechny jsou pro jeho syny špatné. A já s manželem máme zůstat s rodiči v domě - ve vlastním patře s vlastním vchodem i vjezdem. V podstatě budeme spíš jako sousedé. Jenže tchán mě nenávidí. Jsou chvíle, kdy spolu docela vycházíme, ale pak ho to chytne, řve na mého muže, co si to vzal, že všichni jeho synové jsou stejní de***ové, dotáhli si holky od někud z pr**e. Čumím jak tele a ještě jsem si dovolila se od 19ti let postavit na vlastní nohy, odstěhovat se od rodičů, vydělávat si, prostě se o sebe starat. On je takový ten typ, co má vždycky pravdu a manželka, aby od něj měla klid, mu radši všechno odsouhlasí. Byla jste některá v takové situaci? Dá se to nějak rozumně řešit? Nebo se budeme navždy nenávidět