Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Už si s mámou nerozumím
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
27.11.12 12:16
Už si s mámou nerozumím
Ahoj všem. Dlouho jsem si říkala, že to nechám být, ale dnes už se prostě potřebuji svěřit. Moje máma mě měla ve svých 20 letech. Vychovávala mě s tátou až moc dobře ( brali mě na výlety, k moři, kupovali věci ). Všechno bylo super, jenže táta si našel podnikání, doma už moc nebyl a po 17 letech s manželství už s mámou být nechtěl. Byl s ní jen kvůli mě, kdysi si jí zodpovědně bral, ale jako matku a manželku jí vždy respektoval. Chtěl by se s ní dál vídat kamarádsky, ale s mámou to nejde. Povahově jsou rozdílný a pro mámu jsem bohužel zdědila povahu po tátovi. Takže ve mě vidí jeho a kolikrát mi i vyčítala, že se s ním bavím po tom všem, co jí provedl. Kdysi za mnou máma jezdila a normálně jsme si povídaly. Dokonce mi ještě v půlce těhotenství přijela umýt okna. Když jsem byla v 7.měsíci TT, tak jsem měla svatbu. Původně jsem si ji celou chtěli platit sami, ale rodiče nám ty peníze prostě chtěli dát. Táta zaplatil hostinu, máma výbavu. Dohromady nám máma dala cca 40 tisíc, ale kolikrát se o tom zmínila. Třeba ve smyslu toho, že nám ty peníze dala a pak si tam mohla vzít svoje přátele až po tom, co jsme se s tátou pobavili o tom, že by tam oba dva měli někoho mít z kamarádů. Když jsem si svatbu zařizovala, tak jsem objednávala i svatební koláčky. To ale máma nechtěla, že prý musí být domácí. Den před svatbou ( bylo asi 30 stupňů a já v sedmém měsíci ) jsme k mámě jeli s mojí svědkyní a kadeřnicí. S mámou jsme se nepohodly kvůli šatům a když jsme k ní přijely, tak mi ve dveřích řekla sotva ahoj a nakázala mi, ať jdu utřít prach 
Říkala, jak je unavená z pečení koláčků, který jsem po ní vůbec nechtěla 
Když mě pak kamarádka dělala hlavu, tak jsme pořád poslouchaly, že jsme u ní jak v kadeřnickém salonu a že jsme si s sebou nevzaly ani ručníky a to jich má máma plnou skříň. Ze svatby odešli docela brzo. Zatímco táta dělal zábavu a show, máma byla skoro suchar a neodpustila si u stolu do něho sem tam rejpnout táta to vzal v pohodě a nic na to neřekl. Kolikrát mě během těhotenství dokázala i rozbrečet a pak mi na to řekla, že budu mít alespoň šťastné dítě. Když jsem měla rodit, byli v zahraničí. V porodnici mi volala a já jí řekla, že uděláme společnou sešlost pro všechny. Když přijeli, chtěla honem honem přijet, ale poprosila jsem jí, ať nejezdí, že se na to necítím a že jsem slíbila, že se sejdeme všichni najednou a uděláme oslavu. To se jí ale dost dotklo, sdělila mi, že jsme s manželem sobci a vytváříme si svoje vlastní podmínky bez ohledu na svoje rodiče. Že nebude jezdit podle toho, jak si to určíme my a na tu sešlost se nedostaví, protože nemíní čekat frontu, aby si pochovala svého vnuka. Během šestinedělí už se mi pak vůbec neozvala a přijela, až když malému byly skoro 3 měsíce. Chodily mi kolikrát různé zprávy, že jsou ostatní děti vděčné a já vděčná nejsem. Že jsem dostala všechno a tak dále. A když jsem byla těhotná, tak máma, aniž by se mě zeptala co chci koupit, už to nakoupila. Poděkovala jsem jí a slušně poprosila, ať už nic nekupuje, že máme svojí vlastní představu. To jsem ale byla nevděčná, že je problém dělat mi překvapení, že si ničeho nevážím a že si to nechá pro sebe, jelikož nevylučuje, že ještě nebude mít dítě Od narození malého viděla tak 4×. V neděli jsme tam byli, chtěla se pochlubit jako babička svým známým a přátelům. Všechno probíhalo v pohodě a pak ke konci začala probírat něco z minulosti a když jsem si to nenechala líbit, tak se mě zeptala, jestli si na tátu taky takhle dovoluju. Pak se mě všichni ptali, co druhé dítě a když jsem řekla, že nejspíš ne, že mi jedno stačí, tak mi ze strany mámy bylo naznačeno, že jsem se vlastně sobecká, když malému nedám sourozence. Že mu vlastně uškodím, protože se nenaučí být skromný a dělit se. Že by náznak něčeho? Byt máme na hypotéku. Na všechno jsme si vydělali sami, na malého taky všechno samy, od nikoho peníze nedostáváme…A když jsem byla malá, tak jsem údajně ( to mi řekla máma ) dostala pokaždé pytlík bonbonů a všechny jsem je rozdala, nakonec pro sebe neměla ani jeden a pak už mi máma žádné sladkosti na ven nekupovala, tak pak nevím, jestli jsem byla sobecká. Kdo byl jedináček, byl automaticky sobec Takže jsme z návštěvy odjížděli rozladění a máma byla naštvaná. Napsala jsem jí včera, že se musíme sejít a popovídat si samy. Nejprve souhlasila, pak mi ale napsala, že raději ne, že je smutná, zklamaná z mojí nadílky. Chtěla jsem jí pak říci, že chyby děláme obě dvě, ale že se musíme naučit komunikovat, přece jen tu má vnuka. Na to mi bylo odpověděno, že to se mnou nejde, že jsem stejná, jako táta, kterého údajně nikdo neměl rád ( ale tátu měli rádi všichni, co si pamatuji ) pro jeho nadřazenost, namyšlenost, vnucování názoru. Že mě odstřihnul od rodiny, že ze mě udělal sebe a můj manžel je na máminým místě před 25 lety…že se mám stydět a tak dále…když jsem jí řekla, že tu ale nejde o mě, ale o jejího vnuka, tak mi prý nebude lézt do zadku, který mám kolikrát zvednout a jet k ní. Autem nejezdím, protože se s malým bojím a dopravou to k ní mám kolem hodiny…Jsem opravdu tak špatná dcera? bylo toho víc, ale to už by to nebyl román, ale román s velkým R…moc děkuji za přečtení a vaše názory
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.11.12 12:35
No jeje…co na to rict? Mama asi kope kolem sebe kvuli tatovi a ty jsi asi nejblizsi clovek na kterem se muze takto „vyradit“ 
Ja bych si zkusila s mamou naposledy promluvit s tim, ze pokud bude neustale takto vydeptavat, tak se tedy nemusime stykat. Mozna se mamka chytne za nos a lecco si uvedomi.Ja vim, ze nechces vnouce odriznout od babicky, ale na druhou stranu kdyz se mama neda dohromady budes ty na nervi a jak ditko odroste budes trnout, aby jeste neplivala „jedovate sliny“ i pred nim a treba na tvou adresu…preju at se situace obrati k lepsimu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.12 13:03
Ahojky, mám hodně podobnou situaci. Přesně vím jak se cítíš. Tvoje mamka je naštvaná na tátu že jí opustil. Bohužel to odnášíš ty. Je mi to moc líto. Být tebou nechám mamku chvilku podusit. Napiš jí jestli si chce promluvit, když ano tak se sejděte, pokecejte. Když to nepůjde tak jí přestaň psát, volat. Jen třeba jednou za 14 dní napiš jak se má a co je ní nového. Víc nic. Třeba jí začne být smutno a sama bude chtít dojet a komunikovat. Já to zkusila, bohužel to nedopadlo jak jsem si představovala. Měla jsem možnost se odstěhovat s manželem daleko od ní a dlouho jsem to kvůli ní oddalovala, bylo mě jí líto, že tam zůstane sama. Bohužel se náš vztah nezměnil. Našla si za mě i moje děti náhradu a to mě i řekla. Má ještě moji sestru a mojí bývalou nej. kámošku které se narodil syn. Prý aspoň není drzá a má ji ráda atd. No je mě to moc líto jak to dopadlo ale aspoň vím že celou tu dobu byla ke mě falešná. taky bych se chtěla vypsat ale je toho tolik že by si to asi ani nikdo nepřečetl. Držím ti i celé tvojí rodince pěstičky ať se to brzy urovná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.12 13:18
@madrianova píše:
Myslím že máma prostě žárlí…
Ano ano, taky si to myslím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.12 13:19
Zažila jsem něco podobného, ale jen v tom, že máma nechtěla, abych se stýkala s tátou. Já jsem s ním asi opravdu dva roky nemluvila (zavinil rozvod - našel si ženskou). No, ale měla jsem ho pořád ráda a tak jsem časem povolila, ale začala jsem mít z toho nervy, protože se muselo jistit, když byl u nás táta s přítelkyní, aby nepřišla babička. Nakonec mi vyhrožovala, že nebude hlídat atd. Tak jsem se jednou na ni tak rozeřvala, ať nepřehazuje zodpovědnost za svůj život na mě, já jsem to dítě, kterému ublížili tím, že neudrželi manželství a já jsem si ho jako partnera nevybrala, pokud mě bude vydírat nebo předhazovat tátu, nebudu se s ní stýkat. Od té doby byl pokoj. Máma je strašně hodná, výborná babička, ale nemohla se přenést přes to, že jí odešel manžel, jediný chlap v jejím životě. Brala si ho v 17.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.12 13:19
Holky moc díky za příspěvky a za to, že jste si to přečetly, opravdu. Víte, já jsem z toho prostě taková špatná. Chtěla bych s ní vycházet, ale mám pocit, že ona prostě nechce. Mě je prostě líto syna. Mám pocit, že ho ani vídat moc nechce. Snaží se taky dlouhou dobu otěhotnět ( je 45 ) a nejde jí to. Nejhorší je, že mi to není schopná říci do očí, abych jí na to třeba mohla něco říci, ale do sms se jí to všechno vejde Nemám ani babičky, ani mámu, ani tchýni. A paradoxně jediná dobrá ženská duše je manželka mého táty, ale ti bydlí v Německu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.12 13:21
@Jeanettka píše:
Ano ano, taky si to myslím.
Taky mi to lidi kolem tvrdí, ale jsem proboha její dcera
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.12 13:23
@jenika1 No a to mi ještě předhodila, že by mi mého tátu přála za manžela, že by mi spadl nos…Já byla po rozvodu takový pingpongový míček, táta na mámu a máma na tátu prostřednictvím mě, ale nikdy ne vzájemně proti sobě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ema N.
27.11.12 13:32
Pripada mi, ze mamca jeste neprekonala rozchod s tatou a ze je proste zranena… A bohuzel si to vybiji na Tobe.
Ja bych ji zkusila asi napsat dopis, kde ji to vsechno vysvetlis jak to citis ty a pak uvidis, jaka bude jeji reakce… 
- Citovat
- Upravit
27.11.12 13:34
Já bych řekla, že máma má prostě krizi středního věku, podle toho že se snaží sama otěhotnět, mi příde, že se s rolí babičky prostě nemůže stotožnit. Možná si to ani sama nepřipustí. No a navíc jí štve, že už nejsi malá holka, které může nakukat vše, ale máš svůj názor. Na tátu je naštvaná a ty ho máš ráda, a ona to cítí jako zradu na svou osobu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.12 13:44
@Minniee píše:
Taky mi to lidi kolem tvrdí, ale jsem proboha její dcera
Do nedávna jsem si to říkala taky ale přesvědčil mě o tom můj manžel. Že to tak prostě je a že na tom nic nezměním. Ale u mě je problém ten, že už nemá ani ráda moje dvě děti které mám s mým manželem. Prý jsou to rozmazlení spratci. Přitom jedna má rok a druhá tři roky. Ještě mám syna s minulého manželství a toho ona miluje. Holky ne protože jsou podobné na manžu a ona ho nesnáší za to že si mě vzal a teď dokonce i odvezl 300 km od ní. Dřív jsme s mamkou byly jedna ruka, moc jsme si rozuměly. Teď už bohužel ne. Hodně se po telefonu přetvařuje že nás má ráda ale jednou si zapomněla vyplout zvuk a já slyšela to co jsem asi už slyšet neměla. Říkala svému druhovi ta PI… ZASR… atd. No ještě dnes to slyším v uších a udělala jsem si o ní svůj obrázek. Ale ty nemáš takovou mamku. Tak si myslím že se zase dáte do pohody.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.12 13:51
@Jeanettka Tak to je mi moc líto, nechápu, jak to o tobě dokázala takhle říci. Tohle jsem zase já pro svou tchýni. Odloudila jsem jí totiž syna a protože vím, jaký má moje tchýně slovník, tak mě také nejspíš nenazývá " milou snachou " 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.12 15:21
Ahoj, je mi lito co prozivas. Ja sice deti nemam, ale s mamou a tatkou je to podobne. Mamka se nikdy neprenesla pres to, ze ji opustil. Neustale to mam na taliri. S mamou jeste bydlim, tim je to horsi. Kdykoli tatu navstivim(a ona se to dozvi- treba narozeniny/vanoce a tak, jinak ji to ani nerikam) tak je z toho husta atmosfera doma. Dodneska je mi schopna vycist, ze tam sedim do desiti do vecera a co si tam tak dlouho povidame. Kdyz si dame doma v klidu vinko, tak po nejake dobe se rec VZDY stoci na toho h… jak ji opustil a nas nechal… furt ta sama pisnicka, stale dokola. Zkousela jsem uz vse ale nema to smysl. Ted kdyz o tom zacne, odchazim z mistnosti. Je to mozna krute, ale ja uz nevim co jinyho.
Pred nejakym casem jsem ji rekla, ze jsem kdysi mela dve moznosti. Rozhodnout se, ze do budouciho zivota mit tatu bud budu, nebo nebudu a ja se rozhodla ho mit. To znamena s nim pres to vsechno dal komunikovat a stykat se. Ze je to moje rozhodnuti a ja tlustou caru udelala. Proste jsem ji to oznamila. Pres to vsechno je to ale stale problem. Stejne tak segra. Nezije v CR a ve svych 35 letech se obava mame rict, ze ji tata pojede navstivit Protoze vi, ze to pak bude zas poslouchat a protoze vi, ze JA to budu poslouchat.. Nezmeni se.. preju hodne sil!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
