Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Myslim, že je její věc s kým chce strávit Vánoce a nemá žádnou povinnost vám pomáhat.
Respektovala bych to, jak žije. Maximálně jí to můžeš říct, co tě trápí, ale je to na ní přece.
Promiň, ale to je čistě věc vaší maminky, proto snad ještě není babička na hovno. Třeba si myslí ona o vás to stejné
. Ale chápu, že byste byli rádi, kdyby maminka sem tam s něčím pomohli - ber to tak, že nemusíte být za nic vděční a že vaše maminka už se určitě v životě napomáhala dost a chce si žít a užívat po svém.
Chápu, že tě to mrzí, ale myslím, že tvá matka má na takové jednání právo, jsem přesvědčená o tom, že pomoc s vnoučaty je naprosto nepovinná, přestože vítaná činnost. Já sama mám naprosto nebabičkovskou mámu a taky se s tím musím smířit, prostě na to není, nás- své děti vychovala v pohodě, ale jiné děti jí holt nějak neberou (zatím má ode mě jen 1 vnouče, 2. na cestě). Zajímá se ve smyslu jestli je vše s malým v pořádku, jak se má, co umí a tak, vidí ho, když za ní přijedem, ale nějak jí to stačí a na pomoc či hlídání s ní nemůžu nikdy počítat ani trochu. Netvrdím, že mě to uvnitř trochu nemrzí, ale vím, že jí to nemůžu vyčítat.
Znám-také se vše točí okolo rodiny mého bratra.
Když jsem měla těžkou migrénu, že jsem v jednom kuse zvracela, bolestí bušila hlavou o zeď, manžel v práci, tak jsem jí zavolala o pomoc. Přijela, snažila se děti ztišit, nechala mě hodinu vyspat a jela domů. Když má švagrová kašel, rýmu, je nastydlá, tak si vezme jejich syna k sobě na tři dny, aby se ona z toho mohla vyležet.
Mě řekne, že je hrozně unavená, padá na pusu, chce pomoci.Tak jsem jí s dcerou tři dny uklízela po malování. A ona čtvrtý den jede pomoci mému bratrovi-oni toho mají hodně a ona jim musí odlehčit.
Nebo jsem jí chtěla ušetřit peníze-je sama-tak jsem jí dávala denně teplé jídlo + to co jsem upekla. A potom jsem zjistila, že ona to vozí bratrovi a sama si kupuje opět saláty.
A zda se to dá změnit? Nedá. Jediné co se dá, naučit se s tím žít. Umět odmítnout, když ona potřebuje pomoci. I když je to nepříjemná situace-ona to bere jako že jsme na ní hrozný, bratr nechápe-vždy dítě které je protěžované nepochopí to druhé, odstrkované-a občas mě vyčítá, že jí víc nepomohu.
A říkat si, že opravdu ona nemusí nic, tzn. nikdo jí nemůže nařídit pomoc, lásku, čas…
Tak jako babička na h… opravdu je, pokud se nezajímá o vnoučata.
Ale její povinnost to není.
Chápu, že Tě to mrzí, zvlášť, když jsi nemocná, ale nic s tím nenaděláš.
Je mi to líto.
Ale možná jí se sestrou připomínáte zesnulého manžela, tak se vás straní.
Pokud nemá problém s dcerou, která má jiného otce, tak bych to tak viděla.
Otázka je, jestli je to normální stav nebo se to po otcově smrti zhoršilo.
Asi máte pravdu, jen vysvětlení na H… neznamená na hovno, ale na houby. Vulgární nejsem a mamku mám ráda, žádné větší spory spolu nemáme. Jen mě občas mrzí její chování vůči nám a protěžování starší sestry. Tak jestli jsem někoho pohoršila tak se omlouvám ![]()
Také znám a taky mám obě dvě babičky úplně k ničemu, v 37.tt jsme předělávali topení v baráku, takže všude samý bordel, prach, já pořád unavená, ve stresu, mám ještě dcerku malou, takže starost o ní, manžel celý týden v práci, doma jen na víkend a taky jsem se se vším musela vypořádat úplně sama, a uhnala jsem si zablokovaný záda v kříži. Taky si na tyhle situace musim zvykat, a pomalu ani s ničí jinou než tou svou pomocí nepočítam. Dřív to prostě bylo jinak, rodina si vždy a se vším pomahala, kord v nemoci, ale dnes, myslí už i rodiče, jen sami na sebe. Tebe lituji, jakožto nemocná, sic už dospělá dcera, maminka by aspoň drobet nějak pomoct mohla. Ještě že máš šikovného manžela. Držim pěstí, ať jsi brzy fit a chce se to stim prostě jenom vypořádat, a myslet na to že máš tu svou rodinu, která tě vždy podrží.
Tak jistě, není to její povinnost, ale vás by něco takového od vaší matky nemrzelo? Zakladatelka se jen chtěla svěřit a zeptat se na zkušenost, ne číst, že na to má její matka právo. To ona (nejspíš) moc dobře ví. ![]()
U nás máme taky takovou babičku - mojí tchýni. Na syna se byli podívat jednou, ani jednou nezavolali, jak se má, co je nového. Moje mamka naproti tomu volá 2× denně
Manžela to taky hodně mrzí, ale s tím bohužel nic neuděláme. ![]()
@korzet tak se od toho odprosti, a zařiď se podle svého, o hlídání nežádej. Nám taky nikdo za 18 let děti nehlídal, a zvládlo se to.Jo někdy mě to mrzelo, když kamáradky měli maminky/babičky, a třeba vozili kočárky atd. ale je každého věc jestli se zajímá. Maminka už své děti vychovala, teď má právo volby, zajímat/nezajímat se.
A na druhou stranu, i když jsem kolikrát chcípala, fakt lezla po zdi tak jsem všechno zvládla sama, jsem na sebe pyšná a nemusím být nikomu za nic vděčná ![]()
Ahoj, tak já ťe naprosto chápu. Je to babička na houby a upně rozumím tomu, že tě to trápí. Tím spíš, že tvou sestru bere. Mě by to teda vadilo moc. Nedávno se nám narodil chlapeček a já mám hroznou radost, když si dceru (dva a půl) vezme jednou týdně na celý den babička k sobě a trochu mi uleví. Když se malý narodil, tak si vzala druhá babička dovolenou a v rozjezdu mi moc pomohla. Nevím co bych bez nich dělala. Vím, že to není jejich povinnost, ale myslím si, že by to tak mělo být. Ten komu připadá normální, že se babička nestará co dělají její vnoučata, asi z moc dobrých rodinných vztahů taky nepochází.
Máte pravdu, nebudu se tím zabývat u nás měla a má dveře vždy otevřené a rádi jí se vší pomaháme a pomůžem. A jestli ona pomůže nám to necháme na ní ![]()
@Liz máš pravdu, mělo by to tak být, normální to není když se nezajímá, je to smutné. Ale prostě ne každá „babička“ je babička. Proto je lepší se povznést, než se trápit hloupostí.
Nazdárek děvčata,
. Mám skvělého chlapa, který zůstal doma a vzal si na mně ošetřování, protože se nesmím k dětem přiblížit. Přes dvůr bydlí moje mamka, která ač bydlí prakticky s námi o ní nevíme. Vnoučata jí nezajímají s kočárkem jede až když si o to sama řeknu a stejně je to s kecama, co má práce a co musí udělat. Strašně nás to s mladší sestrou mrzí ta má tři kluky a o ty teda zájem nejeví vůbec žádný. Peče jen s nejstarší sestrou ta má jiného tatínka a vysokou školu, je po druhé rozvedená a hraje si na strašně samostatnou a free osobu. Musím připsat, ze náš tatínek zemřel na jaře, byl dlouhodobě vážně nemocný, vlastně 14 dní po jeho smrti jsem rodila ani na pohřeb jsem mu nemohla jít i tak jsem rodila v 37 týdnu. Mamka se od jeho smrti strašně změnila k horšímu, upla se k práci což ještě chápu, ale my a naše děti jí nezajímají a přitom ted´by jsme to moc potřebovali, ale už jí nechceme říkat a pak to zase 14 dní poslouchat. Ona se prostě také snaží být nezávislá a free jako sestra. S kým mysláte, že stráví vánoce na moji a mladší segry rodinu by prý neměla nervy
. Promińte za dílku, ale potřbovala jsem si vylít srdíčko. 

Potkala mě choroba zlá, mám spálovou angínu od pátka 39 a neleze to dolů. K tomu sedmiletou dcerku, sedmiměsíčního kluka, dvě kozy, poníka a další drobný zvěřinec
Máte někdo podobný problém a jak ho řešíte?