Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No ani nevíte, jak tohle znám, ale z manželovo strany. Čekali jsme prvního, to bylo řečí, jak bude tchýně vozit a kdesi cosi, no pak vozila 3× a z toho 2× jsem jí volala já. A nic. Pak jsem čekali druhého a znovu, budeme vozit a blablabla. Narodil se druhý, vozilo se 1×! Po čase se narodil malej manželovo bratrovi a najednou se vozilo každý den, žádná únava ani nemoc jí najednou nezdolala. A toto přetrvává, naše kluky ráda vidí, ale nevyhledává je, když je nevidí měsíc, nevadí. Ale běda, jak nevidí třetího malýho, to už volá, kde jsou a jestli půjdou ven. No ze začatku jsem doma úplně supěla, dělat mezi dětma takový rozdíly!!!
Teď je mi to už fuk, její škoda, kluci rostou a pak jí nebudou vyhledávat ani oni, když je nevyhledává ona. A já to řešit nebudu. Jednou se jí to vrátí ![]()
@Anonymní píše:
Někde jsem četla, že to je právě jinak. Rodiče vychovávají a pomáhají svým dětem a ty pokračují zase se svými dětmi a tak pořád dopředu. Kdo má možnosti, stará se o své rodiče. Ale nemůže to být jako něco za něco a jiné podmínky. Buď se chci postarat a má pro to podmínky a nebo ne. Já osobně, až budu stará, si nepřeju, aby se o mě moje děti staraly. Maximálně pár dnů, než se zajistí jiná pomoc. A to je mám ráda a myslím, že i ony mne. Už jsem jim to řekla a tak to bude, pokud budu schopná rozhodování.
Taky pevně doufám, že nebudu pomoc dětí potřebovat, ale kdo z nás ví, co se stane? A dodatek - začni si pomalu vyřizovat penzion, domov důchodců, pečovatelák nebo kam bys ráda. Jinak vezmi na vědomí, že těch zmiňovaných pár dní může klidně trvat i několik let.