Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchánovci a naše bydlení - katastrofa?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
19.4.16 20:53
- Citovat
- Upravit
19.4.16 20:58
Myslím si, že pokud by si přítel postavil hlavu, že do vlastního nechce, vztah stejně velkou cenu nemá. Ty sis odpověděla sama, chceš žít ve svém, neustupuj. Není nutné to hrotit hned, ale pokud o tom budete mluvit, dej mu jasně a vědomí, že hodláš do budoucna rodinu zakládat ve vlastním bydlení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.16 20:59
Dobře děláš, že se toho bydlení s rodiči přítele a dědou bojíš - nechoď do toho. A to jestli si pronajmete byt, koupíte byt, pronajmete dům nebo koupíte dům, to už je na dohodě s přítelem, ale trvala bych na samostatném bydlení. A a no, byl to pro mě případně i důvod k rozchodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.4.16 21:04
@j.a.n.i1 píše:
Dobře děláš, že se toho bydlení s rodiči přítele a dědou bojíš - nechoď do toho. A to jestli si pronajmete byt, koupíte byt, pronajmete dům nebo koupíte dům, to už je na dohodě s přítelem, ale trvala bych na samostatném bydlení. A a no, byl to pro mě případně i důvod k rozchodu.
Bojím se ale, že to tak bude brát i přítel. Já ho chápu, žije v tom celou dobu, že tam jednou zůstane. A potkal mě, která s žádnými rodiči bydlet nechce a nejede přes to vlak. Je mi líto, že musí ustoupit. Ale mám z toho fakt blbý pocit. Vím, že „celý život držet hubu“ nechci a ani to nemám zapotřebí (díky podpoře rodičů). Vysvětlovala jsem mu, že pro něj se nic nezmění, až budu třeba na mateřský. On bude dál chodit do práce, ale já tam budu s dítětem a dole budou rodiče a bude možnost pro spoustu třecích ploch. Třeba by ale nebyly. Ale to nikdo neví. Ráda je budu vídat, vážím si našeho dobrýho vztahu. Ale vím, že nevydržím nedržkovat, když budou rýpat. A ve finále se kvůli nim nechci rozvést s přítelem. Už takhle jsem někdy protivná na něj kvůli tomu, že mě štvou jeho rodiče. A nechci ho stavit do role soudce 
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
19.4.16 21:06
Hele, jeho rodiče tě štvou už teď a to tam nebydlíš… to se nezlepší, spíše naopak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.16 21:07
Už teď to tak skřípe, co přijde později…?? 
Jděte do vlastního…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.16 21:07
Na rovinu, klidne se k nemu nastehuj " na zkousku" a uvidite. Rozhodne bych zadne svoje uspory do rekonstrukce neinvestovala, proste bych si zatim nechala zadni vratka. Mam zrovna nedavnou zkusenost z rodiny, kdy se pribuzni takto nastehovali k rodicum, nakladne zrekonstruovali patro a pak za par let zjistili, ze to proste nejde. Utekli odsud v podstate s holym zadkem a zacinaji od znovu. Nejvic paradox, ale je, ze to patro bylo obyvatelne, mohli si to taky nejdriv zkusit, ale ne, sli do toho po hlave…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.16 21:09
Když už teď vidíš třecí plochy (a přítel se nechá úkolovat několikrát denně rodiči, i když bydlí „ve svojem“, plus dědeček v jeho patře, co musí mít věci po svém…), nečekej, že se to zlepší, právě naopak. Já bych to nejprve řekla příteli, ať se nezlobí, ale že chceš bydlet samostatně, bez rodičů za zadkem. A pak bych s ním tedy probrala, jaké máte možnosti.
Pokud si bude stát na tom, že bydlet jedině s rodiči, brala bych to jako velkou překážku a důvod k rozchodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.4.16 21:11
@hanula23 píše:
Na rovinu, klidne se k nemu nastehuj " na zkousku" a uvidite. Rozhodne bych zadne svoje uspory do rekonstrukce neinvestovala, proste bych si zatim nechala zadni vratka. Mam zrovna nedavnou zkusenost z rodiny, kdy se pribuzni takto nastehovali k rodicum, nakladne zrekonstruovali patro a pak za par let zjistili, ze to proste nejde. Utekli odsud v podstate s holym zadkem a zacinaji od znovu. Nejvic paradox, ale je, ze to patro bylo obyvatelne, mohli si to taky nejdriv zkusit, ale ne, sli do toho po hlave…
Právě že se nastěhovat ani nemůžu kvůli dědovi.. Neměla bych si kam dát věci, protože tam máme jeden malý pokojík (postel, televize, jíme tam). Kuchyň je společná (vaří přítel, mně se tam blbě pohybuje, když děda sedí vedle.. prostě se necítím), v obýváku sedává děda u televize, v dalším pokoji má ložnici a ještě jeden pokoj je úložný. Přítel mi kolikrát navrhnul, ať jsem pořád u něj, ale jak píšu - nejsem tam doma. Jsem radši u sebe, když je přítel v práci.. Začíná mě někdy až neskutečně užírat, že si nemůžeme zařizovat, nemůžu si nic čančat, uklízet podle sebe, nemůžu k nám pozvat kamarádky, protože je to tam starý, až ošklivý..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.4.16 21:15
@Anonymní píše:
Právě že se nastěhovat ani nemůžu kvůli dědovi.. Neměla bych si kam dát věci, protože tam máme jeden malý pokojík (postel, televize, jíme tam). Kuchyň je společná (vaří přítel, mně se tam blbě pohybuje, když děda sedí vedle.. prostě se necítím), v obýváku sedává děda u televize, v dalším pokoji má ložnici a ještě jeden pokoj je úložný. Přítel mi kolikrát navrhnul, ať jsem pořád u něj, ale jak píšu - nejsem tam doma. Jsem radši u sebe, když je přítel v práci.. Začíná mě někdy až neskutečně užírat, že si nemůžeme zařizovat, nemůžu si nic čančat, uklízet podle sebe, nemůžu k nám pozvat kamarádky, protože je to tam starý, až ošklivý..
Nemám prakticky žádný odhad, ale rekonstrukce by asi byla dost nákladná. Vlastní vchod, nové vybavení kuchyně, v jedné místnosti je prohnutá podlaha, koupelna je stará.. Velký klad je tam zahrádka (rodičů) a terasa, ta by byla naše… Přítele mám moc ráda, nechci, aby byl nešťastný v bytě. On mi naopak říká, že nechce, abych byla nešťastná tam. Tajně doufám, že se „podvolí“, ale jak říkám - nechci, aby se trápil. A i když si to na zkoušku zkusíme u mě (jeden pokoj), pořád to nebude jako naostro tím, že u sebe nemám balkon a všechny věci tady přítel ani nemůže mít, takže stejně o volnu bude asi určitě jezdit domů (do baráku rodičů). zakladatelka
- Citovat
- Upravit
19.4.16 21:21
Můj názor je, že soužití,,mladých " a,,starých " nedělá dobrotu. My mohli bydlet v baráku u našich (je tam celé volné patro) nebo chtěl manžel přistavit k tchanovcům (to sem zatrhla) Oboje rodiče máme moooc rádi a vztahy jsou super!!
Ale žijeme v paneláku, platíme si hypo, jsme sami svými pány, nic nám nechybí a nikdo do ničeho nekecá…neměnila bych!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.16 21:23
Neustupuj, vetsinou to fakt nefunguje, zvlast pokud vis, ze ty mas i jine moznosti (tj. penize na vlastni bydleni), kdo nema tak smula, ale ty asi nejsi ten pripad (ja to mela obdobne, tak nebudu vdecna za bidne 2+1 u tchanu, s v tomto pripade s babickou, jinak nikdy nevis jak dlouho, kdyz to reknu hnusne, tady deda bude, babicka zemrela loni, kdy uz jsme byli 4roky manzele a meli 2deti, coz by v jednom pokoji asi neslo)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.16 21:24
@Anonymní píše:těžko radit rozhodnout se musíš sama ty sama v tom potom budeš žít
Ahoj,jdu si k vám pro radu (a oživuju tím diskuzi). Jsme mladý pár kolem 25 let, jsme spolu přes rok. Oba už jsme vyblblí, klape nám to a dokážeme si (zatím
Přítel žije odmalička v tom, že horní patro zrekonstruuje a zůstane tam. Rodiče by byli rádi. Jsou to fajn, obyčejní lidi, ale už se objevili tendence rýpat (rádoby vtipná poznámka o blbě pověšeným prádlu… hlavně jeho táta je takový rýpavý dominantní člověk, ale myslím, že férový, mamka taky). Já jsem vždycky chtěla žít ve svým - ani s mými rodiči, ani s „jeho“. Přítel nechce platit nájem, což já taky ne a má strach z bydlení v „králíkárně“. Na druhou stranu kolikrát nadává, když po něm máma pořád něco chce (někdy za námi chodí několikrát za den a je to styl „dovez, odvez“..). Přítel vyhoví, ale štve ho to a mně ještě víc. Navíc tam je děda, je hodný, ale má svoje zvyky, je to jeho, my tam máme prakticky jeden pokoj. Když přijdu ze svýho bytu po pár dnech, je tam nepořádek (furt dokola
Rodiče mi šetřili na bydlení a pokud by se dali úspory dohromady, bylo by to na koupi bytu. Nevím ale, jak a jestli vůbec lámat přítele, pokud do bytu nechce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.16 21:36
@Anonymní píše:
Právě že se nastěhovat ani nemůžu kvůli dědovi.. Neměla bych si kam dát věci, protože tam máme jeden malý pokojík (postel, televize, jíme tam). Kuchyň je společná (vaří přítel, mně se tam blbě pohybuje, když děda sedí vedle.. prostě se necítím), v obýváku sedává děda u televize, v dalším pokoji má ložnici a ještě jeden pokoj je úložný. Přítel mi kolikrát navrhnul, ať jsem pořád u něj, ale jak píšu - nejsem tam doma. Jsem radši u sebe, když je přítel v práci.. Začíná mě někdy až neskutečně užírat, že si nemůžeme zařizovat, nemůžu si nic čančat, uklízet podle sebe, nemůžu k nám pozvat kamarádky, protože je to tam starý, až ošklivý..
nevidím rozdíl v tomto bydlení a v tvojí garsonce tedy:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.16 21:38
A co vlastně řešíš? Vždyť píšeš, že je tam ten děda a máte tam jeden pokoj plus užíváte ostatní s dědou. Ikdyby ses tam nastěhovala, co by se změnilo? Děda tam bude dál, pokud by děda (potažmo rodiče)svolil k rekonstrukci, tak bys nasypala 300 000 do patra, kde ti nic neříká pane?
Takže u Tebe je to malé a k bydlení to není, u něj děda a staré zařízení. Myslím, že pokud je možnost, tak bych si sehnala třeba lepší - větší bydlení(pronájem) pro sebe a domluvila se, že přítel tam s tebou bude trávit víc času a něco málo přispívat. Jste spolu chvíli, nejsi tak stará, abys musela tlačit na dítě, nikam bych nespěchala. Bydlení s dědou a rodiči je hrozná varianta. Ikdyby bylo patro po rekonstrukci bydlet se starým chlapem, který chce svůj klid a má svoje zvyky je hrozné. Může tu byt rok - ale i 15 let že.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
jdu si k vám pro radu (a oživuju tím diskuzi). Jsme mladý pár kolem 25 let, jsme spolu přes rok. Oba už jsme vyblblí, klape nám to a dokážeme si (zatím
představit spolu žít. A nastává tak otázka bydlení. Přítel je jedináček a bydlí v horním samostatném patře u rodičů. Je tam kuchyně, koupelna, ne samostatný vchod, ale o tom uvažoval. A ještě jeho děda 
Já mám zatím svůj pronájem (velmi levně), jeden pokojík. Zatím to děláme tak, že jsem někdy u něj, někdy u sebe, když je přítel v práci. Už bych si ale ráda zařizovala svoje, chytá mě to „hnízdění“ 
Přítel žije odmalička v tom, že horní patro zrekonstruuje a zůstane tam. Rodiče by byli rádi. Jsou to fajn, obyčejní lidi, ale už se objevili tendence rýpat (rádoby vtipná poznámka o blbě pověšeným prádlu… hlavně jeho táta je takový rýpavý dominantní člověk, ale myslím, že férový, mamka taky). Já jsem vždycky chtěla žít ve svým - ani s mými rodiči, ani s „jeho“. Přítel nechce platit nájem, což já taky ne a má strach z bydlení v „králíkárně“. Na druhou stranu kolikrát nadává, když po něm máma pořád něco chce (někdy za námi chodí několikrát za den a je to styl „dovez, odvez“..). Přítel vyhoví, ale štve ho to a mně ještě víc. Navíc tam je děda, je hodný, ale má svoje zvyky, je to jeho, my tam máme prakticky jeden pokoj. Když přijdu ze svýho bytu po pár dnech, je tam nepořádek (furt dokola
Děda ale nemá rád přerovnaný věci, takže opět „zatínám zuby“.
Rodiče mi šetřili na bydlení a pokud by se dali úspory dohromady, bylo by to na koupi bytu. Nevím ale, jak a jestli vůbec lámat přítele, pokud do bytu nechce
Já ale asi nechci bydlet s jeho rodiči.. Mám z toho strach. Bojím se, že se rozejdeme.. Ještě jsme jim o bydlení nic neřekli, takže myslím, že předpokládají, že tam zůstaneme („jednou to tady bude vaše“ a moje smutný pousmání - je mi blbý to na ně jen tak vybalit). Co byste dělali? Byl tady i nápad jít na zkoušku bydlet chvíli ke mně, ale jak říkám - je to jeden pokojík, nenastěhujeme sem všechny věci.. Nebo zlomit přítele a jít do bytu. Nebo zrekonstruovat patro u jeho rodičů? Když to řeknu blbě, děda tam může být ještě x let… A mám z toho strach. Nebo dál šetřit a zkusit přemýšlet o malém domku? Příteli ale asi určitě pak zůstane dům po jeho rodičích a já také něco zdědím, ještě po prarodičích.. Nehledě na to, že bychom potom koupený byt mohli pronajímat a baráky rodičů využívat jako chalupu nebo se tam pak ke stáří nastěhovat… Co myslíte? Děkuju.