Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchánovci a naše bydlení - katastrofa?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.4.16 21:38
A co vlastně řešíš? Vždyť píšeš, že je tam ten děda a máte tam jeden pokoj plus užíváte ostatní s dědou. Ikdyby ses tam nastěhovala, co by se změnilo? Děda tam bude dál, pokud by děda (potažmo rodiče)svolil k rekonstrukci, tak bys nasypala 300 000 do patra, kde ti nic neříká pane?
Takže u Tebe je to malé a k bydlení to není, u něj děda a staré zařízení. Myslím, že pokud je možnost, tak bych si sehnala třeba lepší - větší bydlení(pronájem) pro sebe a domluvila se, že přítel tam s tebou bude trávit víc času a něco málo přispívat. Jste spolu chvíli, nejsi tak stará, abys musela tlačit na dítě, nikam bych nespěchala. Bydlení s dědou a rodiči je hrozná varianta. Ikdyby bylo patro po rekonstrukci bydlet se starým chlapem, který chce svůj klid a má svoje zvyky je hrozné. Může tu byt rok - ale i 15 let že.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.16 21:48
@Anonymní píše:
Právě že se nastěhovat ani nemůžu kvůli dědovi.. Neměla bych si kam dát věci, protože tam máme jeden malý pokojík (postel, televize, jíme tam). Kuchyň je společná (vaří přítel, mně se tam blbě pohybuje, když děda sedí vedle.. prostě se necítím), v obýváku sedává děda u televize, v dalším pokoji má ložnici a ještě jeden pokoj je úložný. Přítel mi kolikrát navrhnul, ať jsem pořád u něj, ale jak píšu - nejsem tam doma. Jsem radši u sebe, když je přítel v práci.. Začíná mě někdy až neskutečně užírat, že si nemůžeme zařizovat, nemůžu si nic čančat, uklízet podle sebe, nemůžu k nám pozvat kamarádky, protože je to tam starý, až ošklivý..
No, tak v tomhle případě bych se na to fakt vykašlala a trvala na vlastním bydlení… protože obecně pokud jsou takovéhle problémy už jen při chození, většinou se společným bydlením, svatbou atd. ještě prohloubí… pokud to přítel není schopný akceptovat, asi to nebude úplně ten pravý muž pro společný život a zakládání rodiny 
život je velmi krátký na co si ho pak ještě otravovat společným bydlením s lidmi se kterými se nesnesu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.16 21:52
Taky myslím, že sis odpověděla sama. Přestav si, že takhle - přesně takhle - žiješ dalších 20 let a ještě s dětma. Protože přesně tak to může vypadat. Začněte stavět. Možná to i finančně vyjde stejně jako rekonstrukce.
Přeji hodně štěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.16 21:52
Tvoje intuice ti jasně říká, že tam nechceš být, tak bych to příteli v klidu a jasně vysvětlila. Pokud nechce bydlet v paneláku, mohli by jste si případně někde poblíž koupit třeba menší domek, aby to bylo přijatelné i pro něj. Určitě bych nedávala úspory do rekonstrukce baráku jeho rodičů. Zatím tam stejně nemůžete pořádně bydlet, takže by to chtělo nějaký rozumný kompromis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.16 21:56
Pokud ten vztah považuješ za perspektivní, vemte si hypotéku a postavte se na vlastní nohy. Neznám ve svém okolí pár, který by měl bezproblémové bydlení u rodičů-všichni k nám chodí nadávat a postupně se rozvádějí. Já mám tchánovce 200km a je to ideální vzdálenost. Sice jsme na všechno sami, ale ta svoboda za to stojí. Jsme spolu 15 let, máme dvě děti a klape nám to. Záleží jen na tom, jak moc tomu vztahu věříš a především jak silná osobnost je tvůj přítel a jestli je schopen za tebou stát. Nejhorší je muž bačkora, který nechce nic řešit. A do baráku, který není tvůj rozhodně nic neinvestuj. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.16 22:21
Znám pár situací, kdy bydlí mladí u jejích rodičů a funguje jim to, ale neznám ani jeden případ, kdy by bydleli u jeho rodičů a byli by z toho modelu všichni nadšeni. S vlastními se většinou člověk snese líp, případné problémy se snáze vyříkávají, řada věcí se snáze odpouští. No a chlapům to bývá tak nějak víc jedno, protože nad protivnou tchyní mávnou rukou, ráno odejdou do práce a vrátí se večer. Snacha na mateřské, co má protivné tchánovce v baráku, má tisíc a jednu příležitost se s nimi denně potkávat a debatovat o vedení domácnosti, výchově dětí…
A to sdílení bytu s dědou, to už je vůbec psycho. To si přítel představuje, že se tam jako budete mačkat v jednom pokojíčku a budete doufat, že děda umře dostatečně včas, abyste se v tom pokojíčku nemuseli mačkat i s dětmi?
Vůbec, ale vůbec bych tohle nepřipouštěla jako variantu. To je sice hezké, že si něco představoval, ale pokud chce žít v páru, musí být schopen kompromisu…
Těch variant, jak bydlet, je spousta, zvlášť když máte nějaké peníze do začátku. Můžete přemýšlet, která cesta je pro vás oba ta nejlepší…ale na bydlení v bytě s jeho dědou v baráku u jeho rodičů bych jednoznačně řekla, že tahle varianta je pro mne neschůdná. No a jestli se kvůli tomu rozejdete?… tak to holt nebyl ten pravý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.4.16 22:26
@me2dova píše:
Znám pár situací, kdy bydlí mladí u jejích rodičů a funguje jim to, ale neznám ani jeden případ, kdy by bydleli u jeho rodičů a byli by z toho modelu všichni nadšeni. S vlastními se většinou člověk snese líp, případné problémy se snáze vyříkávají, řada věcí se snáze odpouští. No a chlapům to bývá tak nějak víc jedno, protože nad protivnou tchyní mávnou rukou, ráno odejdou do práce a vrátí se večer. Snacha na mateřské, co má protivné tchánovce v baráku, má tisíc a jednu příležitost se s nimi denně potkávat a debatovat o vedení domácnosti, výchově dětí…
A to sdílení bytu s dědou, to už je vůbec psycho. To si přítel představuje, že se tam jako budete mačkat v jednom pokojíčku a budete doufat, že děda umře dostatečně včas, abyste se v tom pokojíčku nemuseli mačkat i s dětmi?
Vůbec, ale vůbec bych tohle nepřipouštěla jako variantu. To je sice hezké, že si něco představoval, ale pokud chce žít v páru, musí být schopen kompromisu…
Těch variant, jak bydlet, je spousta, zvlášť když máte nějaké peníze do začátku. Můžete přemýšlet, která cesta je pro vás oba ta nejlepší…ale na bydlení v bytě s jeho dědou v baráku u jeho rodičů kvůli tomu rozejdete?… tak to holt nebyl ten pravý.
Rozumím a souhlasím.. Jde o to, co teď… Jestli zkusit jít do pronájmu (tím pádem do toho nastrkat peníze, stěhovat se), nebo to risknout a rovnou koupit byt, i když přítel není moc jistý, jestli to tam bude zvládat… Nebo uvažovat o baráčku a opět čekat.. zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.4.16 22:29
@me2dova píše:
Znám pár situací, kdy bydlí mladí u jejích rodičů a funguje jim to, ale neznám ani jeden případ, kdy by bydleli u jeho rodičů a byli by z toho modelu všichni nadšeni. S vlastními se většinou člověk snese líp, případné problémy se snáze vyříkávají, řada věcí se snáze odpouští. No a chlapům to bývá tak nějak víc jedno, protože nad protivnou tchyní mávnou rukou, ráno odejdou do práce a vrátí se večer. Snacha na mateřské, co má protivné tchánovce v baráku, má tisíc a jednu příležitost se s nimi denně potkávat a debatovat o vedení domácnosti, výchově dětí…
A to sdílení bytu s dědou, to už je vůbec psycho. To si přítel představuje, že se tam jako budete mačkat v jednom pokojíčku a budete doufat, že děda umře dostatečně včas, abyste se v tom pokojíčku nemuseli mačkat i s dětmi?
Vůbec, ale vůbec bych tohle nepřipouštěla jako variantu. To je sice hezké, že si něco představoval, ale pokud chce žít v páru, musí být schopen kompromisu…
Těch variant, jak bydlet, je spousta, zvlášť když máte nějaké peníze do začátku. Můžete přemýšlet, která cesta je pro vás oba ta nejlepší…ale na bydlení v bytě s jeho dědou v baráku u jeho rodičů bych jednoznačně řekla, že tahle varianta je pro mne neschůdná. No a jestli se kvůli tomu rozejdete?… tak to holt nebyl ten pravý.
A přítel si to nepředstavuje tak, že budeme bydlet s dědou a nedejbože tam mít ještě dítě. Spíš se tak čeká, jak dlouho to bude.. Samozřejmě nikdo z nás nechce, aby děda umřel, já už vůbec ne! Te´d je to prostě patová situace - můžeme čekat, můžeme zkusit něco jinýho nebo jít natvrdo do svýho (koupě). S tím, že by si přítel přál, abych tam bývala častěji - tak to je, ale chápe, že to nejde, necítím se tam a nevyčítá mi to. Když se ptá, jestli tam přespím, opět mu vysvětlím, že je pro ně nepříjemný tam na něj čekat, než přijde z práce - být zalezlá v tom pokojíku bez možnosti si v pohodě udělat večeři (ale to jde o moje pocity, děda to nekomentuje), nebo si tam zacvičit (dupala bych rodičům nad hlavou + prý popraskají zdi, jak mi řekli).. zakladatelka
- Citovat
- Upravit
19.4.16 22:32
Ja bych do spolecneho souziti nesla s tchanovci ani s rodici ani za zlaty prase 
vždy jsou z toho jen vlekle spory a konci to spatne.
jste mladi, bezte do bytu do podnajmu, setrete a treba za tri roky můžete mit baráček. aspoň za tu dobu zjistite jestli k sobe fakt patrite 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.16 22:38
Nevím tedy z jakého jste města, ale pokud to lokalita alespoň trochu umožňuje, zkusila bych si společně pronajmout byt na nějakém pěkném místě. Třeba u nějakého lesa, lesoparku. Pokud to správně chápu, tak přítel nikdy v bytě nebydlel- třeba zjistí, že to má i výhody. Že sice nemůže posedět na terase, ale můžete se místo toho jít večer projít do toho lesa u baráku a taky dobrý. A že má klid, nemusí pořád skákat kolem baráku, jak si zrovna maminka pískne a má čas na to, co ho baví. Nebo zjistí, že pro něj byt opravdu není- a pak můžete začít uvažovat o tom, jakou cestou se co nejdříve dostat k nějakému SPOLEČNÉMU domečku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.4.16 23:22
@Anonymní píše:
A přítel si to nepředstavuje tak, že budeme bydlet s dědou a nedejbože tam mít ještě dítě. Spíš se tak čeká, jak dlouho to bude.. Samozřejmě nikdo z nás nechce, aby děda umřel, já už vůbec ne! Te´d je to prostě patová situace - můžeme čekat, můžeme zkusit něco jinýho nebo jít natvrdo do svýho (koupě). S tím, že by si přítel přál, abych tam bývala častěji - tak to je, ale chápe, že to nejde, necítím se tam a nevyčítá mi to. Když se ptá, jestli tam přespím, opět mu vysvětlím, že je pro ně nepříjemný tam na něj čekat, než přijde z práce - být zalezlá v tom pokojíku bez možnosti si v pohodě udělat večeři (ale to jde o moje pocity, děda to nekomentuje), nebo si tam zacvičit (dupala bych rodičům nad hlavou + prý popraskají zdi, jak mi řekli).. zakladatelka
tak se dědy zeptej, v kolika umřel dědův otec a děda…ať víš, do čeho jdeš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.4.16 23:38
Můj příběh je hodně podobný: Muž byl nejmladší dítě, které mělo zůstat doma, jinak tam budou rodiče v 6+ 1 + podkroví sami, dokonce mu rodiče spořili, aby byly peníze na předělání vrchního patra.
Chvíli jsme o tom uvažovali a začali tam bydlet, chystala se rekonstrukce.
Po narození prvního dítěte se náhle objevilo milion třecích ploch. Muž nebyl na zavolání (podej, přines, pokrm, pojď), chtěl trávit čas s dítětem, koupat, chodit na vycházky. Začly miliony dobře míněných rad, jak moc dítě oblékat, jestli chodíme moc ven, neboo málo, že se málo podílím na pracích na zahradě, že dávám dítě málo hlídat, moc často peru.
A to musím říct, že tchýně je fakt normální člověk, se kterým se dá vyjít.
Do půl roku jsme byli pryč, v pronájmu, potom vlastní byt, teď vlastní dům.
S rodiči máme báječné vztahy, i tchýně několikrát říkala, jak je dobře, že jsme odešli, že žijeme všichni v klidu, a povídá, jak její dvě sestry vykládají, kolik mají pořád práce s dětmi svých dcer či synů, hlídají, píší úkoly, vyzvedávají, plně se podílí na provozu rodin dětí, a nemají klid.
Od té doby uplynulo dvacet let. A i když se pomalu schyluje k tomu, že rodiče budou potřebovat pomoc (třeba za 5, deset let), máme za sebou dvacet roků klidu, samostatného života, neohlížení se na nikoho, svobody.
Jo, asi bychom na tom finančně u rodičů byli líp, neměli bychom na hrbu hypo, ale mně to za to nestojí.
Dlužno dodat, že muž stál a stojí při mě a nikdy ani náznakem nepřipomněl, že snad kvůli mě se tohle událo, a že on trpí. Jsme dva a bylo to společné rozhodnutí.
Anna.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.4.16 23:39
Jo a ty peníze, coo muži spořili, dostala jeho sestra, když jsme se odstěhovali. 
Jako za trest asi.
Anna.
- Citovat
- Upravit
19.4.16 23:42
vlastní bydlení
Ahoj, stála bych si za svým a snažila se přesvědčit přítele, aby šel do společného bytu. Máš velkou výhodu - a to finanční. Od takových „tchánovců“ bych se držela co nejdál. Stačí mi, když přijde tchýně k nám domů a jednou za čas si rýpne, ale kdybych jí měla mít každý den „za zadkem“, tak to by se mi určitě nelíbilo. Žít podle někoho jiného? Na to je život příliš krátký.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.4.16 07:38
Rozhodně bych nic nerekonstuovala.. pokud máš úspory, kup si byt - to je dobrá investice.. Ze zkušenosti - bydlení s tchánovci - nikdy víc, fakt ne.. Ale pokud chlap nehodlá ustoupit, nevidim v tom perspektivu jako celek.. sama vidíš, že už po roce jsou nějaké problémy a přijde mi extra hloupé, čekat, až někdo umře, abyste mohli líp bydlet…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
