Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No já bych tam jezdit přestala…nevím, proč si nechat od kohokoliv líbit takové jednání…zájem nemají ani o tebe ani o vnučku, tak bych se nevnucovala…
A přítel na to říká co? Ten by spíš měl vědět, kde je zakopaný pes. A jinak přestala bych se přemáhat a nejezdila tam. Zvlášť ne na nějaké vynucené pozvání.
@Cenarius to jsem jednou udělala a zeptala se jeho ségry, a řekla mi že jejich rodina proti mě nic nemá ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, už se asi z toho potřebuji vypsat a slyšet i jiný názor na mé snad budoucí tchanovce, jinak se snad z toho už zblaznim.
S přítelem jsme spolu 5 let. Ze začátku cca 2roky (to jsme se nastěhovali do bytu) to bylo s nima fajn, nebyly žádné problémy. Jezdili jsme je navštěvovat min 1×za týden. Oni tedy u nás nebyli ani jednou, ale to prisuzuji tomu že jsme měli malinký byt a nevešli bychom se tam. Zdalo se mi že celkem přijali i mého syna z předchozího vztahu. Když jsme potřebovali s něčím pomoc, pomohli a zase naopak. Po těch 2 letech jsme jsme koupili RD. Byli z toho nadšení. Že konečně taky máme už svoje. Oni totiž šli společně bydlet se svojí dcerou a synem)
Celkem sem začali jezdit, povídali jsme si atd. A po roce se nám narodila holčička.. A tím to všechno začalo. Do porodnice mi ani nenapsali, přestali semnou úplně komunikovat. Teď je malé rok a trictvrte a malou viděli tolikrát že by se to dalo pomalu na ruce spočítat. Tchyni jsem zvala kolikrát na kafe, a nikdy neměla čas (jasně chápu, chodí do práce ale vím že ve zbytku volného času je s vnoucaty své dcery. Asi to tak bývá pokud spolu bydlí, nevim) Když jsme potřebovala s něčím pomoc a přítel byl v práci tak taky jejich odpověd je ze nemají čas. Nedávno jsme tam jeli my. A to byl zážitek. Nikdo semnou ani nepromluvil. Pokud se chtěli na něco zeptat ohledně malé, tak volali přes celou zahradu na přítele a to jsem seděla vedle nich. Připadala jsem ji jak cizí člověk, vetřelec, jak kdybych nebyla ani matkou svého dítěte, hrozně ponizene. Já už nevím co mám dělat. Nejsem si vůbec vědoma že bych jim něco udělala. Nechápu tohle jejich chování. Malá třeba ani od nich nic nedostala k prvním narozeninám. Furt se to tam točí jenom ohledně vnoucat dcery. Prostě dělají jak kdybych já ani neexistovala a na malou se prý občas zeptaji přítele.
Pritelovi jsem řekla že už tam odmítám jezdit
Omlouvám se za román a pokud je to nějak nepřehledné
Nevěřím, že si nejsi vědoma, proč se takhle začali chovat. Důvod to má a ty nám nepíšeš všechno.
@hanka.br. píše:
Nevěřím, že si nejsi vědoma, proč se takhle začali chovat. Důvod to má a ty nám nepíšeš všechno.
Taky mi to přijde zvláštní, že by zničehonic porodem jejich VLASTNÍHO vnoučete nastal problém.
@unuděná přítel říká že neví proč se takhle chovají a že s tím nic nemůže dělat že jsou prostě takový
@Anonymní píše:
@unuděná přítel říká že neví proč se takhle chovají a že s tím nic nemůže dělat že jsou prostě takový
No ale asi dřív nebyli ne? ![]()
@unuděná opravdu si nejsem vědoma že bych něco udělala. Vždy jsem se k nim chovala slušně. Nikdy jsem jim nic ani nevytkla. Vždy jsem k nim byla vděčná.
@Zanda91 píše:
@unuděná opravdu si nejsem vědoma že bych něco udělala. Vždy jsem se k nim chovala slušně. Nikdy jsem jim nic ani nevytkla. Vždy jsem k nim byla vděčná.
Tak proč se jich normálně nezeptáš, když jste údajně před narozením dcery měli normální vztah? Jednoduše „Karle, proč se voláš na něj, když já sedím vedle tebe a můžu ti normálně odpovědět?“ „Proč někdy nepřijdete na návštěvu jako dřív?“
@Anonymní píše:
@unuděná protože na to nemám asi odvahu. Přijde mi to potupne
Potupné je přistoupit na jejich hru, že tam nejsi. ![]()
@Jeremi píše:
Potupné je přistoupit na jejich hru, že tam nejsi.
Ano je já vím, ale já jsem asi opravdu neměla odvahu se nějak ozvat.
Zjistit by to měl spíš přítel. Já bych se do toho nemotala, nicméně bych tam přestala jezdit, kontaktovat je a nechala to na příteli. Nevím, proč bych měla snášet takové jednání.
Ahoj, už se asi z toho potřebuji vypsat a slyšet i jiný názor na mé snad budoucí tchanovce, jinak se snad z toho už zblaznim.
S přítelem jsme spolu 5 let. Ze začátku cca 2roky (to jsme se nastěhovali do bytu) to bylo s nima fajn, nebyly žádné problémy. Jezdili jsme je navštěvovat min 1×za týden. Oni tedy u nás nebyli ani jednou, ale to prisuzuji tomu že jsme měli malinký byt a nevešli bychom se tam. Zdalo se mi že celkem přijali i mého syna z předchozího vztahu. Když jsme potřebovali s něčím pomoc, pomohli a zase naopak. Po těch 2 letech jsme jsme koupili RD. Byli z toho nadšení. Že konečně taky máme už svoje. Oni totiž šli společně bydlet se svojí dcerou a synem)
Celkem sem začali jezdit, povídali jsme si atd. A po roce se nám narodila holčička.. A tím to všechno začalo. Do porodnice mi ani nenapsali, přestali semnou úplně komunikovat. Teď je malé rok a trictvrte a malou viděli tolikrát že by se to dalo pomalu na ruce spočítat. Tchyni jsem zvala kolikrát na kafe, a nikdy neměla čas (jasně chápu, chodí do práce ale vím že ve zbytku volného času je s vnoucaty své dcery. Asi to tak bývá pokud spolu bydlí, nevim) Když jsme potřebovala s něčím pomoc a přítel byl v práci tak taky jejich odpověd je ze nemají čas. Nedávno jsme tam jeli my. A to byl zážitek. Nikdo semnou ani nepromluvil. Pokud se chtěli na něco zeptat ohledně malé, tak volali přes celou zahradu na přítele a to jsem seděla vedle nich. Připadala jsem ji jak cizí člověk, vetřelec, jak kdybych nebyla ani matkou svého dítěte, hrozně ponizene. Já už nevím co mám dělat. Nejsem si vůbec vědoma že bych jim něco udělala. Nechápu tohle jejich chování. Malá třeba ani od nich nic nedostala k prvním narozeninám. Furt se to tam točí jenom ohledně vnoucat dcery. Prostě dělají jak kdybych já ani neexistovala a na malou se prý občas zeptaji přítele.
Pritelovi jsem řekla že už tam odmítám jezdit
Omlouvám se za román a pokud je to nějak nepřehledné