Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechápu co tchýni přeskočilo. Problém teda je, že jí trápí, že je dcera svojí povahou izolovaná od vrstevníků a bojí se, že nebude mít kamarády, když místo na kroužky bude chodit se psem? Já bych jí asi řekla, že ji to právě donutí chodit mezi lidi se stejnými zájmy. Určitě bych se psa nezřekla, v téhle fázi už to je proces, který se nedá zastavit bez poznamenání dceriny psychiky. Ten pocit křivdy si myslím, že by nepřekonala a právem. Tchýně se přes to přenese. Myslím že to i mysli svým způsobem dobře.
Názor nějaké ropuchy by mě vůbec nezajímal. Moje rodina, moje domácnost, náš pes. A hotovo
jen náhubky bych koupila dva - jeden pro psa a druhý pro tchýni, aby neštěkala ![]()
Nic bych nerušila. O vaší rodině a o tom, co si koupíte snad nerozhoduje tchýně. Příště vám bude schvalovat i event. další dítě?
Myslím, že pro introvertní pubertální dceru je pejsek „parťák“ a jeho pořízení bude přínosem.
Možná špatně chápu, ale jde o to, že vy všichni 4 doma psa chcete, ale bojíte se, že babička nebude hlídat syna po pořízení psa a proto couváte? A manžel se asi bojí hodně, zná ji nejdéle, takže výhrůžce zřejmě věří. Babička může mít, kromě touhy trochu vás zmáčknout/bez důvodu prosadit svoje, i praktické důvody. Že kromě dítěte bude ještě obstarávat psa, nebo jí vadí domácnost se psem (chlupy a pach), že pozornost půjde na psa - místo jejích zásluh.
Tady vůbec nejde o psa. Prostě bába chce buzerovat. Pravděpodobně to bude ten typ, co nedokáže slovo agillity ani vyslovit, tudíž odpadá možnost, že by se s tím mohla vychloubat před kamarádkama. Navíc by to ten její slet čarodějnic stejně nepobral, tudíž vyvstává velmi závažná otázka jak by asi vypadala před kamarádkama. Ještě by ji pomluvili, že její vnučka dělá nějaký nemravnosti a beztak si tam předávají ten korunavirus. Zatímco tancování zná každý. Je to hezké a decentní. Ale ne žádnej ten štrítdánz, tam se sdružují chuligáni. Najděte nějaký kroužek, kde jim bude naživo zpívat Pepíček Zíma.
My kdyz jsme si porizovali psa, taky mela tchyne kecy
ale nebydlime s ni (diky bohu), za jeji penize to taky nebylo, tak do toho nemela co kecat. V zivote nemela domaci zvire, protoze jen pousti chlupy a dela bordel, celkove nema k zviratum moc vztah. Ale za tech par let si uz na nej zvykla, dokonce mu obcas prinese i nejakou hracku nebo neco na zub, ale ze by mela potrebu se s nim mazlit, to ne. Nas pes je i prvni manzeluv mazlicek v zivote, zvirata meli kdysi jen hospodarska a taky k nim moc vztah nemel. Ale za ty leta, co jsme spolu, jsem ho presvedcila ![]()
@fera21 píše:
Tady vůbec nejde o psa. Prostě bába chce buzerovat. Pravděpodobně to bude ten typ, co nedokáže slovo agillity ani vyslovit, tudíž odpadá možnost, že by se s tím mohla vychloubat před kamarádkama. Navíc by to ten její slet čarodějnic stejně nepobral, tudíž vyvstává velmi závažná otázka jak by asi vypadala před kamarádkama. Ještě by ji pomluvili, že její vnučka dělá nějaký nemravnosti a beztak si tam předávají ten korunavirus. Zatímco tancování zná každý. Je to hezké a decentní. Ale ne žádnej ten štrítdánz, tam se sdružují chuligáni. Najděte nějaký kroužek, kde jim bude naživo zpívat Pepíček Zíma.
Já bych dceři psa klidně pořídila a na tu starou ježibabu bych se vykašlala. Nemá žádné právo do toho kecat. Ono by se také mohlo stát, že by tvoje dcera začala babičku za tohle nenávidět. Tchyni to takhle vysvětli.
@Anonymní píše:
Dcera dnes nastoupila do 6. třídy a už téměř 3 roky básní o psovi. Celé ty 3 roky si zjišťuje na netu informace o svém vysněném plemenu, šetří si i peníze, chce s pejskem dělat agility a další aktivity a my jsme se s manželem už na jaře rozhodli, že bychom psa rádi pořídili (hlavně pro ni, ale chceme ho všichni). Vybrali jsme společně chovatelskou stanici a chovatelka nám napsala, že plánují na tento podzim krytí fenky, což by nám i termínově sedělo. Dcera už je naprosto nadšená a od června, kdy padlo definitivní rozhodnutí, nemluví o ničem jiném.
Ale vznikl nečekaný problém - tchýně. Bydlí poblíž nás a chodí často na návštěvu, za což jsem jí velmi vděčná, protože je to jediný člověk na hlídání 4-letého syna, který má problémové chování (PAS). Tchýně je taková komplikovaná povaha, celkem vztahovačná a přijde mi, že se ráda hádá, ale obě děti ji mají moc rády…Celou dobu ví, že dcera chce psa, že jí ho plánujeme koupit…a nikdy neřekla nic proti. Dokonce dceři chválila výběr plemene, že je hezké.
No ale minulý týden jsme se bavili (bez dcery), že teda budeme u chovatelů rezervovat štěně a tchýně úplně obrátila. Prý bychom si psa pořizovat neměli, dcera by měla mít lepší zájmy než lítat někde se psem (dcera je introvert, nemá moc přátel a nezapadla do školního kolektivu), měla by chodit třeba tancovat apod., tohle ji prý ještě podporuje v jejím podivínství…No a že se jí dotklo, že jsme se jí nezeptali, jestli souhlasí a že by taky mohla přestat hlídat syna… Odcházela s tím, ať si to ještě rozmyslíme, že ona by rozhodně nadšená nebyla…Manžel samozřejmě vyměkl a bojí se, že se maminka bude zlobit. Přitom sám se přiznal, že psa chtěl celý život a že už se na něj také těšil. Nedovedu si představit, co by zrušení tohoto slibu udělalo s dcerou.
Zrušili byste slíbené pořízení vytouženého štěněte kvůli tchýni? Podotýkám, že alergik není a psů se nebojí, sama kdysi psa měla a většího než tento.
Rozhodně ne
@Létavice1992 píše:
Já bych dceři psa klidně pořídila a na tu starou ježibabu bych se vykašlala. Nemá žádné právo do toho kecat. Ono by se také mohlo stát, že by tvoje dcera začala babičku za tohle nenávidět. Tchyni to takhle vysvětli.
Pak by na to tchýně měla zcela jasné vysvětlení. Buď, že ji proti ní navedli rodiče a nebo, že je dcera ještě nerozumná, ale určitě jí jednou bude vděčná, že ji babička uchránila před takovým nesmyslem.
Dcera by snad ani neuvěřila, že psa zakázala babička, když jí ještě na jaře dávala k narozeninám peníze s tím, že to má třeba jako příspěvek na toho pejska. A nechci ji proti babičce poštvávat, myslím, že by ji to zbytečně zranilo. Mám stejný názor jako většina z vás - že psa si pořizujeme my 4 a když ho chceme, ostatní do toho nemají co kecat. Manžel má strach, že přijdeme o hlídání, což by byl fakt průšvih. Tchýně měla ještě před 4 lety psa, ale jen na zahradě, klasického ovčáka. Do bytu nesměl a při návštěvě ho zavírali do kotce. Život psa v úzkém kontaktu s rodinou, jak si to představujeme my, jí nic neříká a přijde jí nevhodný (prý pes není děcko, má spát v boudě a hlídat dům, jinou funkci u něj nevidí a psí sporty se prý holce omrzí a ze psa bude jen koule na noze). Jinak co se týče hlídání psa, máme domluveno se sousedy a manželovým bratrancem. Je pravda, že tchyně bude muset trpět přítomnost psa při hlídání, ačkoliv i to jde řešit - syna můžeme dát k ní, i když to celkem odmítá, protože na to nemá nervy - má plný dům krámů a hlídat tam syna je o peklo, musíme mu být pořád za zadkem.
Jinak máme s manželem pocit, že dokud byl pes pouze jako diskusní téma na teoretické úrovni, že možná někdy, nevadilo jí to, dokonce to z dcerou probírala v souvislosti s tím svým ovčákem. Ale jakmile zaslechla, že už děláme konkrétní závazné kroky, uvědomila si, že jde do tuhého a začala se čertit.
Ale pravdu v jednom má. Že klidně může pes dceru za dva roky omrzet. Přijdou první lásky, jiné zájmy, třeba půjde jinam do školy a co zbude z plánů? Pes je dlouhodobý závazek. A viděla jsem něco takového. Rodina si vzala psa, jenže pak děcka ve škole a kroužky, rodiče věčně v práci a babička měla psa pořád na starosti. Aby nebyl pořád zavřený sám doma. A mladí občas dovolenou, výlety, a pes byl víc u babci než doma.
Vyderačka a manipulátorka!
Já osobně bych si zařizovala rodinnou situaci tak, abych nebyla na bábě závislá s tím hlídáním. Musíte se holt postarat sami a tím se vyvléct z pocitu vděčnosti a závazků, kterou baba zneužívá!
Právě teď máte krásnou situaci se manipulatorce postavit a dát jí jasně najevo, že ve vaší rodině nesefuje ona! Pokud to teď prosejřite, máte se do budoucna na co těšit!