Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně mě nechápe
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Lalelale
15.12.20 10:34
Kdyby mě fajn tchýně zničehonic bezdůvodně začala nesnášet, v první řadě bych to nechala řešit manžela. Pokud by ani on nepochodil a důvod se nenašel, moje povaha je taková, že bych tchýni odřízla. Kdo o mě nestojí, nevnucuji se.
- Citovat
- Upravit
15.12.20 10:37
Já bych si udělala pořádek, hlavně s manželem, to musí primárně řešit on. Oni si dovolí tím víc, čím víc si necháš líbit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.20 10:42
Já nevim, ale tohle je tak komplikovaný slepovaný vztah, že byste všichni museli mít svatozář, aby to někdy nezaskřípalo 
Ty se hlavně smiř s tím, že bývalá bude ve vašem životě ještě dost dlouho figurovat, to ti muselo být jasné, když sis začala se současným manželem.
A moc nechápu pasáž „vzdala jsem se všech přátel, abych mohla být s partnerem“. Tohle já neschvaluji a nejen proto, že pak se upneš přehnaně na toho chlapa a děti, ale taky proto, že to absolutně vůbec není potřeba. Zachovat si své přátele a zájmy je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.20 10:42
Měla by sis srovnat, co chceš. Na jednu stranu tě štve, že babička nechodí, na tu druhou tvrdíš, že už ji často vidět nechceš, protože si s ní nemáš co říct. Povahu člověka nezměníš. Pokud bude chtít být přátelská k bývalé svého syna, je to jen její problém. Já ji třeba chápu, je to máma jejího vnoučete. Z tvého příspěvku mi přijde, že žárlíš. Možná to dáváš najevo víc, než si myslíš a o to víc ji to štve. I vlastní prarodiče dělají často rozdíly mezi vnoučaty, s tím se budeš muset smířit. A postupně vysvětlovat a učit děti, že láska se neukazuje koupeným dárkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.20 10:48
A ty mas nejaky problem v komunikaci s manzelovou byvalou zenou? Podilis se na vychove jejiho syna, tak je fajn, kdyz se vztahy udrzuji. Nerikam kamaradit se, ale proc odmitas ji vubec videt? A tvoje tchyne je babickou jejiho syna, tak nevidim problem v tom, ze se stykaji. Je to dobre pro to dite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.20 10:51
@Anonymní píše:
Ahoj. Nevím jestli chci radu, nebo jen vylít srdíčko ( nemám to komu říct )… Ve zkratce… našla jsem si před 3 lety nového partnera. On měl syna(3roky) a já taky(4roky). Spolu máme holčičku ( necelé 2 roky) a vzali jsme se. Bývalá od manžela má taky dalšího syna(1rok). Tchýně bere všechny 4 vnoučata za vlastní. Vše bylo v pořádku. Ale jak se narodila dcera, tak se to změnilo. Tchýně bývalou nesnášela, pomlouvala atd. A teď jsou kamarádky. Jezdí ke tchýni na kafíčka a návštěvy s dětmi. Už jsem se s tím smířila, prostě to tak bude. Teď já… strašně mě to mrzí, že už nemáme takový vztah jak před 3 roky. Měla jsem ji hrozně ráda… když tchýně přijde ke mě, mluví o bývalé, o jejích dětech ( starší syn mi nevadí, ten je manželův) ukazuje mi videa a fotky bývalé a ml. syna. Já se podívám, nic neříkám. Už si pomalu nemáme co říct. Protože se vždycky vrátíme k té bývalé. Ke tchýni nechci moc chodit ( je mi to prostě nepříjemné…) no a teď jsem se dozvěděla, ze tchýně říkala, že už ji se.ru, že se chovám jak malé děcko, že mě nechápe. Že klidně mám přijít, i když je u ní bývalá, že jí to nevadí. Jediný komu to vadí jsem zase jen já( manželovi je to jedno). Ale nikdo nechápe mě ( je mi to nepříjemné, nepotřebuji ji vidět a mluvit s ni ) už nevím co dělat. A teď moje dcera. A to mě mrzí ze všeho nejvíc. Tchýně ji moc nevidí ( i když bydlíme kousek od sebe ), podle ní je to mamánek ( ano, protože jsem se vzdala všeho, abych byla s manželem, tak nemám žádné kamarádky ) a babičky moc nejezdí, tak je pořád semnou, manžel je taky pořád v práci. Že má plínky ( když to ještě nechápe tak ji zatím nechávám, chci začít na jaře ). Přitom syn od manžela je měl do 3 let
( ona má výbušnou povahu, vzteká se, ale jinak je zlatá), vydrží si hrát i hodinu sama. Já jsem spíš hodně přísná, dostane i na zadek. Ale když přijde tchýně, tak malá k ní nechce no, protože chodí málo, někdy se i bojí. Pak začne plakat, vztekat se a já si ji vezmu na ruce, abych ji uklidnila a už mám rozmazlené dítě. Že má dostat, ale zas, za to ji mám mlátit, že se bojí babičky? Když to říkala manželovi, tak ten řekl, že si ji vychovávám podle sebe, že se mi do toho nebude montovat
to je zastání, přitom ví a sám mi říká, ze jsem přísná někdy až hodně. Ale pak prostě vyjdu jako ta špatná vždycky. Zas beru, manžel je takový, že se nechce hádat, ale zase se mě ani nezastane, jak by měl. Už prostě nevím co dělat, rodina je u mě na prvním místě, chci to zachránit
nechci o mě přijít ( tchyně, tchán), ale zas si nechci skákat po hlavě. Já jsem strašně hodný člověk, až blbej, ale já mám prostě takovou povahu. Kdo dočetl až sem, chci Vám poděkovat a zeptat se, jestli je to normální? Jestli mám sklopit uši a přetvařovat se, že jsem šťastná, že to takhle chodí ve všech rodinách ( ze bývalá patří do rodiny stejně jako já) já nebojuji, nic neříkám ( ale jde to asi na mě poznat, ze mě to trápí, ale taková ja jsem) a stejně jim to nestačí.
No Ty jo.
Já čekala s prvním prckem do 30let a je naše první obou dvou.
Vy si teda všichni sekáte ta miminka jak cvičky.
Je mi líto - Tvůj problém s tchýní, ale věř mi, že děti ty všechny až povyrostou z tohle budou mít ten binec v hlavě taky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.20 10:52
Zakladatelko radu nemám, ale cítím s Tebou.To jsou všechno ty „výhody“ slepovaných rodin. To je všude něco, někde to tak nějak sice dře, ale jde, někde je to horší a někde úplná katastrofa. Rodiny tohoto typu, kde je všechno o. k. to jsou naprosté vyjímky.
Nechápu tohleto kamarádíčkování tchýní s exkami, za mě je to bezohlednost vůči nové partnerce syna, ale spoustě lidí to přijde normální a v pořádku. Ještě bych to pobrala za předpokladu, že Ty dvě spolu měly opravdu hodně dobrý vztah před rozvodem/ rozchodem/ a občas se sešly -ideálně mimo domov a tchyně se s tím před novou rodinou syna nechlubila. Za situace, jako ve Vašem případě, kdy se tchyně s ex předtím nemusely a teď jsou děsné kamošky to vidím tak, že ex Tě chce trápit a škodit Ti a Tchyně si nevidí na špičku nosu. Čím, více bude vidět, že Ti to vadí tím více bude exka na koni.
Snaž se se nad to nějak povznést a neřešit je ani jejich chování a pracovat na vztahu s chlapem…co jinýho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.20 11:05
@NikolBrab píše:
No Ty jo.
Já čekala s prvním prckem do 30let a je naše první obou dvou.
Vy si teda všichni sekáte ta miminka jak cvičky.
Je mi líto - Tvůj problém s tchýní, ale věř mi, že děti ty všechny až povyrostou z tohle budou mít ten binec v hlavě taky…
Jakoze urazet nekoho za to, ze ma 2 deti, to je fakt ulet.
Tak to preju hooodne umelych oplodneni do zivota.
Ne vzdycky se to povede, lidi se rozchazeji odjakziva. To nebylo moc empaticke.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.20 11:12
Tohle je moc složitá situace. Tchyně nejsou od toho, aby někoho chápaly, bohužel. Drž se. Já být tebou, najdu si přátele, co budou stát při tobě. Z tchyně a manželovi ex tvoje kamarádky nebudou, budou ti za zády dělat zle a nakonec budeš ty za blbku i před manželem, protože hmatatelný důkaz proti nim mít nebudeš. A muži tyhle nezdravé „meziženské“ vztahy nedovedou pochopit, natož aby se zastali své ženy. Potřebuješ podporu jinde, jinak se z toho zblázníš kvůli prkotinám. To je jen můj názor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.20 11:12
@garnier píše:
Jakoze urazet nekoho za to, ze ma 2 deti, to je fakt ulet.
Tak to preju hooodne umelych oplodneni do zivota.
Ne vzdycky se to povede, lidi se rozchazeji odjakziva. To nebylo moc empaticke.
to jistě, ale muž si upíchl druhé dítko, sotva se mu první narodilo a zakladatelka cca v roce svého dítka. Sotva, pokud vůbec, ukončili své předchozí vztahy a hned šli do mimča. Ok, ale tady se muselo počítat s tím, že nedořešené věci začnou skřípat a bude to skřípat i u prarodičů - v jeden rok se stanou prarodiči a chlap jim po pár měsících oznámí, že čeká další dítko s někým jiným…a prarodiče mezi dítkama a jejich matkama lítají jak hadr na holi a snaží se být s každým za dobře a nejvíc vysmátej je ten chlap
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.20 11:12
Chápu to správně, že dcerka, která nemá ani 2 roky, dostává běžně na zadek? A tchýně tě k tomu ještě ponouká, když se jí bojí?
Prosím tě, jsi velmi přecitlivělá, máš malé rodičovské sebevědomí a ještě se snažíš zavděčit všem. Ve vaší sestavě je to celé pochopitelné, potřebuješ najít pevnou půdu pod nohama.
Nenechej si mluvit do výchovy, dceru nebij, to nic nevyřeší, jen ti to právě podrývá autoritu.
Na rozdíl od tebe si nemyslím, že tchýně je zlatá, to by se nikdy takto nechovala, spíš to bude zdatná manipulátorka a má tě tam, kde chtěla…
A zjevně rozdíly v dětech dělá, když nakoupila dárky jen vlastnímu vnoučeti. A že by skoro dvouletá nevnímala, že ona nedostala dárek, no možná ne, ale spíš to vnímá. To by jí měl vysvětlit její syn a ne vzkazovat něco o tom, že jsi na peníze. A už vůbec by takovou situaci neměl dopustit, že přiveze domů kluka s haldou dárků a druhého nechá koukat.
Zkus si utřídit myšlenky a promluv s manželem, jedná se o jeho děti a jeho matku, měl by v tom pořádek udělat on.
Příspěvek upraven 15.12.20 v 11:15
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.20 11:13
Podle toho, co píšeš, máš složitou povahu. Jsi vztahovačná, vše moc řešíš, vše si moc bereš. Dáváš tchýni za vinu, že jí vadí, že se stahuješ a jsi ticho, když jsi to dřív nedělala. Pak nemáš mít narušený vztah s kýmkoli. Jak popisuješ výchovu a vůbec svůj přístup k životu - to taky vypovídá o tom, jak jsem tě popsal.
Nečekej a nežádej od ostatních, aby se chovali, jak ty chceš, ale ty se snaž a uč chápat ostatní v jejich jednání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.20 11:15
@safina píše:
Chápu to správně, že dcerka, která nemá ani 2 roky, dostává běžně na zadek? A tchýně tě k tomu ještě ponouká, když se jí bojí?
Prosím tě, jsi velmi přecitlivělá, máš malé rodičovské sebevědomí a ještě se snažíš zavděčit všem. Ve vaší sestavě je to celé pochopitelné, potřebuješ najít pevnou půdu pod nohama.
Nenechej si mluvit do výchovy, dceru nebij, to nic nevyřeší, jen ti to právě podrývá autoritu.
Na rozdíl od tebe si nemyslím, že tchýně je zlatá, to by se nikdy takto nechovala, spíš to bude zdatná manipulátorka a má tě tam, kde chtěla…
A ještě jí nepřijde divné, koupit jen jednomu vnoučeti? Vždyť jsou oba synci tvého muže, tak přece by se k nim měla chovat stejně. A že by skoro dvouletá nevnímala, že ona nedostala dárek, no možná ne, ale spíš to vnímá. To by jí měl vysvětlit tvůj syn a ne vzkazovat něco o tom, že jsi na peníze. A už vůbec by takovou situaci neměl dopustit, že přiveze domů kluka s haldou dárků a druhého nechá koukat.
Zkus si utřídit myšlenky a promluv s manželem, jedná se o jeho děti a jeho matku, měl by v tom pořádek udělat on.
to si právě myslím, že nejsou ten jeden je jeho z předchozího vztahu, a ten druhý je z předchozího vztahu její společná je až ta 2letá dcerka. Aspoň tak jsem to pochopila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jolka86
15.12.20 11:15
Ty nemusíš nic říkat, ale na některých lidech je nas*ání vidět, není příjemně v jejich společnosti. Je to její vnuk, tak mu holt něco koupí. Určitě se nepřetvařovat, dělat jak je vše skvělé, ono to jde hodně vidět. Já osobně bych si to vyříkala, vyjasníte si vzájemný vztah a když to nepomůže, budete se stýkat minimálně, jen zdvořilostní návštěvy, s dětma ať chodí manžel.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj. Nevím jestli chci radu, nebo jen vylít srdíčko ( nemám to komu říct )… Ve zkratce… našla jsem si před 3 lety nového partnera. On měl syna(3roky) a já taky(4roky). Spolu máme holčičku ( necelé 2 roky) a vzali jsme se. Bývalá od manžela má taky dalšího syna(1rok). Tchýně bere všechny 4 vnoučata za vlastní. Vše bylo v pořádku. Ale jak se narodila dcera, tak se to změnilo. Tchýně bývalou nesnášela, pomlouvala atd. A teď jsou kamarádky. Jezdí ke tchýni na kafíčka a návštěvy s dětmi. Už jsem se s tím smířila, prostě to tak bude. Teď já… strašně mě to mrzí, že už nemáme takový vztah jak před 3 roky. Měla jsem ji hrozně ráda… když tchýně přijde ke mě, mluví o bývalé, o jejích dětech ( starší syn mi nevadí, ten je manželův) ukazuje mi videa a fotky bývalé a ml. syna. Já se podívám, nic neříkám. Už si pomalu nemáme co říct. Protože se vždycky vrátíme k té bývalé. Ke tchýni nechci moc chodit ( je mi to prostě nepříjemné…) no a teď jsem se dozvěděla, ze tchýně říkala, že už ji se.ru, že se chovám jak malé děcko, že mě nechápe. Že klidně mám přijít, i když je u ní bývalá, že jí to nevadí. Jediný komu to vadí jsem zase jen já( manželovi je to jedno). Ale nikdo nechápe mě ( je mi to nepříjemné, nepotřebuji ji vidět a mluvit s ni ) už nevím co dělat
přitom nic neříkám, nehádám se, prostě jsem jen v ústraní, bokem. Teď byl syn od manžela u tchyně týden a nakoupila mu hračky a oblečení a já jsem jen tak zmínila, že mohli dovézt aspoň nějakou blbost i mému synovi ( dcera to ještě nevnímá), třeba bublifuk ( kluci se spolu bavili co všechno dostal a mému synovi to bylo líto ) a už jsem prostě zase na prachy, přitom jsem myslela blbost za 20Kč, protože mi syn pak pláče, že ho babička nemá ráda. ( moje mamka je vidí 1×tydne, ale když je tam můj syn někdy na hlídání, tak vždycky koupí malou blbost i dceři a synovi od manžela) Já po ní nechci, aby mi dávala peníze, ale vždycky jsem ta nejhorší 
. A teď moje dcera. A to mě mrzí ze všeho nejvíc. Tchýně ji moc nevidí ( i když bydlíme kousek od sebe ), podle ní je to mamánek ( ano, protože jsem se vzdala všeho, abych byla s manželem, tak nemám žádné kamarádky ) a babičky moc nejezdí, tak je pořád semnou, manžel je taky pořád v práci. Že má plínky ( když to ještě nechápe tak ji zatím nechávám, chci začít na jaře ). Přitom syn od manžela je měl do 3 let 
že jsem na ni hoooooodně měkká 
( ona má výbušnou povahu, vzteká se, ale jinak je zlatá), vydrží si hrát i hodinu sama. Já jsem spíš hodně přísná, dostane i na zadek. Ale když přijde tchýně, tak malá k ní nechce no, protože chodí málo, někdy se i bojí. Pak začne plakat, vztekat se a já si ji vezmu na ruce, abych ji uklidnila a už mám rozmazlené dítě. Že má dostat, ale zas, za to ji mám mlátit, že se bojí babičky? Když to říkala manželovi, tak ten řekl, že si ji vychovávám podle sebe, že se mi do toho nebude montovat 
to je zastání, přitom ví a sám mi říká, ze jsem přísná někdy až hodně. Ale pak prostě vyjdu jako ta špatná vždycky. Zas beru, manžel je takový, že se nechce hádat, ale zase se mě ani nezastane, jak by měl. Už prostě nevím co dělat, rodina je u mě na prvním místě, chci to zachránit 
nechci o mě přijít ( tchyně, tchán), ale zas si nechci skákat po hlavě. Já jsem strašně hodný člověk, až blbej, ale já mám prostě takovou povahu. Kdo dočetl až sem, chci Vám poděkovat a zeptat se, jestli je to normální? Jestli mám sklopit uši a přetvařovat se, že jsem šťastná, že to takhle chodí ve všech rodinách ( ze bývalá patří do rodiny stejně jako já) já nebojuji, nic neříkám ( ale jde to asi na mě poznat, ze mě to trápí, ale taková ja jsem) a stejně jim to nestačí.