Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, nevím teda, co bys chtěla slyšet, ale já bych si tohle líbit nenechala. Co tvůj hclap?? Ten se nezastane?
Nechápu proč tam teda bydlíte
mi neříkej že práci tady v ČR neseženete
já bych tam nebydlela!
Ahoj!
Řekla bych ji, že i když má někdo dětí 10, neznamená, že má patent na výchovu!
Určitě si to nenech líbit. Čím dřív si zvykne, že nebude po jejím, tím lépe.
Ona už si své vychovala a tohle je tvoje (vaše) dítě.
Utec nebo se zblaznis
![]()
Pani ma svou pravdu a ja bych se citila uplne stejne, byt na tvem miste. Navic ty jsi u ni, takze ji nemuzes poradne odpalkovat. Jediny reseni je bud se smirit s tim, ze ti do vseho bude mluvit anebo hledat jine moznosti bydleni, prace. Drzim pesti ![]()
@Hodaka píše:
Nechápu proč tam teda bydlítemi neříkej že práci tady v ČR neseženete
já bych tam nebydlela!
No bydlet tam musime kdyz jsme v cechach prisli uplne o vsechno… Nemame kde bydlet. Ale ja jsem řekla se tam s malou nebudu uz ani minutu a jela jsem do cech vyřizovat byt..
musíš jí dát důrazně najevo, že o svém dítěti budeš rozhodovat ty ne ona, i za cenu, že se urazí, já bych to, ale nevydržela a co nejdřív balila kufry
@Anonymní píše:
No bydlet tam musime kdyz jsme v cechach prisli uplne o vsechno… Nemame kde bydlet. Ale ja jsem řekla se tam s malou nebudu uz ani minutu a jela jsem do cech vyřizovat byt..
nj, tak to jo.Hele ona je tam paní, ona určuje pravidla, je to váš problém že nemáte kde bydlet.Prostě bydlíte u ní, tak holt buď to vydržíte, nebo si najdete své.
Neber to nijak zle, neutočím na tebe ![]()
Prave, ona ta pani neni zla, vidi te proste jako tu ‚mene‘ zkusenou, ale podle me s tim asi moc nadelat nejde, krom zmeny prostredi a vzdaleni se od ni. Vidim to u nas…Oni totiz nektreri lide, i kdyz jim neco striktne zakazes, maji pocit, ze se ty mylis nebo ze neco neni skodlive a delaji to pak tajne, kdyz je nevidis. Cukr, umela barviva, nezdrave jidlo mame taky dost casto jako predmet sporu s pritelovou rodinou. ![]()
Dnes se přidávám, tchýňka mě dnes taky „trošku“ vytočila, když OPĚT mému synovi dala před obědem kus rolády
(několikrát jsem ji samozřejmě upozornila, že potom neobědvá!!!) Syn je tzv. dítě nežer, pokud sní něco i dvě hodiny před obědem, oběd pak nejí. Bydlí pod námi v bytě a já tam ještě nesla synovi svačinku ovoce - kiwi a banán. Prostě pořád dokola ![]()
Bohužel snad všechny známe, že aspoň občas slyšíme od svých matek a tchýní poučky, které platily před lety při naší výchově, a ony ne moc rády slyší, že leccos je už vědecky překonané. Ale ty rozumnější si to buď nechají vysvětlit, nebo aspoň většinou, i když si myslí svý, se snaží dodržovat naše pravidla. Ale ta tvá tchýně je asi fakt jiný kalibr, ta je fakt jak tank. Zdrhla bych odtamtud, protože už se to bude jen hrotit, už budeš asi (celkem pochopitelně) startovat i na maličkosti. A zkusila bych do sporu víc zatáhnout manžela, jejího syna, já pořád prosazuju to, že spory s rodiči má řešit vždy hlavně jejich potomek, protože ten přivdaný/přiženěný je jimi brán ve sporu víc negativně. Držím palce.
Tyhle diskuze se opakují furt dokola. A stale se stejným scénářem: nejdřív relativně dobrý, pak se stupňují komentáře ze strany tchýně, snacha je ticho a „drží“, pak toho přibývá a snacha stále mlčí a „drží“ a pak dojde k „výbuchu“ přetlakovaného papiňáku… Zdá se to jen mně, že je to špatně hned od začátku? ![]()
Já nevím, ale začínám mít pocit, že je to v tom, že snacha si neumí hned zkraje nastavit mantinely.
To přece není nezdvořilost, ohradit se hned od začátku, velmi slušně, ale jednoznančně, vymezit, že toto ano, toto ne… Když ještě nejde o nic zcela zásadního, tak to lépe poberou obě strany: líp to vezme i tchýně (když se na ni neřve), i se to snaše lépe říká (když nemusí křičet a být kategoricky zlá, když „jen“ zdvořile řekne: „Toto chci takto…“).
Nejde totiž ani tak o to CO říkám, ale JAK to říkám. Ohradit se tak, abych byla jako když medu ukrajuje, aby se tchýně neurazila, ale zároveň aby bylo zcela jasné, že o tom nestrpím žádnou diskuzi. Že jsou prostě věci, přeš které nejede vlak a které rozhoduji já jako matka. ![]()
A mně říct chýně: „Dělej si co chceš!“, tak jí řeknu: „To víte, že ano. A až budu potřebovat poradit, víte, že se na Vás ráda obrátím…“ ![]()
@Samamama píše: …A zkusila bych do sporu víc zatáhnout manžela, jejího syna, já pořád prosazuju to, že spory s rodiči má řešit vždy hlavně jejich potomek, protože ten přivdaný/přiženěný je jimi brán ve sporu víc negativně. Držím palce.
To je pravda. Podpora manžela je v tomto zásadní! Pokud ten nezvládne s mámou nastavení mantinelů, tak už nikdo… ![]()
@Wiolla píše:
Tyhle diskuze se opakují furt dokola. A stale se stejným scénářem: nejdřív relativně dobrý, pak se stupňují komentáře ze strany tchýně, snacha je ticho a „drží“, pak toho přibývá a snacha stále mlčí a „drží“ a pak dojde k „výbuchu“ přetlakovaného papiňáku… Zdá se to jen mně, že je to špatně hned od začátku?![]()
Já nevím, ale začínám mít pocit, že je to v tom, že snacha si neumí hned zkraje nastavit mantinely.
A mně říct chýně: „Dělej si co chceš!“, tak jí řeknu: „To víte, že ano. A až budu potřebovat poradit, víte, že se na Vás ráda obrátím…“To přece není nezdvořilost, ohradit se hned od začátku, velmi slušně, ale jednoznančně, vymezit, že toto ano, toto ne… Když ještě nejde o nic zcela zásadního, tak to lépe poberou obě strany: líp to vezme i tchýně (když se na ni neřve), i se to snaše lépe říká (když nemusí křičet a být kategoricky zlá, když „jen“ zdvořile řekne: „Toto chci takto…“).
Nejde totiž ani tak o to CO říkám, ale JAK to říkám. Ohradit se tak, abych byla jako když medu ukrajuje, aby se tchýně neurazila, ale zároveň aby bylo zcela jasné, že o tom nestrpím žádnou diskuzi. Že jsou prostě věci, přeš které nejede vlak a které rozhoduji já jako matka.
@Hodaka píše:
nj, tak to jo.Hele ona je tam paní, ona určuje pravidla, je to váš problém že nemáte kde bydlet.Prostě bydlíte u ní, tak holt buď to vydržíte, nebo si najdete své.
Neber to nijak zle, neutočím na tebe
nesouhlasím.
Tím, že nabídnu snaše a synovi byt, nezískávám automaticky právo na výchovu jejich dítěte.
Ahoj holky.. Předem se omlouvám za další diskuzi o tchýni
Ale musím se vypsat…Každou chvili to tu procitam a nikdy me nenapadlo že to bude i muj problem.. Muj přitel je slovak a zijeme v česku.. Na slovensku ma svoji rodinu.. V lednu přisel o praci a tak jsme byli nuceni jet na slovensko aby si tam vybavil praci.Jeho mama ma barak a tak bydlime u ni… Když jsme prijeli, bylo to celkem v pohode.. jeho mama si furt brala malou a hrala si s ni kazdou chvili… Ze zacatku to bylo celkem fajn si odpocnout.. nebyla sem zvykla na to ze si nekdo vzal malou a řekl at si v klidu vypiju kafe..
Poucovani ohledne vychovy bylo od zacatku.. neustale mi řikala co ma mala jist a co ne.. Jak ji mam oblekat.. mala ma rok a spinka mi jeste 2 krat denne.. V noci mi spinka celou noc.. Ale podle ni je uz velka na to aby spala jen jednou denne.. Řekla jsem ji ze na male poznam kdy je unavena a že kdyz vyzaduje spanek nebudu ji v tom branit.. Ona se urazi a rekne delej si co chces.. Ale ja vychovala 4 deti! na tu vetu jsem alergicka.. Drzelka jsem se abych ji neco nerekla.. No proste furt neco.. Ona peče zakusky a dorty.. malej to furt cpe.. Dava ji polevy a cokolady.. No proste vsechno.. Samej cukr.. To se mi taky nelibi.. Pak jsme jednou sedeli venku v altanku a pili limonadu.. Pritel dal dceri jen malinko cucnout ze sklenky a ja mu řekla at ji uz vic nedava.. že je na to jeste mala a že to nesmi.. Ona na me hned ze ona to davala uz od pul roku… Byla jsem ticho a nerekla jsem nic..jen jsem kroutila hlavou.. No proste celej mesic neco.. ted pred 3 dnema mala dostala rimu.. V noci se vzbudila a zacala plakat protoze nemohla dychat. nemela jsem tam odsavacku ani kapky. Tak jsem utikala s malou do koupelny pro tycinky do nosu abych ji v tu chvilku aspon nejak pomohla kdyz jsem tam nemela nic. Ona na me zacala jecet ale vylozene jecet, co si to dovoluju rvat malej tycinky do nosu.. že se to nesmi že ji zustane vata v nosanku.. No ja jsem se v tu chvili nezmohla ani na jedno slovo. Ona je astmaticka a zachvaty prodychava nosem a na to ji dr predepsal nejaky kapky.. Chtela ji to dat do nosu tak jsem řekla ze v zadnem pripade.. Že takovy kapky ja ji davat nebudu.. Vzala mi ji z ruky a ja si sedla na gauc a klepala jsem se nervama. Ona si sla pro tygri mast a zacala ji to patlat pod nos. To byla posledni pecka. Okamzite jsem ji vytrhla malou a řekla jsem ji že to přehnala.. Co si to vubec dovoluje delat takove veci MEMU DITETI! Že pry ji chtela pomoct. V tech nervech jsem ji rekla že me absolutne nezajíma kolik deti vychovala ona. A že kdyz budu mit dalsi 3 deti tak je budu vychovavat a starat se o ne stejne jako o to prvni. A jestli ona vychovala dite naposledy pred 25 lety tak že už je to trosku jine jak ted. Že za tu dobu se hodne zmenilo..