Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně – prosba o radu, názor
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.2.12 14:38
děkuju za krásný text a názor… to mi pomohlo 
ano, manžel mi bohužel jednou naznačil, že mu jsou přednější než já, jak je to teď, když máme dítě, se neptám 
to, že by tchyně volala se nebojím, to stojí peníze a to ona ne, e-maily jsou zadarmo…
ono mi taky nic jiného nezbyde, než se nad to povznést a neřešit to…
renč píše:
můj manžel též své rodiče ctí a mohla jsi dopadnout i tak jako já, že je půl týdne u nás a půl u rodičů, protože oni taky potřebují jeho pomoc, dle mého názoru to moc řešíš, byla bych ráda, že tchyně píše mejly, za prvé je vidět, že jde s dobou, za druhé by taky mohla pořád volat, což je horší, že tam jezdíte jednou za měsíc mi přijde snesitelné, manželovi rodiče mají taky 1. vnouče, oni chtěli, abychom bydleli u nich, já nechci a tak se snažím jednou za 14 dní k nim jet, aby si malou užili,i když my to nemáme tak daleko, a že si povídá, ať si povídá, jak už tady někdo psal, jedním uchem tam a druhým ven…oni prošli jinou dobou, děti se jinak krmily, šatily, vyslechnia udělej si to po svém, to co psala kamarádce neřeš, ono je vůbec lepší se o rodině nezmiňovat špatně ani před manželem, jestli je ctí, je to vždycky důvod k hádce, toto téma zavrhnout, nevytahovat, přežít, brát jako součást života, nikdo tady nejsme na věky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.12 14:39
Evino, tak jí nepiš, a když si bude stěžovat, tak odpověz, že nemáš čas sedět u netu a psát si s ní, protože se věnuješ dítěti. Buď ráda, že jí máš takhle daleko, mohlo by být mnohem hůř…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.12 14:46
tak v první řadě velká závist, že je tak daleko, ta moje bohužel není
chápu, že ti to leze na nervy, nechala bych ty maily na manželovi, jednou za dva měsíce zkousla návštěvu a je to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.12 15:00
Evi, rozumím ti, mě by tohle také hodně vadilo, zvláště to „vměšování se“ do toho jak se staráš o malou a rady. Myslím si, že by vás měla nechat žít, ona už si svoje dítě vychovala, teď jsi matka ty. Ani si neumím představit návštěvy takhle často na celý víkend ve 2+1. Ne, pro mě by toto nebylo, to říkám na rovinu. Píšeš, že jsi samostatná jednotka a na neustálou komunikaci nejsi, zkus jí to vysvětlit. Jste dospělí, měla by vás nechat dýchat a mít svoje koníčky a záliby. Mě by z toho asi za chvíli odvezli… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.4.14 12:34
Prosím o radu, jak alespoň trochu koexistovat s tchýní. Jsem z ní nešťastná, unavená a naštvaná.
Je toho tolik, že shrnu asi jen to nejpodstatnější.
- celkem otevřeně na mě žárlí (i mi řekla, že tento pocit je normální, že se nemůžu divit).
- je závislá na našem dvouletém synovi. Velmi těžce nese, když jí nedávàm samostatně hlídat. Má celkem velké pohybové problémy (chodí o berlích), minulý rok prodělala slabší cévní příhodu. Jinak k ní chodíme dvakrát do týdne na návštěvu, nebo ona k nám. Pomáháme jí. Teď jí asi třeba i budeme platit lázně, např. Teď už snad má i problém s tím, že prcek začal bez problémů chodit do soukromé MŠ, když by ho podle ní mohla hlídat ona.
- začíná partnera trochu citově vydírat a stěžuje si mu na mě.
- tak „nenápadně“ mě kontroluje. Například se najednou zjevila u prckova zápisu do MŠ. Prostě si přišla zkontrolovat, jestli jsem ho tam vážně nechala zapsat…abych chudáka partnera finančně nesdírala z kůže soukromou MŠ. A už vůbec nedokáže pochopit, že letos jsou prckovo šance na přijetí do státní MŠ téměř nulové. Mimochodem tu soukromou zatím platím já a přispěli moji rodiče
- ona mě oslovuje jak nějakou holčinu ze ZŠ, já jí po sedmi letech vykám a oslovuji příjmením.
Ano, je jí přes sedmdesát, je nemocná a osamocená. Partner je její jediný syn. Ale takto to přece nejde.
Díky za přečtení 
- Citovat
- Upravit
9.4.14 12:49
Sice to tak nejde, ale to tak je. Partner ji může mírně usměrňovat. Myslím, že ona už lepší ale nebude. Spíš tím jak jí budou docházet síly, tak trochu ubere. Třeba v té kontrole. Já měla kontroly furt. Zjevovala se mi za zadkem v kuchyni. Prostě vešla potichoučku do domu, abych ji neslyšela. Před tím ještě číhala za dveřmi a poslouchala. Ustalo to, až jsme vyměnili zámky a jí nedali nové klíče. Ale když přijde, proleze mi stůl, pročte papíry… taky se kdysi otevřeně vyjádřila, že ONA se do našich věcí rozhodně míchat BUDE. A taky že jo. 
Ještě nedávno „řešila“ něco ve škole.
Je to o člověku. Někdo je fajn, jiný mrcha. Tchýně je člen rodiny, takže tím pádem má do ní větší přístup. Cizího hajzlíka si domů nepozvete, že.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 12:54
Myslim, ze tady moc zmena ( vzhledem k veku ) uz nepujde. Vyslechla bych ji, a udelala si vse stejne po svem. Nehadala bych se, neospravedlnovala se…V tom horsim pripade bych ji ignorovala uplne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.4.14 13:04
Uf, no, co poradit..ta se už nezmění, i kdybys ji vychazela maximalne vstric a plnila veskera ocekavani. Takze bud klidne za mrchu, asertivne trvej na svem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.4.14 13:29
Moc díky za příspěvky! Asi je vážně jediná schůdná varianta dělat si své, myslet si své a nepřipouštět si její chování. Nenechám se od ní zlikvidovat
- Citovat
- Upravit
10.4.14 11:49
Teda já jen doufám, že jednou nebudu takováhle tchýně
Ale mě zarazilo hned to žárlení! Mám syna a dceru a představa, že bych žárlila na jejich partnery - brrr. To rozhodně normální není!
Co nám v našem manželství fungovalo - manžel řesil problémy se svými rodiči a já s těmi svými. Pokud jsem měla pocit, že mi tchýně do věci moc zasahuje, tak jsem to řekla manželovi - a řešil to on..fakt ale je, že jsme bydleli 150km daleko a na návštěvy jsme jezdit museli…ale jak děti povyrostly, zbalila jsem jim tašky a posílala je s tatínkem na neděli k babiččce ( a měla trochu času pro sebe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.14 12:13
@eiramka, já to žárlení také nechápu a dost se mi takovéto negativní emoce protiví! Místo, aby byla ráda, že jsme snad normální spokojená rodina a její syn se má dobře, tak je jí to snad i líto, žárlí a cítí se nepotřebná (nechápe, že já jsem naprosto samostatná…ona měla pořád za zadkem svou máti, proto jí také v životě žádný partnerský vztah nevyšel…neměla ani nikdy s mužským společnou domácnost)…jenže jak takového člověka udělat potřebným, to vážně nevím…a nějak mě její chování nemotivuje.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.4.14 14:28
Myslíte si, že by bylo něco platné se o ní poradit například s nějakým psychologem, který se zabývá rodinnými vztahy?
- Citovat
- Upravit
10.4.14 15:32
Psycholog - tedy dobrý psycholog - by určitě poradil. Tchýni nikdo nezmění - můžeš změnit jedině svůj přístup, naučit se, aby tě to tolik nevytáčelo, naučit se s tou situací zacházet. Ale musí to být dobrý psycholog ( protože těch špatných je bohužel taky dost - hledala bych někoho s dobrým vzděláním a zkušeností. Mluvím z vlastní zkušenosti - v jednom období jsem dost zoufale hledala pomoc, a zažila setkání s různými psychology - proto radím k opatrnosti)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.14 20:53
Přesně, psycholog by mohl pomoci, aby mě tolik nedokázala vytočit…protože ta už se prostě nezmění…to je fakt Zrovna dnes nás opět stíhala po telefonu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
